Amatér
Amator
Camera Buff
Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Krzysztof KnittelHrajú:
Jerzy Stuhr, Małgorzata Ząbkowska, Ewa Pokas, Stefan Czyżewski, Jerzy Nowak, Tadeusz Bradecki, Marek Litewka, Bogusław Sobczuk, Krzysztof Zanussi (viac)Obsahy(1)
Jeden z vrcholov poľského kina morálneho nepokoja. Portrét nenápadého tridsiatnika Filipa, ktorému jeho amatérska kamera zmení pohľad na svet. Filip si po narodení prvého dieťaťa kúpi 8-milimetrovú kameru, aby zachytával intímne rodinné chvíle. Pretože je však prvým majiteľom kamery v malom mestečku, miestny komunistický funkcionár ho spraví oficiálnym kameramanom obce. Objektív kamery Filipovi otvorí oči a naučí ho vnímať pravdu a klamstvo, krásu a ošklivosť. Zo skromného úradníka žijúceho v pohodlnej nevedomosti sa tak postupne stáva človek vedomý si svojej morálnej pozície a zodpovednosti. Film zvíťazil na Fóre mladého filmu na MFF Berlinale, na festivale v Moskve získal hlavnú cenu a cenu poroty FIPRESCI. (STV)
(viac)Recenzie (105)
Amatér napřed točí v mateřské továrně pohlaváry a jejich odchody ze schůze na WC prokládá holuby na parapetu a dalšími známkami "života". Filmuje tak, jak mu káže srdce a aniž o to usiluje, jde nahoru a získává si jméno. Ironií je, že kamera do jeho domácnosti přibyla, aby dokumentovala život jeho malinké dcery a že to je právě rodina, která jeho zápalem vyjadřovat se k životu prostřednictvím 8 milimetrového pásu trpí. Viděno později než Tři (nádherné) barvy, ale nenalezen důvod, proč této "šedivé" dát méně než 5*. ()
Snímek Amatér tematizuje motiv mediálního pozorování nejen v narativní rovině filmu, ale v sofistikovanější podobě i ve stylistické. V první se amatérská kamera jako médium stává prostředkem do určité míry nezávislého vidění věcí, o kterých se jinak nemluví nebo mluvit neumí, což vede k ochladnutí vztahů a obezřetnosti ostatních postav před dosud jinak naivním a pro systém nijak nebezpečným hrdinou. Mě ale více zajímá hlubší zapojení charakteristických znaků impulsivní amatérské estetiky do stylistické struktury. Film nikdy nevyužije nabízející se možnosti point-of-view (interně fokalizovaných záběrů) skrze méně kvalitní obrazový záznam. Zároveň profesionální kamera často zaujímá přibližnou pozici hrdiny s amatérskou kamerou (jde o typ externě fokalizovaných záběrů). Nejvýraznější je tu o scény, kdy hrdina na dvorku cizího domu testuje novou šestnáctimilimetrovou kameru a stejně jako neorganizovaně zachycuje dvůr, sledujeme jej i my, když „náš pohled“ přejímá tentýž těkavý typ amatérského snímání bez jasně stanovené kompozice a s touhou na jeden švenk zabrat co nejvíce věcí. Rozpor mezi dvěma médii během celého filmu zdánlivě ironizuje vztah k impulsivnímu počínání hlavního hrdiny (čteným profesionálními filmovými pracovníky ve snímku absurdně překombinovanou ideologickou optikou). Nakonec je však celý stylistický přístup zpětně kompozičně motivován, když na konci filmu hrdina obrátí kameru proti sobě a začne vyprávět svůj příběh od začátku - celý film tak může být (zacykleně) reflektován jako fokalizace jeho závěrečného vyprávění, kdy on jako narátor vlastního příběhu organizuje i formální strukturu, jež přebírá charakteristické znaky amatérské estetiky. ()
Polská Zvětšenina - až pohříchu kammerspielová a jen spoře avantgardní -, jejíž lživost spočívá v následujícím: Nahlíží sice za oponu do zákulisí filmové reprezentace a odhaluje tajemství kamery, ale jen zdánlivě. Divák si neuvědomuje, že zde je ještě další opona, která zůstává neproniknutelná. Můžeme při této příležitosti vzpomenout slavný muzikál Zpívání v dešti, který vtipným způsobem demaskoval počátky zvukového filmu v Hollywoodu, ale při vyprávění o kinematografii třicátých let nezapomněl utajovat postupy kinematografie let padesátých. A totéž platí pro Amatéra, revidujícího hnutí direct cinema prismatem 70. let. ()
Natočit na kameru své dítě, dělníky při tenisu v pracovní době, spokojeného liliputa ve fabrice či sprintující pohřebák? Tak se dá také začít s filmařinou, ale já bych patrně otevřel svou filmografii monumentálním výbuchem Karlštejnu, intergalaktickým útokem ufonů na mormonskou misii v Utahu nebo soubojem Godzilly s Maxipsem Fíkem na Velké čínské zdi. Pokud bych ovšem vlastnil prehistorickou kameru příšerné kvality, tak bych rozhodně nedráždil systém točením nenahozené fasády pošty zezadu, ale věnoval bych se rodině. Pan Mosz si však vybral vlastní cestu, na které poznal cenu svého pochopení a být přítomen jeho prozření nebylo vůbec špatné. ()
Amatér je pro mě hlavně film o odpovědnosti tvůrce za svoje (po)činy. Náhlá posedlost filmem a zachycováním pravdy vede u hlavního hrdiny k ztrátě rodiny, ohrožení přátel a nakonec možná i k opětovnému nalezení sebe sama. Další hloubavý a zároveň strhující Kieslowského snímek. ()
Amatér skvěle graduje, takže nakonec jsem zvažoval i o nejvyšším hodnocení. Nicméně ve mně zvítězila počáteční rezervovanost. Maličko mi vadilo, že je vždy snad až moc jasné, co ten film říká, a vše to plyne až moc přirozeně a lehce. Naprostý minimalismus má jistě něco do sebe, ale námět umožňoval i originálnější přístup. Přes tyhle výtky jde jistě o vynikající film, se kterým je dobová československá kinematografie nesrovnatelná. ()
Jedno ze základních děl polských filmů morálního neklidu, který přinesl Krzystofu Kieslowskemu zaslouženou pověst výjimečného filmaře. Film je ovlivněný Kieslowského dokumentaristickými kořeny, ale přesto ani na sekundu nenudí. Není to prvoplánově zábavná podívaná, spíš společensko-kritická sonda do života stagnujícího Polska konce 70. let. Zároveň je to pocta všem filmovým nadšencům, těm, kteří propadnou světu filmu a jsou mu ochotni hodně obětovat. Hrdina Filip tak propadne kouzlu zachycování světa kolem sebe na filmový materiál, že zaplatí za svou vášeň ztrátou rodinného zázemí a vážnými konflikty v zaměstnání i v soukromí se svými přáteli. Je to film o cenzuře a autocenzuře, kterou si každý filmový tvůrce za totality nosil v sobě a která konec konců v pozměněné podobě existuje v jakémkoli systému. Všude existují dveře, kam je vstup zakázán a za jejichž otevření se platí. Zobrazení reality je někdy bolestivé a nebezpečné. Kieslowski našel v osobě Jerzyho Stuhra vynikajícího představitele hlavní role a byl to zároveň jeden z filmů, který Stuhrovi pomohl v nastartování kariéry. Celkový dojem: 90 %. Film získal velmi slušnou sbírku ocenění na filmových festivalech. Film je zajímavý i tím, že se v něm objevil význačný polský režisér Krzysztof Zanussi. ()
Polská "vlna morálního neklidu" přinesla řadu nových impulsů podobně jako ruská kinematografie gorbačevovské přestavby. Krize komunistických režimů po srpnových událostech v Československu se dále prohloubila a vznikl tak prostor, ale i potřeba pro ještě vyhrocenější kritickou sebereflexi než po Chruščovově projevu na XX. sjezdu KSSS. Kamera a její pohled z tohoto hlediska jaksi spontánně přerůstají do zrcadla společenské kritiky, která od kritických záznamů všedního dne dospívá až k nižším a postupně i jádrovým nomenklaturám všeho druhu. Filmový amatér-panegyrik se svou nesmlouvavou důsledností mění v až takřkadisidenta. Strohý dokumentární záběr se mění ve vlastně rafinovanou poetiku a iluze, že se nejedná o uměleckou reflexi, ale o skutečný příběh, se stává takřka dokonalou. Účinek filmu to jen dále zesiluje a umocňuje. Jerzy Stuhr osvědčil své nevšední kvality i v jiných filmech (např. SEXMISE). Pokud bychom v naší kinematografii hledali srovnatelné paralely, musíme jít dále do minulosti, ke kinematografii vlny šedesátých let (Kožíkova ČERNÁ OVCE, UCHO, BÍLÁ PANÍ, STARCI NA CHMELU). Normalizaci v našem slova smyslu Polsko nepoznalo ani po událostech ledna 1981. A nepoznalo ani srovnatelnou emigraci řady tvůrčích individualit (Forman, Passer, Blažek ad.) v českém a československém rozsahu a dosahu. To ovšem nesnižuje kvality tohoto Kieszlowského filmu a jeho průkazně nadčasovou hodnotu. ()
Veľmi užitočný film pre každého filmového nadšenca. Vlastne pre každého, kto sa podobne ako hlavný hrdina filmu, odpúta od bežných túžob a prianí stredostavovskej vrstvy (partner, deti, byt, auto, chata, elektronika) a prostredníctvom zanietenosti v svojej záľube začne hľadieť na svet okolo seba iným spôsobom. V Amatérovi je to príbeh muža - tridsiatnika. Pri príležitosti narodenia potomka zakúpi malú kameru, rozhodnutý nafilmovať prvé zábery dieťaťa a jeho postupný vývin. Jeho malé prvotné nadšenie postupne prerastie vo filmovú vášeň, podporenú dielčími úspechmi svojich amatérskych filmov. Rodina sa mu ale postupne rozpadá. Okrem tejto línie je vo filme zobrazený vplyv okolia na postupné úspechy, jemná závisť a kontrast sveta mocných (riaditeľa) žijúceho v obklopení džungľovitej sýtozelenej záhrady s betónovou sivosťou a všednosťou sídliska, kde trávia svoje životy zamestnanci podniku. Strhujúci pohľad na všednosť žitia okom kinoamatéra, problematizovaný bezprostredným okolím (manželka), nadriadenými i TV cenzormi. ()
Jerzy Stuhr mi strašně připomínal Oldřich Vlacha - typově, gesty, herecky. Amatér se mi líbí od Kieslowského asi nejvíc. (25.6.2014) Amatér znamená milovník, všeobecně se používá jako označení člověka, který dělá něco jiného, než je jeho kvalifikace, ale přesný význam slova jde mnohem dál. Znamená dělat něco s vášní. Filip Mosz je obyčejný muž, který miluje svou ženu a těší se na své první dítě. Paradoxem je, že kameru pořizuje, aby zachytil svoje rodinné štěstí, pak ho ale film pohltí natolik, že se stává vášní a začíná konkurovat s jeho rodinou, on nakonec ztrácí to, co chtěl kamerou zachytit. Vsuvka s režisérem Zanussim se stává jádrem pudla - vysloví hlavní myšlenku, proč a jak točit film. Podle komise může amatér točit co chce a jak chce. Skutečně? (19.11.2022) ()
Prvá polovica fantastická, druhá ma už tak neoslovila. Moje prvé stretnutie s Kieslowsim, a rozhodne mu dám ďalšie šance. ()
Téma trošku z iného súdka, no stále je to o myšlienke a zamyslení, ako každý Kieslowského filmový počin... ()
Film, který se vyhraňuje prostřednictvím filmu a zachycuje svojí podstatu. ()
Jeden z největších klasiků polské kinematografie tímto dílem doslova burcuje začínající filmaře, aby se bez váhání chopili kamery a natáčeli, co se jim zlíbí. Zároveň však drží zvednutý ukazovák a varuje před tím, jak dokáže objektiv kamery zkreslit vnímání reality a narušit přístup třeba i k dříve neotřesitelným rodinným hodnotám - jinými slovy, jak se může hledání toho správného záběru stát osobnějším než láska k vlastní ženě a dítěti. Amatér je každopádně dalším skvěle zrežírovaným filmem Krzysztofa Kieślowskiho, který opět promyšleně zapojuje stylistické postupy do cílené tematické struktury a pohrává si s estetikou amatérského filmu konstruktivně a soudržně. Tohle je opravdu snímek o filmařině a filmaři, který si postupně osvojuje nové přístupy a hlediska, jimiž nahlíží nejen na zkoumané subjekty, nýbrž i na vlastní život a jeho interpretaci. 85% ()
Nádherné, zmes rôznych pocitov, ktoré vo mne ešte dlho rezonovali. Ide hlavne o obsah. Jedna maličkosť, jeden úmysel a ako sa môže všetko zmeniť a vyvinúť. Chcel len filmovať svoju dcéru a nakoniec sa z neho stáva celkom úspešný filmový amatér. No ale za akú cenu? Všetko v živote niečo stojí, aj nečakaný úspech so sebou prináša svoju temnú stránku.... Tiež sa mi páčilo ako vzdal autor poctu filmu, hlavne v súvislosti s úmrtím tej susedky a smútkom jej nešťastného syna. To bol krásny dialóg. Silný nadpriemer. 85/100 ()
"Ve třiceti uvěřil v Boha. Skončil tragicky - stal se knězem," varuje nadřízený Stašek svého mladšího kolegu, který právě prožívá vášnivý vztah s kamerou (a žena zatím - ne neoprávněně - žárlí). Kieslowského film je rozvedením Staškova dvojznačného varování, příběhem další takové tragédie (nebo "tragédie"?), jen ne na poli dráhy duchovní, ale umělecké. ()
Kieślowského barevnou trilogii moc nemusím, ale tento jeho raný film mi nesmírně sednul. A to jak samotným námětem, tak obsazením titulní role - můj polský oblíbenec Jerzy Stuhr, kterého znám z mnoha jiných filmů, mě oslovil od prvního záběru, v titulní roli je naprosto výborný a Filip Mosz je v jeho podání neuvěřitelně přesvědčivý a sympatický. Sledovat jeho vývoj v průběhu filmu je zcela fascinující a člověk se zde dočká celé řady neobyčejně silných a emočně vypjatých scén - film je to velmi naléhavý, dojemný, a současně i nesmírně vtipný (dialogy nezapřou Stuhrův rukopis). Amatér je mistrný a krásný film, který je mj. velkou poctou lásce k filmování. Možnost vidět ho v kině na velkém plátně pro mě znamenala velký zážítek. ()
Největší umělecké srdce má vždy amatér, aneb svět je takový, jak ho sami (ne)vidíme. Nečekaný, ale o to zásadnější životní krok poskytuje možnost úniku z panelákového marasmu, který ovšem okem osmimilimetrové kamery vypadá nádherně. "Přišlo to jen tak, samo od sebe..." Klasický kamínek spouští lavinu, jež postupně pohřbívá rodinné štěstí, odehrávající se za kamerou. To je Amatér. Příběh všední obyčejnosti, ve které hledáme všichni to samé. Krásu a lásku. ()
Opravdový film o opravdových filmech. ()
Amator - Kieslowského filmová čítanka a kritická reflexia osobnostného rozvoja v ohraničení doby a kanonických pravidiel Kina morálneho nepokoja, ostro sledovaná objektívom ručnej kamery. ////////// Na príklade Filipa Mosza ilustruje Kieslowski zjednodušený stručný šlabikár základov filmovej prvouky. Ako sa hrdina chytá kamery a stavia sa za ňu, začína objavovať sprvu netušené možnosti vyjadrovania a sebarealizácie skrz skúmané médium. Jeho prvé kroky na neznámom území vedú od prostého rodinného videa a statického "dokumentu" lumièrovského typu cez vynález strihu pričinením náhody à la Méliès a preniknutie do tajov dramaturgie až po vkladanie sprvu politicky orientovanej ideológie prostredníctvom zvukovej stopy a sprievodného komentára, ale neskôr použitého ako nástroj na prezentovanie subjektívneho názoru po moment, kedy dochádza k nevyhnutnej konfrontácii so sebou samým a Mosz namieri kameru na svoju tvár. ////////// Pokiaľ považujeme kanonické "číslo jedna", Barvy ochronne Krzysztofa Zanussiho za film náležiaci svojou štylistikou k "čistému" realizmu, Kieslowského príspevok do hnutia konca 70. rokov je "špinavší" a o čosi "prízemnejší", pretože naproti voľbe esteticky vycibreného elegantného prostredia uzavretého akademického mikrokozmu s jasne vyhradeným priestorom sleduje príbeh jedného z nás, všedného (a mierne nedôvtipného) mestského človeka, ktorý sa nenápadne a mimovoľne začne vyčleňovať z anonymného davu. Nie je to on, kto sa začne vzpierať spoločnosti a svojou neústupnou zásadovosťou tvrdo narážať na stelesnenie zla (tak charakteristické pre poľské filmy z tohto obdobia), ako je tomu u Zanussiho. Filip Mosz zdanlivo nič proti systému nerobí, pretože si to neuvedomuje, no nakoniec má i tak špinavé ruky bez toho, aby to sám chcel. Jeho okolie s ním nebojuje, bráni sa stále zreteľnejšie prevažujúcim lakonickým postojom. Mosz, človek nula (dobrý, ale bezvýznamný článok stroja) začína objavovať sám seba a spoločnosť hrozbu, v ktorú sa mení. Nič nie je čiernobiele, všetky jednoznačné prejavy (i predkamerová realita sa ukazuje ako klamlivá vo svojej relácii ku kontextu) sú relativizované, čím sa porúša spoľahlivosť narátora-rozprávača, ktorého rolu v závere supluje samotný Mosz, uvedomujúc si svoje pochybenie. ////////// Ako film vo vnútri filmu, pojednávajúci o problematike filmu a filmového zobrazovania (začínam sa v tom pomaly strácať), ktoré vyzdvihuje autenticitu a zároveň aktualizuje otázku falošného zdania reality, rozdeľuje tvorcov na dve základné kategórie: amatérov a profesionálov. Zatiaľ čo profesionál dôkladne pozná schopnosti a funkcie filmu, ale je podriadený médiám a štátnej moci, amatér je prezentovaný ako človek mimo zabehnutý systém a pravidlá, ktorý dokáže zaznamenať skutočnosť bez akéhokoľvek zaváhania. Za kamerou stojí v jednej chvíli Kieslowski, Mosz i samotný divák (prostredníctvom filmovej kamery, preberajúcej perspektívu Mosza a jeho novej "hračky", ktorú neskôr nahrádza kvalitnejších 16mm, ale aj externé zábery na Jerzy Stuhra, do ktorých sa neskôr vkrádajú formálne návyky amatérskeho nadšenca). ////////// V postave Filipa Mosza sa spájajú prvky knižného (danosť základných aktuálnych spoločenských tém kina morálneho nepokoja - vzťahy medzi radovými zamestnancami a nadriadenými) a fotogenického (meta-filmový rozmer) charakteru, výrazne obohatené autobiografickými rysmi odkazujúcimi k osobnosti a ranému dielu Krzysztofa Kieslowského, ktoré tvorila predovšetkým séria dokumentov zameraných na všedné a pre štát dôležité zamestnania, vrcholiacu šokujúcim portrétom vzorného nočného strážnika v krátkej snímke Z punktu widzenia nocnego portiera. Na tento dokument Kieslowski vo filme voľne nadväzuje a rozvíja pôvodnú myšlienku ako jednu z vrstiev príbehu v pláne hlavného hrdinu zobraziť skutočnosť takú, aká je. Mosz má tak v sebe niečo z esencie Kieslowského schopnosti pobúriť a šokovať verejnosť, zároveň však sebareflexívny motív spoznania vlastných chýb, prevzatia zodpovednosti a vyrovnávania sa s nimi pozoruje možnú podobnú skúsenosť režiséra. Dá sa teda predpokladať, že je Amator bolestivou osobnou spoveďou a revíziou vlastných postojov a názorov zoči-voči vyšším orgánom - zanechám však špekulácií a nepotvrdených domnienok. Uspokojím sa s tým, že sa jedná opäť o vynikajúcu nadčasovú záležitosť, ktorá patrí medzi rozšírené základy filmového vzdelania a povedomia. Howgh. 100% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci seminára o poľskom filme, druhý raz v rámci sekcie „V nitru fikce“ na 2. ročníku FokusFestu 2015. () (menej) (viac)