Philippa

Na vrcholu štěstí, pád na dno a na konci smíření. Životní křivka, kterou si projde jednou každý z nás. Chápu, že pro někoho nuda....však máme před sebou "moře času" než k tomuto komornímu malému Velkému snímku dozrajeme....

Pro mne prostě vítězí Synové hor (1956)

Tak jak je to? Kdo to tu je ten zlý, nebo ti zlí? Bůh versus satan. A kdo je bůh a kdo satan?? Myslím, že velmi krásné je, když si uvědomíme, že šance na to lepší je kdykoliv, bez ohledu na náš věk, barvu pleti i bez ohledu na to čím se kdo provinil. Najít svůj střed a žít ze svého pramene, pevně jej uchopit, stát se sami sebou a je dobře. Toto je dostupné všem a vždy. Má to všem jeden háček. Zkoušky. Zkoušky zda už VÍTE a nenecháte se strhnout zpět. Kam zpět? Krutí jsou lidé, kteří ze svého, potažmo našeho pramene nepijí, i když  stojí třeba přímo pod ním.

Cukrář je něžný, úsporný a přesto velmi silný. Po celou dobu držící v lehkém napětí, prostor pro vlastní fantazie....závěr je jako nádech...

Člověk míní, právníci mění :-). Pěkná sonda do konečné fáze jednoho vztahu. Zavázané tkaničky působily jako doušek čisté vody, když v poušti na pokraji sil konečně dojdete k oáze.

Když potkáte ve sprše švába, tak vás asi trochu šokuje, možná pocítíte pocit hnusu, ale druhý den už o něm nevíte...tak nějak.

Civilní a velmi čistý lidský film. Je pravdou, že k porozumění je potřeba si něco odžít a nabýt životních zkušeností. Každý má přesně TO, co potřebuje k tomu,, aby pochopil, prozřel a doplaval právě TAM, kam má. Chlad a nejen ten z ledové vody nás provází celou dobu a pokud ho dokážeme přijmout, nakonec naplní celou naši duši teplem přijetí a láskou. Vždyť cesta již je cílem. Poděkování všem za velmi intimní zážitek.

Kdyby jsi znal budoucnost, změnil bys jí?? Když znáš minulost, udělal by jsi něco jinak? S naším vnímáním by se na tyto otázky dalo asi odpovědět , že ano, protože máme svobodnou vůli. Co když je vše už předem dané, naplánované a my před vstupem do hmoty přijímáme svůj úkol. Jak je to pak? Pak je to taky svobodná vůle? Úkol jsme přijali.....KDO tedy vlastně skutečně jsme? Nádherné sci-fi, podmanivá meditační hudba a vymazlené minimalistické obrazy to vše dovádějí v dokonalost.

"Tak co byla to prostitutka nebo nakonec manželka??"...první otázka co padla, když jsem přišla z projekce. Nevím zda si film kladl za cíl rehabilitovat Magdalenu, možná ano neb v závěrečných titulcích o něčem takovém byla zmínka, nicméně Rooney Mara byla úchvatná. Pohled do jejích hlubokých a laskavých očí, byl léčivý i andělsky hladivý. Scéna, barva a čistota záběrů mne uchvacovaly. Viděla jsem nádherné jednotlivé obrazy či fotky, které byly silné, plné emocí a krásy, vyvolávaly v duši nepokoj i klid zároveň...ale dohromady v pohybu nějak nefungovaly. Už dávno na filmy tohoto typu se nedívám s aktivovanou hlavou, ale otevřeným srdcem...v kině jsem byla na Velký pátek.

Už jsem někde psala, že na film, který režíroval Jiří Strach, nemám strach jít. A krom toho já jsem dostala mnohem víc, Krásný Krumlov, který znám jak své boty, báječný anděl Petronel a čert Uriáš (taky bych byla na čerty), velmi milý a vtipný příběh, nebeská hudba.... a hlavně celý večer hřejivý pocit u srdce a už pár dnů kouzelný úsměv na tváři, kdykoliv si vzpomenu, A několik krásných a letmých setkání díky tomu kouzelnému úsměvu. Děkuji.