Resident Evil 5: Odveta

Přestože si myslím, že tahle série měla už dávno skončit, nakonec neodolám a ze zvědavosti si pustím její nejnovější výšplecht. Tenhle je schůdnější než ten předchozí (aspoň někam spěje), ale i tak to je takřka bezduchá akce ve sci-fi kulisách, kterou drží nad vodou právě ta akce, Milla a hudba. Aspoň že mi na začátku shrnuli vše podstatné z minulých dílů, co už jsem dávno pustil z hlavy. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 5 | hudba 7 | humor 0 | akce 9 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 (07.12.2012)

Milla Jovovich je stále spasitelkou pro pozvolna vymírající lidstvo. Krom toho, má se zombíky a se všelijakou zmutovanou havětí nevyřízené účty. Je třeba znovu se nasoukat do přiléhavého latexového oblečku, chopit se zbraně, naladit fyzickou formu a jít do boje. V akčním spektáklu plném zpomalených efektních záběrů se tohle všechno zúročí. Pátý díl jde v podstatě ve stopách čtyřky a komu se líbil předchozí díl, bude pravděpodobně spokojený i tentokrát, a navíc ho pětka svojí akčností překonává. Klady: zběsile nasazené akční tempo od samého počátku, pořádný akční výmaz, návrat většiny postav známých z předešlých dílů, Milla Jovovich a Siena Guillory v přiléhavých oblečcích, efektní zpomalovačky, pořádná efektní akční porce, digitální triková smršt, přijatelná stopáž, ruští zombies na motorkách, pátý díl svojí zběsilostí asi nejvíc připomíná počítačovou hru ze všech pokračování, film rychle uteče. Zápory: v přemíře akce zanikají veškeré dialogy, všechny ženy mají větší fyzický fond než muži, nečekaně nízký výskyt zombies. Mé hodnocení: 100% (06.02.2013)

Hra: Resident Evil. Kampaň: Film. Mise: Bunkr na Kamčatce. Status: Mise splněna. Pocit sledování videohry stále roste, obětování logiky a fyziky splněno, tahle cesta bez hlavy a paty, v které si tvůrci mohou dovolit snad všechno je bohužel docela zábavný oddech na nedělní večer. Tak jako tak tu je hromada dobře odvedené práce, která je chvílemi skoro až děsivá (úvod pozpátku a překvapivě dobrá hudba). Maximální využití klišé pro úzkou skupinu diváků s videoherní stylizací, proč ne. PS: Sienna Guillory je stále nádherná:) (23.09.2012)

Páté porcování zombie mutantů rozdělilo diváky na dva tábory a mě. První skupina tráví bezesné noci se smrtí v očích a joystickem v ruce místo toho, aby dělali něco užitečného, třeba se učili do školy nebo si zkusili po Herym Potratovi a Tvajlajtech přečíst nějakou opravdovou knihu. Tito nesmiřitelní bojovníci s T-virem však nenaleznou klid, dokud bude jejich monitor brázdit byť jediný nemrtvý zmrd! Jde přece o záchranu světa, no ne?!! A tak při neinteraktivní vizualizaci jen chytli do ruky to nejbližší, co připomíná onu teplou páku, která jim přináší tolik potěšení, případně začaly freneticky jezdit prstem po touchpadu, a vrcholí v nadšených ohlasech, jak to bylo skoro úplně jako "doopravdy". Druhá skupina tráví bezesné noci studiem existenciálních filosofů, encyklopedií a slovníků cizích slov a jedinou hru, kterou v životě zkusili byl IQ test, jenž jim náhodou vyběhl na internetách jako spam, když se pokoušeli objednat reedici Schoppenhauera. Hrami obvykle pohrdají, ale tohle byla vážně výzva. Nedoklikali ho sice do konce, protože se jim urputnou snahou někde v polovině zamlžily jejich čtyři dioptrie a výsledkem bylo "Geniálně přebujelé ego". Pohrdlivě nad tím mávli rukou, nějaká plechová bedna přece není směroplatná, když chodí denně na oběd do menzy, kde si s ostatními ufony vzájemně tolik pochlebují nad brokolicovým salátem! Tahle skupina jen dala ostentativně najevo své pseudopohrdání, zarazila si to pravítko do prdele hlouběji a pustila si na spravení vkusu Turínského koně. No, a pak jsem tu já. Má herní kariéra skončila někde ve vrcholné éře Halflajfu, protože pak jsem neprozřetelně naštěkal jedné paní do boudy, a od té doby, kdykoliv mě začne svrbět prst a mám chuť vraždit nějaké ty zmutované mutanty, kteří by jinak mohli prolézt obrazovkou do obýváku a rozpoutat apokalypsu, ozve se mi za zády: "Jééé, tati, ty máš novou hru, pusť mě k tomu!". A tak jedinou podobnou kratochvíli mohu už zažít pouze v okamžiku, kdy si nenápadně strčím do kapsy mobil s Tetrisy a zavřu se na hajzl. Ani to však nemá dlouhého trvání, protože děti hodně pijí. Já tedy viděl vizuálně kulantní, neškodnou pičovinu s pár opravdu vynikajícími momenty (obří bubáci s kladivy), která mě sice kdovíjak nenadchla, nicméně ani jsem nepošel nudou při čekání, kdy už ta neherecká pizda Natálka přestane skákat na jedné noze a konečně někoho zabije. Upřímně, mám chuť jednu hvězdu zastrčit, protože je Mila hnusná jako cigánské hračky a za normálních okolností bych ho raději vrazil do rozkošně rozšklebeného chřtánu nějaké té ňuňavé zombie, avšak pro zachování vysokého standardu své subjektivní objektivity to neudělám, abych i nadále zůstal tím seriózním a erudovaným filmovým kritikem. (02.01.2013)

Už třetí díl série měl nakročeno k absolutnímu odvazu stran žánrových poloh, klišé a schémat, ale až "Odveta" ukazuje Paula W.S. Andersona v nejlepším světle jako nedoceněného génia brakové podívané a videoherních vyprávění. Genialita Andersonových snímků spočívá v bezešvém mixu béčkové přímočarosti, fanboyovských referencí a sebereflexivní nadsázky, který ovšem nepomrkává spiklenecky po úzké skupince znalých diváků, ale naopak cílí na maximálně široké publikum. Výsledkem je zcela nevázaný sled atrakcí, který ve své osvobozené nespojitosti a pestrosti motivů dosahuje až úrovně filmových koláží typu "Koyaanisqatsi". Ostatně stejně jako Reggiovy dokumentární eseje také Andersonovy snímky jsou kamerově dokonale vycizelované a představují řetězec vágně propojených moneyshotů. "Resident Evil: Odveta" navíc překonává Andersonovy dosavadní mistrovské videoherní počiny "Rallye smrti" a "DOA: Na život a na smrt", které produkoval. Videoherní v tomto případě neodkazuje na původ námětu, ale na způsob vyprávění. Zatímco jiní tvůrci (včetně fušera Uwe Bolla, s nímž bývá Anderson zcela neadekvátně srovnáván) podřizují videoherní světy tradičním narativním zákonitostem kinematografie, Anderson (podobně jako např. duo Neveldine/Taylor či famózní filmový "Silent Hill") přejímá pro film videoherní naraci. "Resident Evil: Odveta" tak uhrane důmyslně přímočarou premisou o testovacím komplexu společnosti Umbrella, který umožňuje postavám doslova procházet levely stylizovanými dle světových metropolí. Zdejší způsob vršení atrakcí a střídání ikonických prostředí neodbytně vyvolává dojem, že tvůrci scénáře hráli "Call of Duty: Modern Warfare II", kde hráč skáče do těl rozličných hrdinů, kteří se pohybují v odlišných prostředích (mimo jiné též Moskvě, Washingtonu, na americkém předměstí i na základně za polárním kruhem. Rudá královna, centrální počítač ovládající celý testovací komplex pak připomíná videoherního "režiséra" z her Left 4 Dead, když v souvislosti s konkrétním postupem hrdinů jejími levely jim aktivně do cesty spawnuje konkrétní protivníky. Vedle toho představuje "Resident Evil: Odveta" až grandiózně sebereflexivní dílko, které se vyžívá ve schématech i vlastní lacinosti a směřuje až do vod požitkářského campu. Tvůrci žánrová klišé neobcházejí, ale procházejí skrz ně na druhou stranu do paralelní dimenze, kde každé klišé nabývá podobu své absurdní mocniny. Od konce letošního Festivalu otrlého diváka nebyl v kinech tak zábavný film k vidění. (22.09.2012)