My děti ze stanice Zoo
Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Réžia:
Uli EdelScenár:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrajú:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (viac)Obsahy(2)
Keď trinásťročná Christiane F. spoznala berlínsku scénu konca sedemdesiatych rokov, jej život sa drasticky zmenil. Čoskoro sa stala závislou na heroíne a kým ráno sa snažila chodiť do školy, popoludní zháňala peniaze na ďalšiu dávku prostitúciou. Jej najbližší priatelia začali postupne umierať. Keď mala štrnásť rokov, vyrozprávala svoj príbeh novinárom z časopisu Stern. Výsledná kniha sa stala besellerom a film, ktorý čoskoro nasledoval, hitom. (RTVS)
(viac)Recenzie (553)
Knižní předlohu jsme hltali na základce. Šlo o jedinou vyučovací hodinu, kdy jsme byli naprosto fascinováni učitelkou, která knihu četla. Nebylo to jejím vzhledem, ale příběhem. Určitě taky zapůsobilo, že jsme byli stejně staří jako "hrdinové" v knize. Film je stejně působivý. Možná ještě působivější, protože to všechno vidíte na vlastní oči a nemusíte si nic představovat. Je hodně realistický a naturalistický. Chris se chytla špatné party. Zamilovala se do Detleva, kluka, který ji měl taky velmi rád. Jenže se pak jejich svět zúžil jen na sehnání peněz na heroin a jeho následnou koupi. Oba dva se řítili rovnou do pekla. Z toho vedla pouze jedna cesta. Společně se rozhodnou, že se budou léčit. Podaří se jim to, i když je to oba stojí moc sil a jejich svobodnou vůli. Měli radost, že vědí jak vyzrát nad zrádným drogovým démonem, který je držel v pevném sevření. Pak se jim ale všechno znovu zhroutí. Kamarádi umřeli na předávkování špatnou drogou. Chris se taky vědomě pokusila předávkovat, ale zachránila ji matka. Odvezla ji k babičce na venkov, pryč od světa drog a násilí, kde se vyléčí. Často myslela na Detleva, chtěla mu pomoci, ale neměla ještě dostatek sil. ()
Ve srovnání s knihou je film značně horší. Chybělo mi tam pár (pro mě zajímavých) částí z knihy. Také jsem jen velmi těžko trávila němčinu, která opravdu nelahodí mému uchu. Nicméně tento příběh mám velice ráda takže **** ()
Nesmírně syrový film, ze kterého se vám rozhodně nebude dobře spát. O filmu jsem slyšel dávno, ale ten český název ve mně evokoval něco pro děti. Ne, tohle není pro děti, ale je to docela dobré pro rodiče, aby viděli, jak se mže jejich dítě také bavit. Je docela smutné, že po více jak třiceti letech je snímek stále nesmírně aktuální. ()
Moje nejoblíbenější knížka dopadla ve filmovém zpracování otřesně. Připadá mi, že scénárista otevřel knihu na třech libovolných místech, vytrhl list a tato dvojstránka pak byla natočena. Vůbec jako celek film nedává smysl, nevystihuje ani v momentě knihu a pro fanouška je promítání značným utrpením. Když už téma dívky, která díky nevyhovujícímu prostředí, výchově a společenskému statusu propadá alkoholu, kouření, případně drogám, tak jednoznačně sáhnětě k našim druhým severním sousedům a to po Ahoj, Terezko (2001). ()
Syrový snímek, ze kterého na mě padla depka. ()
Tenkrát to byla pecka. ()
Hodně drsný film. Na rozdíl od Trainspottingu se u tohoto snímku nikdo nezasměje, ale stejně je to velice povedené dílo. Toto téma je totiž místo smíchu k pláči. Je to k nevíře, co všechno se může stát díky jednomu vyzkoušení. Knihu jsem nečetl, ale možná si jí přečtu jako jednu z maturitních knih. Bude podle mě rozhodně stát za přečtení. Film není asi přímou adaptací, ale scenáristicky a stylově je naprosto svobodný, hudebně je to zážitek, herci též nejsou špatní. Kdybych měl tenhle film přirovnat k nějakému jinému filmu, tak by to asi byli Vlasy Miloše Formana, ale to jen střílím od boku, protože tam jde o něco jiného. Je to film o prostředí, o hrůze jaké drogy jsou. Stojí za shlédnutí a musím říct, že tam rozhodně není do smíchu. Je to až strhující příběh a jsem moc rád, že ho někdo zaznamenal. Pro mě je nejlepší scénou scéna, kdy parta feťáků běží po Sound s písničkou Heroes od Davida Bowieho. U mě má film čtyři hvězdičky. 70%. ()
Drogové peklo, kterým si prošla hlavní hrdinka autobiografické knihy, se podařilo přenést dostatečně autenticky na filmové plátno. ()
U Natja Brunckhorst jsem nějak zapoměl, že je herečka, zahrála to moc dobře, každou chvilku sní jsem prožíval. A celkem mě mrzí, že se z ní nestala slavná herečka, jako kdyby se z ní stalo to co na konci filmu. :-) Tohle by měli pouštět začínajícím fetákům na základce. :-) Doporučuju každému. Hodně realný film. ()
myslím, že mi hodně schází znalost knihy, abych mohla plně docenit tenhle film. Ale atmosféra, hudba, hlavní představitelka...vše senzační. Ale ta kniha mi očividně chybí, je to nějak mezerovitý. ()
Jeden z filmov, ktorý považujem za nadhodnotený. Možno je tomu tak aj preto, že som si v krátkom slede pozrel dva filmy z rovnakého prostredia a Aranovského Requiem za sen je podstatne lepší. Určite film v období svojho vzniku zarezonoval v mysliach ľudí oveľa viac, či už kvôli drsnému jazyku a samotnej témy užívania drog mladistvými, s odstupom času však už nevyráža dych a obsahuje príliš veľa hluchých pasáži. Herci nijako neoslnia a aj s ohľadom na ich vek pôsobia príliš nevýrazne. Rovnako hudobný doprovod je sotva priemerný a nijako nepomáha nabudiť depresívne prostredie, o ktoré sa réžia snažila. Asi najlepšie zvládnutou je scéna, v ktorej Christiane s priateľom v izbe zápasia s absťákom. Naopak, najslabším momentom, ktorý rezonuje v celom príbehu je starostlivá matka. Tomu, kam až nechala padnúť svoju dcéru je príliš ťažké uveriť a nezachráni to ani úplný záver filmu. Dobrá téma spracovaná o niečo horšie ako pri iných filmoch z prostredia narkomanov. 70%. ()
Ešte viac ako predloha to trpí antiklimaxom, absenciou záveru. Inak kvalitka. ()
"Mám to pod kontrolou." Viděno kdysi dávno na základce a po letech až teď. Na rozdíl od filmů typu Requiem za sen, které nemálo sázejí na formální stránku a přetvářejí drogový film v téměř uměleckou záležitost, nebo nedejbože černých komedií jako Perníková věž, které se snaží být hustokrutě vysmáté, jsou My děti ze stanice ZOO jedna velká feťácká deprese made in BRD, co bez příkras reflektuje bezvýchodnost situace drogově závislé západoberlínské mládeže, kdy lidé umírají ve čtrnácti, kvůli pár gramům bílého svinstva jsou schopni prodat své tělo i duši komukoliv a kdy je každý nepatrný úspěch při pokusu dostat se z pekla přebit další dávkou v naději, že přestat se přece dá vždycky. Nedá. Film je šokující a hnusný jako drogová závislost samotná. Díky za něj. Natja Brunckhorst podala jako Christiane F. skvělý výkon, maskérům se vcelku slušně podařilo zachytit i její fyzickou proměnu. Zda kniha přibližuje bezvýchodnost života v závislosti na heroinu lépe než film, to nemůžu říct. Nemám pocit, že by se ve filmu vyskytovaly kdovíjak velké díry v zápletce, podle mě jde o slušnou adaptaci, i když jsem knihu nečetl. (707.) ()
Filmy se zapomínají víc než knihy. Nevím proč jsem si vzpomněl na výrok Christiane F., která tvrdila, že si umí namixovat takovou náladu, která se jí hodí? Mohli bychom se zeptat k čemu, ale to by nás dovedlo asi moc daleko. A tak jsem "zatoužil" se na film o dětech ze stanice "Bahnhof Zoo" znovu podívat. Christiane F. sice není Christiane F. z knihy ani Christiane F. z filmu, ale v knize mi přišla (její autorka) přemýšlivější, ale na druhé straně proces odvykání se asi popsat nedá. Stejně tak i dialogy mezi ní a Deltlefem, Axelem nebo Babsi byly v knize daleko pregnantnější, ale na druhé straně se atmosféra nočního nádraží moc dobře popsat nedá. Základní otázka však zazněla v knize i ve filmu (parafráze): Když přestaneme brát drogy, co budeme dělat." ()
Tak to jsem koukal jak sůva z nudlí a byl jsem velmi příjemně překvapen i když jsem věděl, že taky Němci natočí čas od času kvalitní snímek. Tolik chválenou mými známými předlohu jsem nečetl jelikož nejsem nijak vášnivý čtenář. Nejvíc se mi líbilo, že při sledování filmu jsem se úplně vžil do 80. let a taky to jak své role zvládli všichni mladí herci. Především Christiane (Natja Brunckhorst) a Detlef (Thomas Haustein). ()
Zůstane vám pod kůží....opravdu, mluvím z vlastní zkušenosti, ač jsem film viděla velice dávno,v podstatě ještě v době, kdy jsem byla sama dítě, pamatovala jsem si ho prakticky skoro celý živě až dodnes. A po příležitosti uvidět ho znovu jsem doslova chňapla. Christiane se svým panenkovským vzezřením měnící se pomalu v bezvládnou bytost kvůli...lásce? touze? hledání? vás semele ve víru emocí. ()
Mimořádně realistický snímek (na rozdíl od Requiem za sen), jehož nejsilnější stránkou je samotný obsah. Herci jsou sice neznámí, ale zato hrají dobře a hlavně uvěřitelně. U takovéhoto snímku nemusí režisér vymýšlet žádné kejkle, například vymývání injekční stříkačky v záchodové míse na veřejných záchodcích už je samo o sobě dost strašné. ()
Nejlepší německý film podle kultovní předlohy, který už radši nikdy nechci vidět, protože takovou depku nemám chuť znova zažít. ()
"H" - HEROIN. David Bowie. Berlin. Hnusný paneláky okrajových částí. Deprese a beznaděj. Stanice ZOO Kurf'urstendamm a všechna ta feťácká doupata. Na prodej je všechno... tělo je to nejmenší. Heroinu prodali duši. Bylo jim 14. Zpověď Christiane F. ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 1981 - Cena divákov ()