My děti ze stanice Zoo
Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Západné Nemecko,
1981, 131 min
(Director's Cut: 138 min, Alternatívna 125 min)
Réžia:
Uli EdelScenár:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrajú:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Keď trinásťročná Christiane F. spoznala berlínsku scénu konca sedemdesiatych rokov, jej život sa drasticky zmenil. Čoskoro sa stala závislou na heroíne a kým ráno sa snažila chodiť do školy, popoludní zháňala peniaze na ďalšiu dávku prostitúciou. Jej najbližší priatelia začali postupne umierať. Keď mala štrnásť rokov, vyrozprávala svoj príbeh novinárom z časopisu Stern. Výsledná kniha sa stala besellerom a film, ktorý čoskoro nasledoval, hitom. (RTVS)
(viac)Zaujímavosti (34)
- Matku Christiane (Natja Brunckhorst) hrala Christiane Lechle, hlas však nebol jej - dabovala ju Renate Küster. (Arsenal83)
- Na premiéru filmu priviezol Natju Brunckhorst v limuzíne sám David Bowie. Brunckhorst neskôr priznala, že užila kokaín, pretože bola z neho veľmi nervózna, ale nakoniec bola sklamaná z toho, keď videla Bowieho na zadnom sedadle auta, že aký malý v skutočnosti je (v skutočnosti mal ale 177 cm). (Arsenal83)
- Napriek tomu, že Christiane Felscherinow bola konzultantkou filmu, v titulkoch filmu ju vôbec neuviedli. (Arsenal83)
- Pri natáčaní na verejných toaletách bez povolenia Uli Edel náhodou natrafil na veľké vrecko heroínu, ktoré tam bolo ukryté. Edel chcel predať heroín na financovanie filmových nákladov. Kým sa na to snažil prehovoriť producenta Bernda Eichingera, vošiel dnu nebezpečne vyzerajúci feťák, ktorý vyzeral, že zaútočí na Natju Brunckhorst. Edel vtedy po ňom rýchlo hodil tašku a feťák sa otočil, utiekol a už ho nikdy nikto nevidel. (Arsenal83)
- Thomas Haustein bol trochu nervózny z natáčania sexuálnych scén v tomto filme. "S gay svetom som nemal nič spoločné a samozrejme som bol nervózny z toho, že niečo také predvediem pred kamerou. Rovnako to bolo aj s mojou prvou sexuálnou scénou s Natjou (Brunkchorst). Ešte som nemal žiadne sexuálne zážitky! Takže pred scénou s mojím mužským klientom ma Uli (Edel) nechal osamote bez štábu, bol som tam len ja a on, a potom sa postavil za mňa, aby ukázal, ako by tá scéna mala vyzerať." - povedal s úsmevom. (Arsenal83)
- Skutočná Christiane F. (Natja Brunckhorst) odišla z premiéry v polovici premietania, pretože sa cítila trápne, keď sledovala udalosti z jej starého života, ako sa odohrávajú na plátne, a chcela sa vyhnúť otázkam novinárov. (Arsenal83)
- Natja Brunckhorst v súvislosti s nakrúcaním vyrozprávala kurióznu príhodu: "Nakrúcali sme scénu na ulici Kurfürstenstraße. Moja postava Christiane stojí sama a čaká, kým ju niekto vyzdvihne. Bol to dlhý záber objektívu, takže kameramanský tím bol ďaleko. Odrazu prišlo auto a už som šla nastúpiť, keď som kútikom oka uvidela, ako niektorí členovia posádky bežia ku mne a kričia: „Nie! Nie! Nie!" A vtedy mi to došlo: toto nebol herec, to bol skutočný chlap, ktorý sa ma snažil zobrať. Skoro som nastúpila do auta s niekým, kto sa chcel vyspať s 13-ročnou." (Arsenal83)
- Koncertná sekvencia s Davidom Bowiem v hlavnej úlohe bola natočená v New Yorku v októbri 1980 v Hurray Club. Keďže Bowie sa v tom čase objavoval na Broadwayi niekoľko nocí v týždni, režisér Uli Edel musel nakrúcať scény v tomto meste. Miesto konania bolo upravené tak, aby pripomínalo nočný klub v Berlíne. Veľké koncertné davové scény využívali zábery z koncertu AC/DC vo vtedajšom Západnom Nemecku. (Arsenal83)
- Vo Veľkej Británii a USA bol film značne zostrihaný (asi štyri minúty) pre starú verziu VHS a pre iné verejné premietania, pretože niektoré scény boli pre mladých ľudí škodlivé. Úplne neskrátená verzia DVD bola vydaná iba v týchto dvoch krajinách pre osoby staršie ako 18 rokov, zatiaľ čo v Nemecku je dostupná pre osoby staršie ako 16 rokov. (Arsenal83)
- Název knihy Christiane F. Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) odkazuje na německý název dětské knihy Astrid Lindgren Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947). V německy mluvící Evropě je totiž práce švédské spisovatelky chápána skrze tzv. Bullerbü-Syndrom, idealizaci Švédska jako ideální krajiny dětství odehrávajícího se v dřevěných domcích, v blízkosti jezer, lesů, kde jsou všichni plavovlasí, šťastní. Což je v každém ohledu klíčový kontrast k životu dětských narkomanů z okolí berlínského nádraží Zoologischer Garten. V češtině tato asociace není tak zřejmá, protože u nás jsou knihy z dětské série známy pod souhrným názvem Děti z Bullerbynu a kniha Christiane F. jako My děti ze stanice ZOO. (NinadeL)
- Christiane Felscherinow zpětně velmi litovala toho, jak vylíčila v původní knize svého násilnického otce. Zpětně pro jeho chování nalezla částečné pochopení a ve své druhé knize se mu omlouvá. (DonQ)
- Skutečná Christiane Felscherinow byla v roce 2014 již těžce nemocná. Trpěla fibrózou jater a žloutenkou typu C. Lékaři ji předpovídali jen několik měsíců života. Od bolestí jí pomáhal značný přísun léků a alkoholu. (DonQ)
- Předloha hlavní hrdinky knihy i filmu Christiana F. nezvládla drogovou abstinenci a v roce 2014 již několik let opět "lítala" v heroinové závislosti. (Investman)
- Mnoho herců nemělo před natáčením žádné herecké zkušenosti. Pro většinu to také byla první i poslední role. (Polinecka)
- "Stanice Zoo" je berlínská zastávka, na které zemřelo na špinavých záchodech mnoho německých teenagerů v důsledku předávkování drogami. (Polinecka)
- Mnoho lidí, kteří se objevili ve scénách na vlakovém nádraží a v Soundu, jsou opravdoví drogově závislí mladiství nebo prostitutky. (Polinecka)
- Thomas Haustein, který ztvárnil Detlefa, se setkal se skutečnou Christiane F i se Stellou. Se Stellou během natáčení filmu dokonce randil. (Polinecka)
- Stella zemřela v roce 2004 v důsledku dlouhodobé drogové a alkoholové závislosti. (Polinecka)
- Původně měl film režírovat Roland Klick. Po dlouhých přípravách byl však jen 2 týdny před začátkem natáčení vyhozen kvůli neshodám s producentem Berndem Eichingerem. Poté se režie ujal Uli Edel. (Polinecka)