Camino
Camino
Réžia:
Javier FesserKamera:
Alex CatalánHudba:
Rafael ArnauHrajú:
Nerea Camacho, Manuela Vellés, Jordi Dauder, Juanma Lara, Jan Cornet, Mariano Venancio, Alfonso Torregrosa, Ana Gracia, Pepe Ocio, Angela Boj, Chus Castrillo (viac)Obsahy(1)
Dcera náboženských fanatiků se poprvé zamiluje, záhy však musí čelit smrtelné nemoci. (Filmbox)
Recenzie (79)
Jediné co bych tomuhle skvělému a lidskému snímku vytknul by byla jeho délka, ale to je jenom maličkost. První hodina a poslední půlhodinka mě neskutečně potěšila úplně ve všem a to se mi už dlouho nestalo. Prostřední část by mohla být sice trochu kratší, ale důvod proč to neztrácí na kvalitě je výborná Narea Camacho a Mariano Venancio v roli otce Caminy. Náboženské řeči mě ve většině filmů docela vadí, tady se to dá v pohodě překousnou, protože to do příběhu pěkně pasuje. Je to sice doják s kýčovitými scénami ale neskutečně krásný, emoční a pěkně natočený film. ()
až se mi nechce věřit jak může být film tak smutný a přitom tak odporný a plný náboženského fanatismu ()
Úděsná sračka, která redefinuje význam slov kýč a patos. ()
Snímek plný bolesti, fanatismu, utrpení a slz, ale také naděje, víry, lásky a krásných úsměvů, podložený skutečnými událostmi a doprovázen často až démonickou hudbou, při které mrazí v zádech...ano, místy mmožná až trochu kýčovité, ale to nemění nic na tom, že jsem přestal na dvě hodiny dýchat..!!! Nejde o žádnou propagandu náboženství, organizace Opus Dei, jejíž součástí byla i rodina v tomto filmu, byla později obviněna z náboženského fanatismu. Javier Fesser byl za tento snímek poctěn hned třemi cenami Goya - za nejlepší film, scénář a také režii - a tuto cenu získali i herci Carme Elias, Nerea Camacho a Jordi Dauder. Camino má už na účtě 18 vítězství na různých filmových festivalech. ()
Camino je velice inteligentní film, který nabízí velmi neotřele různé pohledy na otázku víry a náboženství. Zpočátku je zobrazen život mladé Camino jako jedna velká idylka, hlavní hrdinka vypadá jak z reklamy na zubní pastu a i náboženství se nejprve jeví jako rozumně fungující instituce. Později se však objevují nové kontexty, které samozřejmě staví náboženství do nového světla. Ani dogmaticky věřící matka už na konci filmu není tak sympatická, jak se na začátku zdálo. Pro mě největší překvapení 44th MFF KV. ()
Tento film rozebere vaše pocity do posledního atomu, možná až do kvarku. Sledovat mladinkou Nereu Camacho v roli jedenáctileté Camino, obyčejné veselé španělské holčičky, které osud přihrál do cesty nemoc, ze které není úniku, to je neskutečné.Jenže ona nevyrůstá v úplně normální rodině, nýbrž takové, kde je maminka velmi silně nábožensky založená a tuto víru holčičce bedlivě a pilně vštěpuje, i když otec je bezesporu zdrženlivější. Caminina sestra dokonce odešla v osmnácti letech sloužit Bohu a její svazky s rodinou její náboženské vychovatelky vcelku velmi důkladně zpřetrhaly.Ale Camina se přesto prvně - a naposledy zamiluje. A tolik touží být obyčejnou dívkou ,ale přesto milovat Ježíše, jen ať je vše pěkně v rovnováze.Úžasný ve své roli byl i představitel jejího otce a nádherné oči Camininy budete vidět ještě dlouho. Možná byl film mírně citově vyděračský....ale o tom život někdy je. S vírou v Boha i bez ní protože nemoc, ta si nevybírá.Skvělé čtyři hvězdy. ()
Strašně dlouhý film, ale ani chvíli jsem se nenudila! "Kdo má Boha, nic mu nechybí - Jen Bůh stačí." - citát z filmu. Celej film se táhne silně nábožensky založenou rodinu až mě snad začal přesvědčovat o tom jestli to jsou všechno jen bláboly nebo jestli to je něco, co člověka přesvědčí že věci jsou založený na jedné věci a tak to platí! Neuvěřitelný příběh dvanáctileté holky, která statečně bojuje se svou nemocí, hodně emotivně natočený film. ()
Raz za čas vznikne film v ktorom sa snúbi výborné technické prevedenie s hlbokým posolstvom. - Jestli je Bůh vševědoucí a všemohoucí, jaký může mít problém? - -NEVÍM.- -Možná žárlí!- -MOŽNÁ... ()
Jasně, je to DOJÁK. Ale nádhernej po všech možných stránkách. V první řadě Nerea Camacho a její kukadla, který snad rozněžní i kámen :-) A herecky neni vůbec špatná, k čemuž se přidávají v podstatě všichni ostatní v čele s matkou, otcem atd. Ta vypočítaná dojímavost řady scén je tak tak na hraně a být to jediná úroven filmu, snadno by se mohl přehoupnout třeba až k odpadu ( což se asi některým stalo a stane ). Film ale řeší i velmi zajímavou otázku fanatismu, víry, lásky, rodinných vazeb a léčby. Proto určitě stojí zato Camino vidět. Navíc je to podtrhnutý tim " based on true story ". Pro mě osobně je to silný téma a otázku hranice mezi vírou a fanatizmem si musí klást každej věřící člověk. P.S. Nejspíš se po shlédnutí tohohle kousku nikdo do katolickýho semináře nepožene :-) a to je dobře! Protože ty bludy, co učí o Boží vůli a andělíčcích - to je snad největší lživá urážka Boha, co lze vymyslet! Ještěže je to úplně jinak... ( na rozbor tu neni místo a asi by vás to nezajímalo :-)). DOPORUČUJU!!! ( 44. KVIFF ) ()
Ano, film který můžete označit za ultrakýčovitý, má někdy i trošku zbytečné a možná i zdlouhavé scény, ale ten příběh a vlastně celá sytlizace je naprosto úžasná a já si ten film užil se všim všudy. ()
Původně jsem chtěl být přísnější, ale tak nějak jsem si to v hlavě promyslel a zvážil alespoň klady tohoto filmu. Těmy pro mě jsou malá hlavní představitelka a její sympatický výkon (její dětský svět je tu vykreslen věrohodně), jedna povedená píseň, bohatá fantazie ve snových scénách (Mr. Meebles) nebo humorné scény v divadle, čímž ovšem výčet pozitiv končí. Za negativa považuju všeprostupující patos, který mě místy vyloženě iritoval, jednotvárná a příšerně vlezlá hudba a natahovaný závěr. Finálním potleskem v nemocnici jako by chtěl režisér sám sobě pogratulovat: "Hleďte, jaký jsem složil opus magnum!" Ovšem, já teda tleskat nemůžu. Očekávání bylo veliké, možná proto se spíše dostavilo zklamání. ()
Nejvíc mě na tomto snímku iritovalo, že funguje na úplně stejných principech jako náboženský fanatismus, který odsuzuje. Vážná hudba mi ve filmech nevadí, naopak, ale závěrečná scéna v nemocnici plus Čajkovskij je jen pro silné povahy. ~ Camino považuji za manipulativní kýč vyznačující se obludnou dořečeností, ale to vlastně všechno už řekl ve svém komentáři Marigold, na který tímto odkazuji. Pro mě jedno z největších filmových zklamání. ()
Chceš, abych se pomodlila za to, abys taky umřela? Reálný příběh Popelky/Šípkové Růženky, jejíž slepá víra v Ježíše se pod tíhou osudu promění ve slepou cestu za Jesusem. Příště raději sáhnu po Amélii. ()
keby dali sucasneho papeza Frnatiska do komisie pre udelovanie oskarov, urcite by tomu filmu dal nie jedneho ale vsetky oskary ake len su, preto ze ten film je zrkadlom skostnateneho zakonzervovaneho katolicizmu, co sa uz viac ako dvesto rokov zmieta v krrcoch ťaýiac z utrpenia ludi a bez útechy. Som rád ze som ten film videl. A budem ho chvalit v duchumalej Camino a sirit o nom zvest, aj za cenu ze ma obvinia z prehnaneho lavicoveho krestanskeho liebaralizmu .. nech !!! :) ()
Jak hodnotit film, který vám jakékoli hodnotící rámce sebere už úvodní scénou, upozorněním "vše je podle skutečné události" a roztomilou velkookou holčičkou (která navíc vážně umí hrát), kterou vidíte umírat? Kdybych tu napsal, že jsem se tak akorát cítil ty dvě hodiny manipulován, psychicky vydírán a týrán, budu za ne-lidumila? Za cynika? Za povýšeného filmového vědce? S filmem mám podobnou obtíž jako třeba s Časem probuzení - dvě hodiny víte, že se stane něco hrozného a... ono to vážně po dvou hodinách přijde. K čemu to ale je, než k tomu ždímat ze sebe slzy? Silný zážitek, u kterého si ale bohužel nemohu říct, že skvělý. Kdybych sledoval dokument, který v závěru odhalí skutečnou rodinu v sepjetí s krajními katolíky (kteří za smrt, nebo lépe snad formu a důvody smrti Camino fakticky mohou), případně vvrcholí jejich veřejným pranýřováním před soudem, byla by to bomba. Takhle zbývá pouze snímek, který odsuzuje bezmála jako fašistu každého, kdo si nepopláče. Silné, ale nízké. ()
Tenhle film musíte vidět! Pokud jsem zde nějaký film označil 5 hvězdičkami, musel bych teď všechny snížit tak na 3, některé na 2, protože s CAMINO se nedá srovnávat žádný! Opravdu silný příběh. Tolik smíšených, ale zároveň tak silných, pocitů jsem ještě nikdy neměl....napětí, radost, vztek, bezmocnost a lítost. Ne jednou jsem potlačoval slzy a ne jednou jsem měl 100 chutí vyskočit a začít křičet na plátno. Pokud si chcete pustit film a pobavit se, tak si tenhle nechte na později. Pokud chcete ale vidět film, na který nezapomenete, tohle je ON! ()
Ostrá kritika nejen sektářství, ale církevního systému obecně. Fesser pracuje s černobílými modely - dcera s čistou duší, dominantní fanatická matka, submisivní dobrák otec atd. Do centra je pak postaven průběh dceřiny nemoci a s ní propojené jednotlivé vlivy. Co je možno spatřovat jako neduh filmu je jednak poněkud přehnané herectví obou mladých představitelů (mimika, oči) a jednak silný akcent na emoce diváka. Na druhou stranu to byl ale zjevný záměr, jak v (nejen) katolické zemi přivést na takto zaměřený film co nejvíce diváků. A co se musí snímku přiznat, je právě to, jak skvěle funguje divácky. Fesser totiž určitou prvoplánovost a jednoduchost scénáře překonává důsledným rozpracováním všech dílčích motivů ve struktuře snímku, často klade důraz i na bez-dialogové scény, které vyznívají zejména kriticky a pak i na rámování snímku - úvod a závěr. Tím nejlepším jsou pak z mého pohledu žánrově variované scény Camininých snů a představ, jež jsou výrazně stylisticky odlišeny a v nichž naplno dominuje "prostá" radost ze života nijak nesvázaná řády, doktrínami či dogmaty. Chytře zvládnutý film. (Dny španělské kultury 2012) ()
Co mám dělat? Milovat Ježíše! Za takú propagandu náboženstva by sa nemusel hambiť ani samotný ,,Majster propagandy " Joseph Goebbels.Z tých pobožných rečí mi bolo na grcanie počas tohto nekonečného filmového týrania a vytrpel som si viac, ako hlavná hrdinka. ()
Pekne dávno som nezažil pri sledovaní filmu také silné emócie a po jeho skončení som jednoducho nemal slov - taký silný zážitok mi tento film pripravil. Áno, je to veľmi smutné a celá podstata je postavená na tom, že si divák natoľko obľúbi hlavnú postavu, že nechce, aby zomrela... Ale veď presne to chceli tvorcovia dosiahnuť a geniálne sa im to podarilo. A takisto tomu prihráva aj fakt, že je to inšpirované skutočnými udalosťami. VRELE ODPORÚČAM! ()
Súvisiace novinky
Festival španělských filmů výsostně aktuální
5. ročník Festivalu španělských filmů La Película se zaměří na aktuální témata, jakými jsou náboženský fanatismus, střety odlišných kultur, překrucování vlastní minulosti, ale také partnerská… (viac)
Může to vypadat kacířsky, ale Camino je dle mého názoru geniální film, který však klamat tělem. Na místě je slovo manipulace, která je automaticky brána jako negativum. Ale nelze v určitých případech hovořit spíše o umění manipulace? Poté co jsem shlédl film My Sister´s Keeper, jež je příkladem přehnaného a únavného citového vydírání, měl jsem obavy, že Camino bude ze stejného těsta a raději jsem na film pozapomněl. Pak však přišlo nečekané doporučení a vyznání tomuto filmu a já jsem riskl mu věnovat něco přes dvě hodiny života. Ze začátku jsem měl sto nutkání film vypnout, jelikož tak prvních dvacet minut na mě všechno působilo jako naprosto scestná a přeslazená náboženská agitace, hlavně přemístěný závěru na samý úvod mě přesvědčovalo stále o tom, že ve filmu žádný vnitřní vývoj nebude. Jenže pokud mě až dosud přišel tento přístup zaslepeně manipulativní, ucházelo mi, že režisér si pomalu a pečlivě připravuje půdu pro jiný typ manipulace - celý film totiž svádí diváka tam, kde ho chce mít, aby ho vzápětí mohl vyvést ze slepé uličky a zažít neobvyklé útoky na city, které nelze označit za prvoplánové - za prvé staví na dvojznačnosti vzniklé situace vnímané oběma stranami, což je velmi inteligentní a podnětný přístup k tématu umírání, za druhé jsem si alespoň já skutečně nebyl po chvíli jistý, jak dál vlastně bude film směřovat a jak se do té rozpoutané bouře naroubuje čím dál nelogičtěji působící závěr (navíc například postava dívčiny sestry skutečně nabourává emocionální doslovnost). Film rovněž vytváří silné napětí mezi záměrně přeslazovanou atmosférou a barvotiskovou fantazii, která si nezadá s disneyovskou poetikou, jež mimochodem hraje ve filmu silnou dramaturgickou roli, a občasnými naturalistickými výboji i potlačovanými mezilidskými vztahy v dívčině okolí. Právě ty postupně pod svrchní slupkou vytváří dost krutý obraz i nelítostnou obžalobu celého hodnotového systému, který je však vystavěn na nepochopení své skutečné podstaty. A když se na konec promíchá očistné vyvrcholení s tíživými pocity nepochopení a humornou scénkou s gestem rušícím jakoukoliv transcendentnost okamžiku, převládne komplexnost okamžiku a rozpolcenost pocitů nad jakoukoliv přímočarostí. Manipulací je zde vlastně chytrá hra s divákem, s jeho očekáváním a vírou, ta sice svádí postupně diváka k jasné tezi, ale copak velcí filmaři jako Bergman či Bresson nevkládali do svých děl vlastní přístup ke světu a divák neměl na výběr nic jiného než se s ním ztotožnit? Poté, co jsem se po první třetině konečně dostal na kloub pohnutkám tvůrců, přestal jsem se bránit a nastoupil na netradiční "cestu", která ve mě po všech zákrutách dokázala vzbudit takovou víru v to, že i kdyby se v závěru filmu stal zázrak i teřba oproti logice děje, sežral bych ho i s navijákem jen pro ten chvilkový pocit naplnění. Nakonec jsem se dočkal zakončení, které dokázalo uspokojit obě touhy - citovou i racionální touhu po zachování střízlivosti - lepší konec si vlastně ani představit nedokážu, snímek bez újmy dorazil k cíli své cesty a já rozcupován pouhými dvěma hodinami za svoji "oběť" vyfasoval trvalý zážitek a záruku vrátit se v nejhorších depkách k čirému optimismu tohoto paradoxně velmi krutého filmu. Nestojí náhodou paradoxy takového druhu u děl opravdových géniů? () (menej) (viac)