Cafú

Byli jsme tam a díky záznamu jsme si všechny ty emoce připomněli, jen bych řekl, že to bylo dvakrát tak delší.

Velmi kvalitní filmařina, spousty skvělých detailů, záběrů, střihu a hudby. K tomu atmosféra dětinské nezávislé pohody v kombinaci se stresovou situací, do které se ústřední dvojice dostala. Skutečnost, na které je film založen, jen potvrzuje, že se dá těžko něco soudit černobíle. Tahle nevešední všudypřítomná nejednoznačnost vám brání hlavním postavám vyloženě fandit, ale zároveň nemáte chuť je za jejich činy hned odsuzovat. Velmi silné 4 hvězdy.

Uff. Slova jsou zbytečná. Tohle stojí za to vidět: scénaristicky, režisérsky, námětově, herecky i výpravou až neuvěřitelně vysoko. Korporátní horor by díky tomuhle seriálu mohl být novým encyklopedickým heslem, ideláně s obrázkem Patricie Arquette v porodonickém úboru.

Historické drama z doby krále Jindřicha VIII. Geniální dialogy i herecké výkony. Zejména Geneviéve Bujold strhla veškerou pozornost na sebe a převýšila velikány Burtona nebo Quyala. Vůbec se nedivím těm historkám o žárlivé Taylorce, která se prý pro jistotu nechala upíchnout u komparzu jen proto, aby měla svého Richarda a tuhle mladou charismatickou žábu pod dohledem. Pokud bych měl zmínit i nějaké negativum, tak snad jen to, že ten patetický a příliš doslovný závěr se záběry na malou Alžbětu a opakováním Anniných slov v snovém ozvěnovém aranžmá zavánělo úlitbou pro méně vzdělané americké publikum, kterému se musí školomecky připomenout, jaké historické vyústění příběh má. Škoda, stačila (SPOILER!) poprava a šmytec.

Snímek zajímavý, ale tak trošku samoúčelný. Film ukázal, jak to asi chodí v jihoamerické vysoké politice a to v prostředí fotogenických a tajemných And. Dozvěděli jsme se také, že režisér Mitre umí točit politické drama, herci umí civilně hrát, scénárista umí psát realistické dialogy, ale to je tak nějak všechno. Což samozřejmě někdy stačí. Ale na konci filmu cítíte takový ten nepříjemný otazník: co mi tím vlastně tvůrci chtěli říct? Měl jsem zkrátka pocit, že film tak nějak skončil v půlce příběhu a ta spousta nedokončených příběhových linek působily, jako bychom koukali na pilotní díl seriálu z dílny Netflixu, nebo že můžeme brzo očekávat nějaké další pokračování. Skoro to až vypadalo, jako by si scénárista nevěděl rady se svojí vlastní fantazií, podobně jako se to třeba stalo kultovnímu seriálu Ztraceni.

Omlouvám se za případné spoilery. Dlouho jsem z kina neodcházel tak rozladěn, jako po tomhle filmu. Knihu jsem nečetl a ani číst nebudu a pokusím se vysvětlit proč. Ne náhodou jsou doposud uvedené Dupontelovy filmy tak špatně hodnoceny. Režisér, scénárista a zároveň hlavní protagonista mě nepřesvědčil ani v jedné z těchto rolí. Začněme samotným příběhem. Ten začíná na konci první světové války a rozvíjí se hlavně po ní. První záběry ze zákopů a zákopových bojů vypadají velmi realisticky a divákovi se při těžké heroické hudbě tají dech. To až do chvíle než přijde na řadu dech koňský. Hlavní hrdina je zasypán zeminou, kde mu je jediným zdrojem kyslíku právě koňská zdechlina. Scéna, jak z Revenanta, ovšem s tím rozdílem, že by jej natáčel někdo z Monty Pythonů. Takže z existenciální tragedie se najednou stává černá komedie. Fajn, může být. To by ovšem nesměl film pokračovat dál. Druhý z hrdinů přijde o kus obličeje, což musí být jistě nepříjemné. Ovšem z tohoto druhého hrdiny se tak nestává jen stvůra fyzická, ale i duševní. Sebestřednost, sobectví, arogance, marnivost atd. jsou této postavě naprosto tolerovány, protože je prostě postižená a nevíc je ještě umělcem. Tito lidé si přece zaslouží dvojnásob uctivého zacházení. Dokonce ikdyž vymyslí podvod, kterým napálí pozůstalé po padlých z války, je to naprosto v pořádku. Přece vymyslel brilantní plán, jak někoho podfouknout (zvláště ty bohaté) a to my máme rádi. Dokonce jeho přítel napadá veterány z války, aby je připravil o jejich peníze. Ale fandíme těm roztomilým podvodníčkům. Jednak jsou to hlavní hrdinové, pak k nim také na návštěvu přišla roztomilá holčička, která jako jediná rozumí mluvě postiženého a především ten padouch, proti kterému bojují, je ještě mnohem horší oni sami. V jedné osobě jde o krvežíznivého velitele ze zákopů, chamtivého podnikatele v pohřebnictví (kde je společníkem otce postiženého) a záletníka, který podvádí svou krásnou ženu (jež je zase sestrou toho postiženého). Proto jistě odpustíme hlavnímu hridnovi, kterého hraje Dupontel, že zapříčiní padouchovu smrt. Jenže, jak s dějem dál? Zatím tam není žádné morální ponaučení, kterým bychom mohli obhájit existenci tohoto filmu a zřejmě i knihy. Nebojte, na konci se klišoidní dramtičností nešetří. Aby dal zfetovaný postižený hrdina svému otci životní lekci, že vztahy jsou víc než peníze, spáchá přímo před ním sebevraždu. Dupontel prchá se služebnou padoucha a tou malou holčičkou do severní Afriky, kde je dopaden a vyslýchán. Řeknete si, že je konečně spravedlnosti učiněno za dost. Jenže velitel četníků během vyprávění hrdiny zjistí, že jedním z vojáků, se kterým Dupontel bojoval, byl jeho synem. Pak následuje scéna, jak vystřižená z devádesátkových krimiseriálů, kdy nechá Dupontela prchnout s desetimnutovým náskokem. Byť jsou film a jeho předloha zasazeny do doby 100 let zpátky, spíše vypovídá o dnešní bezpohlavní době bez jakýchkoli ušlechtilých hodnot a idejí. 10%

Viz komentář mistra Splashera. Jen doplním, že jsem věřící a přesto uznávám, že Dawkins výborně ukázal, jak většina světových náboženství (trvající stovky let) udělala pro přiblížení Boha lidem mnohem méně než kritický ateismus, který je tu na planetě podstatně kratší dobu. Díky tomu si totiž můžeme uvědomit na čem by měla víra stát. Že je to věc emocionální i racionální zároveň.

Postavy ani příběh mě nedokázali úplně vtáhnout do děje. Mnohem více na mě kdysi zapůsobil film s podobnou tématikou "A kapela hrála dál". Matthew McConaughey (dříve ve škatulce Jak ztratit kluka v 10 dnech nebo Svatby podle Mary) se mi ale začíná čím dál více líbit, už jen jeho vyjádření na předávání Oscarů mělo něco do sebe (nebo účast na sérii True Detective). Říkal, že jeho největší hrdinou je on sám za deset let, to zní dobře... Na rozdíl od nesouvislého pozérského výlevu Jareda Leto, jsem ocenil určitou hloubku.

Stejně jako předešlý Hedgesův film "Život podle Dana" i tento se vyznačuje laskavou atmosférou, neobvykle hezkými mezilidskými vztahy atd. Možná až moc, i poselství nebo ponaučení filmu mi přehlušil ten celkový příjemný feeling filmu. A ikdyž chování postav moc realitě neodpovídá a film hodně zjenodušuje, vůbec mi to nevadilo. Podobnou shovívavost totiž například zapojuji při sledování prvorepublikových filmů s Burianem nebo Oldřichem Novým. Ještě na závěr připomenu skvělou hereckou dvojici a fantasticky čestně-upřímného Timothyho.

Plytký nudný příběh, který obsahuje spoustu zbytečných scén a nelogické psychologie postav. Mohl to být špionážní film jako víno. Spíš to na mě ale působí tak, že se snímek natočil jen proto, že filmařům zbyly kostýmy a peníze z jiného filmu. Tedy zřejmě režisérův pes přes noc splácal scénář a šlo se natáčet. Jenom psychopat Max von Sydow a krásná Senta Berger stojí za hvězdičku.