Camino

Kdyz drit, tak na kost. A tady se na tu pilu tlaci opravdu silou. Poslednich dva cet minut von Trier hadr. Prisaham bohu, ze bych tu matku nakonec prohnal mlejnkem na maso stejne jako vsechny jeji naseptavace. A to i s vedomim, ze presne tohle bylo prani tvurcu. Kazdopadne chvalim invenci v nekterejch snovejch sekvencich a samozrejme detskou predstavitelku - je proste sympaticka, i kdyz hlavne na zacatku tema ocima kouli zbytecne moc. A samozrejme doslovnost stve... ale da se vydrzet a hlavne do tyhle hry zjevne patri. Pro me je dobrej konec uz to, ze se celej pribeh nakonec vydal spravnym smerem, ze zacatku to vypadalo jak naborova knizka pro Mormony. (03.11.2010)

Sledovat mladinkou Nereu Camacho, jak umí spontánně odehrát radost ze života i ze smrti, byl zážitek, ale mé 4* jsou tentokrát hodně na hraně, protože posledních 20 minut bylo bezostyšné natahování diváka na skřipec a potlesk v pokoji umírající hřebíčkem do rakve mého do té doby převládajícího dojetí. Z popela to pak vytáhly Camininy finální haluzky - jako bezelstně vztyčený prostředníček směrem k nebesům. (27.12.2009)

Velké překvapení letošního festivalu. Tak dlouhé a nenásilné ždímání slz z řad diváků jsem už dlouho nezažil. Film jsem si vybral hlavně podle traileru, ve kterém jsem spatřil cosi magického a jsem rozhodně rád, že jsem jej zvolil do svého programu. Skutečný příběh vážně nemocné dívky je především o víře, lásce a smrti, obsahuje však prvky fantasy, které se mi dost líbily, i když jich tu není mnoho. Např. scéna kdy Camino sní, že ji rodiče vysadili na ulici a pronásleduje ji temný anděl na hřbitov, je jako vystřižená z nějakého hororu. Tyhle snové úniky mimo svět, ve kterém všichni žijí, mají také svou symboliku. Oceňuji je ale hlavně z hlediska jistého odlehčení té drsné reality, která se odehrává na plátně před vašima očima. Postav je ve snímku mnoho, ale těmi hlavními jsou především hlavní hrdinka Camino, její až místy fanatická věřící matka a otec, který je v podstatě slaboch, ale svou dceru věrně miluje. Je však zbytečné vůbec popisovat o čem to vlastně je, protože tohle je jeden z filmů, který každý musí vidět na vlastní oči, aby byl zasažen velkou dávkou emocí. I když již na počátku tušíte, jak to asi dopadne, v průběhu sledování filmu i ateista začne věřit, že se stane zázrak. Jak už jsem řekl dříve, příběh je hodně silný a v podstatě přes 2h sledujete, jak malá holčička bojuje v bolestech o přežití, s vírou, se svou matkou, sama se sebou, a přesto to ani chvilku nenudí. Při tomto snímku budete soucítit, nenávidět i milovat. Ještě jednu věc bych rád vyzdvihl a tou je výborná dramatická orchestrální hudba, kterou složil Rafael Arnau. (9/10) [MFFKV 2009] (07.07.2009)

Naprosto brutální citová ždímačka ze Španělska, která kde může, tak si do duší každého z nás tak jako letmo hrábne, abychom z filmu byli náležitě na kaši. Normálně podobný filmy tak jako ustojim, ale tady to nemocný dítě není pro každýho. Vím, že ne každý podobné filmy nedává…ale tady by se z toho filmu asi rovnou posral. Ta holčička to zahrála tak neskutečně, že jsem nechápal, kam chodí na ty herecké výkony, kdy je v pohodě a zdravá a pak nemocná a na smrtelné posteli. Jeden z mála příběhů, na který se mi hrozně těžce koukalo. (29.01.2019)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,406,037║ (16.07.2010)

Neuvěřitelně stupidní citový terorismus, který používá úplně stejnou škálu emocí a přesvědčovacích prostředků jako náboženský fanatismus, proti němuž brojí. Camino je obludným triumfem dořečenosti, citového vydírání a té nejtupější agitky. To, že agituje za "bezideologičnost" ji sice může šlechtit, ale nic nezmění na tom, že Camino je hloupá a záludná reklama na dětskou nevinnost a Conversky. Všechno je v ní uzpůsobeno tak, aby působilo – přitom zdánlivě vysoké je v tomto filmu jen odpudivě přízemní. Já osobně se tváří tvář takovým patvarům dostávám do stavu bezmezné zuřivosti. Jeden z nejdebilnějších filmů, které jsem kdy viděl. (22.02.2010)

Zvyčajne rád nechám svoje city rozkmitať až na únosnú hranicu, ale v tomto prípade sa čistá samoúčelnosť postarala o prepad hodnotenia až takmer na dno samotného hodnotenia. Filmarina je to pekná, herci hrajú veľmi pôsobivo, ale všeetko podkopáva fakt, že príbeh bol jednoducho obyčajným citovým trýznením. 35%. (27.02.2010)

Camino je film, po kterém vám budou téct slzy jako hrachy, ale zároveň po něm zbyde jakási pachuť. Skutečně nevím,jestli dát odpad anebo pět hvězdiček, jak už tu někdo napsal v komentářích. Jedna stránka filmu je výborná - příběh Camino, holčičky, která se zamilovala zrovna ve chvíli, kdy se u ní projeví smrtelná nemoc. Ale ta druhá - ta špatná - je bohužel převládající. Jsem schopná dát filmu, ve kterém hraje náboženský fanatismus určitou roli klidně plný počet, ale musí to být v nějaké únosné míře. Ježíš v každé větě není v únosné míře. A už vůbec ne věty, které tu zazněly ("Závidím ti,že jdeš za Ježíšem" "Mám se za tebe taky pomodlit,abys umřela?"-uff) Připadalo mi, že chtěl autor poukázat na to, jak jsou někteří vírou tolik zaslepeni, že naprosto sobecky nedopřejí ani vlastnímu dítěti nějakou radost, ale omylem z toho udělal náboženskou propagandu . A čeho je moc, toho je příliš. Nakonec 3*. (09.11.2012)

Mám ráda neotřelé filmy, které mě přivedou na spoustu nových myšlenek. Jenže tady měl scénárista myšlenku jen jednu jedinou a tu bezočivě stále vnucoval. Necítím potřebu státi se mučedníkem, abych musela trpět při sledování filmu. Na druhou stranu oceňuji, že se s bigotními katolíky setkávám pouze ve filmu, nikoliv v reálném životě. Jako poděkování posílám jednu zaslouženou hvězdičku. (25.11.2021)

Pro mě je tím zázrakem vztah otce a dcery. Když ji oslovil "Moje Nebe" stoprocentně jsem mu to věřila i když byl "jen" otcem filmovým. Pro NI by zemřel.. a to je to "něco" co se nedá naučit, ani vyprosit.. buď to tam je nebo není. (10.06.2020)

Jestliže někoho máme rádi a neřekneme mu to, tak k čemu nám ta láska je? (21.09.2011)

Nevzalo mě to. Tak nuceně až křečivitě ze mě tahat dojetí, to si prostě nejsem schopen nechat líbit. Po skončení jsem byl stržen jedinou emocí - odporem k lidem, kteří se poddají vlastním u fanatizmu do té míry, že popřou základní instinkty života. Je to stejný druh fanatizmu, který je schopen za jiných okolností nadšeně budovat gulagy a koncentráky. Tři * jsem dal jen s ohledem na herecké výkony. (26.12.2021)

Kristovy rány! Pardon. Tak dát tomu nebeských 5 hvězd nebo spíš pekelný Odpad!?     Jistě, citové vydírání zafungovalo. Divný pocit v břiše, byl jsem dojatej, slzy v očích a tak. Ale to zrcadlo, nastavované náboženskému fanatismu, mi přišlo až moc přeleštěné. A stejně z něho na mě náboženská propaganda cynicky vystrkovala prdel. Spíš tedy boubelatou prdelku barokního andělíčka. Co teď s tím? Mám na smrt vypláznout jazyk, přimhouřit slastně oči a tu filmařskou hostii, položenou na jazyk, s nadějí spolknout, nebo ji mám vztekle vyflusnout a ucedit, že nehraju? Ostatně, jak stojí v závěrečných titulcích: A la memoria de Alexia González Barros, fallecida en Pamplona en 1985 y actualmente en proceso de beatificación. Blahořečení? Komerční institucionalizace víry? No ještě toho tak trochu... A ano, Nerea Camacho tady byla úžasná a naprosto přesvědčivá. A nádherná. Přímo nadpozemsky krásná. Samozřejmě. Nehezká holčička, například s hrbem a zaječím pyskem, by diváky tak moc citově nerozbourala, a starý estét Bůh by o ni třeba neprojevil (tak předčasně) zájem. Natož jako o potenciální světici. Přesto, i jako satira si to svých pět hvězd zaslouží. Kdyby už jen za ta slova, kterými nešťastného otce poučoval kněz: „Bůh vytváří krásné dílo s touto maličkou. A nepochybuj, že cokoliv, co jí připravil, je pro její dobro.“ Rakovina je KRÁSNÉ DÍLO? No, já jsem člověk přející, proto se budu za toho flanďáka modlit. Aby si ho náš Pán vyvolil pro své další krásné dílo a ráčil ho obdarovat, třeba rakovinou varlat. A její matka? Ďábelsky důsledné projevy lásky k Bohu, ve své zrůdnosti čisté a dokonalé. Netuším, co by jí na to řekl Ježíš, ale vím, co já. Té bych za trest denně promítal Život Briana a aby nemohla zavřít oči, nasadil bych jí na hlavu jeden šikovný aparátek . Což nezní moc křesťansky, uznávám. Ani důvody, proč nakonec filmu dávám pět hvězd. Příběhu dojemnému i cynickému zároveň, této božsky jedovaté slině, stékající po neposkvrněném rouchu sošky Panenky Marie až k našim nohám. A víte co? Nebojím se. Jestli se můj komentář k této "rakovině - krásnému božímu dílu" Bohu nelíbí (a po mé smrti bude mít tu drzost mi to vyčíst), to je jeho problém, ne můj. Ostatně, jako vševědoucí ví přece všechno. Takže i to, kam si svoje podobná "krásná díla" může strčit... (30.07.2013)

Jedním slovem: emoce ! Vážně skvělý snímek, od začátku do konce jsem byla napnutá, jak to všechno vlastně dopadne, zvlášť, když je to celé propojené s Bohem. Mladá Nerea Camacho zvládla svoji roli naprosto skvěle, přímo excelovala. Nic bych jí nevytkla. Na konci, kdy umírá, se mi vážně chtělo brečet a musela jsem film na chvíli přerušit a uklidnit se. Režisér, herci a celý příběh má můj obdiv! (12.02.2012)

44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - Jeden z dalších nezapomenutelných festivalových zážitků... Neuvěřitelný úsměv mladičké hlavní hrdinky a hlavně neuvěřitelně smutný její osud včetně její rodiny :-( Úžasné, úžasné, úžasné... - 95% (08.07.2009)

Rozpaky. Silné momenty filmu rozhodně nechyběly, ale přesto o slzách a velkém zážitku ze sledování Camina nemůže být v mém případě řeč. Dávno mě tyhle prvoplánované dojáky nedojímají. Evidentní snaha ždímat z diváka slzy, na mě má naprosto opačný účinek. Rozčiluje a otravuje. (08.11.2009)

Kdybych měla tu možnost, dám znovu pět hvězdiček. Camino je film, který se dotkne lidskosti v nás. (05.03.2010)

Zážitek číslo 1) Kreténsky zfanatizované ženské osazenstvo příběhu v čele s velekreténsky zfanatizovanou matkou, kterou bych nejradši nakopal do jejího svatého zadku. Zážitek číslo 2) Bravurně hrající Nerea Camacho, která je (a abych nemohl být označen za pedofila, nyní na konci roku 2012 je Neree už 16 let) a především pak zřejmě bude nádherná ženská. Zážitek číslo 3) Dlouhý a hodně náročný film, který tak umě přibližuje neuvěřitelně krutý osud, kterým si celá rodina musela projít. 7/10 (27.12.2012)

Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Kvůli délce jsem mylně předpokládala, že bude film plný zbytečných scén, u kterých budu umírat nudou. To se však naštěstí nesplnilo. Camino je dívka, kterou má každý rád a její matka je chválena za to, že z ní vychovala dobrou křesťanku. Pak se ale ukáže, že má zhoubný nádor a nemá naději na přežití. Camino, která vždy všechno brala s optimismem, se ptá, proč jí to Bůh dělá, na což jí matka odpoví, že to dělá proto, že ji miluje a že jí závidí návrat do nebe. Vštěpuje jí do hlavy, že má milovat Ježíše, ať se děje co se děje, Camino slibuje a před sebou vidí svého Ježíše. Realita je prokládána sny a prorockými slovy Camino, v nichž je občas těžké se zorientovat, ale dobře tam zapadají. Očekávala jsem sice něco jiného, ale i přesto se mi ze sálu vůbec nechtělo odcházet. (09.07.2009)

Důkaz toho, že né všechny dramata o bolestech života mě dostanou. Ten náboženský fanatismus, melodramatická hudba a celkový patos mě někdy vážně dováděl k šílenství. Přesně v místech, kde se tvářil snímek smutně a dojemně, mi přišel spíše otravný. Emoce se u mě prostě nedostavily vůbec. A zbytek filmu mi přišel nudný. Vlastně jako jediný plus vidím herecké výkony, které jsou opravdu dobré, zvlášť hlavní představitelka se mi líbila. A pak možná ještě ty snové scény, které mi ale paradoxně do filmu jako celku příliš nepasovaly. Čekal jsem emoce jako u Je to i můj život (nesrovnatelné), ale jsem opravdu zklamán, protože tohle pro mě bylo už místy vyloženě kýčovité. (04.01.2013)