Vojdi do prázdna

Nejlepší úvodní titulky, co jsem kdy viděl, nejlepší a nejintimnější proporcionální zobrazení města, co jsem kdy viděl. (10.10.2011)

Skvělé, ale příliš natahované. Vypichuje se zde kdeco, tak jen ještě noticku, že bych nezapomínal na Thomase Bangaltera. (11.09.2010)

Doopravdy jsem vešel do prázdna. (13.10.2018)

Vysoce úžasný film. ✔ _ _ _ cz titulky k tomuto filmu ke stažení zde. (10.03.2014)

Hustodémonsky krutopřísný film. Toto musím vidět v kině. !!!! 95% (26.12.2010) (26.12.2010)

Celý film osciluje mezi úvodními a závěrečnými titulky, mezi dvěma tokijskými bary, mezi životem a smrtí - mezi Enter a the Void - a v průměrné střední poloze mezi těmito takřka tříhodinovými amplitudami leží (i když ne uprostřed této stopáže) ústřední věta filmu, jež říká, že droga xy (nepamatuji si název) má stejný projev jako smrt. Noé se tedy vydává do hloubky drogového tripu, ale zde nastává problém - tři hodiny je nutno zaplnit nějakou matérií, obsahem, na němž se může trip odehrát. Nesmýme se totiž nechat mýlit: i když je trip ve svých vizuálních účincích čistá forma a abstrakce, v drogovém opojení je vždy jaksi přítomen i "obsah", "smysl", to, jež "bylo tak krásný" a neredukovatelně se připojilo k halucinogennímu audiovizuálnímu zážitku, aniž by bylo jen jím. Jinými slovy, k (filmovému) tripu je nutný i scénář, který trip umožní, a zde Noé zaspává - banální myšlenky o reinkarnaci (legitimizující kamerové postupy i děj filmu), patetické paralely dětí a smrti atd. Ach, jak by filmu slušelo, kdyby se od těchto doslovností a příběhových berliček oprosti co nejvíce, kdyby se nechal unášet svou vlastní největší předností - plynulou pulzující atmosférou psychedelicky šílejícího města, zachycenou experimentální filmovou formou, přesně naplňující tezi o jednotě obsahu a formy. Zkrátka, kdyby byl celý film jako jeho úvodní titulky, v nichž je původní obsah vstřiknut do divákovy žíly tak, že v nově vzniklé psychotropní formě se všechny čitelnosti pokřiví do té míry, že se stávají nečitelnými výměnou za čirý požitek z barev, pohybu a zvuku. (21.09.2015)

Dvakrát jsem umřel a třikrát se narodil během filmu. Noé mě nekompromisně poslal do jiných sfér již podruhé. Nic podobného jako Enter the Void jsem však doposud neviděl a věřím, že dlouho ani neuvidím. Komuž se zdá film manýristický, dovedu to pochopit, ale to pak neznáte Gaspara. "- And if you die? - I'll come back." (07.05.2010)

„Žádám od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog.“ …ENTER THE VOID Alejandro (30.03.2010)

Prvý film, po ktorého skončení som oľutoval, že si NIKDY vopred nečítam žiaden obsah ani akékoľvek recenzie. Dnes večer by som bol totiž obozretnejší, čím otrlejší (funkčný čechizmus). A bezprostredný dojem: NIKDY VIAC. Čím sa ale zároveň vraciam k prvej vete: NEVER SAY NEVER /AGAIN/. (09.05.2010)

Myslím si, že viac ako na čomkoľvek inom záleží na tom, kde si film pozriete. Ak ho vidíte na veľkom plátne a správne naladení, nebudete vedieť od neho odtrhnúť oči. Ako náhle ho budete pozerať doma, okolité vplyvy vás z pozerania môžu ľahko vyrušiť. Enter the Void nie je perfektným filmom. Ale je po toľkých stránkach natoľko zaujímavý, že si ho jednoducho zapamätáte, aj keby sa vám nepáčil. Úžasná je prvá štvrtina filmu. Tie jednozáberovky mi brali dych.. Zvyšná polovica je súhrn opakujúcich sa variácií spomienok, ktoré, keby sa tak často neopakovali a nesnažili sa zobraziť už vypovedané, neskĺzavali by do nudy, alebo do zbytočného naťahovania. Stáva sa to ale nie preto, že by to, čo je zobrazené bolo nudné. Ale preto, že až vtedy začnú byť postavy úplne nesympatické. A my si uvedomíme, že sa vlastne pozeráme na bandu stratených existencií, s ktorými sa( ak neužívame drogy), nevieme až tak dobre stotožniť. Posledná štvrtina a transcedentná jazda neónmi a genitáliami hraničí s dokonalosťou vizuálnej a kamerovej zručnosti. Som veľmi rád, že som to videl. A rozhodne je to niečo čo stojí za to prediskutovať pri červenom víne a nejakej tej tráve. (22.03.2014)

"Umírání je prostě takovej maximální trip.." Kontroverzní šílenec a zásadní člen francouzské nové tsunami Gaspar Noé doslova přilétá se svým famózním takřka tříhodinovým halucinogenním tripem, který vás buď naprosto pohltí nebo odvrhne a nechá znechuceně ukroutit si hlavu.. Tuhle inspirativní filmařinu zkoumající cestu duše plnou cílených nejednoznačností, které nejen ve vnímavém divákovi ještě dlouho rezonují, prostě buď musíte obdivovat nebo zcela zavrhnout.. Nic mezi tím !! Bolestná zvrhlost nebo naivní touha dodržet slib ?? Těžko říct.. Nicméně mě osobně mimo konvence experimentující voyeur Noé, který uspěl tam, kde třeba takový Kounen se svým Blueberry shořel jako papír, jednoduše baví.. Ale mluvit o, když už tak jistě sebeuvědomělé, tvůrčí onanii v souvislosti s tímhle snímkem se mi jeví jako šeptat Do prázdna.. (26.02.2016)

Febiofest 2010. Připadal jsem si, jako bych si popletl Febiofest s Festivalem otrlého diváka. Vejdi do prázdna je totiž jen pro ty opravdu prostřelé a otrlého diváky, kteří vyhledávají něco...chtěl jsem napsat něco víc než film, ale tohle není víc, to je spíš jiná forma vyjádření. Mám rád zvláštní filmy (např. režisérovo počin Zvrácený docela obdivuji), ale tohle už šlo mimo mě. Sledujeme pouť narkomana a dealera v jedné osobě, která je ale zobrazena s důrazem na vizuální pojetí a snahu šokovat spíš než vyprávět nějaký příběh. To by ani nebylo tak špatné a některé nápady, způsoby použití kamery či audiovizuální "nátlak" jsou pozoruhodné. Ovšem to nestačí na skoro tři (!) hodiny dlouhý snímek. Když už nic jiného, tak si proboha Gaspar Noé mohl najmout aspoň střihače nebo sebrat drogy tomu stávajícímu. Mezi každou scénu dát dva druhy přechodů - několika vteřinovou (no, i deseti a více) blikající barevnou obrazovku s dlouhým nájezdem nebo ještě delší přelet nad městem. Z toho aby tekly nervy i flegmatikovi. Vždyť to prodloužilo film snad o hodinu a nemělo to pražádný význam, naopak to působilo neuvěřitelně rušivě a mě osobně to zkazilo i to málo působivého, co ve filmu bylo. Experimentální hra s obrazy, která nedává smysl... (31.03.2010)

pekne udelany, zajimava kamera (29.05.2010)

Celý příběh zkazila roztřesená kamera. CITÁT - Byla bych vyděšená........... (05.08.2015)

Nejlepší úvodní titulky! (20.01.2013)

Filmový halucinogen, odehrávající se na nočních ulicích Tokia, kde se řeší věci, které Noé ve svých filmech nadevše miluje – násilí, sex a drogy. Tentokrát se však režisér taktéž věnuje tématice smrti a tomu, jaký má vliv na okolí. V rámci toho jsou ony klasické drogy, svět striptérek a i bezdomovectví pouze takovou kulisou pro zkoumání dopadu odchodu blízké osoby na onen svět. Protože právě smrt je možná tou absolutně nejlepší a nejgeniálnější drogou, se kterou se člověk může dostat do kontaktu. Skrze ulítlou a pitoreskní vizuální podívanou, kterou se Noé nesnaží nějak vysvětlit, se sám divák vydává na trip, na jehož konci se bude cítit všelijak. Gaspar Noé mnohokrát řekl, že jedním z jeho velkých vzorů byl Stanley Kubrick, přičemž právě zde to dává snad nejvíce najevo. Někdy těžce stravitelný až depresivní kousek, okořeněný temnou atmosférou, dlouhými a občas utahanými záběry, s extrémním vizuálem, ze kterého se člověku bude doslova točit hlava. Možná až moc, protože film je to vcelku dlouhý, až docela zbytečně. Jeden z těch slabších, ale přesto velice působivých Gasparovo výplodů. Lepší 3* (02.05.2019)

Kubrickova Odysea v psychedelickém tripu. Dokonalost. (20.08.2011)

Priznám sa, nikdy pred tým, som ešte nič také nevidel. Zaujímavý námet, neortodoxný a nekompromisný prednes. Prečo, to ale muselo trvať tak dlho ( videl som 161 min verziu, ale verím, že tá kratšia, by ma o nič viac nepotešila )? Mnoho a mnoho zbytočne natiahnutým tém a scén. Alebo som to zrejme nejako nepochopil. Nie som totiž expert ani na drogy a ani na bohémsky život. (24.10.2017)

Nemohu se rozhodnout zdali filmu odpustit pár neduhů a napařit 5* - ale asi jo. Gaspar Noé dělá věci rád po svém a upřímně dělá je jinak než kdokoliv jiný. Filmu se nedájí upřít některé kvality - předem krásný vizuál, jehož předobrazem jsou již 'kulervoucí' úvodní titulky. K celkově hezkému vizuálu pozitivně přispívá výběr prostředí a hlavně večerní blikající Tokyo. Jak je Gaspara zvykem zajímavé obrazy pak propojuje hudbou a všemoznými ruchy a šumy a vizualně je slepuje nejruznějšími přechody u některých jsem si vyloženě liboval a obdivoval jejich genialitu u některých jako např. přeletů městem méně. Co se příběhu týče shrnul bych to asi takto: 'trocha východni filozofie v praxi' ...první dvě třetiny utečou jako voda a jsou vyloženě zábavnější částí - poslední třetina je trošku natahovaná prodlužují ji i přechody + nadbytečná snová pasáž a možná neuměrně dlouhá soulož, ale vše má svoji podstatu, která Vám docvakne brzo a tak pak už jen poslední čast čekáte kdy příjde. Sečteno potrženo dostal jsem opravdu zajimavý umělecký zážitek, který není pro každého a věřím, že lidé, kteří budou chtít dát 5* si je obhají stejně tak jako ti, kteří napaří 3* ...za sebe dávám 4,5*, Gaspara budu nadále bedlivě sledovat a očekávat jeho nadcházjící projekty. (17.05.2010)

Vizuálně je to neuvěřitelně promakaný počin a pokaždé, když jsem si v průběhu filmu uvědomil, že tohle musel někdo něják natočit-koulel jsem očima jak Gaspar kamerou....Co mě zklamalo byla pointa filmu, která byla moc jednoduchá-na to jak dlouhý a složitý je celý film..Osobně jsem celou dobu chybně doufal, že by pointa mohla být jiná a mnohem poučnější(náznak spoileru:Vlastně jsem si celou dobu myslel, že týpek prožívá jen párminutový, drsný a poučný DMT trip, který by na konci vedl k přehodnocení jeho životních hodnot......konec náznaku spoileru)....Taky jsem celou dobu nemohl ideologicky překousnout to prasácké vykreslení psychedelik(ale to je spíš můj problém).......................Když se to ale vezme kolem a kolem je to výjmečný projekt a Gaspar je opravdový masér, protože byl schopný dát něco tak složitého dokupy, má to hlavu a patu, rukopis,originalitu a myšlenku=75% (04.05.2011)