Neporaziteľný Barbar Conan

CONAN je jako drsnější verze nového CLASH OF THE TITANS, v Hyborii to vypadá na hororový Disneyland. Je to zběsile akční, což je super, ale do píče s uboze rozblázněnou moderní kamerou (tenhle trend už prostě odevzdaně akceptuju). Potěšila mě nápaditost v "červenočerném" humoru, cimmeřanský Perlman, absence nudného putování, nebo odkaz na Freddyho Kruegera. Krve dost, usekaných končetin mohlo být i víc. Pravým Conanem pro mě nikdy nebyl Arnold, nýbrž můj knižní obrázek, a ačkoli se mu Momoa příliš nepodobá, stejně je jednoznačným barbarem. Level pozdvižení ve mně už v druhé půli stagnoval, ale v pohodě, chci poučený sequel. 7/10. (18.08.2011)

// Nesmál jsem se jenom u úvodních titulků. A to jen prvních pět vteřin. Aneb pokus o temnou fantasy, ve které "herecké" výkony jsou sprosté slovo a nějaký vrstevnatý příběh jen pojem z legend. Legend jako je např. Barbar Conan, neboli původní verze - která svoji atmosférou zkrátka poráží tenhle patvar na plné čáře. Dokážu uznat dobrý remake, dokážu uznat hloupý film, který mě bavil - nedokážu ale odpustit filmu, který mě ani nebaví a není na něm ani jediná věc, kterou bych pochválil. Takže proč dvě hvězdy? Má to přece jenom o chlup lepší výpravu než většina porno-parodií a Jason Momoa je sice dřevo, zato ale sympatické dřevo. (28.11.2012)

Kdepak... Marcus Nispel nikdy nebyl dobrý režisér, ani vypravěč a Conan byl od počátku odsouzen ke zkáze. Ve své rádoby velkoleposti (velkohubosti, chcete-li) tak prohrává i s Nispelovou Cestou bojovníka, která, ač stejně tupá, alespoň věděla, kde je její místo a nesnažila se ze sebe dělat něco víc. Zajímalo by mě, na základě čeho, proboha, dostal režii zrovna Nispel, když se přitom za celou svoji kariéru stále nedokázal oprostit od svých trademarků, kterými jsou absolutně nepřehledná akce, nesmyslné a nefunkční záběrování a zcela do očí bijící nenávaznosti prostorové, skriptové, logické... Tím ale výčet problémů nekončí. Už ve scénáři je zakopáno tolik psů, že nad tím zůstává rozum stát. Conan a jeho pomocník - zloděj - se pomocí pěti klíčů dostanou skrz složitou kanalizaci do města, kde deset minut bojují s chapadly, která stráží jeden z poskoků zlého krále (který se od krále nikdy nehnul), a po vítězství nad chapadly oba zjistí, že v hradě vlastně vůbec nikdo není. Odbočka na téměř dvacet minut a pádný důvod k tomu, aby trojice scenáristů už nikdy nic nenapsala. Z toho pak vyplývá, že herci povětšinou netuší, co hrát, a tak jen zoufale přehrávají. U Rose McGowan je to mimořádně smutné, Stephen Lang alespoň ke konci začne být trošičku zábavný, Momoa je dřevo, co má chlupatou hruď a hladkou prdel a jediný, kdo z toho vychází s čistým štítem, je, kromě Perlmana, skvostná Rachel Nichols. Překvapivě dobře funguje verbální komika a humor, jako takový, a představují jediný důvod, proč jsem Conanovi nenapařil jednu hvězdu, kterou si jinak zcela objektivně zaslouží. Suverénní průser roku... (20.08.2011)

Aktualizace osmdesátkových béčkových fantasy se v zásadě povedla, ale bohužel nikoli v podobě průlomového Miliusova "Barbara Conana", nýbrž v degradované podobě směšných béček typu "Rudá Sonja" či nespočtu americko-argentinských či americko-evropských produkcí. Nový Conan výrazně staví na fandovském mýtu ratingové kategorie R, tedy předpokladu, že pouhý příslib násilí garantuje podívanou adekvátní kořenům série či žánrové kategorie. Zde ale násilí postrádá blockbusterovou grácii či béčkově rochnivou exploatačnost a je pouze samoúčelným nedramatickým prvkem (s výjimkou úvodní sekvence s dospívajícím hrdinou). Ryzím výsměchem je přítomnost nahoty jmenovitě ve dvou záběrech. Ve srovnání s bezprostřední nahotou původního "Barbara Conana", která tam skvěle dokreslovala atmosféru barbarského věku, ta zdejší působí upjatě a především to odhaluje paradoxní bezpohlavnost chlapácky vystupujícího hrdiny i všech ostatních postav. Conan o sobě prohlašuje, že žije, miluje a zabíjí, ale v kontextu filmu to působí spíš jako prázdný reklamní slogan. Z přízemního živelného požitkáře Conana se totiž stal povrchně efektní fantasy James Bond, čemuž odpovídá i absurdní prostorová anti-logika díla. Namísto kontinuálních přechodů Nispel bondovsky skáče napříč conanovským světem, což ve světě bez aut a letadel vyvolává výsměch. Co pak naplat, že herci jsou dobře vybraní a výprava je vynikající, když divácký požitek narušuje nesmyslné vyprávění? A co se týče Conanovy mužnosti, na jednu stranu se sice nabízí osvaleného geroje peskujícího pohlednou hrdinku vidět jako návrat do kýžených vod osmedesátkově neohroženého machismu, ale současně zarazí, že Conan má potřebu své postoje ventilovat víc slovy než činy, To naopak poukazuje na prázdnou siláckost po vzoru lifestylových plátků typu FHM či Maxim. Klukovsky rozverný Conan není nespoutaný aktivní živel, nýbrž v zásadě objekt posměchu a podmaňujícího voyeuristického pohledu (Momoa evidentně roli dostal hlavně kvůli svému skvěle tvarovanému zadku, který předvede v zásadním moneyshotu filmu). Cílovým publikem vlastně nejsou heterosexuální muži (stejně jako zmíněné časopisy počítají s tím, že je čtou ženy). 5/10 (18.08.2011)

Jason Momoa kupodivu vůbec nevadí - jeho zlomyslný kukuč (občas vystřídaný tím naštvaným) je bez obtíží snesitelný. Podobně "nezávadný" je i Ron Perlman a Stephen Lang. Nový Conan jinak bohužel podléhá mnoha neřestem soudobých akčních výplachů: při akčních scénách všichni poletují vzduchem a hopsají jako splašení giboni, což jim nebrání v boji a zasazování přesných úderů. Ach jo. Komické je, nakolik byli tvůrci fascinováni rudou tekutinou, krev digitálně cáká při každé příležitosti a ze všeho nejvíce připomíná auta ze starých akčních filmů, která explodovala při sebemenším ťuknutí. Litry krve šplíchají, když tělo narazí na balvan, když hlava potká dlažbu, když meč lehce lízne protivníka. Kamera následný cákanec okázale snímá a snaží se nás přesvědčit, jak je film brutální... NENÍ. Nic na tom nezmění ani několik usekaných hlav a končetin. Conan z osmdesátých let byl surový až na půdu a ani k tomu nepotřeboval krev, pracoval s jednoduchými gesty a minimalismem v každém záběru. Přesto vše si nesl jakousi testosteronovou vznešenost a dokonce i inteligenci. Nový Conan se snaží být drsný a hrubý tím způsobem, že nakonec vypadá jako buran z horní dolní - celou dobu jsem čekal, kdy vytáhne z kapsy gambáče v plechu a masivně si po něm uříhne. Aspoň že stihl zprasit svojí buchtu. Dvorní skladatel Zacka Snydera nás ohromuje svojí nijakostí a po filmu si spolehlivě nevzpomínám na jediný motiv. Triky nejsou úplně tragické, ač diorámata občas připomínají produkci Hallmarku a Nispel se svou bezradnou režií zůstává věrný své pověsti patrně nejhoršího hollywoodského režiséra počátku třetího milénia. Znovu už ne. (29.01.2012)