Perverzní průvodce filmem

Podle jedné z nejslavnějších (a nejtrefnějších) Freudových charakterových typologií se já sám řadím mezi tzv. anální typy. My anální typové máme vedle převažujících negativních charakterových vlastností (jako jsou přízemnost, úzkoprse materialistický náhled na svět či přehnaná pořádkumilovnost) i jednu vlastnost, která se mi na nás líbí: skepticismus. Jsme apriorně (analyticky) nedůvěřiví a naše nedůvěra se vztahuje v neposlední řadě na nejrůznější spekulativní teorie - počítaje v ně samozřejmě psychoanalýzu. The Pervert's Guide to the Cinema je vynikající ukázkou díla, kterému nevěříme - ale přesto mě osobně baví. Promyšlenost a komplexnost známých psychoanalytických bajek, které zde Žižek aplikuje při interpretaci hollywoodských filmů, je totiž fascinující. Samozřejmě, že je komická představa, že by třeba bratři Marxové (pod)vědomě reprezentovali superego, ego a id. Ale jako metafora, která umožňuje získat na jejich filmy nový, osvěžující a zábavný pohled, to funguje. A totéž se dá říci o dalších Žižkových myšlenkách. Cennost The Pervert's Guide to the Cinema je v jeho zábavné provokativnosti. (26.10.2008)

Během filmu jsem stále netušila, k čemu je tedy film dobrý (pro diváka). A zda je vůbec dobrý, nebo ho jen manipuluje tam, kam režisér chce, aby naplnil kasu. Nakonec to Slavoj Žižek prozradí a celkem mě jeho vysvětlení uspokojilo. Perverzní průvodce filmem je jedno velké dobrodružství. Zabývá se většinou filmy, které jsem neviděla, protože se jim z nějakého důvodu vyhýbám. Tarkovskij, Lynch, Bergman. Možná jsem do jejich sledování ještě nedospěla nebo je to otázka mého ega, superega, ID či jiných psychoanalytických oblastí (?) Film doporučuji všem, kteří se chtějí zamyslet nad tím, na co vlastně koukají/nekoukají a proč tomu tak je. Velmi dobrá analýza. (01.05.2017)

„…we are basically watching shit…“ Některé Žižkovy názory jsou přinejmenším sporné, jiné vcelku úsměvné, ale musím přiznat, že jsem pod vlivem jeho dvouapůlhodinové (psycho)analýzy vybraných snímků – včetně nečekaných jako Čaroděj ze země Oz nebo Star Wars: Epizoda III – začal pohlížet na kinematografii trochu jinak, trochu víc lacanovsky. Ne, že bych v každé výraznější mužské postavě od nynějška viděl falus nebo symbol otce, kterýžto musí být odstraněn, ale přinejmenším si uvědomuji možnost zmíněné v něčem vidět a něco si z toho odvodit. Apendix: Znalost základů psychoanalýzy (resp. Lacanovy reinterpretace Freuda a jmenovitě pojmů "reálno", "imaginárno" a "symbolično") není od věci. 85% Zajímavé komentáře: Exkvizitor, agathon, Deverant (29.08.2009)

Pokud vás aspoň trochu zajímá psychoanalýza, poslouží vám Perverzní průvodce jako velmi podnětné a zajímavé cvičení mozku. Myslím, že cílem sympaťáka Slavoje s obludným anglickým přízvukem není ani tak odhalit skryté významy ve filmech, ale spíš pokusit se na filmy nahlédnout zcela odlišným způsobem než běžný divák, běžný pseudointelektuální kritik a snad i jinak než zamýšlel sám autor. Jde tedy spíše o zábavnou hru s analogiemi, dedukcemi (resp. indukcemi) a interpretacemi se souběžným vzděláváním se v psychologii. Pro lidi, co se nebojí přemýšlet, nelze než doporučit! 8/10 (23.02.2014)

Zajímavé, jak si ten přechytralý prznitel angličtiny ke svému výkladu skrytých pohnutek, stojících u vzniku přelomových filmů, vybral zvětšiny mrtvé autory (Lynche zahrnuje, ačkoli není na onom, ale v jiném světě, takže to vyjde nastejno). Že by obavy z konfrontace? U mě tedy dokázal potlačit ego i superego v takové míře, že bych ho s kl(id)em skopala do kulata... a jak mi Slavoj vysvětlí, že pokaždé, kdy se zjevil v obraze, neubránila jsem se pocitu, že vidím jeden obří falus? Nedodíváno, neb jsem začínala chrčet, všem hodnotícím zjevným i latentním filozofům zde se však omlouvám, zkrátka mně nebylo podsunuto toužit po informacích tohoto druhu, ani tímto způsobem... (11.10.2014)