Prízraky noci

Ve venkovském penzionu se sejde skupina lidí, z nichž jeden tvrdí, že ostatní zná ze snu. Každý se snaží jeho nervy uchlácholit nějakou historkou o vlastní zkušenosti s něčím, co se jeví jako nadpřirozený úkaz a co považuje za výplod vlastní či cizí bujné fantazie. Britský film, který inspiroval řadu povídkových antologií, jaké do omrzení točila studia Hammer a Amicus, se právě pro své prvenství dodnes silně přeceňuje. Překvapivě byl natočen v produkci studia Ealing, které jinak vyrábělo převážně komedie, a s výjimkou poslední povídky, v níž Michael Redgrave hraje schizofrenického břichomluvce (stejná myšlenka byla zpracována dřív i později) jde vlastně o sérii anekdot se slabými pointami. Možná že kdyby povídek nebylo pět, ale jen tři (americké distribuci se tak jako tak dvě nezdály a z tamější verze byl golfový a vánoční příběh vystřižen), které by se důkladněji rozvinuly, aby ta třetí nebyla jediná nadprůměrná, šel bych nad tři hvězdičky. 60% (01.12.2010)

Příjemné strašidelné historky z dávných časů, které už dnes příliš nevyděsí, ale mají své kouzlo. Sen s funebrákem varujícím před katastrofou, hra na schovávanou s duchy či břichomluvec s loutkou. Duchařský příběh s golfisty spíše pobaví a rozesměje, mně se ale kromě loutky líbil tematicky ten s tajemným zrcadlem. Zrcadla jsou totiž zrádná a už jen fakt, že vše, co odráží, převrátí, je poněkud zneklidňující. Ovšem než se nechat zrcadlem pohltit, je lepší ho rozbít a riskovat tak sedm let smůly. Velmi dobře jsou pak jednotlivá vyprávění spojena s Waltrem Craigem (Mervyn Johns), jehož trápí noční můry. Konec očekávaný a přesto perfektní. Skvělá černobílá kamera navozuje šerosvitnými obrazy spojenými s hudbou patřičnou atmosféru. (04.01.2021)

"Když se ze starého bracha stane duch, tak to přece neznamená, že přestane být gentlemanem." Zde přichází film, na nějž jsem čekala čtyři roky, protože při jedné přednášce na dějinách filmu pan učitel silně spoileroval a teprve teď se mi podařilo vůbec si nevzpomenout, co to tehdy říkal. Je to velmi roztomilé, navazuje mi to podobnou náladu, jako když jsem se jako malá u babičky zavřela na půdě a zabalená v dece četla staré hororové antologie. Navíc je to plné velmi půvabně nasvícených dam a gentlemanů. Zvlášť se mi líbila historka blouznícího automobilového závodníka. (03.12.2014)

Aj dnes bez problémov pozerateľná hororová antológia. Vlastne ona je príťažlivá práve kvôli tomu, že je tak starého dáta, pretože jednotlivé príbehy už príliš neohúria. Ale sú krátke a nakoniec skvele zapadanú do celku. Najlepšia bude asi pre každého posledná poviedka;, v určitom zmysle predchodca Psycha. Ak by ale všetko nebolo vysvetlené tak, ako si to tvorcovia vymysleli, išlo by skôr už len o raritu. A určite si film zaslúži odporúčanie tým, ktorí chápu, že strašenie nezávisí na kadencii ľakačiek a ich hlasitosti. Tu ich občas skvele nahradí aj humor. A ono celé je to v podstate jeden čierno humorný vtip. A v istom zmysle ide aj o fungovanie príbehu na princípe mobiovej pásky. (12.11.2022)

Flaxik to naškrábal dobře. Dead of Night je v podstatě prapředek všech povídkových hororů, dost možná i první hororová antologie vůbec. Doporučení se však týká spíš kompletářům: neobjeví se tu totiž žádná monstra ani příšery, přednost tu mají místo nich spíše šílenci, duchové nebo zlá zrcadla. Strašících momentů je zde taky minimum, tvůrci se věnovali ve svých jednotlivých segmentech buď zábavě, stupňovanému napětí nebo (rádoby) překvapivému vyústění. Bohužel, to se podařilo snad jen spojovací "omáčce", která tentokrát není jen nudnou vatou, ale soběstačným a celkem vtipným příběhem. (27.08.2016)