Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Krimi

Obľúbené filmy (10)

Dogville

Dogville (2003)

Pomineme-li charaktery, fabulační momenty či formální aspekty, umožňující postavám a situacím mimořádně vyniknout, můžeme se shodnout alespoň na tom, že ústřední či alespoň nejvtíravější ideou je onen bravurně vyznačený vztah mezi bezbřehým odpouštěním a spoluvinou. Brilantní minimalistické provedení. Film ale nabízí víc, protože stopuje prvky třídně podmíněného meritokratického dělení, nastavujícího falešný obraz společnosti v dichotomii zasloužilého šosáctví a organisovaných škůdců na periferii. Jinými slovy, ptá se: co je to zločin? Přiměl mě zamyslet se opět nad vrchovatě nejistou zkušeností s otázkami etiky, jakož i příliš snadnou oblibou morálních postojů u lidí nikterak vynikajících disciplinou, samostatností či odvahou. Poctivostí není přizpůsobivé nadbíhání všelijak vštěpovaným schématům právě dominantního hodnotového vidění, není setrvávání v něčem, co nás svojí pomíjivostí samo bezohledně předbíhá, abychom nakonec frustrováni morálním podvodem podváděli sami sebe porušujíce všechna tato schémata ať už v soukromí, či s pokryteckými výmluvami, zlehčujícími naše činy okolnostmi, situacemi a privilegii. Zájmem poctivosti nemůže být samu sebe obětovat, vždy je obětována jen ze slabošského sklonu hlasu své poctivosti uniknout. Že o výchovou osvojených hodnotových prismatech pochybujeme, že je s nekompromisním analytickým zaujetím převracíme a nahlížíme úhly všemožných názorových východisek, a to tím spíše, čím masivnější je příklad jejich reálné vyprázdněnosti, je naopak nejtypičtějším příznakem toho, že hodnotový námět života bereme vážně a jsme již dostatečně zralí, abychom všechna intelektuálně dostupná řešení podrobili revisi a případně reformovali či zcela opustili, to podle jejich racionálního práva determinovat naše rozhodování. Jedině pak také koresponduje jednání s myšlením. Vůbec je pochybné a pomatené, jestliže někdo přirovnává morální rádobypravdy k pravdám fysikálním, historickým nebo logickým. Pravda fysikální, že po A při odpovídajících empirických parametrech následuje B (elementární fysikální informace), pravda historická, že po A následovalo B (komplexní fysikální informace s konsekvencemi čistě kasuistickými, odporujícími zatím všem libovolné pojetí pokroku kardinalisujícím theoriím o pravidelnosti dějinného vývoje, tedy informace vyjadřující exaktně zatím nepostižitelný moment v nadstruktuře fysikálna), a pravda logická, že z A nutně vyplývá B (formální funkce), tedy obecně VĚDECKÉ KONSTATOVÁNÍ, je přece něco úplně jiného, než ESTHETICKÝ NÁROK, v jehož režii je způsobu existence imputován jakýkoli morální soud: nevyhnutelná subjektivita a pluralita přání proti dané objektivitě stavu. Blumenberg (Paradigmy k metaforológii, Bratislava, Kalligram 2015) pak oprávněně konstatuje, že absolutisujeme-li metaforu, zakládáme půdu ideologického fanatismu a fakticky jsme střízlivosti dál, než pracujeme-li s metaforou vědoměji, z kteréžto posice také Bělohradský v duchu postmodernistické důslednosti upozorňuje na to, co je to „pravda“ ve smyslu osobní zkušenosti, individuálního prožitku, POCITU (bratislavská přednáška Postsekulárna spoločnosť; Youtube), který je s to jakoby aktivisovat naši potřebu přehodnotit v dané chvíli postoj k životu. Šíření dojmu, že ve věcech mravních lze vycházet z týchž jistot a aplikacemi týchž pravidel dospívat k jasným instrukcím a že lze vůbec unifikovat původně někdy až exoticky vzdálené, každopádně konkurenční zájmy všech lidí na planetě kodexem jakýchsi tak či onak abstraktních totalitních dogmat, jen falešně nebo z hlouposti přirovnávaných k faktům a zákonitostem a odporujících logice fysiky, logice dějin i logice jako takové, vypovídá jen o záchvatu hlavy nebezpečně spokojené se svou intelektuální miserií. Soud o životě, morální soud o tom, jak by měl vypadat, je do nejkrajnějších fines týž, jaký je soud o uměleckém díle - je to soud vyrukující s podmínkami, za jakých má a za jakých už nemá prostě cenu. Těmto sentimentům a kýčům propadáme bez výjimky všichni. Mnohým právě tyto mechanismy ale zároveň slouží k podmaňování, když se ohánějí fantasmaty milosti a hrůzy jako malé děti kartami.

Moderná doba

Moderná doba (1936)

Když v Goetheově Faustovi Mefistofeles uvádí sám sebe, pak se během této pasáže ocitáme až zázračně blízko celosvětovému rozkladnému elementu, jakým je, půjčím-li si cizí výraz, „reflex pochybování“ (cituji). Podezíračský mindset je úrodnou půdou ke každé nespravedlnosti a tyje z přílišné introspekce „zlého“, totiž jednoduše podvodného, potenciálu v člověku. Ten se obrací do sebe a zjišťuje kal, který pak externalizuje a zpětně internalizuje. Přejímá jako tiskem setrvačně sílící tlak normalizovaného klamu a právě tak se k moci prodrala epidemie úzkosti, na jednom pólu předstírající blaho, na druhém terorizující duši i celé státy. Nejdestruktivnější silou a možná vlastním hříchem celého lidstva, zakládajícím námět Dostojevského románů (Bratři Karamazovi, Zločin a trest), je (opět cituji) „beznaděj“. V protikladu k takovému východisku je menšinová, ale nějak záhadně nevykořenitelná touha po dobru, která se vždy někde objeví a byla mi proti vší běžné vágnosti definována jako „laskavé trvání na sjednaném“. Chaplinovo charisma ve mně vždy evokovalo toto nastavení, s nímž jeho kladné postavy čelí úskalím, tu šizeny, tu bity, tu ponižovány. Nezakopává o překážky na trvale určující dobu a vystačí si se stopovým množstvím příležitostí ke štěstí. Tato inspirující charakterová nepoddajnost je vlastně bezpečnostní pojistkou civilizace. / LITERATURA: Betty MacDonald - Co život dal a vzal (Praha, Vyšehrad 1992; překlad Eva Marxová)

Klub bitkárov

Klub bitkárov (1999)

Schizofrenie je v odborných kruzích známá spíše jako gradující nelad mezi jednotlivými složkami vnímání, takže pacientova mysl plodí jeden za druhým paranoidní bludy, k jejichž absurdnímu pozadí je stále apatičtější, což by se u zdravého hodnotilo jako cynismus. Nihilismus tu má pouze úlohu předělového momentu, protože idea snímku není negativistická, ale připomíná spíše ideu tradovanou výrazem obrodu umožňujícího „tvořivého ničení“. Zničen musí být vnitřní svět konformity vůči ideologické struktuře kapitalismu, jehož nahodilá historická vláda nemůže být hodna důstojnosti dějinnému diktátu se vzpírajícího individua, bažícího po autenticitě, zatímco prostor je deterministicky vyplněn jediným stále efektivněji se globalizujícím systémem hodnot a vztahů. Individuum sebou pohrdá, protože pohrdá falešnou útěchou, jíž je uspáváno, zneškodňováno při hře na individuum. Pod povrchem této duchaprázdné, masifikující hry na vzorného spotřebitele efemérní a plytké verse osobitosti propuká revolta. Výběr citací: „Losing all hope was freedom.“ „When you have insomnia, you're never really asleep... and you're never really awake.“ „Instead of waiting for their turn to speak.“ „You have a kind of sick desperation in your laugh.“ „We're consumers. We are the byproducts of a lifestyle obsession. […] The things you own end up owning you.“ „A generation of men raised by women. I'm wondering if another woman is the answer we really need.“ „Self-improvement is masturbation. Now, self-destruction …“ „Even the Mona Lisa is falling apart.“ „If we are God's unwanted children, so be it! […] It's only after we've lost everything that we're free to do anything.“ „I see all this potential, and I see it squandered. God damn it, an entire generation pumping gas, waiting tables - slaves with white collars. Advertising has us chasing cars and clothes, working jobs we hate so we can buy shit we don't need. We're the middle children of history, man. No purpose or place. We have no Great War. No Great Depression. Our great war is a spiritual war. Our great depression is our lives. We've all been raised on television to believe that one day we'd all be millionaires, and movie gods, and rock stars, but we won't. And we're slowly learning that fact. And we're very, very pissed off.“ „No fear. No distractions. The ability to let that which does not matter truly slide.“ „Listen up, maggots! You are not special. You are not a beautiful or unique snowflake. You are the same decaying organic matter as everything else. […] We are all part of the same compost heap.“ „Look, the people you are after are the people you depend on: we cook your meals, we haul your trash, we connect your calls, we drive your ambulances, we guard you while you sleep. Do not fuck with us.“ „You created me. I didn't create some loser alter ego to make me feel better.“ „What do you want? Your shitjob back? Fucking condo world, watching sitcoms? Fuck you! I won't do it.“ Vypravěčův démon úplně mi připomínal zákrok Baudelaireův: „Par mon énergique médication, je lui avais donc rendu l’orgueil et la vie.“ („Rázným lékařským zásahem jsem mu tudíž vrátil hrdost i chuť k životu.“; z povídky Assommons les Pauvres!; česky in Charles Baudelaire - Čas je hráč, Praha, Československý spisovatel 1986, s. 257-259)