Svetlá veľkomesta

Chaplin je jedním z nejvýraznějších umělců, jaké svět kdy poznal a za to mu nepochybně patří obrovský dík. Na jedno podívání jsou jeho filmy fajn, ale neumím si vysvětlit, co jich tolik dělá v žebříčku. Zaprvé jsou si strašně podobné a zadruhé to opakovaně zdaleka není tak dobré. Kvalita ano, ale dočasná. 70% (12.07.2017)

Nechci být označen za bezmozkového imbecila, že si dovolím filmu s panem Chaplinem dát tak nízké hodnocení, ale tohle mi holt nesedlo. Jasně, je to víceméně tím, že jsem odkojen na "mluvících" filmech a touhle Chaplinovskou grotesní érou jsem těžce nepolíben a proto mi tohle bohužel nic neříká. Ovšem takový Kid (1921) byl pro mne příjemným překvapením, ale se Světly velkoměsta jsem takové nadšení nesdílel. Tohle mě paradoxně nudilo od začátku do konce. (27.07.2017)

Posmutnělá romantická komedie aneb Charlieho rybníček, v němž se opravdu cítil jako ryba ve vodě a na filmu je to znát. Smích i dojetí pečlivě vyvážené, gagy opět geniální, zejména legendární úvod s odhalením sochy opravdu nemá chybu a scény s milionářem-alkoholikem si rovněž nezadají. Samotná romantická linka na mě ale tentokrát moc nefungovala, mezi Charliem a slepou květinářkou to přes veškerou snahu moc nejiskřilo, snad až samotný závěr konečně vyvolal kýžené emoce. Opět vynikající film, ale v rámci tulákovy filmografie spíš jen dobře odvedená práce. (08.07.2021)

Světla velkoměsta jsou výbornou groteskou z dob němé éry, která je doopravdy trošku zastíněná. Je to škoda, protože mi to příjde jako jedno z nejlepších děl, ale přeci jen chci dát pouze tři hvězdičky, protože tohle období mí moc neříká a docela se u toho nudím. I když vím, že jsou to opravdu díla. Ale pokud má tohle období někdo rád, vřele doporučuji! (06.09.2008)

Snímek má dvě naprosto jedinečné části. Úvod, který u mne nejen vyvolal salvy smíchu, ale zároveň mi přišel jako vynikající satira, jež se odehraje na prostoru několika málo minut. Chaplin v jediné scéně zesměšní nabubřelost, podlézavost, přehnaný patriotismus atd. Druhou jedinečnou částí je závěr. Pozdější Chaplin je sice dojič citů a slziček, ale Světla velkoměsta končí fantasticky, neboť závěrečné scéně schází doslovnost. Divák je vržen do velmi patetické situace, která navíc zavání klišé, ovšem ve chvíli, kdy má dojít k rozuzlení je film utnut. A zklamané očekávání vykoná své. Že by se zde inspiroval Aronofsky se svým Wrestlerem? :) (26.01.2010)