Pýcha a predsudok

Snad nejlepší adaptace románu od Jane Austen. Film, na který se můžu dívat pořád a vždycky mi je u něho strašně dobře. Člověk u něho nemusí přemýšlet, ale jen si odpočine a to tím nejkrásnějším způsobem. Joe Wright jakoby mi vlezl do hlavy a natočil film přesně pro mě. Dechberoucí vizuál. Nádherné obrazy, nádherná hudba, nádherný příběh. Ano, Pýcha a předsudek je už moje srdeční záležitost. (18.01.2011)

Pýcha a předsudek je z mála knih, které jsem vnímal tak intenzivně, že si dodnes po té spoustě let pamatuji, kdy a kde jsem je četl. Vlastně i Rozum a cit, i když ten mlhavěji, nemám před očima tak ostrou vizi potištěných stránek a ten červen, tři různá místa, kde jsem jej načal, nasál, a dokončil... Ehm... k filmu. Tolik silně mě nevtáhl, nicméně dovedně používá metodu Austenové... předvést někoho v extrému, názor pak zpochybnit a nakonec otočit. A znovu na druhou stranu. Ano, za mě režisér víceméně pochopil, o čem tato brilantní kniha je. A trochu jsem si spravil názor na Keiru, mám ji nějak raději jako člověka, vpodstatě jsem jí uvěřil, že je Elizabeth. (25.06.2012)

Scénář: Deborah Moggach .. Spisovatelka Jane Austen a její dílo mi doteď nebylo nikterak známé – ani se tomu nedivím, její tvorba je zejména pro ženy. Stěžejní dílo Pride & Prejudice se sice dočkalo už několika filmových podob, leč žádná z nich mi není zvláště známa. Nejnovější podoba zmíněného románu je dílem scenáristky Deborah Moggach a neznámého režiséra Joe Wrighta pod záštitou osvědčeného studia Working Title (Láska Nebeská, ..). Příběh nikterak rozebírat nebudu, jedná se o nejklasičtější možné schéma, silně romantické, včetně sladkého a šťastného konce. Vyzdvihl bych hlavně špičkové dialogy, kterým nechybí šmrnc, dynamika a zejména skvostná ironie a bravurní vtip. Neustálý úsměv, který mne doprovázel po celý film se často střídal vyloženě se smíchem. Ovšem absolutně nejlepší je výtečné zpracování. Tvůrci projevili obrovský cit pro látku. Celková atmosféra filmu je zkrátka nebeská. Mimo přesné, venkovské, dobové výpravy a všudypřítomných kostýmů, celku velmi pomáhá hudba Dario Marionelli. Je nádherná, při každém dalším tónu klavíru jsem se blahem povznesl. Taktéž kamera (Roman Osin) je dokonalá, zvláště dlouhé lahůdkové jízdy a malebné záběry krajiny se mi velmi líbili. Vše umocňují herecké výkony. Konečný výběr představitelky hlavní role Elizabeth padl totiž na současně nejvhodnější možnou britskou herečku a tou je Keira Knightley. Volba to byla více než zdařilá, do dané role vložila všechen svůj um a samozřejmě šarm a krásu. Role jako tato je pro ni doslova stvořená. Skvěle se ukázal i Donald Sutherland, ač na minimálním prostoru a velmi dobře si vedly i představitelky sester a matky. Mírně mi neseděl jen Darcy aka Matthew MacFayden, ale je to jen můj pohled. Závěrem bych, pokud to všem není zjevné už z předešlého textu, znovu ocenil tvůrce a vyslovil nadmíru spokojené děkuji!! 100%. (14.02.2006)

Nádhera. Už prvním záběrem a prvními tóny klavíru jsem byl lapen a propuštěn až se závěrečnými titulky, emocionálně obohacen. Takhle skvěle zrežírovaný, s lehkostí odvyprávěný a úžasně zahraný film se jen tak nevidí. I po výtvarné stránce bez chybičky. Hodně lidí tady srovnává s TV seriálem s Colinem Firthem, ale ten nikdy neopustil televizní mantinely se svojí statičností a doslovností. Zatímco tenhle film žije, doslova pulzuje životem – neustálé táhlé jízdy kamery, promyšlené kompozice obrazů, které nikdy nesklouznou do laciného kýče, přehršel vizuálních nápadů, do sebemenších detailů propracovaná výprava a kostýmy, zde jsou oscarové nominace zcela namístě. Stejně tak i v případě Keiry Knightley, tady byla BOŽSKÁ, ve svém herectví i výrazu. Přesně vystihla tu tvrdohlavou, inteligentní dívku, odzbrojující ve své paličatosti a přímočarosti, která se u žen v té době společensky nenosila. A lepšího pana Darcyho, než je ten Matthewa Macfadyena, si také stěží dovedu představit. __ PS: Po skoro dvaceti letech stejně intenzivní zážitek, jako kdysi. Emoce, které u mě vyvolává umění, si obvykle zpracovávám uvnitř a držím je pod pokličkou, filmů, u kterých jsem brečel, bych za svůj už poměrně dlouhý život spočítal na prstech jedné ruky. A ´Pýcha a předsudek´ je jedním z nich. Slzy tekly ne proto, že by mně dojal, ale z toho, jak je krásný, jak si v něm vše dokonale sedlo. (27.08.2022)

Předlohu jsem četl, jinou její adaptaci jsem neviděl, a tak mohu říci, že jsem velice spokojený. Dechberoucí zpracování si mě získalo krásnými obrazy, skvěle natočenými scénami, jako byla ta na druhém bálu, Marianelliho podmanivou hudbou a samozřejmě i výkony herců. Dá se říct, že všechny postavy jsem si při čtení představoval přesně tak, jak jsem je tady viděl. Jen, pravda, pan Collins nebyl v předloze tak směšný, a starý pan Bennet zase tak sympatický (Donald Sutherland je Donald Sutherland). Pokud jde o Keiru KInghtley nebo fantastického Matthewa MacFadyena, nemám výhrad. Jediná vada na kráse je těch několik okamžiků, které mě lehce nudily a které mi připadaly zbytečné (přišly v poslední třetině), což jsem poznal podle toho, že jsem se najednou díval, kolik minut ještě zbývá do konce. Čtyři a půl. (23.07.2011)