Alexandr Zarchy

Narodil se v rodině typografa. Ve filmovém oddělení leningradského Proletkultu získával první znalosti o natáčení filmů (1927 – 1928). Do kinematografie vstoupil společně s režisérem Iosifem Chejficem (1905 – 1995), s nímž po dvacet let (1930 – 1950) tvořil autorskou dvojici. Mimo jiné natočili Profesora Poležajeva (1936) a Členku vlády (1939), základní díla filmového socialistického realismu. Ještě za války vzdali Malachovskou mohylou (1944) hold hrdinství vojáků, kteří se s granáty v ruce postavili před Sevastopolem německým tankům.

Od roku 1950 natáčel Zarchi samostatně. Svou další kariéru spojil s Mosfilmem, kde v roce 1955 realizoval Výšku (1957), pojednávající o mladých lidech na stavbě vysokých pecí. Na dalekém sovětském východě se odehrávali Lidé na mostě (1959). Na sovětský západ, do Estonska, byla částečně situována adaptace populárního románu Vasilije Aksjonova Hvězdný lístek (1962), v SSSR promítaná pod názvem Moj mladšij brat.

V roce 1967 dokončil Zarchi náročný přepis Tolstého Anny Kareninové s Taťjanou Samojlovovou v titulní roli. Na motivy stejnojmenného románu Konstantina Fedina realizoval další dvojdílný projekt Města a roky (1973) o cestách inteligence v revoluci a občanské válce. Naopak komorním laděním se vyznačovala Povesť o něizvestnom akťore (Povídka o neznámém herci, 1976) a Dvacet šest dnů ze života Dostojevského (1980). Svůj poslední film, pojmenovaný podle diplomata Čičerina, natočil Zarchi ve spolupráci s Nikolajem Parfjonovem (1986).

Seminář ruských filmů