Réžia:
Joe WrightScenár:
Christopher HamptonKamera:
Seamus McGarveyHudba:
Dario MarianelliHrajú:
James McAvoy, Keira Knightley, Romola Garai, Saoirse Ronan, Vanessa Redgrave, Brenda Blethyn, Juno Temple, Benedict Cumberbatch, Patrick Kennedy (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Bujná fantázia dvanásťročnej "budúcej spisovateľky" Briony Tallisovej je spúšťačom tragických udalostí, ktoré navždy zmenia osudy troch ľudí. Keď neprávom obviní mladého záhradníka Robbieho zo znásilnenia sesternice, mladík skončí vo väzení a život má zničený i jej sestra, ktorá Robbieho bezhlavo milovala. Keď si Briony po rokoch uvedomí, čo napáchala, je už na nápravu neskoro. Vypukne však svetová vojna... (STV)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 284)
"Je to sexuální maniak, zavoláme policii, napsal, že na to myslí celý den." Tak takového úchyla jsem asi ještě ve svém životě nepotkal. No nic, mladému stvoření se to v hlavince trošku pomotalo a zavinilo tragédii, která plodila další dramata. A na to já moc nejsem. Prostě nerad trpím a že bych patřil k největším světovým romantikům, tak o tom lze rovněž s úspěchem pochybovat. Přesto jsem viděl poměrně zajímavý snímek, ve kterém se mísí geniální záběry s prapodivnou kulisností válečných scén a šílenostmi typu vojáka akrobatícího na koni našíř na rozbombardovaném pobřeží. Bohužel i nuda zde dostala svůj prostor a tak to ani ta zvládnutá koncovka u mě nevyhnala nad průměr. ()
(1001) "I gave them their happiness." Ne, ne, ne, ne, ne. Nejdominantnější emoce, která mnou cloumala cestou z kina, bylo rozčílení. Totální rozčílení kvůli postavě Briony, která zachraňuje jen a pouze sebe a ani po desítkách let si to není schopna přiznat. A díky tomu jsem měla film v paměti zapsaný jako prázdný a povrchní a urážlivý, ale co je asi více důležité, tak také jako jeden z těch filmů, na který jsem ještě stihla jít s mojí maminkou do kina. Díky tomu jsem mu dala šanci mě při druhém promítání přesvědčit, že v něm přeci jenom je. A potom se k tomu přidala vášnivá a dobře podložená obhajoba mojí kamarádky, která poukazovala na formální stránku toho, že Wright minimálně jako stroječek velmi přesně ví, co dělá. A posledním argumentem je ten způsob, jakým Benedict Cumberbatch řekne: "You have to bite it." Takže jsem film po letech vzala na milost a už v něm jsem schopná zachytit širší škálu emocí. ()
Myšlenka, která se mi při vzpomínce na zhlédnutí Pokání vybavuje jako první, zní: "Vanessa Redgrave je Paní Herečka." Není to myšlenka právě férová, neboť ona věhlasná dáma, jakkoliv je všeho toho obdivu hodna, de facto jen sklízí plody práce, kterou předcházející dvě hodiny reálného času odváděli jiní. Těmi jinými jsou samozřejmě ostatní herci v čele s Jamesem McAvoyem, jehož mladické nadšení, bouřící emoce i pozdější zatvrzelost nejsou míň než úžasně přesvědčivě zahrané. Poklona patří i Keiře Knightley, které to kromě všestranného hereckého projevu (až na ty slzy, ty jí pořád moc nevěřím:)) ještě neskutečně sluší - s tou výhradou, že pět až deset kilo navrch by jí opravdu prospělo. Jestliže slečně Cecilii přináležela poklona, pak před Briony - jak tou ztvárněnou Saoirse Ronan, tak i tou, kterou zahrála Romola Garai - se patří pokleknout a udeřit čelem o zem, protože to jak za mimochodem neskutečně pod kůži se zarývajícího a do hudebního doprovodu výtečně zakomponovaného zvuku psacího stroje s doširoka otevřenýma očima vstřebává svět kolem i uvnitř sebe (a taky ho fatálně ovlivňuje), je něco jen těžko popsatelného. Absolutně nepopsatelné je potom to, co režisér spolu s kameramanem a skladatelem stvořili na pláži v Dunkerque - tam nejen že mi běhal mráz po zádech, ale skutečně mi spadla čelist. Joe Wright se tentokrát opravdu utrhl ze řetězu a formální stránce svého díla dal místy takové grády, že by se za ně nestyděli ani Queeni. O hudbě už zmínka padla, ale teď se hodí říct, že i ona činí Pokání přitažlivějším, a to tak že značně, a že Dario Marianelli v mých očích (respektive uších) nad očekávání zabodoval, protože z jeho předchozích prací jsem si nezapamatoval ničehož nic, a on si najednou vyrukuje s tak mazáckou kompozicí a s tak silným hlavním tématem. Víc už nemám co bych dodal. Snad jen, že o případné stovce se rozhodnu, až Atonement uvidím znovu - (možná) zatím dávám 90%. PS: Tak po druhém pokusu to přece jen plná stovka nebude, i když poslední desetiminutovka se mnou zase zamávala. A vlastně nejenom ta... ()
Je s podivem, že v době kdy je filmaři przněna jedna kvalitní kniha za druhou, tak se již řadu let soustavně daří tvůrcům kvalitně adaptovat díla Iana McEwana. Každá z pěti dosavadních adaptací jeho děl se v zásadě povedla a tři dokonce tak, že hodně. A to včetně Pokání, což je McEwanův nikoli nejlepší, ale zřejmě nejznámější román. Joe Wright roste do veliké persony současné kinematografie. Pokud si myslíte, že McAvoy je pouze hejsek se sexy přízvukem, tak vás vyvede z omylu. Tolik silných scén propojených v jeden působivý celek, který funguje na mnoha úrovních se jen tak nevidí. A to, že vás Pokání jen tak mimochodem protáhne všemi odstíny emocionálních pocitů, tak to již je jen třešnička na dortu. ()
Jedno malé nedorozumění, jeden nesprávný dopis, jedno pošetilé dítě, jedno křivé svědectví a jedno obrovské utrpení vytvoří příběh, který chytne za srdce. Škoda jen, že se vedle výtečné Keiry postavil James. Ačkoli proti tomu herci nic nemám, neseděl mi k ní a kazil mi atmosféru. Když u jeho srdce rvoucích scén nebrečím, tak je někde problém a tentokrát jsem si jistá, že v mém přijímači to nebude :o) Jinak je Pokání stejně jako Pýcha a předsudek z režisérského a hudebního hlediska u mě na jedničku :o) klap, klap :o) ()
Galéria (45)
Fotka © Working Title Films
Zaujímavosti (75)
- Původně měl film režírovat Richard Eyre. Postupem času však byl zaneprázdněn dalším filmem a divadelní hrou. Režie se tak nakonec ujal Joe Wright. (Had6)
- Herečka, ktorá hrala Robbieho (James McAvoy) matku (Brenda Blethyn), si zahrala aj matku Keiry Knightley vo filme Pýcha a predsudok (2005). (Pat.Ko)
- Autor knižnej predlohy Ian McEwan sa na filme podieľal ako jeden z producentov. (lilina133)
Reklama