VenDulin85

Retrospektivně, po zhlédnutí nového Hobita jsem musela Společenstvo prstenu zařadit do topky, s tím, že tu patří všechny tři díly, protože to byla řemeslně výtečně odvedená práce, která měla srdce na pravém místě a správně odsýpala. Aneb jak podotkl Viggo Mortensen, představitel Aragorna: "při tomto natáčení věděl celý štáb, jaká scéna se to právě odehrává, co se tam děje, protože.. to každý četl". Středozem si musí zamilovat každý, kdo má rád fantasy, je to svět, kde žijí obyčejní i neobyčejní tvorové a často ti nejméně nápadní pak rozhodnou o její budoucnosti.. asi nejvíc jsem si z národů oblíbila hobity, protože jsou tak... zvědaví, nenasytní, houževnatí a srdeční. Elfové mají svoji nadpozemskou krásu, nesmrtelnost a (bla bla bla)..., ale hobiti mají můj obdiv, převážně ti čtyři, kteří vyrazili do světa a před nimi ovšem ten první důležitý hobit, Bilbo. Obzvláště po zhlédnutí rozšířené verze se utvrzuji v tom, že mi Pána prstenů nikdo nemůže odoperovat ze srdce.

Knihu jsem četla (a čtu) v různých etapách svého života a tak jsem zde s napětím čekala, až: jeden malý černoušek, vztek měl na svět zrádný, a tak se sám oběsil a nezbyl tak žádný... ale nemám jim změnu za zlé. Dost mě překvapila osobnost soudce, podle knihy to byl nechutný mentorský dědula a tady to byl okouzlující starosvětský gentleman Pickering z My Fair Lady. Pět* ___  edit po letech: pro mě stále nejlepší verze černoušků ever. Když porovnám scénu s klíčem s verzí z roku 1974, která od této značně opisovala... asi takhle: když dva dělají totéž, není to totéž.

Dala jsem si docela načas, než jsem se na Stardust podívala, přemluvil mě k tomu vlastně jeho soundtrack + četní agitátoři. Nebudu to nějak protahovat, jsem nadšená do hloubi duše, užívala jsem si všechny drobné zápletky, souboji o trůn počínaje, a tvrďáckým kapitánem De Nirem konče... Ústřední dvojice postav mi byla sympatická, Claire Danes "zářila" vskutku hezky a Charlie Cox zahrál s citem přerod ze stydlivého prodavače na odvážného sympaťáka. Co dodat, dvě hodiny utečou jako nic a závěrečné mrknutí kapitána Shakespeara je jako třešnička na dortu.

Snídani u Tiffanyho jsem četla před hodně dlouhým časem, a ani nevím, proč jsem tak dlouho odkládala film, obzvláště když tam hraje vítězka všech ročníků za kolouščí pohled... Každopádně si pamatuji, že mi v knize bylo nápadné, jak jí všichni všechno odpouští- nedůtklivý soused, prodavač a ti další... S Audrey v hlavní roli to jde lehce a pokud by nestačil pohled, tak prostě dotyčné umluví a neuspěje pouze u bohovské knihovnice ("Ššššš, mohla byste se ztišit?!"). Že se jí napoprvé v knihovně nelíbilo, jsem jí odpustila (vždyť se tam posléze sama vrátila), i to, že chtěla "ničit veřejný majetek", neboli přinutila Paula/Freda, aby se do knihy podepsal. Může jí někdo vyčítat, že nebyla "dáma" v tom pravém slova smyslu? Snad jen nějaký bezcitný, chladný nelida. A propos, pozor, "padá strom!"... :-)

Někdo mě v poště málem osočil, že jsem si Draculu hodila do topky až teď někdy, protože k němu "nemám komentář"... Těžko jsem vysvětlovala, že Dracula byl asi první film, který jsem tu na databázi hledala, mám k němu načtených asi nejvíce komentářů a tím pádem je těžko psát něco nového... Ale v topce filmů jej mám od začátku, za tím si stojím. Psát něco o tom, že to je úžasný film, který se absolutně nedrží svojí předlohy, nemá smysl. Psát něco o tom, že herecké obsazení je jeden diamant vedle druhého také ne. O charakterech, výpravě, hudbě, kam šáhnu, tam už je napsaný nějaký koment... Stokerova kniha jako záznam deníků, dopisů a novin se mi hodně líbila, ale film stojí na jiné rovině, na dojmu, strachu, věčnosti. Když Dracula potká Minu v Londýně, je to jako by se zastavil svět. Viděla jsem to tolikrát, dabovanou i originální verzi s titulky (jen v TV se na to nedívám kvůli reklamám- představa, že by z nějaké cituplné nebo děsivé scény na mě najednou vyskočil Bolek nebo ti dva agenti z České spořitelny.. brrr) a musím říct, že i dabovaná verze je na vysoké úrovni. Je to jedinečný zážitek, moje srdcovka, ale nebylo by to tak... dokonalé, kdyby to celé netáhl bývalý alkoholik Gary s nynější kleptomankou Winonou.

Ještě před dnešním a zároveň letos posledním kinem jsem tak trochu bilancovala a říkala si, který film byl v tomto roce nejlepší. Nevěděla jsem, že mě teprve čeká. Někdo by mohl namítat, že tohle už tu bylo ikskrát, přerod hlavního hrdiny z nesmělého tichošlápka v sympaťáka, co se nebojí zdolat Himaláje.. ale Walter a hlavně Ben Stiller, ke kterému jsem vždycky byla megapřísná, mě chytil za srdce a nepustil. Až nějak v závěrečných titulcích jsem si všimla (hups!), že krom úžasného hereckého výkonu stačil i odsedět režisérské křeslo, no klobouk dolů, Bene. Naprosto fantastická hudba podtrhla krásu světa, ať už městského nebo drsné nespoutané přírody. A konec.. ten konec, to se prostě všechno tak krásně zapasovalo do sebe, že jste měli pocit, že jste dostali ještě dodatečný vánoční dárek. Tím pádem vřelé díky za téměř profesionální agitku, ty-víš-kdo, za tímto štědrým filmovým rokem to byla vskutku krásná tečka. (zlé jazyky budou tvrdit, že kdybych si doma nezapomněla brýle, hodnotila bych jinak.. nevěřte jim! ;-) __________ Musela jsem to udělat, po včerejším opětovném zkouknutí prostě tenhle film musel do topky.

Na Amelii jsem si celkem dlouho počkala (nevím, proč někdy tvrdošíjně uhýbám před některými filmy), ale tím víc jsem byla odměněna a přemýšlím, jak přeskládat svoji topku... Celé je to tak prosté, až je to geniální, vezměte si třeba takové nevinné polití kávou.. Audrey Tautou se pro tuto roli narodila, člověk se do ní dokáže úplně vcítit- vymyslí bezvadnou cestu tvořenou z šipek a pak jí samozřejmě přijde příliš banální, aby k dotyčnému přišla a řekla "tak to jsem já, ahoj", ne, takhle to přece nejde.. Amelie ovlivní spoustu životů, potěší lidi kolem sebe, probudí dávno ztracenou naději. Celým příběhem vás doprovází úchvatná hudba, která vás zahřeje u srdce a vhrkne vám slzy do očí, pro mě za 5*.

U tohoto filmu by stačilo napsat: Luc Besson... Charakteristika postav nemá chybu, výběr herců také ne. Náhodně jsem viděla i tu kratší verzi a nechápala jsem, jak mohli vynechat "vrahounský výcvik" andělskoďábelské Natalie, toto vystřihnutí by zasloužilo jednu návštěvu s nožem :-D. Nemůžu se rozhodnout, která postava mě uchvacuje víc, podivínský zabiják Jean Reno silně ujíždějící na mlíku, dětsky dospělá Natalie Portman nebo psychopaticky geniální Gary Oldman, který zdá se nemá syndrom vyhoření z toho, že snad v každém filmu umírá bolestivou smrtí- od Rosencrantze přes Air Force One a Pátý element až po Bosque de sombras...

Neskutečný snímek, který vás rozloží na atomy a ještě víc.. Při sledování jste si určitě položili otázku, zda je hlavní postava, Guido, blázen, ale v průběhu děje si sami odpovíte, že ano, je blázen, ale díky tomu měl úžasný život a uměl ten život udělat krásný i svým blízkým. Už od začátku jsem se výborně bavila ("chtěl jsem se zeptat 'jaký zastáváte politický názor'"... "Benito, Adolfe, nezlobte tu! Promiňte, co jste to říkal?"... "Ále, už nic.." :-)) a s přibývajícími minutami jsem se do filmu zamilovala na první pohled, až jsem ke konci uvažovala, jak ho propašuju do topky.. Tohle nepíšu často - Tohle musíte vidět.