Diktátor
The Great Dictator
The Great Dictator
Réžia:
Charlie ChaplinScenár:
Charlie ChaplinHrajú:
Charlie Chaplin, Jack Oakie, Reginald Gardiner, Henry Daniell, Billy Gilbert, Paulette Goddard, Maurice Moscovitch, Emma Dunn, Chester Conklin (viac)Obsahy(1)
Po skončení války se vrací židovský holič do svého holičství, které sídlí v židovském ghettu hlídaném policií diktátora Hynkela, který tvrdou rukou vládne své zemi Tománii. Hynkel má zájem na tom, aby nakonec všichni židé byli zlikvidováni. Ještě před tím však nachystá expanzi do Osterlichu, o který má však zájem taky druhý diktátor Napoloni, který vládne zemi Baktérii. Mezitím se v židovském ghettu začínají objevovat vzpurné hlasy, které mají zájem na odstranění Hynkela. Do tohoto hnutí je shodou náhod zapleten i holič a jeho přítelkyně Hana. (Isherwood)
(viac)Recenzie (424)
Námět je výstižně úderný pro tehdejší dobu, ale bohužel je film pouze místama zábavný, a jako celek na mě tolik nezapůsobil jak bych očekával. [7/10] ()
Filmu nemůžu vytknout protiválečné poselství, vtipně pozměněná jména a pár scének, ale to je pro mě trochu málo. Na to, že šlo o parodii, jsem se moc nezasmál. ()
"I thought you were arian" - "I am vegetarian." Diktátor je merítkom geniality filmového diela . . . dielo, ktoré prekoná akékoľvek prekážky a dosiahne absolútno . . . ani čas (ani dlhých 70 rokov) nedokázalo ubrať na kvalite, pochopiteľnosti a sile tohto filmu . . . charles chaplin pre mňa ostáva jedným z najväčších géniov strieborného plátna, tragikomická satira o hynkelovi a holičovi zasa jedným z najväčších historických "smutných gagov" v histórii . . . to, čo je v literatúre Illias a Odysea alebo Božská komédia, v divadle Hamlet či Antigona, v hudbe Mozart či Beatles a v maliarstve VanGogh či Michelangelo, to je vo filme Chaplin so svojim The Great Dictatorom . . . groteska sa miesi s drámou, komédia s tragédiou, pritom však chaplinove gagy nie sú samoúčelné prvoplánové vtipy, sú to premyslené a dramaturgicky postavené scény s ľahko odčítateľným a kritickým podtónom, niečo, čo neskôr využili len v trochu viac dadaistickej forme monty pythoni - tak sa pri skečoch a humorných situáciách počas svetovej vojny 1918 bavíme na bombe, ktorá sa krúti po zemi a kopíruje charlieho kroky alebo supergeniálnej scéne v lietadle, ktoré je "hore nohami", alebo fóru, keď charlie počas hmly zablúdi medzi nepriateľských vojakov a ani on ani nepriatelia si spočiatku neuvedomujú, čo je na tejto situácii "divné" - no zároveň tieto sofistikovane premyslené fóriky a tragižarty až mrazivo presne vystihujú podstatu nezmyselnej vojny - nielen tej prvej svetovej, ale vojnového konfliktu ako takého, presne tak, ako ho chaplin chápal . . . a v podobnom duchu sa nesie celý film - majster chaplin, ktorý si zahral protagonistu i antagonistu vo svojom neprekonanom podaní hynkela zachádza oveľa ďalej ako len k prvoplánovej politickej satire a zosmiešnení hitlera, ako jeden z mála si uvedomuje veštiálnosť tohto diktátora a upozorňuje na neho a znova, skrz viaceré odkazy a scény zovšeobecňuje hrozbu akýchkoľvek diktátorov pre svet . . . film, ktorý zaujme stanovisko, vyjadruje sa jasne, priamo a nebojácne no stále si zachováva svoju vysokú umeleckú kvalitu a integritu a šarm, vlastný v celých dejinách média zvaného film hádam len pre tuláka charlieho . . . ()
Tak tu je veľmi dôležitý ten rok vzniku. Určite by stálo za prieskum, čo všetko v čase nakrúcania Chaplin o dianí v Európe už mohol vedieť, okiaľ informácie čerpal, kto mu s tým pomáhal atď. Vtedy to musela byť skutočne v kinách pre zainteresovaných bomba. Chaplin podľa mňa nikdy nemal dokonale premyslenú dramaturgiu svojich filmov, medzi súbežnými dejmi by sa dalo prestrihávať elegantnejšie a dnes už to tiež nie je bohvieako vtipná groteska. Ale to záverečné posolstvo v spojitosti s tým, čo svet nasledujúcich pár rokov čakalo, tiež robí z filmu nespochybniteľnú a nesmrteľnú klasiku. Je bohužiaľ jasné, že tu Chaplin hovorí aj pre ďalšie generácie iba do vetra, ako sme sa mali a stále máme možnosť presvedčiť. ()
Tento film je úžasný. Natočit něco takového v té době chtělo asi nekončící odvahu. Film je jako by slepen ze dvou částí. V jedné části představuje Chaplin Hitlera, kterého naprosto perfektním způsobem paroduje. V životě jsem neviděl lepší parodování. V druhé části hraje Chaplin židovského holiče. Tato část už tak skvělá jako ta hitlerovská není. Skoro celá se nese v duchu takové hodně povedenější grotesky. Filmu se často vytýká, že nepatří k těm nejvtipnějším z dílny Chaplina. Já za sebe mohu říct, že takhle jsem se už delší dobu nezasmál. Humor však není zdaleka jediná věc doprovázející film. Ano, mám teď na mysli Chaplinův závěrečný proslov ke všem divákům, který je stále aktuální. Plný počet nedávám jen a pouze proto, že bych ve filmu uvítal méně výstupů židovského holiče, protože bohužel ne všechny jsou dobré. ()
Film, který se proslavil projevem Charlese Chaplina jakožto Adolfa Hitlera. Ke shlédnutí zde. ()
Chaplinovky mne prostě baví (ano, po Kid teprve druhá). Uvidíme, jestli podobný úspěch bude mít i Moderní doba, která mne zanedlouho čeká... Jak mne třeba podobně prehistorické filmy s Burianem nesmírně nudí a nepřipadají mi vůbec vtipné, tak u Diktátora jsem se opět často přistihl, jak se prostě a jednoduše přiblble usmívám. Strašně vtipný a dobře napsaný parodický příběh, skvělé parodování italštiny a hlavně samozřejmě němčiny, perfektní Chaplin... 100% ()
Neuvěřitelné..tak trochu Pink floyd: The Wall v komediální - přesto kritické - úrovni. Lze to vůbec? Ale ano! S Chaplinem ano!! :D ()
Na Diktátorovi môžem demonštrovať, aké je zradné hodnotiť dávno videný film podľa spomienok. Neviem presne kedy a za akých podmienok som tento film videl po prvý krát a teda ani nemôžem vedieť, čo bolo dôvodom mojej absolútnej spokojnosti a piatich hviezdičiek. Dnes som mal intenzívny pocit, že pozerám na úplne iný film. Vtipu menej, trápnosti viac, ako v starších filmoch, celkový dojem - politická agitka. Ale nedám mu dve hviezdičky vyjadrujúce môj názor, že film nemal byť nakrútený. Naopak, niektoré Chaplinove výstupy sú skvelé. Bohužiaľ je ich málo a stratia sa v záplave nezaujímavej vaty. Už chcem opätovne vidieť iba Svetlá rámp. Na Grófku z Hongkongu ani Kráľa v New Yorku nemám najmenší dôvod byť zvedavý. ()
Dílo, které vzniklo pod tíhou své doby; na hony vzdálené té naší. Přesto tak povědomé a opakující se situace. Odstrašuje a inspiruje. Baví a varuje. Svým typickým způsobem a komediálním umem se snaží Chaplin sdělit světu svou myšlenku a sen. Bez oné myšlenky je to vlastně jen průměrný ošoupaný snímek plný krátkých gagů, který se vleče a asi nepobaví všechny. Možná jím snad je i tak. A když už jej zavrhnete, protože to není nic pro vás, poslechněte si alespoň závěrečný emotivní Chaplinův projev, kterým film graduje a podbarvuje celý příběh. Právě ten smutný příběh, který už by se neměl nikdy opakovat. Mně, jako divákovi, dal Diktátor vše, co jsem od něj očekával. Proto volím pět hvězd. 90% ()
Chaplin už postarší, ale není to problém. Hlavně vzhledem k roku vzniku film zahrnující jedno z nejznámějších a nejdůležitějších filmových poselství vůbec, byť si to dosud každý vykládá či překrucuje podle sebe. ()
Jedna z nejdokonalejších satir vůbec. Dokážu si představit vztek karikovaného psychopata z Germánie i taliánského skinheada, měli-li některý někdy příležitost Chaplinův humanistický opus magnum zhlédnout. Osobně věřím tomu, že si to nenechali ujít a je jen velká škoda, že ani jednoho z nich netrefil šlak. Karikatura děsivé moci, jenž byla bohužel pevně ukotvena v realitě. Film, jehož závěrečné poselství sdělené samotným Chaplinem v emotivním projevu, by mělo být vytesáno do kamene v sídlech všech vlád na celém světě. Film, jenž dává i dnes naději, že ideály nejsou přežitkem. Ano, naivita nemusí být vždycky k smíchu, zkuste se nad tím někdy zamyslet a nejlépe s úsměvem. Pět mincí v pudingu.. ()
Reakce CH.CH., na tehdejší dobu. Pro zájemce od život a dílo CH.CH. doporučuji pro jeho lepší poznání knihu - Z mého života - jeho vlastní životopis. ()
Dnes již klasická komedie a jeden z nejlepších Chaplinových celovečerních filmů. Mistr si tentokrát vzal na paškál druhou světovou válku a hlavně slavného diktátora, kterého ikdyž přejmenoval je jasné o koho jde. Film má spoustu skvělých momentů, (např. konečné scény s Napolinim (Mussolini), skvělá scéna s buchtou ukrývající mince a spousty dalších) ve kterých Chaplin dokazuje, že byl nejen skvělý komik ale i výborný herec, což je zřetelné hlavně ve scénách kdy dokonale imituje Hitlera a jeho proslovy zvládá beze slov. I když je film po většinu stopáže směšný má však i vážné momenty, které ukazují, že válka žádná legrace nebyla a na konec si schoval i menší poselství. Škoda některých pomalejších částí, které v dvouhodinové stopáži vyčnívají. I tak jeden z nejlepších Chaplinových filmů. ()
Komedie u které jsem se nesmál a spíše jsem se cítil trapně. Chaplina mám rád za Světla velkoměsta a Moderní dobu, ale Diktátor mě minul velkým obloukem. Možná kdyby se ve filmu nemluvilo tak by to mělo větší kouzlo. Ale scény kdy Chaplin paroduje Hitlera jsou docela dobré. Hlavně schůzka s Mussolinim. ()
Charles Chaplin ako kráľ grotesky si zobral na paškál ,,vodcu" Adolfa Hitlera, pričom obidve osobnosti mali spoločné, že nosili rovnaký štýl zastrihnutých fúzov do štvorca, zvaný „ muška ” , kde Hitler to okopíroval práve od Chaplina. Okrem fúzov majú spoločný rok narodenia, a to 1889 + dátum narodenia s odchylkou len štyroch dní, Charles 16. apríla a Adolf o 4. dni neskôr. Charles pritvrdil, aby zosmiešnil diktátora Hitlera, on sám predstavuje postavu HYNKELA, čo je predobraz, karikatúra samotného vodcu Adolfa Hitlera s tým, že si nacvičuje führerove hlasité prejavy, vládne v Tománii, čo predstavuje Nemecko, a taktiež sa dostaví Hynkelov spojenec NAPALONI, čo predstavuje Benito Mussolini, alias „ Duce ”. Charles Chaplin prichádza v dobe vojny s odvážnym projektom, ktorý 100% nasral Hitlera, aby zúril, Chaplin ako rodený brit povzbudil morálku svojho národa, nakrúcalo sa zrejme v USA, ktoré ešte neboli aktívne vo vojne, to sa onedlho zmení. Neviem, či si Charles Chaplin uvedomoval, čo čaká židovské obyvateľstvo v koncentrákoch, ktoré tu tak spomína, ešte sa k tomu neschylovalo, ale nechýbalo veľa času, čo so židovskou otázkou. Podarilo sa mu Hitlera položiť na lopatky v brilantnej satire, ktorú si mohol dovoliť len zrejme majster Chaplin, že sa nebál o únose, kde by si ho Adolf podal, tak to sa cení + scény, ktoré vošli do dejín, ktoré sú zapamätania hodné, alebo zámena dvojníkov so židovským holičom, ktorý voľakedy stratil pamäť dostane príležitosť povedať do duše Tománii v záverečnom povzbudzujúcom príhovore, kde si ho pomýlia so samotným HYNKELOM !!! ()
Bylo by to tak trochu nošení dříví do lesa, kdybych mluvil v souvislosti s Diktátorem o obdivuhodném (a hlavně obdivuhodně plynulém) přechodu mezi komedií a tragédií, či o (nádherném) závěrečném proslovu (kde mimochodem končí komičnost i tradičnost, vlastně zde již nejsme ve filmovém narativu, Chaplinova dvojrole se překrývá a mizí jak židovský holič, tak diktátor, zůstává pouze skutečný Chaplin, naléhavě apelující na dobrotu lidstva). Chci se proto raději věnovat spíše dílčímu, ale velmi zásadnímu Chaplinovu pojetí hlavního „záporáka“. Všimněte si, že v umění jako takovém je zlo nejčastěji zobrazováno dvěma způsoby. Charaktery, jež jsou zkažené až do morku kostí, mohou být na jednu stranu cool (Ledgerův Joker, Oldmanův zkorumpovaný polda v Leonovi, či třeba Goethův Mefistofeles). Nebo mohou být na druhé straně groteskní (démoni v Danteho Božské komedii, či právě Hynkel v Diktátorovi). Obě tyto tradice mají samozřejmě své opodstatnění. Zlo je pro člověka v určitém ohledu atraktivní, zakázané ovoce se zdá být nejsladší a krom toho – každý z nás má své vlastní „démony“, kteří vypadají lépe pod maskou síly, než jako slabiny. To bychom měli první tvůrčí postup, zlo svůdné. Nicméně ani druhá umělecká cesta není k zahození, dokonce se zdá být v některých případech mnohem vhodnější, než první. Chaplin chtěl na Hynkelovi především poukázat na ordinérnost Hitlera, chtěl mu odebrat jeho „auru božskosti“, kterou se v době vzniku filmu holedbal. Proto ta grotesknost, s kterou Hynkel všechno kazí, proto ta absurdnost jeho výroků, jeho věčná nešikovnost. Diktátor ztrácí svou moc v momentě, kdy je (možná paradoxně) odkryta jeho lidskost. Protože v té chvíli už není žádný důvod k němu vzhlížet, jeho snaha o ovládnutí světa se stává přinejmenším směšnou a zlo ztrácí (v symbolické rovině) jakoukoliv moc nad druhými. ()
Císařův holič a holičův císař - méně pohádkový, více výsměšný (i směšný) a hodně podobně vypointovaný... a tak se jedna z mnoha mezer v mém klasickém filmovém vzdělání nestala otravnou položkou na odškrtnutí v pomyslném sloupci viděla jsem, naopak zaujala čestné místo pod nadpisem je mi potěšením, že jsem viděla. ()
75% Na Hitlera bylo natočeno mnoho parodií, tato se ale v něčem zásadním liší, Velký diktátor byl natočen za Hitlerova života a Hitler ho prý viděl a také okamžitě zakázal (už jen proto že Chaplin byl Žid). navíc film se začal natáčet v roce 1937, tedy dávno před tím, než vůbec vypukla světová válka. Mimo jiné velkou mírou dopomohl i k tomu, že se o Hitlerových zvěrstvech dozvěděli za oceánem, kde nebylo příliš známo, co Hitler provádí Židům. Když Chaplin poprvé oznámil, že chce tento film natočit, byla britská vláda proti, protože to považovala za provokaci a chtěla se s Německem usmířit. Tyhle všechny informace jsou nutné pro pochopení, proč je film takový jaký je. Z dnešního pohledu je závěr filmu trapně patetický až se divákovi asociují latinské telenovely, ale ve své době to mělo úplně jiný smysl a účinek a snadno to chaplinovi odpustím. Navíc mam pocit že Chaplin byl ještě o chloupek lepší režisér než herec a tam kde tento film tolik nesrší humorem (skoro bych řek, že s chaplinových komedíí je tato nejméně vtipná), o to více viníká režijní práce, takže diktátor se dá v klidu pojmout i jako velmi solidní dobrodružný film, kde nechybí napětí, hlášky i spád. ()
Scénář je děravý jak řešeto a občas je v něm příliš mnoho naivity a patosu --- vím, vím, je to dobou vzniku a účelem filmu --- ale některé scény berou dodnes dech a mně vláčejí mezi pláčem a smíchem. P.S. Právě jsem si přečetla komentáře k ukázkám z tohoto filmu na youtube - převážně německé - a zjistila jsem, že to není vzdorná a ikonická vykopávka, ale burcující a dodnes potřebný film. A z té scény, jak si hraje s balonkem, jakkoliv je citovaná a už omletá, stále mrazí. Proto přidávám další hvězdičku. ()