Diktátor

Zatímco u Světel velkoměst jsem si grotesku nedokázal vychutnat kvůli prvkům přesládlého melodramatu, Diktátor, drama o těch nejvážnějších věcech, mne bavil díky mistrně zakomponovaným prvkům grotesky. Velká poselství, v čele s tím závěrečným, kdy mizí hranice mezi Chaplinem a jeho postavou, nejsou zazděné fyzickými gagy. Ty zároveň – minimálně v případě Hynkela, zakomplexovaného adepta na psychoanalytické ležení – slouží charakteristice postav. Chaplinův smysl pro slovní humor, v mezititulcích němých filmů přítomný mnohem méně než u Keatona nebo Lloyda, prozrazuje proměnění i ostatních jmen pohlavárů ve slovní hříčky (Herring, Garbitsch, znějící stejně jako „garbage“). Diktátor je velký a důležitý film, nikoliv jen v rámci Chaplinovy kinematografie a jeho význam neskončil s válkou. Určitě se k němu vrátím. Podle aktuálního rozpoložení buď proto, aby mne dojal, anebo pobavil. Apendix: Při vší úctě k Chaplinovi, nejvtipnější byl Jack Oakie jako Napaloni, typ vrcholného politika, na jaké (ne)jsme zvyklí také v Česku. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, berg.12, Pacco, Jordan, sportovec (01.02.2010)

Chaplin je génius a spolu s Hitchcockem pro mě patří mezi nejgeniálnější a nejvšestrannější tvůrce černobílé éry. Oba dva mistři svého žánru a oba se svými díly nesmazatelně zapsali do filmových dějin. Oni je totiž vytvářeli. Chaplin musel mít tehdy pěkné "koule", když si troufl natočit takový film, zatímco svět stál na pokraji nejničivějšího válečný konfliktu, jaký kdy lidstvo potkal. On si prostě z celé Třetí říše udělal frašku a ještě to divákům naservíroval na zlatém podnosem s patřičnou elegancí a důvtipem. Zároveň je až děsivé a zarážející, s jakou neuvěřitelnou přesností předběhl dobu. Nemohl však ani tušit, kam až to celé vlastně povede a jak vysoké budou skutečné oběti. Jeho proslovy jsou legendární a ten závěrečný je asi jedna z nejzásadnějších řečí v dějinách kinematografie. Chaplin je mistr gagu a jeho ztvárnění "fýrera" je naprosto famózní a podobnost s Hitlerem je, řekla bych, až zarážející. Jestli tento film Hitler skutečně viděl, musel si vzteky vytrhat všechny vlasy na hlavě:) Stejně jako vysocí pohlaváři Třetí říše, kteří zde byli parodováni. "Echte zakta fléten, zí štrecken, Wiener schnitzel mit der sauerkraut!" :D (12.12.2007)

Diktátor je film o dvou lidech,"jejichž podoba je čistě náhodná",diktátorovi a židovském holiči.Nápad natočit parodii úsměvným způsobem vykreslující zrůdnost samovládců,se v Chaplinově hlavě zrodil,když mu jeden ze známých poslal několik fotografií zachycujících Hitlera,který měl stejný knír jako Chaplinův tulák.Mimochodem Hitler začal knír nosit až v polovině dvacátých let,tedy asi deset let po Chaplinovi.V úvodu se Chaplin vrací ke své staré grotesce Dobrý voják Chaplin a využije z ní několik gagů.V postavě Adenoida Hynkela snad každý dnešní člověk vidí karikaturu Adolfa Hitlera,i když sám Chaplin tvrdil,že to Hitler není.Mnohými kritizovaný závěrečný projev sice mnohým lidem vadí,jenže já si bez něj nedokážu tento film představit.Stejně jako mmoho ostatních lidí tady i já si myslím,že Chaplin byl génius a jeden z nejlepších filmařů vůbec,což film Diktátor jen dokazuje. (17.06.2006)

Bylo by to tak trochu nošení dříví do lesa, kdybych mluvil v souvislosti s Diktátorem o obdivuhodném (a hlavně obdivuhodně plynulém) přechodu mezi komedií a tragédií, či o (nádherném) závěrečném proslovu (kde mimochodem končí komičnost i tradičnost, vlastně zde již nejsme ve filmovém narativu, Chaplinova dvojrole se překrývá a mizí jak židovský holič, tak diktátor, zůstává pouze skutečný Chaplin, naléhavě apelující na dobrotu lidstva). Chci se proto raději věnovat spíše dílčímu, ale velmi zásadnímu Chaplinovu pojetí hlavního „záporáka“. Všimněte si, že v umění jako takovém je zlo nejčastěji zobrazováno dvěma způsoby. Charaktery, jež jsou zkažené až do morku kostí, mohou být na jednu stranu cool (Ledgerův Joker, Oldmanův zkorumpovaný polda v Leonovi, či třeba Goethův Mefistofeles). Nebo mohou být na druhé straně groteskní (démoni v Danteho Božské komedii, či právě Hynkel v Diktátorovi). Obě tyto tradice mají samozřejmě své opodstatnění. Zlo je pro člověka v určitém ohledu atraktivní, zakázané ovoce se zdá být nejsladší a krom toho – každý z nás má své vlastní „démony“, kteří vypadají lépe pod maskou síly, než jako slabiny. To bychom měli první tvůrčí postup, zlo svůdné. Nicméně ani druhá umělecká cesta není k zahození, dokonce se zdá být v některých případech mnohem vhodnější, než první. Chaplin chtěl na Hynkelovi především poukázat na ordinérnost Hitlera, chtěl mu odebrat jeho „auru božskosti“, kterou se v době vzniku filmu holedbal. Proto ta grotesknost, s kterou Hynkel všechno kazí, proto ta absurdnost jeho výroků, jeho věčná nešikovnost. Diktátor ztrácí svou moc v momentě, kdy je (možná paradoxně) odkryta jeho lidskost. Protože v té chvíli už není žádný důvod k němu vzhlížet, jeho snaha o ovládnutí světa se stává přinejmenším směšnou a zlo ztrácí (v symbolické rovině) jakoukoliv moc nad druhými. (17.07.2016)

Je těžké hodnotit film, který musel být naprostý šok a nářez ve své době, ale na lidi, kteří válku nezažili na vlastní kůži, zase na druhou stranu nikdy nemůže působit tak sugestivně. Pokusím se tedy o kompromis - Charlie Chaplin je jako Hit... sakra, Hynkel neskutečný, jeho "němčina", drsné projevy, chování a psychická labilita, to všechno je prostě parádní. Minimálně stejně dobrý je i Muss... tedy Napoloni, žoviální italstký diktátor. O něco slabší mi připadaly scény z židovského ghetta (i když zase, některé Charlieho gagy jsou prostě k sežrání), ale hlavně nějak mi v určitých místech jednotlivé scény nezapadaly do sebe a film jako celek není tak nějak úplný. Ale dovedu si představit, že dívat se na něj (nejen) v Evropě ve čtyřicátých letech nebo i později musela být neskutečná bomba a že jestli ho viděl Hitler, tak mu asi musely potom hodně vzrůst účty za rajský plyn. Já tedy dávám silné subjektivní 4*, protože se prostě nedokážu vžít do situace, v jaké lidé tehdy byli, dokážu soucítit, dokážu si všechny ty hrůzy představit, ale nedokážu myslet jako oni, protože jsem to nikdy nezažila (a upřímně doufám, že nikdy nezažiju). V každém případě jde o výborný film, který patří na seznam MUST SEE. (16.09.2010)