Epizódy(8)
Obsahy(1)
Prahu dostihne vlastní teze o tom, že divácké návyky se nemění. A tak se pořad Dobré ráno, Brno! (II. série) na obrazovky zkrátka musí vrátit. Ředitel Plíhal má po počátečním průšvihu více štěstí než rozumu, když svolí, aby se režie ujala mladá krev. Nikdo by asi nečekal, že právě o režisérské křeslo tohoto pořadu se ale nakonec povede urputný boj. Odbojná nálada tak ovlivní i populární den otevřených dveří a revoluce vypukne na tradičním plese České televize, kde se konečně ukáže, kdo s kým je opravdu kamarád. (Česká televize)
(viac)Recenzie (48)
S druhou sérií to je jako na houpačce. Některé díly připomínají starou slávu z první série, ale většina z nich působí jako generátor náhodných slov co nedávají hlavu ani patu, a když k tomu připočtu naprosto otřesné finále, vychází mi z toho podprůměrná podívaná co možná ani nemusela vzniknout. Za mě zklamání. ()
Druhá série Dobrá ráno, Brno, mě potkala v televizi v době, kdy jsem objevoval sérii první a byl totálně v šoku z toho, jak povedený a zábavný komediální příběh to je. Druhá série má každopádně momenty, kde jsem se řezal jak protrženej, ale i momenty, které šly úplně mimo to moderátorství Dobrého rána, což prostě byla hrozná škoda. Také tu trošku do extrému vytáhli postavu režiséra Mirka, který mě první polovinu série dost sral, než se trošku uklidnil. Pořád ale v celkovém kontextu super, měl jsem se každé pondělí na co těšit a myslím si, že se k tomuto seriálu moc rád opakovaně vrátím. Kdyby byla třetí série a udrží si podobnou kvalitu, budu nadšen. ()
Druhá série má menší spád nez první. Ale nedá se jí upřít milá sebeironie. Navíc tedy tady začíná postupně víc a víc budit sympatie postava Simony Lewandovské, u níž jsem v sérii minulé doufala ve smrt krutou a strašnou. Další sympatickou osobou je Daniela Špinar, která to jistě v životě neměla a nemá snadné, takže její schopnost ještě si na téma sebeuvědomění zažertovat si zaslouží potlesk sama o sobě. Moderátor Cyril je v téhle sérii vlastně také o poznání sympatičtější. Naprosto okouzlující je pak i hrdina posledního dílu, beran Tonda. ()
První série nabírala dech pomalu, ale někdy od třetí epizody už nezpomalila. Druhá byla úplně jiná. Vrchol zažila hned v prvním díle (dokonalý Marhoul), pak se povedlo pár uprostřed a celkem slušně i sérii uzavřít, ale nemohu se zbavit dojmu, že tahle série byla ve výsledku zbytečná. Hlavní problém byl v tom, že v seriálu, který má v názvu "Dobré ráno", bylo hrozně málo Dobrého rána. ()
První série si ladně střílí z televizních poměrů, druhá série nasedla na tobogán a rychlým sešupem si dojela k hospodskému humoru z nezaplivanějšího pajzlu. ()
Musím sa priznať, že ma Mirek, po páde na hlavu, dosť sral. To trvalo presne do piatej epizody, kedy objavil v garáži ketamin. Až potom sa začala normálna, štandartná zábava (druhej sezony) Dobré ráno, Brno! Dovtedy som mal, veru, pochybnosti, pretože postava rejžu Mirka bola kurevsky otravná! (Keta robí zjavne zázraky.) Páčilo sa mi, že seriál dokáže prekvapiť i nečakanými situáciami a taktiež, že rieši i morálne zásady. Hlavne, nie je to buranský humor a to ma na tom najviac bavilo. Hlavní hrdinovia mi prirástli dosť k srdcu, zblížil som sa s nimi veľmi a preto si myslím, že tretia sezóna by vôbec nebola od veci. ()
Nebaví mě hodnotit seriály po epizodách, ale tady to opravdu bylo kvalitativně rozkolísané – nahoru, dolů, nahoru. Série rozvíjí příběhy postav z první řady, přičemž satirické špílce jsou tu jen občas v těch povedenějších epizodách. Škoda, že v Brně nemají divadla a tvůrci museli navzdory názvu vyrazit za Danielou Špinar do Prahy. Celkový dojem zase kolem 70%. ()
K první řadě jsem měl sice pár výhrad, ale nakonec jsem si ji hodně oblíbil a některé díly si pustil i opakovaně. Přidávám se tedy k těm, kteří uvítali oznámení, že se nekončí. U jedničky jsem se stal skoro fanouškem seriálu. Jenže, jak se na první řadu můžu dívat i opakovaně, tady můžu celkem zoodpovědně říct, že až na první a možná pár okamžiků z toho posledního, (který byl jednoznačně druhý nejlepší a bavil mě) si už tady znovu žádný další díl nepustím. Na jedničce Brna jsem především oceňoval televizní prostředí a televizácký humor. O ten šlo. Těšil jsem se tedy, že ho do mně s pokračováním poperou ve dvojnásobné nebo alespoň stávající míře. Mé nadšení se ještě zdvojnásobilo po skvělém prvním díle. Ten byl super. A geniálně sebeparodující Václav Marhoul v něm mimochodem předvedl půvabnou variaci na cimrmanovský Záskok.:D Už jsem chtěl skoro vykřikovat, že tady máme potenciál na dlouhodobý komediální koncept z prostředí televize, ve kterém by šlo dlouho pokračovat.:D Ze začátku to vypadalo fakt nadějně a opravdu jsem se těšil, co bude dál. Líbil se mi nápad s jakýmsi navrátem z mrtvých. Těšil jsem se na další podobné zápletky... Navíc mělo Dobré ráno Brno 2 skvělou pozici doplnit v zimní premiérové televizní nabídce rodinnější nedělní Smysl pro tumor. Sešup prostě přišel hned s druhým dílem, který byl oproti prvnímu až nápadně horší. Já se tak těšil ,,starou školu´´ Mirka vracejícího se do prace s odhodláním postavit se proti progresivnímu Šmardovi....těšil jsem se, až budeme vracet gauč.:D atd. A ano, ono tohle všechno v podstatě proběhlo, ale v hodně zkráceném řízení. Když se místo toho ve druhém díle řešilo, že Mirek leží na cízí terase a u koho budeme bydlet, už tehdy jsem byl poněkud rozčarován. A to rozčarování bohužel po podstatnou čásť série vydrželo a ukázalo se, že ten slabší druhý díl nebyl náhoda. Mirek z druhé řady už pro mě prostě nebyl ten Mirek z řady první. Jednak byl trochu odsunut na vedlejší kolej jinými. A taky charismatického antihrdinu a rutinnéra, který dokáže překvapit svou nepředvídatelností a chtěl by se usmířit s dcerou nahradil senilní hajzl, co snad ani nemůže být svéprávný, když žere koňské žrádlo (jako bylo to celkem vtipné: ale WTF?). Kromě napráskání Šmardy a toho, že si v závěru oblíkne sako ho za celou řadu vidíme dělat velké nic. Návrat do televize se většinou odbyde pár scénami. Spíše se jenom mluví, o tom, že v práci spí. Ale potencionál této zápletky mi přišel nevyužitý a starosti s hosty taky dost odpadly. Ono bohužel i s Mirkovým opakem Šmardou to nedopadlo úplně nejlíp. Mohly se rozvinutěji zobrazit jeho úmělecké nápady, zájem o poezii a pokusy o nastartování konceptu. Ale ani tohle se nikdy pořádně nerozjelo. Tak jsem po skončení každého dílu doufal v naději příští týden...A on nakonec jako opravář kol a nazdar. Prušinovský asi měl pořád dobré ambice a nahodil i ve druhé řadě zajímavá témata, ale nedokázal je rozvrhnout a více se jim pověnovat. Po (skvělém!) prvním díle jsem četl rozhovor s Prušinovským, kde zajímavě mluvil o tom, že éra televizního vysílání končí, nastala doba internetu a druhá série tedy bude i o odcházení. Přišlo mi skvělé, že o něčem takovém český režisér pracující pro ČT přemýšlí a chce o tom točit. Pokud byla jednička zamýšlena jako pocta České televizi, tak druhá řada mohla uzavřít kruh určitou sebereflexí, pohledem do budoucna a předáním žezla nové generaci.. Fakt jsem z Prušinovských slov čekal možná opravdu něco jiného. Ten mezigenerační střet v televizi toho sliboval víc. Některé avizované zápletky na toto téma (jako první víral ČT) sice opět proběhnou, ale zase jim není věnováno tolik prostoru. Místo toho to jde tak nějak od ničeho k ničemu. Je tady několik debilních zápletek (zvukaři - o ničem ) a babrání se ve vztazích, které se stejně spíš rozpadá, takže se z Dobrého rána Brna občas stává spíš jen Brno. Navíc satiru občas nahrazuje takový záchodovější typ humoru a jde to z kopce. Vedle toho ale fakt pořád prosakuje něco vtipného, chytrého a trefného, co má přesah. Ale já se prostě docela divím jakým směrem se rozhodl takto neotřelý projekt zčásti vydat. A nazval bych to směrem větší vztahovky, což mi moc nevyhovuje. Obzlášť pokud Prušinovský dělal pokračování sám od sebe, protože chtěl dovyprávět příběh. Tři hvězdy jsou za skvělý první díl, za skvělé doprovodné songy (hlavně v titulcích , někdy to vypadalo jako by na ně Prušinovský vyplýtval polovinu invence.:D)...no a taky za to, že mi pořád zůstala ta slabost pro televizácký humor a prostředí. A v jiném seriálu už si ho zase dlouho zřejmě neužiji vůbec. Pár pěkných věcicek přeci jen potěšilo (Kameníková jako Sněhurka, Šteindler s Absolnovou, kde nechybí ani narážka na PanMámu, den otevřených dveří ČT). Jako při provedení mi přišlo, že dochází nápady, přitom potenciál to pořád mělo. První díl fakt super, pak docela dlouho (snad až na trojku, která si docela udržila linku s televizi) nic a už bych se skoro až nedivil, kdyby to někdo vzdal. Já jsem spíš jen prostě čekal, jak se to rozjede a byl jsem zvědavý, kam děj posunou. No a pak mi přišlo, že se to od šestého dílu zase trochu zvedlo ( jenom už z toho totálně vypadlo to Dobré ráno, což je hroooozná škoda, ale zase mě pobavila originální omluva a nově přidaná postava Kláry v šestce.) Poslední díl by byl už fakt celkem fajn...možná jen kdyby neměl být poslední. Taky jsem se rád v posledním díle podíval na ples ČT a uzavřel jsem s ním i svou vlastní letošní plesovou sezónu. To zase bylo fajn. Dění s plesu mě navíc fakt bavilo a potěšilo. Tam se tvůrci na chvilku hezky vrátili ke kořenům a podlinka s zaměstnancem roku i s jejím vypointováním připomněla ty nejlepší momenty z první řady. Na plese jsem si i užil konečně nějaká pěkná camea v podobě Výborné, Kubala a hlavně Lábuse. Jo, to se povedlo! Jen tu Špinar jsem nějak nepochopil, v této řadě si Prušinovský obecně nějak oblíbil LGBT prvky. S tím představením to šlo vymyslet nějak vtipněji jako třeba v IT Crowd, ale jako vyvrcholení dejme tomu... Hlavně mi vadilo odbyté zakončení v suchopádné podobě puštěných vysvětlující titulků. To opravdu vypadalo jako naprostá rezignace a snaha to nějak narychlo dotutlat. Je paradoxní, že otevřený pochmurný konec z jedničky nakonec působí lépe a důstojněji. Mirek se obětoval pro tým, doplatil na svůj život...Ale tohle nám mělo říct, co? Z brněnského herce Jana Kolaříka udělal tenhle seriál hvězdu. Je to fakt zajímavej týpek, na kterýho bych si docela rád zašel do divadla. Ale tentokrát mě tentokrát bohužel tolik nevyniknul, vzhledem k tomu, jak byl jeho Mirek napsaný. Takže za tuhle řadu speciálně pochválím mně naprosto neznamého Dušana Hřebíčka, který byl ale jako ředitel naprosto skvělý a po celou dobu perfektně autentický. A Tereza Volanová taky super v obou řadách. Kuchař Slávek je vlastně rovněž taky fajn.:D () (menej) (viac)
Opět výborné! ()
vlastně stejné jako první série. Opět tu jsou momenty, které ukazují Prušinovského genialitu kde se nebojí skloubit satiru, humor, vážné téma a bizár, ale taky je tu dost hluchých míst, které si klidně mohl odpustit. O Dobré ráno a trefování se do televize už tu prakticky vůbec nejde a osudy postav až na výjimky nakonec nejsou extra zajímavé a jako úplné finále druhá série obstojí tak na půl. Velký palec nahoru pro Zuzanu Zlatohlávkovou, která si všechny scény ve kterých je krade s přehledem pro sebe...60% ()
V podstatě problémy první řady zůstaly, ale ještě se zdvojnásobily. Máme ještě víc dílů bez Dobrého rána, krom geniálního výstupu Marhoula jsou všechny hvězdné výstupy o ničem, a kvalita dílů tentokárát neskáče nahoru-dolu, ale od parádní první epizody postupně klesá na úplné dno v podobě posledních dvou dílů, které už ani nemají ani to, co je pro komedii důležité, tedy humor. A závěrečné titulky jsou fackou všem divákům, kdy odejdete s pocitem zbytečně odkoukaného seriálu. Škoda, že první řada neměla tak o dva díly více, kde by se navázalo na zvrat z poslední epizody a nějak se vyřešil problém vysílání Dobrého rána. Druhá řada totiž působí místy dost zbytečným dojmem a pocitem něčeho, bez čeho bychom se obešli. ()
/// Průměrné hodnocení pro druhou sérii mi vychází na čtyři, ale uděluji tři hvězdy. Ony sice epizody ze začátku fungovaly jednotlivě a hodně jsem se u nich bavil, říkal jsem si ale u nich, že se toho třeba příliš dějově nestalo. A tak jsem se uchlácholil s tím, že se něco stane příště. Nebo že se to příště prostě rozjede. A ono často nic, třeba sedmá epizoda měla zůstat možná tak jako nějaký bonus. No, jenže druhá řada se prostě bojí udělat něco zásadnějšího. Ať už nějak zajímavě naložit s nemocným Mirkem, případnou pomstou Šmardy (který nakonec akorát všechno odkýve), nebo s popraskem ohledně ducání. Všechno to jsou zajímavé premisy, které se rozvedou sotva napůl. A co se týče Andrey, to byla totální bezradnost. A co nějaké klady? Radka si to (s džusíkem v ruce) v této řadě brutálně dávala, soundtrack byl taky super a dostali jsme hodně Cyrila bez trička. A také camea podle mě druhá série dokázala využít lépe než ta první. No, a Dobré ráno tedy zřejmě končí (v době psaní komentáře nepotvrzeno) - epilogy formou popisků k fotkám vnímám jako výsměch fanouškům tohoto originálního seriálu. Zajímalo by mě, zda se tohle zakončení plánovalo už během natáčení, nebo bylo dodáno až po něm, kdy se tvůrci dozvěděli nebo rozhodli, že třetí řada nebude. Což se asi nikdy nedozvíme. Já bych pro třetí řadu každopádně byl, podle mě se toho dá ještě hodně vymyslet, jen se nebát. ()
Dělat srandu je ta nejtěžší disciplína. Su z Brna, ale dycky Most! ()
Ačkoliv jsem byl nadšený tím, že tahle show se dočkala pokračování a to ještě relativně rychle a první dojmy byly pořád skvělé (Marhoul, návrat z mrtvých, začalo se to slibně rozjíždět) a tu a tam tam dobré hlášky, gagy, někdy opravdu dost trefně cílené (a aktuální) a jakýsi takýsi menší vývoj postav, blízkost Brna, ten nádech - jak je tradičně zvykem u všeho, co Průša dělá (nicméně, když to srovnám s jeho o dekádu starší 'Čtvrtou hvězdou', kterou natočil s Dejvickým divadlem a kterou jsem zrovna nedávno viděl, ta byla o tolik lepší/vtipnější). Druhá série DRB mě nechala v jakémsi oparu toho typického, že tu vlastně máme "to samý, co nám nepřidává nic víc, nikam se neposouvá" pořád totéž, jen trochu jinak. Že by vlastně 'Dobré ráno, Brno' fungovalo lépe jako samostatná a uzavřená série, ke které se už znovu nikdo dál nevyjádřil, nevracel a kterou si člověk může opětovně sem tam pustit, z nostalgie... takhle to na mě působilo, jakože znovu sleduju updatenutou verzi první série, která je ale o stupeň méně zábavná. Nicméně, když by se ostatním líbila a seriál na popud tohohle pokračoval, stejně mu fandím, sledovanost je víceméně o něco lepší, než byla u první série, ale nevím jestli je záměrem tvůrců s tím, jak tohle zakončili, vůbec pokračovat. Poněkud zklamání, i v rámci věcí, co jsem aktuálně viděl okolo tohohle, vím, že některé týdny, kdy jsem na to měl víc náladu a kdy jsem si to užíval, bych hodnotil líp, ale jako celek to šlo v mnoha směrech, pokud jde o postavy i humor, dolů a mnohdy to jakoby vařilo a trávilo čas u absolutně nesmyslných podzápletek, mnohem mainstreamovější, šablonovité. ()
Nadprůměr současné seriálové tvorby po stránce technické i výpravné. Detailní vyladěnost. Šimravost dodává trefný popis situace v ČT - přezaměstnanost molochu, plýtvání prostředky na plesy a rauty, ty pak chybějí na tvorbu jako takovou. Béčkoví zaměstnanci si vyměňují pozice i genetické informace a v mezičase tvoří přenosy pochybné kvality. Po stránce scénáristické je dílo kolísavé, jak jsme u Prušinovského už zvyklí (např. Most! - zde byly skvělé jen 3 epizody z osmi). V Dobré ráno, Brno! je podíl silných epizod proti slabším vyšší, což zdejší amatérští hodnotící docení až časem. Máme tedy Most! a Brno!, co bude následovat příště? ()
S02 < S01 ... ()
Totální dramaturgický i scénáristický rozpad (odporní rodiče rosničky = odporná výplň beze smyslu) v první části druhé řady maličko vyvážil návrat k nenáročné feel good atmosféře z prostředí looserů, kteří nikoho nezajímaj, kterej mě tak bavil v řadě první. ()
Jak chyběla dramaturgie v brněnském ranním vysílání, chyběla citelně i autorům druhé série. Zajímavých momentů pramálo, všehovšudy asi tak dvě lehká pousmání. ()
Druhá série krom prvního dílu velký špatný. ()
Jan Prušinovský má pověst tvůrce, který nedělá nekonečné seriály. Okresní přebor se dočkal pouze filmového prequelu, jeho další seriály Čtvrtá hvězda, Trpaslík a MOST! poté 2. sérii nedostaly. A pak přišlo Dobré ráno, Brno! I když synopse závěru 8. epizody lákala na definitivní konec Dobrého rána, konec byl nakonec tak otevřený, že ani dlouho netrvalo, než byla potvrzena 2. série. Prušinovský tak zdánlivě porušil své pravidlo, zrovna v případě Dobré ráno, Brno! se ovšem snadno mohl jevit pocit, že je potenciál ještě bohatý a na 1. sérii se může krásně navázat. Nevymstila se ovšem přeci jen Prušinovskému sázka na to v seriálu pokračovat? Do velké míry se výrazně navazuje na to, co fungovalo minule. V prostředí brněnské pobočky České televize se odvíjejí příběhy na pomezí mezi poctou a výsměchem České televizi, kde se Prušinovskému přesto daří postavy nějak budovat a přes všechny jejich bizarní činy a bizarní události divákovi snadno k jeho postavám nějak vyšlapat cestičku. Při realizaci filmu Grand Prix se poté Prušinkovskému nevyhnula spolupráce se Štěpánem Kozubem, který je mimo jiné proslulý svými povídkami o snaze vnímat trapno jako disciplínu, pokoušet hranice humoru. Prušinovský hranice jistě pokouší i tady, pořád ovšem platí staré pravidlo o tom, že „sto lidí má sto chutí.“ Ani tentokrát nechybí pár známých tváří, které se nebojí si ze sebe udělat srandu. K takovému Václavu Marhoulovi může člověk přistupovat různými pohledy, jeho cameo role v 1. díle 2. série je ovšem dost možná nejzábavnější za celou sérii. Marhoul, který si neumí dávat pozor na prsty, jeho stav šílenství začíná imitovat Jacka Torrance z Osvícení, točí poté krásné, hodnotné, širokoúhlé, černobílé, nevýdělečné, ale umělecké filmy! Nechybí odkazování na neslavnou kauzu Marhoul vs. zaměstnanci Barrandova, rýpnutí si do finanční tísně spojené s povýšeností uměleckých režisérů i vyústění oné pointy s prstíky. Někoho takhle sázka na humor jednoduše mine, jiné nikoliv. To stejné platí i o případech, kdy si 2. série utahuje z bulváru, možná až příliš experimentálních divadel (Daniela Špinar je skvělá!) i ohledně toho, jak moc se může zkomplikovat takový den otevřených dveří. Za pochodu se totiž dokazuje, že potenciál skutečně vyčerpán nebyl a nápadů by mohlo být pořád dost. Prosadí se ostatně i básník Šmarda v podání Vojtěcha Hrabáka, kdy jeho nová dočasná úloha režiséra poukazuje na dnešní pohled nad tím, jak televize přichází o mladé diváky a je nutné těmto mladším divákům jít tak trochu naproti. 1. série po celou dobu ukazuje, jak Dobré ráno, Brno! funguje pod taktovkou zahořklého a především zastaralého tvůrce, nástup Šmardy rázem zvládá dost možná poukazovat k tomu, kde je zakopaný pes a jak by mohla invence v budoucnu snadno pomoci televizím ve zlepšení sledovanosti u podvyživených cílových skupin. Je to pořád Prušinovský a chytrých myšlenek a někdy i sofistikovaných vtipů rozhodně není jako šafránu. Přeci jen je to ovšem pořád někdy zároveň až příliš nezřízené a dramaturgicky oproti 1. sérii táhne 2. sérii dolů především větší prostor pro Johanu v podání Beáty Hrnčiříkové (tahle postava si žádnou razantní výměnou neprošla) a fakt, že nedojde zrovna k podobně slušně vybudovanému vyvrcholení. Přeci jen se tu ovšem pořád nějak rozvíjí postavy a ty se navíc dle příslibů ze závěrečných titulků (a díky zdánlivému popření myšlenek na Dobré ráno, Brno! III) dočkávají nějakého uspokojivého konce, podobně jako v epilogu seriálu Okresní přebor. Seriál si pořád utahuje z televizního průmyslu (líná dramaturgyně, vymahači od poškozené techniky, Slávek tentokrát opět dodržuje hygienické normy!), zvládá těžit ze speciálních hostů (Dana Morávková je ve své roli neskutečně zábavná) a přitom pořád do velké míry zůstává absurdním. Zuzana Zlatohláková a Jan Kolařík jsou i tentokrát nejvýraznějšími členy hlavního obsazení, ve finále vlastně potěší i větší prostor pro ředitele Plíhala, protože Dušan Hřebíček si svou roli zvládá očividně vychutnávat. Celým seriálem se tak line nádech satiry, nadsázky a někdy černého humoru, v závěru jen skutečně může vyskočit dojem, že nedochází k zacyklení nějakých motivů. Některé z nich (Slávek konečně zasune, Radka dostane životní šanci, Mirek zdánlivě prozře) jde ovšem snadno vydedukovat z drobných náznaků, finále s představením od NEkomunistky Špinar tak zvládá přeci jen do jisté míry fungovat jako to ideální vyvrcholení. Jestli totiž seriál Dobré ráno, Brno! světu opravdu něco dal, závěr 2. série potvrdí, že to většinu času byla one woman show Zlatohlávkové. Prušinovský své pravidlo zdánlivě porušil a přesto není důvod se kvůli tomu věšet. 2. série Dobré ráno, Brno! slabší momenty vykupuje těmi silnějšími, Prušinovskému a spoluscenáristovi Tomáši Holečkovi za pochodu nápady nedocházejí a už jenom za toho Marhoula je snadné mít od 1. epizody úsměv od ucha k uchu. Na druhou stranu je dobře, že vyvrcholení 2. série zdánlivě zapírá jakoukoliv možnost realizace 3. série a jasně naznačuje, že Prušinovský příště půjde o dům dál. Ani 2. série Dobré ráno, Brno! ovšem nezvládla poničit jistotu, že jakákoliv jeho další filmová či seriálová novinka bude jistě opět vyhlíženou záležitostí. I když Prušinovský i tentokrát k oběma sériím seriálu přistoupil krapet jinak, zvládl utvrdit, že kvality jsou vždy tak nějak na místě. Nutno doufat, že jeho studnice nápadů ještě nevyschla, nad filutovstvím některých vtipů v 2. sérii Dobré ráno, Brno! totiž pořád zůstává rozum stát.... () (menej) (viac)