Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenzie (2 272)

plagát

Angličanka - Lační supi (2022) (epizóda) 

Začátek mě teda trochu zmátl, ale postupem času se to celé pěkně uzavřelo a vytvořilo poměrně atmosférickou epizodní vsuvku, která asi ve výsledku prohloubí pouto mezi hlavními postavami. Plus se k tomu ještě přidalo několik krásných záběrů na krajinu, což třeba já ocením vždy.

plagát

Star Wars: Akolytka - Volba (2024) (epizóda) 

Počkat, to znova koukám na třetí díl? Jo, aha, oni jen využili aspekty zatím nejhoršího dílu a vypali jím další díl. Takže třetí díl byl vlastně úvod pro tenhle díl, a minulej díl byl tím pádem začátkem pro finále, to je zmatek...Viditelně je tohle jen část dílu, který někdo odstřihnul, aby z toho měl požadovaných osm dílů. Každopádně aspoň dovysvětluje, co se stalo, a opět přidává fajn akční sekvenci na závěr, která to teda zachraňuje. Ale mít teda osm dílů a z toho dva flashbacky...To značí určitou míru scénáristické zoufalosti.

plagát

Flynn Carsen 2: Návrat do baní kráľa Šalamúna (2006) (TV film) 

Druhá Flynnovka už sice nedosahuje kvalit prvního dílu, ať už kvůli slabšímu záporákovi, menšímu zápalu pro věc či prosté absenci určitého momentu překvapení při divání, ale v rámci  žánrovek je to pořád obstojná zábava, která dokáže v rámci solidních ateliérových lokací na poli střídmé stopáže slušně odreagovat. Wyle je každopádně pro celý Flynnovský vesmír jasná trefa do černého, a tvůrci si mohou gratulovat, že se podařilo obsadit zrovna jeho.

plagát

Z Paríža do Paríža (2017) 

Jsou válečné filmy a válečné filmy...V jedné kategorii oceníte, že se co nejvíce střílí a akce střídá akci. V té druhé kategorii naopak oceníte to, jak melancholicky působí na diváka, ale i na postavy ve filmu. A tohle je ten druhý případ. Za celý film nevidíme větší válečnou akci, ale vůbec to nevadí. Vidíme válku skrze oči dvou sympatických dětských postav, a jejich vnímání je tak přizpůsoben i celý příběh a to, co se děje v samotném filmu. Téma židovství a holokaustu není pochopitelně nic nového, ale pokud se podaří uchopit takto, tak jsem všemi pro. Atmosféru války vidíme v každém záběru, ale zároveň nikdy nepadáme do většího patosu. Je mnohdy až k neuvěření, co vše bez větší fyzické ujmy hlavní protagonisté prožili. Od plného hodnocení pak odradí jen to, že ačkoliv celý film nabízí velmi líbivý a uceleně fungující příběh, tak mu chybí nějaká opravdu strhující scéna, která by se navždy vryla pod kůži.

plagát

Gróf Monte Christo (2024) 

Neznám podrobně ani knižní předlohu, a už vůbec neznám předchozí zpracování, takže jsem do tohoto filmu šel skoro jak nepopsaný list a nemohu tak porovnávat vůči tomu, co již bylo napsáno či natočeno. Některé ikonické pasáže z knih jsou však obecně známy, a tka pochopitelně dostáváme ostrovní vězení If, či cestu za pomstou, která jak říká klasik, chutná nejlépe za studena, takže i zde dostáváme mnoholetý dějový oblouk, podobně jako třeba u Bídníků. Dovedu si představit, že minisérie s Depardiem funguje ještě o něco lépe, jelikož rozvrhne jednotlivé důležité aspekty vždy do dané části. Tady tvůrci pracují se vším v jednom, a díky tomu tak dostáváme opulentní tříhodinovou délku, a to si vemte, že je to vesměs hlavně dialogový film a vztahovka. Ale klasická předloha je zřejmě viditelně natolik silná, že i tu délku dokáže utáhnout. Hlavní představitel, pro mě neznámý ale minimálně zde zdatný herec evokuje otázku, proč se hlavní role někdy v minulosti nezhostil třeba Adrien Brody, ale jinak svým zevnějškem nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že by se muselo v určitých pasážích maskovat třeba volnými hábity...Skoro až Shakespearovský závěr pak trefně poukazuje na to, jak i pomsta dokáže z jasného klaďase udělat o něco více kontroverzní postavu a dát tak podnět k zamyšlení.

plagát

Valhala: Ríša bohov (2019) 

Výpravná? Ale kdeže. Však tu máme pár lokací někde v lese a asi dva ateliéry...K tomu v podstatě nulový komparz nebo velkolepé záběry krajiny. Opravdovější podání? No, to asi těžko...Bohové jako parta buranů...Drsnější? Však se tu celou dobu vesměs jen kecá a nic se něděje...Tohle prostě neni ani akční zábavné béčko, které jsem očekával. Žádná jatka se nekonají. Prostě se vedou nikam nevedoucí řeči o osudu atp, aby se v závěru vše vrátilo do bodu A.

plagát

Operácia Corned Beef (1991) 

Zpět do začátků devadesátek, kdy ještě Francouzské komedie uměli být originální a absolutně střelené. Přesně díky takovýmto ulítlostlem jsem si našel cestu k filmům jako Drž hubu! či Návštěvníci. Reno opět jede svou klasickou roli nabručeného drsňáka, a opět si jí jede skvěle. Hlavně prostřední část filmu, ve dvojici s Clavierem je teda naprostej nářez, a je škoda, že hlavně k závěru už pak trochu dochází dech. Pokud máte rádi tyhle energické magořiny, kde excentrické postavy chrlí jednu hlášku za druhou, tak jste tu správně.

plagát

Ako žijú Jonesovci (2016) 

Spousta těchto rodinně laděnných akčních komedií je jako přes kopírák. I to prostředí je skoro všude tak idylické a generické, až má člověk chuť se sebrat a jít si žít svůj Americkej sen. Jenže když je to ve filmech, tak se vám to prostě časem přejí a vy pak jen vidíte, jak všichni tvůrci recyklujou jeden nápad za druhým. Isla Fisher i Gal Gadot jsou tu dostatečně sexy, ale na nějaké komediální hody to prostě není. Klasická oddechovka, kterou si můžete pustit k večeru jako kulisu k jakékoliv další činnosti.

plagát

Herkules (2014) 

Neškodná blbina, která se bohužel bere v některých případech až moc vážně, a zároveň nenabízí dostatečné řeznickou podívanou či audioviduální orgie jako jeho nepřiznaný vzor v podobě 300. Sandálový styl byl už v téhle době dost na ústupu, a stejně se kvalitě a úspěchu 300 už nic nepřiblížilo. Škoda, že i s rubačským potenciálem Johnsona a jeho muskulatury se k ikonickým dvanácti úkolům dostaneme jen v prologu a pravou Herkulovu sílu tak vlastně vidíme jen málokdy. Akční sekvence jsou fajn, ale není to nic, co by už člověk někde dřív neviděl.

plagát

Once Upon a Time in Wonderland (2013) (seriál) 

Časově těžce zařaditelný spin-off / sequel / prequel k původními seriálu, který časově skáče z reálného světa z doby Viktoriánské Anglie po do současnosti v podobě Storybrooke a vyvolává tak v divákovi zmatek, jak vlastně fungují časové linie v jednotlivých světech. I přes určité chyby, jako je lacinný vizuál (což třeba ale mě nevadí, někdy to naopak místy dodává takovou pohádkovou atmosféru), či slabší herecké výkony (Sophie Lowe má takový roztomilý Alenkovský zevnějšek, ale hlavní roli prostě neutáhne. No a Emma Rigby je naprostá tragédie), které zas kompenzují Andrews či Socha, jehož implementace do původního seriálu se nakonec ukázala jako jeho nejproblémovější článek. Tak i přesto dokáže tahle uzavřená série poměrně slušně zabavit a určitě je lepším pokračováním Alenkovského příběhu, než velkolepé filmové pokračování ze Říše Za zrcadlem. Těch třináct dílů nakonec uteče jako voda a v dané době to bylo nakonec poměrně svěží oživení světa OUAT. Fakt je, že takovéto příjemné pohodovky se už prostě v tomto stylu vůbec netočí a je to škoda.