fabecc1222

Tvůrci dva díly před koncem opět vytahují nové postavy. To, co třeba fungovalo v Bratrstvu s postavou Colina Hankse, nebo v Pacifiku s tím, že ten byl vlastně rozdělen na dvě poloviny, i co se postav týče, a byla tam vždy jasně stanovena vůdčí postava, tak tady je trochu problematické v tom, že nové postavy opět nejsou nikterak ze začátku propojeny se známými charaktery, a sledujeme tak další nový příběh. Ono jinak je to jako samostatná vsuvka fajn, nakonec dojde i k propojení na známé postavy, a do kokpitu stíhače jsme se ještě pořádne nepodívali, tak je to zas trochu něco jiného. Spíš to ale působí jako taková doku epizoda, kdy prostě mapujeme určitou část vojenské historie, bez nějakého většího emočního zásahu směrem k postavám.

První odnož původního seriálu, vznikající v době, kdy se ještě netušilo, jak velký Zombie svět tu postupně vznikne, měla v původním námětu znázorňovat časově události, které jsme v původním seriálu neviděli, o což se blahé paměti postarala převážně první řada, a postupně se seriál začat postupně přeměňovat, nejprve jako sběrač pro odpadlíky z původního seriálu, až po rádoby filozofické drama o smyslu života (to opakovaně), až po marné scénáristické snahy udržet v ději alespoň jednu původní postavu (taktéž opakovaně).

O trošku lepší než první díl, ale pořád hodně špatný, v první řadě díky tomu, že tvůrci viditelně neví, jak to celé směřovat a stylizovat, a tak berou od všeho trochu, a v druhé řadě k tomu ještě přidávají spoustu popkulturních odkazů, s kterými ale neumí pracovat, a tak prostě jen kupí jeden za druhým, aniž by to dávalo větší logiku. Zkusim ještě třetí díl, ale pokud se to nezlepší (jakože asi ne), tak dám tomuto seriálu sbohem.

Přenos jako takový vcelku fajn, černým bodem byl pochopitelně šílený projev Darii Kascheevy, kdy sympatie k ní rázem klesají na bod mrazu...A trochu i vlastně oceněné věci, ale tak to je vždy subjektivní. Každopádně Bratři nejlepší film bez dílčího ocenění??? To jako fakt? Ale jinak takový standard. Docela to odsejpalo. Většina přebírajících v pohodě, bez většího zdržování (vykuřování stejně zbytečné), dle očekání pak nad všemi trčela Peková a její expresivní, ale osobitý projev, na který jsme všichni čekali. Když už nic, tak to jako vždy podržel výbornej úvod s detektivem Ebenem.

Klasický český projekt o pár interiérech, pár slušných hereckých výkonech, slušném nosném tématu, ale reálně nenabízející nic, co by ospravedlnilo to, že jde takovýto film do kin, když výsledek působí značně televizně. Udělat z toho nějaký kraťas, odkazující na finále od Agathy Christie, tak by to asi fungovalo lépe a více dynamicky.

V první řadě je třeba říct, že na čtvrté řadě Temného případu je značně vidět to, že původně nebyla vůbec jako Temný případ psána, protože stylem je značně odlišná od prvních tří řad, z nichž kvalitou vždy jasně vyčuhovala ta první. Bohužel, čtvrtá řada však na ní kvalitou nenavazuje, a nejvíc vypadá tak, že někdo vzal nerealizovanou čtvrtou řadu podivného Městečka Fortitude a akorát přepsal nadpis. Mám velmi rád díla s mrazivou - zimní atmosférou, a ačkoliv se čtvrtá řada odehrává na Aljašce, tak prodat tuhle atmosféru se jí bohužel vůbec nedaří. Stejně tak se nedaří za celých šest dílů poskládat skládanku tak, aby divákovi bylo jasné, o co tu vlastně běží...

Námět velmi slušný, ale bohužel zadupaný v nudném scénáři s prachbídným koncem, kdy tvůrci začnou vrstvit film do podivného maglajzu. Přitom hlavně začátek je fajn, s možným značným morálním přesahem, který by mohl děti učit správnému chování a postavení v rámci společnosti, ale aby to děti zaujalo, tak je to bohužel málo humoru, či nějakých zajímavých hrátek, a pro dospělého diváka zas absentují zajímavé postavy či tvůrčí angažovanost. Kdyby se tvůrci nebáli do toho jít více dospěle, tak to mohlo být dle mého výrazně lepší. Takhle je to klasika, kdy se snaží zalíbit všem, ale vlastně to neni pro nikoho.

První třetina roku nám přináší velké krimi zjevení v podobě zaítm nejlepšího VOYO počinu, a od Případů 1. oddělení dost možná nejlepšího seriálu na našem území. Metoda Markovič potvrzuje talent režiséra Pavla Soukupa, zatím na domácí půdě akademiky opomíjeného (což snad už toto můsí změnit), a do širšího povědomí dostává herecký talent Petra Lněnička a Petra Uhlíka, jejichž nominace na domácí ceny musí být takžéž povinností. Po delší době tak vidíme na našem území kriminálku zaměřující se na jeden případ, která jde více do hloubky a zároveň umí precizně vykreslit charaktery a jejich vzájemné vztahy, a v rámci dialogů strčí do kapsy mnohonásobně dražší zahraniční produkce (souběžně běžící Temný případ...). Opravdu bych se nebál Markoviče nabízet na velké VOD služby, aby si ho všimli i v zahraničí, protože tohle je něco, co má šanci zaujmout i za hranicema.

Finále trochu překvapilo v tom, jakým směrem se rozhodli tvůrci jít. Skoro to v některých momentech vypadala jako one man show pro Kotka, jehož případ dostává (logicky) více prostoru, než předchozí epizodní linky. Láďová linka se tu doklepe (doslovně) do očekávaného a většině lidí asi předem známého konce, kdy tvůrci asi nechtějí jít za nějakou dřeň emocí a závěr je tak spíše rekapitulační. Pro znaleho diváka pak při samotné scéně popravy je pak pochopitelně těžké pozorovat i herecké loučení Dana Heribana, pravděpodobně v nejlepší roli jeho kariéry.

Z technického hlediska dost možná nejvymazlenější film posledních let, s grandiózními kamerovými scénami, které si hrají s barvami či perspektivou, démonickou dunivou hudbou, o něco méně akademickou a více divácky přívětivější a také s opulentní výpravou, bezchybními vizuálními a zvukovými efekty, které z Duny dost možná dělají v rámci technického zpracování velký mezník posledních let. Jednička dle mého sloužila spíše jako taková představovačka, ať už světa, tak postav v něm. Dvojka už má teda výhodu, že tyhle věci známe z minula a můžeme tak více dbát na samotnou zápletku, a jde se tak více do hloubky emocí a vzájemných vztahů. Z mého pohledu tu tak nevzniká nový Pán prstenů, ale nikterak nechci kvality druhého dílu zpochybňovat, je to ohromný spektákl, na kterém je vidět spousta dobře odvedené režijní a herecké práce (ačkoliv některá známější jména se objeví jen na pár minut, což je škoda), oproti všem těm Marvelovkám je tu výprava a praktická filmová práce, o které si lidem natáčejícím někde před Volume může jenom snít. Neznám knižní předlohu, filmové zpracování mě k ní úplně nenalákalo, ale co jsem tak nějak pochopil, tak je možné, že nás čeká ještě nějaké pokračování, tak uvidíme...