Je mi zo seba zle

Artovina znesiteľná aj pre bežného diváka, hoci nie dvakrát príjemná na pozeranie. Hlavná hrdinka je totiž totálne nesympatická, celý čas jej želáte len to najhoršie a ono vďaka jej chorobnej potrebe dosiahnuť pozornosť okolia a získať slávu sa jej pomerne škaredé veci aj dejú. Témy sebaprezentácie, sociálnych sietí, sebapoškodzovania, ale aj inklúzie boli spracované podnetne a zaujímavo, viacero scén nepríjemných a jedna či dve (pes, fotenie) aj zapamätateľných. Humor a satirické motívy sú tu len na okraj a kvôli nim + viacerým scénam vystupňovaným do absurdna + logickej priestreľnosti (utajovanie pôvodcu zdravotného stavu) sa film nedá brať 100% vážne. Na jedno pozretie neurazilo, no na vyššie hodnotenie by som osobne potreboval výraznejší a lepší záver. 3* (15.08.2023)

No, s tou komedií to zase nějaký anotační smíšek dost nepobral. Jedná se spíše o mrazivě přesnou hororovou realityšou a až esteticky i fyzicky nepříjemnou anální sondu do müsli pošahaných pozornostních kurev, jakých tu s patologickým rozvojem asociálních sítí vyrostlo snad více než pseudosoucitných bolševických sviní po teplém, černém transdešti. Pošahaných pozornostních kurev, které se pro svých 15 minut a výnosy z virtuální sledovanosti asociálních obludárií a kretenárií neváhají úchylovat až k sebepoškozování. Opravdu mile nastavené zrcadlo, psychopatologicky vytuněné a seversky minimalistické memento o tom, jaké deviantní potraty tahle zkurvená doba sériově produkuje, plné „krásných a sympatických“ lidí. A pokud to někdo nazývá přepáleným bizárem, má asi hlavu zaraženou hodně hluboko v prdeli, nebo je prostě hloupoučký sluníčkář. Každopádně závěrem nezbývá než hluboce smeknout před Kristýnou Chujatorpovou, která tu choromyslnou šeredu herecky vystřihla tak dokonale, že jsem měl zase jednou neodolatelné nutkání mlátit televizi. (01.06.2023)

Attention whoring na max. Severská bizarnost vytažená do absurdna, která koketuje s žánrem body hororu, trpí lehkou předvídatelností i sveřepou obranou proti logice (po prvním krevním rozboru by Signe putovala na akutní příjem psychiatrie). Pokud přistoupíte na tvůrčí hru, užijete si černohumornou jízdu do nitra bortící se osobnosti, která v závěru prolne vlastní myšlenkové pochody s realitou natolik důmyslně, že vyklizené místnosti i skupinovou seanci přijmete s nemalou úlevou. (28.02.2023)

Norský bizárek o narcismu, aneb co vše je člověk schopný udělat, aby získal pozornost. Opět zajímavá psychologická studie jedné dívky, která se předávkuje jistýma práškama a získá zvláštní nemoc, díky které dostane mediální pozornost. Film s náznaky body hororu,avšak spíš morbidně černé drama. Ovšem v rukou Cronenberga nebo Clive Barkera by jsme dostali daleko zajímavější a intenzivnější podívanou, došlo zde sice na pár halucinogenních výjevů, které nebyly úplně špatné, avšak jsem trochu doufal, že to i tak vygraduje trochu zajímavěji a divácky vděčněji. Zařazení Komedie i Horor je opravdu jen okrajové. Silnější průměr. Za zhlédnutí určitě stojí, příznivci dramat i Skandinávie můžou hvězdu přihodit. 65% (01.04.2024)

„Narcisti jsou ti, kteří to dokážou.“ - „Hodně lidí to zvládne, narcismus není podmínkou.“ - „V kombinaci s talentem je to plus.“ - „Pokud je to pravda, že narcismus podporuje kariéru…tak proč pracuješ v kavárně?“ - „Protože nejsem narcis.“ Hlavní hrdinku Signe zřejmě nejpřesněji vystihuje ono profláknuté attention whore. Divák fascinovaně a zároveň s odporem sleduje její postupně vzrůstající snahu strhávat na sebe pozornost ostatních (za pomocí lhaní, předstírání, překrucování pravdy či sdělování pouze její části), přičemž mu je ze Signe čím dál víc špatně (a to místy i fyzicky, neb maskéři se vyřádili) a tohle pohrdání se s přibývající stopáží zvětšuje. A přestože se říká, že vrána k vráně sedá, nechápal jsem, proč spolu tihle 2 byli, když si oba libovali ze strhávání pozornosti ostatních na sebe…tedy z toho druhého pryč. Film je každopádně velmi vydařenou satirou, a přestože má mnoho momentů, ze kterých hlavně mrazí, absurdita chování hlavní hrdinky mě několikrát upřímně rozesmála (pobaví i groteskní sexuální scéna). Dám silné 4*. (18.08.2023)

Jelikož jsem si přečetl anotaci filmu před jeho shlédnutím, myslel jsem si, že tuším do čeho jdu. Och, jak šeredně (pun not intended) jsem se mýlil! Kristine Kujath Thorp i Eirik Sæther jsou ve svých rolích naprosto skvělí, na výkonu Kristine ale samozřejmě celý film stojí a padá. A jaký to byl panejo výkon! Takovouto emocionální jízdu a povedené hraní si s divákem na takto malém prostoru jsem opravdu nečekal. (12.01.2024)

Satirický pohled na dnešní společnost, kdy není těžké zviditelnit se, což paradoxně znamená, že to těžké je. Aby si vás ostatní všimli, musíte se hodně snažit. Co všechno je tedy člověk ochoten udělat pro to, aby se stal středem pozornosti? Třeba se i naprosto zničit. OK, bizarní to je, ale asi jsem čekal větší odvaz jdoucí až úplně na dřeň, byť jako zamýšlená výpověď to asi stačí. První více jak čtvrtina je nezáživně užvaněná, ovšem postavy se alespoň snaží být zcela nesympatické. Občas mě mátl podivný střih, takže jsem se mírně ztrácel, což byl možná záměr, jelikož film dostával lehce halucinogenní nádech. Kujathová dobrá, škoda, že v závěru nezmutovala v nějaký obří hmyz, to by byl hezký happyend. (27.09.2023)

Film natolik důmyslně anti-hrdinský, karikaturní, morbidní, cynický, nesympatický a provokativní, až je svou provokativností naprosto sympatický.... Fakt bravurní, brutálně upřímná a přesto ukrutně zábavná satirická studie narcismu [a jistým způsobem i body-horror, komicky převracející svoje žánrová pravidla prdelí naruby], ale zároveň i geniální společensko-kritická reflexe, konfrontující diváka svým nekompromisně nastaveným zrcadlem o egocentrismu, žárlivosti, touze po pozornosti a fenoménu toxických vztahů – a chtě nechtě platná nejenom ve Skandinávských končinách.... neskutečný překvápko; o to líp uděláte, když do tohohle filmu půjdete komplet naslepo. (06.03.2023)

Dle očekávání pecka. Tohle se mi 100% trefilo do chuti. Už dlouho mě takhle žádnej film nepohltil abych doslova hltal každou minutu. Film o nezdravé rivalitě. O tom jak být středem pozornosti a o tom kam až je člověk ochoten zajít pro to aby dosáhl svýho. V případě Signe(Kristine Kujath Thorp) jde o tak trochu sebedestruktivní způsob. A to jak po psychické tak i po fyzické stránce. Je to hodně i na samotným divákovi jak k filmu přistoupí a co si v něm najde. Jestli absurdní satyrickou komedii nebo lehce morbidní drama. Každopádně jde o slušnou bizarnost. Pro mě osobně je Sick of Myself 5hvězdičková záležitost. (26.04.2023)

Nevím teda, či som úplne rád, že som to kukal. 70% (07.07.2023)

Super nápad a výborne odšéfovaný po remeselnej stránke, avšak príbeh sa vliekol a vliekol až som skoro skapal od nudy. Záverečných pár minút trvalo snáď večnosť! A dívať sa na tie ich škaredé držky tomu moc tiež nepomáhalo. Nóri sú snáď škaredší než Nemci! Film ale rozhodne stojí za pozornosť. So súčasnými 72% tu, na čsfd, sa dá súhlasiť. (18.11.2023)

O čo Borglimu ide je jasné pomerne rýchlo, respektíve o čo ide Signe a Thomasovi, čo ale nie je tá istá vec. O zžieravú a zároveň vtipnú satiru na uletenosť doby, ale ani nie doby, ako skôr neprirodzenej prirodzenosti toho, na čom spoločnosť fičí v podstate stále. No a v prípade hlavnej postavy ide najmä o pozornosť, ale niečo v neporiadku je už v jej hlave od začiatku a nemusí to byť nutne spôsobené masážou požiadaviek spoločnosti od útleho detstva či žiarlivosťou na partnera. Prišlo mi, že v ďalšom filme prichádza Borgli s presvedčivejšou, ale zároveň aj surrealistickejšou zápletkou a celé to o niečo lepšie šľape. Tu nebolo príliš komplikované predpovedať vývin scenára a mimochodom ide skôr o sci-fi, než napríklad o uvádzaný horor. Borgli (zatiaľ) nie je Cronenberg ani Kaufman. Ale má k tomu správne nakročené. 70% (12.03.2024)

V podstate nejde o žiadny filmový zázrak, pokiaľ by námet nebol taký aktuálny. Zničujúca narcistická prezentácia je dohnaná do absurdných rovín a je len žiaduce, aby sa aspoň takto niektorí pozreli do zrkadla. (10.03.2023)

Já byl povětšinu času celkem přesvědčený, že jde o nelítostný popis ambulantního narcismu, ale ty sem tam vklíněné scény s bizarně se chovajícími aplikovanými umělci zase nabízely čtení, že je to vlastně celé satira. Je to celé rozkročená někde mezi Haynesovým Safe a posledními Östlundy (módní fotografka tělesně handicapovaných šikanuje svojí slepou asistentku), přičemž podezírám film, že si sám není vlastně jistý, čím chce být. Body za osobitou kameru, kde jsem složitě hledal metodu v tom, proč se někde používá zoom, jinde zase dolly a díky trhavým švenkům a častým zabíráním detailů tváří dělá klidné dialogy agresivnější než by působily normálně. (16.05.2023)

Ne, nevymyslel bych pro podobné lidi lepší termín, než jakým je označuje verbal. Pozornostní kurvy; jasně, je v tom kus klačtiny, ale zato vystihuje tyto duševně choré bytosti naprosto přesně a bez zbytečných eufemismů. Jistě, případ, který rozebírá tento snímek, je z kategorie těch extrémních, ale i s takovými se už dnes setkáváme stále častěji. Jo, jo, začíná to vybalováním bot na YouTube, pak vypukne hon na lajky a subscribery, a člověk se následně nestačí před monitorem divit, co všechno jsou někteří pacienti ochotni sdílet s diváckou obcí a co všechno se mnohým podobně postiženým sledovatelům líbí. Pornografie je oficiálně přístupná od osmnácti let věku, a i pak je její sledování vřele nedoporučováno, a já s tím souhlasím, protože někteří vypatlanci nerozlišují mezi fikcí a skutečností, a měli by proto sledovat tak maximálně večerníček. Na druhou stranu je mi záhadou, proč jsou běžně přístupná videa, která právě takovým jedincům se slabším úsudkem slouží jako příklad hodný následování. Ale zas je pravdou, že je potřeba oddělit zrno od plev a evoluce si zaslouží, aby jí lidstvo tu a tam podalo pomocnou ruku. Faktem každopádně zůstává, že se mi norsko- švédská parta tvůrců trefila do chuti a já jsem si tuhle jejich "komedii" (fakt by mě zajímalo, který kkt s tím přišel) velmi slušně užil. / Poučení: Myslel jsem, že mě už jen těžko překvapí nějaká sexuální fantazie, ale už tradičně jsem se opět mýlil... (27.07.2023)

Začnem tým najdôležitejším oznamom. Film roka 2022. Aj vám prišla Kristine Kujath Thorp ako ďalšia zo sestier Fanningových? No nič, popojedem. O čo ide? O skvelo odprezentovaný a ideálne prestrelený výsmech všetkým tým, ktorí naháňajú lajky, potrebujú neustálu pozornosť a hrútia sa, keď to tak nie je. Vychutnával som si tie závistlivé pohľady, tú vyložene hmatateľnú frustráciu vo chvíľach mimo žiary reflektorov, ten sebazničujúci prístup k sebe samému a sebeckosť pretekajúcu z každého rozhovoru medzi Signe a Thomasom. Rozhodne treba zvlášť pochváliť prácu maskérov. Všetky tie vyrážky, rany, opuchliny boli vychytané do detailov. Kristoffer Borgli má u mňa už dva výrazné zárezy. (06.01.2024)

8/10 – Chvílemi až bytostně nepříjemné sledování. Velmi to mnou zarezonovalo. Snímek Je mi ze sebe špatně je další z řady velice nevšedních a svérázných skandinávských dramat, s kterými se v posledních letech roztrhl pytel. Stejně jako Krásné bytosti, Nejhorší člověk na světě anebo třeba Neviňátka se vyznačuje jistým naturalismem, znatelným především v pohybech a úhlech kamery, scénáři, který se obejde bez plytkého plkání a vystačí si jen se strohými minimalistickými promluvami a v neposlední řadě taky ve zvoleném tématu a jeho zpracování. Zejména Norové, ale také Švédi, Islanďani, Dánové a Finové své filmy točí úplně jinak než puritáni za velkou louží a na rozdíl od nich se nebojí tragických konců, drtivě pomalého tempa, náročných témat vyprávěných skrz černé brýle, nebojí se dokonce ani nechat celý film v závěru jen tak vyšumět do prázdna bez pořádné tečky pro dobro kinematografie. Vznikají díky tomu strašně zajímavé, poutavé snímky (některé jsem již výše vyjmenoval), které jsou fatálně odlišné od toho, co běžně vstupuje do kin, a proto je taky důležité je tam podpořit, což já jsem v případu Syk pike udělal a v žádném případě toho nelituju. Ústřední téma je narcismus, což je mimochodem strašně komplexní porucha osobnosti (ne že bych ji měl, mrk mrk), jak se můžete na internetu dočíst a tedy velice obtížné téma na zpracování. Přesto se o to Kristoffer Borgli pokusil a uspěl na výbornou. Pravděpodobně pro větší dramatizaci děje do polívky zamíchal i mnoho jiných mentálních nešvarů, které nutně nemusí s narcismem souviset, ale budiž. Naše hlavní nehrdinka je tak načasovaným koktejlem všeho možného, v přední řadě žádostivosti po pozornosti a uznání, psychopatie a narcismu. Herečka Kristine Kujath svou roli zvládla famózně. Člověk má pocit, že se to tak vážně stalo. I ostatní herecké výkony stáli za to, třebaže hlavní herecké duo si vzájemnou dynamikou kradlo každou scénu pro sebe. Režisér lehce koketoval s body hororem, některé záběry byly skutečně odpuzující. Takže asi také palec nahoru. Nějaké mouchy to sice mělo, ale nic zásadního jsem si na tom nenašel. Zahrnuta byla kritika společnosti a lidského chování, takže zase mám delší dobu o čem přemýšlet. Na tuhle lekci o správném chování rozhodně jen tak nezapomenu. Nemístná poznámka: „Nejvíce traumatizovaný z kina ale stejně odcházel CEO jedné skromné ruské firmičky...😀“ (21.03.2023)

Body positivity až na samotné hranici dermatologických možností. Hlavní hrdinka není nic jiného než výstavní attention whore, ovšem v natolik hardcore (spíš teda hardskin) verzi, že dala vzniknout roztomilému bizárku, který se poměrně nevybíravě a nestoudně vysmívá mediálnímu světu influencerů a sociálních sítí. Spíše než "kousavě satirické" je to "jen" trefně zábavné a zasluhujícím způsobem kruté. [75%] (21.02.2023)

Asi jsem čekal od seveřanů trochu víc - nebylo to ani o narcismu, spíše o tom nebýt zadupána partnerem aneb o dvou lhařích a podvodnících, kteří soupeří o pozornost okolí. Kino Lucerna. (05.03.2023)

Pozoruhodný film, ktorý síce pôsobí satirickým dojmom, ale ústredná téma attention-seekingu je skutočne silná. Münchhausenov syndróm je reálnou psychickou poruchou, a presne toto bol kameňom úrazu aj u Signe, ktorá sa uchýlila k úmyselnému sebapoškodzovaniu, aby v spoločnosti vynikla. Spracovanie tejto témy bola v Syk pike celkom trefná, hoci ten satirický rozmer mi tu až tak nepasoval. Aj keď sa Signe správala takto šialene, v podstate mi jej bolo ľúto, a rovnako aj všetkých ľudí, ktorí túžia po záujme okolia a skončia tak ako napr. aj Signe v tomto príbehu. Tématicky nadpriemerné, herecky vydarené, no dialógy by mohli byť aj lepšie (ale to býva u Severanov častá slabina). (19.05.2023)