Suzume
Suzume no todžimari
Suzume's Locking Up
Suzume
Suzume
Suzume
Réžia:
Makoto ŠinkaiScenár:
Makoto ŠinkaiKamera:
Rjósuke CudaHrajú:
Hokuto Macumura, Nanoka Hara, Eri Fukacu, Hakuó Macumoto II, Šóta Sometani, Sairi Itó, Kotone Hanase, Kana Hanazawa, Rjúnosuke Kamiki, Aimi, Takara Hačija (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Moderný dobrodružný anime road movie, kde 17-ročná Suzume pomáha záhadnému mladíkovi zatvárať dvere z iného sveta objavujúce sa na opustených miestach, aby spolu zabránili ničivým katastrofám po celom Japonsku. Na ceste za týmto poslaním musí čeliť množstvu nástrah, prepojeniu minulosti, prítomnosti a budúcnosti a uchovať si žiariaci lúč nádeje aj v najťažších chvíľach. (Itafilm)
(viac)Recenzie (97)
Can I step on you? Ask before you do that! Šinkaovi filmy jsem nikdy nějak moc nemiloval. Garden of Words se mi líbilo jenom proto, že to mělo jen něco kolem 40ti minut a u Your Name jsem skoro usnul. Proto jsem se na Suzume nějak moc netěšil. Ale pak jsem si řekl, že tomu dám šanci. Trailer vypadal skvěle a zápletka o zavírání dveří, kvůli jakýmsi mezidimenzionálním červům smíchaná s klasickou šinkaovskou osobní dojemnou linkou zněla zajímavě. A navíc animace v šinkaových filmech je vždy naprosto dechberoucí a nechat si tím pádem ujít příležitost vidét ji na velkém plátně by byla hloupost, takže jsme se rozhodli, že na tu Suzume teda zajdem. A wow, Suzume no Tojimari mě naprosto uchvátilo a musím dát šanci i ostatním šinkaovým filmům, protože jestli jsou všechny jako Suzume, tak smekám. Příběh Suzume je naprosto skvělý. Sice to má hromadui plotholů a je tam pár věcí, které jsou tam hozené jen tak na random a dál se s nimi nepracuje, ale celkově ta fantasy část toho příběhu fungovala dobře a systém těch dveří a onoho světa byl dost zajímavý. Osobní zápletka už na tom byla o trochu hůř. Suzume potká jednou na ulici na pár vteřin vysokýho sexy femboye, se kterým je doslova tak tři dny a většinu času je ten borec v těle židle a hned by pro něj obětovala život? Kámo, takhle to podle mě nefunguje, tím pádem to na mě vůbec nefungovalo a bylo to místy až cringe. Chápu, že Suzume je 16, háźou s ní hormony a on je vysokej sexy femboy, ale no tak. Jak už jsem tady zmínil, tak jo borec se prostě proměnil v židli, což bylo dost ujetý, ale zato dost vtipný, vlastně jako celej film. Dost jsem se u něj nasmál a jo, humor tady byl skvělej, stejně jako animace, což je taková první věc, co vás logicky praští do očí a ta je opravdu nádherná. Všechny lokace, postavy, akce, všechno je zde opět na špičkové úrovni a jak už jsme u takovýhle anime filmů zvyklí, je tu hned několik nádherných scenérií, jako stvořené na pozadí vašeho kompu. Kdyź si to tak zhrneme, Suzume byla naprosto mistrovsky naanimovaná, až nečekaně vtipná, se skvělým příběhem, i když pár věcí nevystvětlených, tak jak bych chtěl, ale třeba takový finální plottwist, ač byl teda nesmyslnej docela, což je ovšem u cestování časem zvykem, byl fakt silnej, skvělej snímek, kterej neskončí u jednoho zhlédnutí! Ještě, co jsem chtěl zmínit, tak já nevím, jestli má šinkai nějakou uchýlku nebo co, ale třeba záběry, kdy si třeba Suzume sedla na tu židli, která byla vlastně ten borec, nebo když si na ní stoupla bosíma nohama byli lehce zvhrlý ;) ()
Já nejsem moc na animovaný filmy z Japonska, ale říkal jsem si prubnu to a uvidím. No a viděl jsem hodně krásný s poměrně silným emotivným závěrem. Jen mě tam asi dvě záležitosti nedávali moc smysl, resp jsem je moc nechápal. Moc se mě líbila animace těch měst působilo to hodně věrohodně, poctivá 4* ()
57. KVIFF - Je tomu věru dlouho, kdy jsem naposled shlédl nějaké to anime. Karlovarský festival mě ale přesvědčil, že Suzume vidět chci a tak jsem do něj šel. A chyba to rozhodně nebyla. Přitom žádný zarytý fanoušek nejsem. Vím, kdo je Hajao Mijazaki, jeho filmy jsou překrásné. A také jsem viděl nějaký ten kyberpunk. Tohle je ale přeci jen opět trošku něco jiného. Krásná animace mě uvádí do současného světa Japonska, přidává velký krapet mytologie a celé to promíchává s akcí, emocemi a napětím. A že ty emoce Japonci umí natáhnout do extrému, o tom se nemusíme sáhodlouze bavit. Moc hezké, sem tam i dost roztomilé, ale s emocemi jak na houpačce. Chvílemi nevím, čí jsem, jak to do mě Japonci valí, ale i to k jejich filmům patří. Suzume je krásně odvedené anime a nebýt toho přehnaného romantického podkresu, napálím tomu jasnou pěti hvězdu. ()
Anime road movie o cestě Japonskem "od jihu na sever". O setkávání s lidmi a o pubertálním sebepoznávání holky, která tak úplně neví, co si sama se sebou, emocemi a blízkými počít. A jen tak mimochodem v druhém mytologickém plánu je to o boji s megachapadly způsobujícími zemětřesení. Což je největší problém snímku. V jedné rovině je melancholicky intimní a stavící na postavách a emocích. V druhé je přepáleně uřvaný; speciálně během monumentálního finále, které však stylem a podáním vůbec neštymuje se zbytkem filmu. A tak než boj nad ohnivými pláněmi, je ve finále mnohem působivější závěrečné emociální "předávání dřevěné stoličky". ()
// Až nečekaně příjemná a poutavá fantasy s takovým lehce Stranger Things vibem, u níž jsem si místy říkal, že bych měl začít koukat na víc anime, a místy si zase připomínal, proč nekoukám na víc anime. To první ale převažovalo. Fandové žánru budou imho velice spokojení. ()
Velmi vydařený film, který ukazuje, v čem je i dnes síla "tradiční" animace (i když je pravděpodobně stoprocentně digitální). Vhodné i pro lidi, kteří se v japonských animovaných věcech dosud vůbec neorientují. Rozhodně nejen pro děti (ale i pro ně, pokud přečtou titulky). ()
Děkuji české distribuci, že se v poslední době nebojí nasazovat do kin i filmy, které ještě před pár lety člověk jinde než na internetu vidět nemohl. Tentokrát sice trochu mrzutě se značným zpožděním kvůli potřebám KVFF (takže v mezičase film už stihl v digitální podobě na internetu vyjít), ale zase dokonce i v jednosálových kinech v menších městech, což s povděkem kvituji a nebudu si tedy stěžovat. Každopádně po určitém rozčarování u posledního Šinkaiova projektu "Tenki no ko", který se se mnou až na pár momentů trochu emočně i příběhově minul, mohu s radostí říct, že se Šinkai znovu vrátil na absolutní vrchol a nebýt trochu příliš pohádkového závěru jedné z hlavních linek, kvůli čemuž u mě žel nedošlo k takovému tornádu emocí jak bych si přál, musel bych chvilku uvažovat nad tím, zda Suzume se svými silnými, v skutečných problémech a tragédiích ukotvenými motivy, velmi realisticky a živě působícími postavami a se svou přímo dech vyrážející úrovní převodu Japonska do animované podoby, což je tady zvlášť důležité neboť Japonsko hraje v tomto filmu doslovně jednu z hlavních postav, v mých očích nedorovnala i obrovskou srdcovku a právem jeden z nejlepších filmů minulé dekády "Kimi no na wa". Nu, možná mi tady taky kromě již zmíněné absence silnější katarze někde v tom finále chyběl hlavně jeden nezapomenutelný moment s celou verzí zdejších RADWIMPS, na který jsem celou stopáž čekal a myslel jsem si, že se k němu buduje cesta pomocí rozesetých střípků... a nakonec z toho nic nebylo. A taktéž symbolika a mytologie možná mohly být rozvinuty trochu hlouběji, i když asi rozumím, proč tomu tak nebylo. Suma sumárum, sledovat cestu dospívání a smiřování Suzume bylo znovu něco jedinečně krásného. Tak jak to umí jen Šinkai. 9/10 ()
Budu stručný, mnohé už tu zaznělo... Ze začátku jsem nemohl odtrhnout oči od plátna, bylo vážně úžasné vidět dílo Makota Šinkaje na velkém plátně, všechny ty detaily, panoramata a barvičky prostě nádherně vynikly. Stejně tak hudba byla parádní, ať už jde o skvělou ústřední melodii, nebo i doprovodné tracky, vždyť já si užíval i ty písničky, co si pouštěl Serizawa v autě. Humor mi také sedl, postavy mi přišly dostatečně zajímavé a sympatické. Příběh sice ani za mě není tím nejsilnějším, co do světa Makoto Šinkai vypustil, přeci jen u Your Name jsem měl celkově intenzivnější prožitky, ale i tak je za mě Suzume jedním z jeho nejlepších filmů. Sice mi zase ten konec přišel takový trošku kostrbatý, ale i tak byl poměrně uspokojivý. Nejvíc jsem si však užíval cestování po Japonsku a všechna ta zajímavá ale opuštěná místa a na rozdíl od Suzume chtěl adoptovat tu „neposednou bílou kočku“… 8,5/10 ()
Strhující podívaná. Akční, ale i citlivá, v závěru až nečekaně působivá a dojemná. A neustále zábavná. Takový ten film, u jehož sledování málem zapomenete, že je "jen" animovaný. ()
Vizuálně překrásnej animák o tom, jak kočka promění týpka v židli, a holka, která má na něj crush, mu pomáhá zachránit svět před interdimenzionálním červem.... na papíře může tahle fantazijní zápletka, neméně podobná Miyazakiho poetice, znít víc než zajímavě. Jenže jak by řekla Simona Stašová: "Přitom taková blbost, co?" ()
Asi jako většina, budu Suzume kvalitativně řadit mezi Your Name a Weathering... I když rozjezdem mi přišla nejpomalejší ze tří, od chvíle cestování mě to již chytlo a nepustilo. A pak, emočně nejintenzivnější scéna, ještě samotným před koncem (ale to musíte znát jisté datum).. 85 - 90 % ()
Po třech letech další Šinkai, jehož fikčním světům vládnou barevné oblohy, dění je zasazeno do kontrastu venkova a velkoměsta, japonské reálie jsou převedeny na jedničku, vyskytují se tam přírodní katastrofy a hlavní roli hrají chlapec a dívka. Kdo by to čekal. Šinkai je však jedním z tvůrců, kterým se daří držet se zuby nehty svých bytostných trademarků, avšak zároveň se přitom výrazněji nevykrádat a udržet divákův zájem o svou nadcházející tvorbu. Oproti předchozím dvěma filmům tak stojí za zmínku, že Suzume no todžimari je v podstatě road movie, jehož hlavním tahounem děje je emancipovaná hrdinka, jejíž přirozenosti a nasazení nelze nefandit, děj je oproti předchozím dvěma snímkům citelně vážnější, téma přírodních katastrof v Japonsku je rovněž akcentováno silněji a příběh čerpá mnohem více z japonské mytologie. Líbí se mi, že snímek působí promyšleněji než ty předchozí, ale zároveň stojí pevně na zemi a není žádným nepřístupným, do sebe zahleděným artovým filmem. Kimi no na wa. to sice v intenzitě emocí nepřebilo, ale Tenki no ko ano a věřím, že tento film by mohl oslovit právě ty, kterým předchozí dva snímky kvůli své zasněnosti a létání v oblacích (přeneseně, ale i doslova) nesedly. Tady se vydáváme z Kjúšú přes Šikoku a Tokio až do Tóhoku, slyšíme nejrůznější nářečí, poznáváme velký kus japonského venkova včetně míst, která mají svá zlatá léta dávno za sebou a na která se už téměř zapomnělo, a přitom uvěřitelně dospíváme. Právě větším přesahem do současných problémů Japonska tady trochu větřím oscarové ambice. Lepší 4*. (Viděno v Shinjuku Piccadilly, Tokio, 11/2022.) ()
Asijská produkce všem opět ukazuje záda a ukazuje jak se to dělají kvalitní animáky. O krapet horší než Your Name. Dojemná pohádka s jednou boží košiškou :) ()
Prvú hodinu ma to moc nebavilo (inak som hrozne rád, že anime ide u nás v kinách). Manga bude ale určite za 5*. Zvažujem, že už budem Šinkaia iba čítať. ()
Konečně film Šinkaie Makota, který se mi opravdu líbil! Tentokrát s hlavní hrdinkou podnikneme cestu za vyrovnáním se s minulostí, za rozpomenutím, osobním růstem a sebeurčením. A není to jen cesta v tom vnitřním slova smyslu, ale i cesta skutečná – film je totiž v podstatě road movie. Skrz filmové plátno se divák podívá do nejrůznějších koutů Japonska, od hrdinčina domova na Kjúšú, přes ostrov Šikoku, dále do Kóbe a do Tokia a nakonec až na sever do oblasti Tóhoku, tedy hrdinčiny původní domoviny. Filmu se daří být jak zábavnou road movie (obzvlášť pobavila postava Serizawy, ale film má celkově mnoho vtipných momentů), tak mysteriózním filmem spojeným s japonským folklórem, a do třetice také osudovou love story. To vše najednou a přitom to nepůsobí přeplácaně a funguje to. Je skoro s podivem, že tentokrát se Šinkaiovi podařilo udržet i sentimentalitu na uzdě – říkám „s podivem“ nejen vzhledem k jeho předchozím dílům (u kterých jsem často měla pocit, že tlačí na city víc, než je nutné), ale i vzhledem k zásadnímu motivu tohoto filmu, kterým je samozřejmě zemětřesení a tsunami v Tóhoku (2011) a potažmo motiv katastrof obecně. Přehnaná melancholičnost nad smutnými životními ztrátami se proto skoro nabízí, ale jsem ráda, že tento film balancuje mezi emocemi tak akorát, aby dokázal dojmout přirozeně a bez nátlaku. A to je samo o sobě umění, kterého si cením. Ukázkou, že ne vždy se to podaří, je ostatně jiný nedávný japonský film Tenmasó no sanšimai, který taktéž šel do kin tento měsíc a taktéž odkazuje na katastrofální události v Tóhoku na jaře 2011. Očividně se z této pohromy stal námět, ke kterému se japonská filmografie bude v rámci vyrovnání se s událostmi i nadále vracet. Šinkai naštěstí odkazuje na Tóhoku velmi citlivým a zároveň sugestivním způsobem. Mimo téma a příběh je nutné vyzdvihnout i nádherné vizuální detaily. Bavilo mě sledovat nejrůznější drobné odkazy na místní reálie, produkty, atp. Mnohdy se něco jen mihlo, ale právě ten smysl pro detail byl úžasný. Osobně mě třeba potěšilo vyobrazení některých míst v prefektuře Ehime (na Šikoku), které jsem sama měla příležitost v létě navštívit. A třešnička na dortu je hudba v čele s ústředním tématem. Pokud jsem si správně všimla v závěrečných titulcích, na tvorbě hudby se podílela naše pražská filharmonie, což mě jako Čecha samozřejmě taktéž potěšilo a zahřálo u srdce. Suzume no Todžimari mě ve všech ohledech mile překvapilo – velmi dospělý, poutavý a propracovaný anime film, který pobaví i dojme. Za mě nejlepší Šinkaiovo dílo. (Viděno 14.11.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,5★)~ ()
Od Suzume som očakával po ohlasoch niečo mierne odlišné, tak mi chvíľu trvalo, kým som sa naladil na štýl rozprávania, novú mytológiu a príliš neriešil fakt, že som občas nerozumel kauzalite udalostí. Vyzerá to však skvele, v niektorých momentoch až hrôzostrašne katastroficky, postavy sú dobre napísané a interakcie medzi nimi pôsobia v tom všetkom nadprirodzene autenticky. Jediná vec, na ktorú som si ale nedokázal zvyknúť, bola trojnohá pobehujúca a skákajúca stolička. ()
Vizuálně působivá a lehce romantická fantasy road-movie napříč japonským venkovem i velkoměsty, v níž se mytologická rovina plná magických nápadů a inspirovaná reálnými japonskými přírodními katastrofami setkává s civilním a emocemi nabitým příběhem o dospívání, oddané platonické lásce, pocitu viny a rodičovství. Makoto Šinkai se stále drží svých trademarků, aniž by přitom vyvolával dojem, že se opakuje. Poctivě napsané postavy i řada roztomilých detailů a jemný humor dodávají fantazijnímu vyprávění až překvapivou hloubku. Nechybí démoni, kteří v nás probouzí potlačované myšlenky, zlomyslné kočky, jež si libují v destrukci, nejvtipnější kabriolet s rozbitou střechou a také nejlepší třínohá židle v historii kinematografie. ()
Vizuálně standardně, japonsky bezchybné ale příběhově mimo mě. Asi dokážu zkousnout jen toho Miyazakiho. ()
Trailer. Po 5 centimetrech za sekundu nejlepší makotův film a současně aktuálně jeden ze dvou nejlepších filmů roku 2023 (druhý, neporovnatelný, je Tetris). Současně nejakčnější makotův film. Občasnou dynamikou mi připomínal Lupina od Miyazakiho, což je kompliment. Nápadité v mnoha okamžicích, propracované detaily obrazu, propracovaná atmosféra cesty (někdy doslova, viz "klapající" prahy na silnici), propracované narážky: "Vraťte se na hlavní cestu." Současně zajímavé, lehce mystické, truchlivé, pozitivní a lehce romantické. Samozřejmě krásná animace. A mimochodem, je zážitek, vidět film od Makoto Shinkaie na velkém plátnu (dosud jsem měl to štěstí jen u Zahrady slov). P.S. Zajímalo mě, komu propůjčil hlas Shota Sometani (jestli náhodou nebyl kočka - byl však Minoru Okabe - kolega z práce, zamilovaný do Suzume tety). ()
Stačí jít jednou za školu a skončíte jako tulačka zamilovaná do omlácené dětské židličky, touláte se Japonskem, zavíráte dveře před zemětřesením a naháníte po všech čertech potměšilou mluvící kočku. Příběh je japonsky komplikovaný, propojuje osobní, rodinná a celospolečenská traumata, noří se do minulosti i budoucnosti, zabíhá do jiných světů – ale všechno tohle dohromady dává smysl a je to přehledné. Z animace mě nejvíc zaujaly scény zemětřesného „červa“. Ty mají mocnou sílu a dokáží vyvolat pocit děsu a majestátnosti přírodního jevu, proti kterému jsme bezbranní. SHRNUTÍ: Děti, nikdy nechoďte za školu. Jinak můžete zažít dobrodružství. ()