Pád domu Usherů

Když slyším, že se nějakého NF projektu ujme Flanagan, tak mám záruku, že to po kvalitativní stránce nevyhoří. A Pád domu Usherů naštěstí není výjimkou. Na poli 8 hodinek nám divákům totiž naservíruje formálně dokonalé dílo, které zaujme i po příběhové stránce. Velice se mi též líbí, jak sází na své osvědčené koně, tudíž při sledování jeho tvorby narážíte stále a dokola na stejné herecké tváře. A mně to vůbec nevadí, protože všichni zúčastnění podávají naprosto profesionální výkon (zejména Bruce Greenwood coby hlava rodiny Usherů potěšil). A samotná zápletka? Jo, tu jsem si užíval plnými doušky. Tajemná postava Carly Gugino měla něco do sebe, zajímalo mě, co se z toho vyklube, jaké motivy ke svým místy brutálním činům vlastně má. A závěr hezky odkryl své karty na stůl. Ano, mohlo to v průběhu nabídnout rychlejší tempo (zkrácení o 2 díly by prospělo), to nepopírám...ale i tak jsem ve výsledku nadmíru spokojen. Fajn podívaná. Za mě dávám 7,5/10 (23.10.2023)

„S žasem zřím na toho ptáka, co to nemotora kdáká, ač z té jeho odpovědi nemoh jsem si vybrat nic, však to dlužno uvážiti: zřídka se to stane v žití, ptáka že je možno zříti, jenž by nudil ještě víc. A na to havran suše jen: Noumór Flenegen!“ Tenhle Flenegen prostě umí! Umí vymyslet docela solidní konstrukt, zabalit jej do líbivého a kulisně vytříbeného hávu, osadit dobře hrajícími kašpary, a pak … A pak to celé totálně dokurvit tunami místy až nevydržitelně otravné vaty, naprosto bezúčelnými a veskrze nezáživnými dialogy, kindersychologickými moudry a řádnou podprahovou dávkou probuzněné propagandy. Jeho obvyklému ubíjejícímu modu operandi se satanžel nevyhnul ani tento pejskokočičkovský eintopf z análně znásilněného díla Edgara Alana, jehož název bych nepatrně pracovně parafrázoval jako Zánik domu Úserů. De fuckto kýčovitý a povrchní, ovšem děsně rádoby nóbl a chytře se tvářící účelový slepenec a snobský břichobol, mající s Poem společné poeze tupě vybrakované pointy jeho povídek, takové několikahodinové a nesnesitelně natahované bezduché syčivé poprdávání, korunované sice vždy v závěru každé hodiny jedním jediným pořádným katarzním úserem, jenž však celé to poehé konstrukční martýrium příliš neprotrhne. V závěrečném myslomrdním pšouku této mrtvou kočkou promíchané krá krá krávoviny všichni zbylí výteční herci jen hodinu recitovali Krkavce zcela mimo jakoukoliv mísu i kontext, Edgar si dozajista prošoupal vystýlku raqe hysterickým obracením, no a já měl kdovíproč neodolatelnou chuť křupavě sežvýkat nějakého macatého brouka a odpotácet se v příliš drahém převleku za orangutana na šimpanzí soaré. Inu což, navzdory všem otravám dám krásné dvě, neboť se jedná o zatím historicky první Flenegenův seroš, u něhož jsem se po třiceti minutách nudou netoužil vyvrhnout tupým příborovým nožem. Ovšem nevmór! (19.10.2023)

Reparát za Půlnoční klub se povedl. Za mne sice slabší než Hauntingy a asi i než (druhá půlka) Půlnoční mše, ale i tak za tuhle moderní aktualizaci povídek E.A.Poea patří režisérovi a jeho dvorním hercům potlesk. Z Flanagana se stal konceptuální tvůrce, který to má vždy všechno velmi hezky promyšlené, naplánované, vysoustružené do podmanivého smysluplného celku, u nějž se ne vždy lze aktivně bát, ale povětšinou lze o něčem přemýšlet. První epizoda spolehlivě zaháčkovala, šestici prostředních epizod trochu ubrala na zajímavosti totožná kostra (opět platí, že se to dalo zkrátit a zhutnit), poslední epizoda uspokojivě zakončila. Succession v hororovém kabátě a s fenomenálně charismatickou Carlou Gugino. (23.10.2023)

U Mika Flanagana to mám jako na houpačce. Jeho Hill House byl pro mě tenkrát obrovský šok. Říkal jsem si, že se tu asi rodí další génius. Jenže další jeho projekty už úplně nepřesvědčily. Zde jsem ale očekávání měl. Minimálně i proto, že si tu vzal na paškál Edgara Allana Poea a z toho už by něco mohlo být. No a pravda, že opravdu je. Když překlenete první dva průměrnější díly, začne to být docela pecka. Fantastické scény, které na hororové scéně pravděpodobně nebudou mít konkurenci nicméně střídají bohužel průměrnější, které seriál zbytečně natahují. Jakmile mi ale v druhé polovině seriálu došlo, jak moc si autor musel dát práci s tím, aby do tohoto příběhu sladil veškeré povídky Edgara Allana Poea, dle kterých každý díl tohoto seriálu pojmenoval - a ještě to do příběhu vměstnal - s chutí jsem mu vpravil i tu čtvrtou hvězdu. Mít tento seriál čtyři-pět dílů, mohlo to být dokonalé. Takhle je to "jen" hodně solidní. (23.10.2023)

Mam chut sundat hvezdu za natazenost, serial se mohl krasne vejit do 4 dilu a nic by neztratil (20.10.2023)

„TI, KDO SNÍ VE DNE, POZNÁVAJÍ MNOHÉ Z TOHO, CO UNIKÁ SNIVCŮM POUZE NOČNÍM… “ Pokus o hororově epický vyjádření existenční záležitosti, s kusem Havraní filosofie. Asi slušnej pokus o zanechání Poeova filmového (televizního) odkazu. Má to spoustu kladů, ale taky mínusů. Tím největším je – NUDA. Kurva, proč to musí mít vosum dílů!? Přitom ty dramatický rodinný okamžiky tvrdí atmosféru. Ale ty nedramatický jí zase ubírají… Takže ve finále je to takový dost na jedno brďo. Prostě rodina, ve který každýmu jebe. A za všechno může… (to je kurva překvapení!) /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Seriál je založen na stejnojmenné povídce a dalších dílech Edgara Allana Poea. 2.) Hlavní postavu, Rodericka Ushera měl hrát Frank Langella. Ten musel být v průběhu natáčení přeobsazen, kvůli nevhodnému dotýkání se hereček či vyprávění zážitků a vtipů s rasovým nebo sexuálním podtextem. 3.) Thx za titule „vixo“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (23.10.2023)

Vlastně jediný doopravdy zajímavý na tom je, že Edgar Allan Poe v týhle realitě neexistuje a všechno to za něj napsal Martin Shkreli. (10.02.2024)

Spoilery. „Svet bez bolesti, to znie dobre.“ Čakal som to lepšie, ale nebolo to zlé. Vizuálne je to komorné, ale zároveň podmanivé, niektoré zábery možno lacnejšie, iné ale nedostanete z hlavy (pršanie ľudí). V prvom rade: toto nie je adaptácia Poeovej poviedky Pád domu Usherovcov. Pád domu Usherovcov pojednával o chlapíkovi, ktorý prišiel na návštevu do prastarého rodinného sídla Usherovcov, kde žil čudný chlap a nehnuteľnosť sa postupne prepadávala do močiara. V seriáli by ste toto hľadali márne, takže to (napriek názvu) nie je adaptácia danej poviedky (až na pár detailov). Čo to potom teda je? Esencia mnohých ďalších Poeových poviedok, nájdete tu dokonca (moju obľúbenú) Vraždy v ulici Morgue. Spojivom je práve klan Usherovcov, takže to rafinovane vyzerá ako ucelený príbeh a pritom je to vlastne „poviedkový“ seriál. Inšpirácia poviedkami je ale miestami každopádne značne svojrázna, až „nijaká“. Napr. diel inšpirovaný Vraždami v ulici Morgue s nimi má spoločné len to, že jednu postavu na konci zabije primát a epizóda Jama a kyvadlo má so svojou literárnou predlohou spoločné len kyvadlo, ktoré na konci zabije človeka. Pravdupovediac mi to pripadalo viac American Horror Story, než posledné série American Horror Story. Temné a zvrátené, ale nie za každú cenu, kedy už sa vystavujete riziku, že sa stanete smiešnymi. Mnohé dialógy vo filmoch a seriáloch v dnešnej dobe pripomínajú prácu počítačového programu v zmysle, že to nie je zlé a má to logiku, ale nie je to uhrančivé. Tu som sa nejeden raz pristihol, že si počúvanie dialógov užívam a dokonca nad nimi premýšľam (!). Na strane druhej, Flanagan je pre mňa dlhodobo filmár, ktorému skvele idú postavy a dialógy, ale jeho spôsoby strašenia sú značne zastarané a osobne ma miestami až otravujú. Napr. Greenwood si to labužnícky užíva, ale snáď v každej epizóde nájdete minimálne jednu pasáž, v ktorej normálne rozpráva a zrazu má kvázi desivú vidinu a v lepšom prípade vykríkne od úľaku, v horšom padne zo stoličky. Vravel som si: čo som v roku 1995? Obecne ale herci podávajú silné výkony, do pozornosti dávam napr. copatého Henryho Thomasa, ktorý si to taktiež užíva („Tak ja si teda ten kokaín vezmem, ak môžem.“). Skvelá je (opäť) samozrejme tiež Kyliegh Curran, miláčik z Flanaganovej majstrovskej kingovky Doktor Spánok; tejto slečne patrí budúcnosť, na to si vsadím. Prvá polovica mi pripadala lepšia, v druhej už som tak nejak čakal na koniec. (27.11.2023)

// Ztráta, láska, víra, cokoli, o čem byl Půlnoční klub, a nakonec chamtivost. Flanaganova seriálová jízda na Netflixu končí nikoli jeho nejsilnějším dílem, ale ani ne tím nejslabším. Poetické to sice bylo až na půdu (nebo do sklepa), nevýhodou retrospektivy u podobného příběhu ovšem je to, že ztratíte veškeré potenciální napětí. Navíc chamtivost prostě není tak silná emoce jako ty předešlé, opakovaná sázka na ty samé herce ubírá kouzlu nepoznaného, a smrt à la Nezvratný osud je super poprvé, možná podruhé, rozhodně však ne posedmé. Užíval jsem si tradičně kameru i hudbu, Flanaganovy epizody byly skvěle zrežírované, Bruce Greenwood a Carla Gugino tady podali životní výkony, na víc než 7/10 se ale nevyšplhám. Havran promine. Nicméně na Temnou věž se těším, to zase jo. (18.10.2023)

Mike Flanagan je opäť v skvelej forme. Bol som zvedavý, ako sa bude dať toto dielo spracovať v modernej podobe, ale výsledok je pomerne uspokojivý. Rozbeh je síce vlažný a v niektorých momentoch zobrazujúcich vrcholy modernej degenerácie som to mal chuť vypnúť, ale keď človek pretrpí úvodné epizódy a z hry vypadnú otravné postavy (aj keď vynikajúco zahrané), prichádza na scénu naprosto fenomenálna Carla Gugino, ktorá nesie na chrbte doslova celý tento seriál a podáva životný výkon. Každá jedna scéna s ňou je mimoriadne intenzívna a v posledných epizódach začne do seba všetko zapadať takým spôsobom, že to bola pastva pre oči. Pochváliť musím aj ostatných hercov, pretože sa tu zišla absolútna špička, ktorá vie, čo od nich režisér chce a keďže väčšina z nich spolupracuje už dlhé roky, ich interakcie sú naprosto prirodzené, či už sa jedná o desivé alebo odlahčené scény. Po minuloročnom pomerne nevýraznom The Midnight Club velmi príjemný nový seriál, u ktorého mi vlastne vadilo len to, že tu Flanagan akosi nemôže byť sám sebou, pretože kto sleduje jeho tvorbu od začiatku, tomu je jasné, že nie všetko sa tu nesie v jeho štýle a niektoré scény a dialógy tu sú z povinnosti. Podobne ako The Midnight Club ma ale prinútil rozmýšlať nad životom a smrťou, takže velká pochvala a keď si to nechám trochu uležať v hlave a zopakujem si niektoré scény, hodnotenie pôjde možno vyššie. (13.10.2023)

Hororové universum Mikea Flanagana je momentálně mnohem zajímavější a na emoce a myšlenky bohatší, než to, co drží v rukách James Wan nebo Ryan Murphy. Z rodinky Usherů mi nebylo dobře po těle, ale z toho co chtěl tentokrát Flanagan sdělit jsem se tetelil celou dobu, jak Carla Gugino s každou další epizodou blíže ke svému cíli. (13.10.2023)

Flanaganova klasická tvorba so všetkými negatívami, ktoré sa permanentne opakujú pri takmer každom jeho pokuse ohúriť filmársky svet. Čiže veľa tliachania a málo hororových prvkov, pričom samotný námet natiahnutý do ôsmych hodín, ako jeden z mála dokonale napĺňa pocit strachu. Pozerať sa to dá. No ani z tohto E. A. Poe nadšený veru nebude. (15.10.2023)

Smlouva s ďáblicí. / 2 a půl / Spotřební Netflix cringe. Nudně zpracovaný mix důležitých společenských témat – farmaceutika (Oxycontin linka jasná), chamtivost se všemi dalšími lidskými neduhy – zabalený do Poovského hávu, takže nějaký slasher ani nečekejte, což mi vůbec nevadí. Poslední epizoda je skvělá, ale to je dost málo pro osmidílnou minisérii, kterou jsem spíše protrpěl. Mám pocit, že Mike Flanagan se totiž snaží být za každou cenu Ryanem Murphym, ale prostě mi to zatím nesedlo, jelikož tomu chybí ten nadhled a vize, kterou Murphy a jeho tým ve svých projektech má. Hudba super. „Nevermore“ (20.10.2023)

Šikovně pospojované, ale podivně a dost protivně zmodernizované klasiky od EAP v jednom poněkud roztahaném balení. Ale Smrt je tedy vymazlená. Zjevně i Gaimanovi Věční zlehka stárnou. (28.10.2023)

Tak tady Flanagan zklamal. Poea mám komplet načteného a zrovna „Zánik domu Usherů“ je dost možná moje neoblíbenější dílo, ale tahle minisérie nemá z estetiky Edgara Allana Poea zhola nic, jen velmi těžkopádným způsobem slepuje dohromady vybrané prvky z jeho díla v podobě provedení nepřekvapivých mordů vedlejších postav a spojuje to celé hlavní dějovou linií, jejíž finální rozuzlení je solidní slabota. Na to, jak mě před dvěma lety bavila Flanaganova skvěle vygradovaná Půlnoční mše, tohle jsem měl docela problém vůbec dokoukat. A ta všeobjímající inkluze netflixovských seriálů podaná jako pěst na oko mě už začíná taky solidně otravovat. (25.10.2023)

Pre fanúšikov Poea to musel byť zážitok. Pád domu Usherovcov síce seriál priamo neadaptuje, ale v tématizovaní Poeovho diela (predovšetkým Havrana) sa zjavne Flanagan vyžíval. Ja som si najviac užil dialógy v epizódach 05 a 08, a démonického Marka Hamilla. Kvalitatívne asi tesne pod Midnight Massom. Ps: Poznáte stránku Refresher? Myslím tú lifestyleovú, pre dvanásťročné deti, ktorá kedysi zbierala lajky videami s týraním zvierat. Tak táto detinská stránka má redaktora tak debilného, že spravil Usherovcom negatívnu recenziu plnú neerudovaného hejtu, po tom, ako si pozrel prvé dve epizódy. To je ale smiešny kretén, čo poviete? (17.10.2023)

Vynikající satirická moralita na provařené téma zvrácenosti boháčů a špatnosti konzumní společnosti. A pro mě asi i nejlepší a nejosobitější způsob, jakým byla dosud filmově zadaptována tvorba mého oblíbeného literárního klasika. Mike Flanagan je machr a v psychologicko-filozofických minisériích, v nichž horor představuje pouze zastřešující žánr, se vyloženě našel. 85 % (06.11.2023)

Najväčšou chybou celého, mimochodom veľmi ambiciózneho, seriálu je fakt, že okrem pilotu a finále mali jednotlivé epizódy trvať zhruba 40 minút. Potom by sa asi viac ospevovala originalita nápadu modernizovať dielo E.A. Poea spôsobom, kedy jeho jednotlivé príbehy zastrešuje jeden najdôležitejší. Za mňa sú herci bez výnimky perfektní, čo ale znamená, že keď vám mal byť niekto skutočne nesympatický tak to bola predovšetkým zásluha herca. Určite nejde o seriál vhodný na klasický non-stop binge watch, na to je príliš pomalý a depresívny. To ale môžeme považovať skôr za kompliment. (18.02.2024)

Další potenciálně skvělá show, která je kompletně zazděná nesnesitelnými dialogy plných vznosných myšlenek a názorů, ale jdoucích odnikud nikam a ještě k tomu bez zápalu a dynamiky, takže naprosto zbytečně zpomalují budování děsu, strachu, atmosféry a zejména celýho příběhu. Vážně mě nebaví padesát minut z každý epizody trpět u zcela nepřirozených promluv všech postav jenom proto, abych deset minut před koncem viděl jednu z nich brutálně umřít. Od fenomenálního The Haunting of Hill House se Flanagan profiluje jako král scenáristicky vypiplaných hororů, akorát by mu měl někdo říct, ať krotí svoje shakespearovký ambice. (19.10.2023)

Takový to, když si chcete pustit gotický horor a místo toho dostane psychologický zničující podívanou, kde velká většina postav, sou sobecký, arogatní, narcistický psychopati, kteří jen myslí na sebe. Bez přehání mohu napsat, že z většiny postav mi bylo fyzicky špatně, protože to byli zrůdy, kteří byli oblečeni do lidské kůže. A byť mně ze začátku, Verna děsila, postupně sem ji fandil a myslel sem si, že je to anděl pomsty, jak se později ukázalo, ona byla jen obchodníci. Co musím ocenit, bylo to jak seriál stupňoval napětí, úmrtí a ten psychologický teror, který ničil jednoho člena rodiny za druhým. To jak se každý člen rodiny propadal hlouběji do šílenství a přitom nedokázali myslet na nic jiného, než na sebe. Je skvělý, jak Flanagan zachází se svými oblíbenými herci pokaždé jinak, takže zatímco u Půlnoční mše sem velkou většinu postav měl rád a fandil sem jim, tak zde ti herci hrají postavy, které sou odporné a nesympatizoval sem s nimi. Zatímco o rodině Usherů se člověk v seriálu dozví hodně, tak o to víc mně zajímala Verna a pak Arthur Pym, v podání Marka Hamilla, oba dva opředení tajemstvím, oba dva se již setkali a oba dva mají tajemství, která nebyla v seriálu vyslvoena, jen naznačena. A pak je tady ještě to co se stalo v první epizodě, to je něco, na co se pak v seriálu tak trochu zapomnělo a to jen aby se to pak ke konci připomnělo v jedné naprosto děsivé scéně. Díky za Lenore, Juno a a Annabel, tyhle tři postavy byli takovým tím pomyslným světlem v temnotě. Ale abych to shrnul, je to naprosto vynikající a bezchybný, ale psychologicky zničující a traumatizující, takže.....nikdy víc. (24.10.2023)