Menu

Šéfkuchař- režisér nalákal na perfektní šokující menu..které bohužel lépe vypadalo nežli chutnalo.. atmosféra místy hodně slušná zejména když má slovo hlavní šéf.. vyústění filmu není zdaleka tak šokující o co se snaží.. čekal jsem třeba nějaký kanibalismus nebo něco více hard :) 60% (12.04.2023)

Gastro Kill Bill. Absolutně absurdní, ale absolutně nepředvídatelné, creepy, freaky... Už je tomu nějaký ten pátek, co mě nějaký film překvapil a uzemnil. A teď se to stane Voldemortovi v kuchyni MasterChefa. Řekla bych, že to byl takový komediální fine dining, degustace různých překvapení a delikatesa morbidního humoru. Jakkoliv to vypadalo, že gastronomie se bere vážně, udělalo si to z gastra prdel roku od boku, aniž by to ve skutečnosti moralizovalo. Alespoň já jsem skrytou kritiku nevnímala, za což jsem ráda - myslím si, že je to vážně jeden velký joke na úplně všechno od high a low gastra, přes eko, udržitelnost a souznění s přírodou, po lidské neřesti a slabé stránky. Nemyslím ale, že šlo o politickou satiru na současnou společnost, nýbrž o čistou komedii v poker face stylu. Která na současných tématech těží a využívá je pro sebe. Nemyslím si taky, že by šlo o vyprávění příběhu o kterékoliv z postav (a proto ani zklamaný šéfkuchař není hlavní motiv), nýbrž vše, co je řečeno a ukázáno, je - samostatně i ve vzájemné souvztažnosti -  jen prostředek k dosažení cíle - zapůsobit, šokovat, pobavit. Hltala jsem každou sekundu a přijde mi to pošahaně geniální. Vtipné. Včetně ukázky malých dílčích dramat odehrávajících se u každého jednoho stolu - kdyby někdy někdo skrytou kamerou natočil skutečné rozhovory hostů v restauraci a poskládal by je do jedné stopáže, asi takhle nějak podobně absurdně by to působilo z pohledu nezaujatého třetího v každé restauraci - dobrá a blbá témata, různé charaktery, různé projevy, někdo se vychloubá, jiný že sebe dělá někoho, kým není, přehlídka rozličných emocí, příběhů, osudů, informací... prostě dohromady jeden velký pelmel vytržených kontextů, který nezúčastněnému nedává smysl a působí v jeho očích zbytečně tím spíš, oč víc mu zainteresovaní účastníci přikládají význam. Nad tímhle faktem jsem se fakt od srdce zasmála. Asi jako pomazánky na chleba servírované bez chleba. Film brilantní. (04.07.2023)

Vskutku veľmi zvláštny film. Bohužiaľ, sledoval som ho v čase, keď sa mi totálne zrútil život a jeho jediný skutočný zmysel. Už zase a opäť, som sa na to mohol len bezmocne dívať nech som konal akokoľvek. Je to skľučujúci pocit, ktorý nikdy nesmiete dať pocítiť osobe, ktorú milujete. Je ním beznádej. Dajte si na to prosím pozor, bolí to nepredstaviteľne. A teraz premostenie od reality k filmu, presne takýto pocit bezmocnosti a beznádeje museli pociťovať hostia v reštaurácii na ostrove doktora moroua. Ralph sa zhostil úlohy masterchefa excelentne a hoci film obsahoval samozrejme niekoľko nelogickostí a iracionálnych konaní postáv, nedá sa mu uprieť atmosféra a originalita. Nuž, keď nabudúce budete haniť studenú polievku vo vašej táckarni, myslite na to, že by mohla byť aj vašou poslednou. So šéfkuchármi nie sú žarty. Úprimne ma to mrzí. Odpusť a neopúšťaj ma. (17.10.2023)

Trailer na Menu na mě asi od půlky léta vyskakoval prakticky při každé návštěvě kina. Ačkoliv mi tak asi po pátém zhlédnutí začal extrémním způsobem lézt na nervy, protože už jsem ho samozřejmě v ten moment znal nazpaměť, řekl jsem si, že když mi ten snímek v kině s tak otravnou pravidelností neustále cpou před obličej, prostě a jednoduše se na něj v den premiéry vydám. No a výsledek? Ačkoliv je Menu poměrně sympaticky natočenou a rychle plynoucí kritikou bohaté vrstvy společnosti, ve které se navíc sejdou herecká jistota Ralph Fiennes a stále zářivější mladá hvězda Anya Taylor-Joy, jedná se v konečném výsledku jen o hezky vypadající, avšak zcela průměrný snímek, který sice nakousává zajímavé a velice aktuální téma, zároveň k němu ale nic moc neříká a po hodině a půl prostě jen tak mdle skončí. Podle krásného vizuálu, hereckého osazenstva a poměrně štědrého rozpočtu nicméně hádám, že tady byly ambice malinko výš. Tvůrci na ně ovšem prostě a jednoduše neměli potřebné ingredience, a tak nám místo šťavnaté a dobře propečené kritiky společnosti naservírovali jen mdlou, nedopečenou, ale zároveň lehce spálenou nudu, po které za pár měsíců neštěkne ani pes. Režisér Mark Mylod prostě nedokáže jakkoliv budovat napětí či natočit a zinscenovat scénu tak, aby vás alespoň trochu šokovala či nějakým způsobem zasáhla. Moc tomu přitom nepomáhá ani nic neříkající a do ztracena mířící scénář. Nebýt přitom charismatu ostříleného štramáka Fiennese a šibalského kukuče Taylor-Joy, byl vy výsledek ještě o řád slabší. Menu je tak nakonec jen nikoho neurážející průměr, kterému ten jeden lenivý večer klidně dopřát můžete, nic světoborného od něj ale raději neočekávejte. Slovy klasika mezi filmovými kritiky: „Hezký, ale k hovnu“. (18.11.2022)

Kombinácia "komediálny horor", ktorá tu v komentároch často padá, mi nie je po chuti. Vo svojej podstate je to oxymoron, ktorý zákonite nemôže fungovať. A nefungoval... (18.11.2022)

Já vlastně ani nevím, jak mám tenhle film hodnotit. Horor to fakt asi není, spíše thriller s velkou dávkou černého humoru. Námět je rozhodně zajímavý a originální, ale přišlo mi, že v druhé půlce chybí tempo, které bylo v první polovině filmu. Možná je to vyhrocené zbytečně až moc, takže to nepůsobí příliš autenticky -- od prvního momentu je divákovi jasné, že na tom místě je asi fakt něco hodně špatně (což je asi záměr, nevím?). Ralph Fiennes je naprosto geniální, ale celkově herci ten film táhnou hodně nahoru. Je dost možné, že až to uvidím znova v televizi, že to hodnocení budu měnit (spíše k horšímu), zatím ale 75% (18.11.2022)

Vůbec to není o jídle. Teda je, ale jinak. Akorát jsou vedle něj na jídelníčku ještě postavy, emoce a události. Ten film jako by byl svým vlastním výkladem, šablonou svého konceptu, který dokonale zapadá do celistvé myšlenky - je to Menu o mnoha chodech, které se nejdříve příjemně rozvíjí, napíná nás a šponuje, sužuje mezi tím, jak moc si vychutnáváme pokrm, co máme na talíři, a tím, jak moc se těšíme na ten další. Pak přichází zlom, chuťové pohárky jsou zmatené, nové ingredience zapínají mozek, přemýšlíme. A šéfkuchař nás má právě tam, kde nás chtěl mít. Do homeostázi hypnózy stále ještě přikované strhujícím dějem vtrhne vichřice a rozdrásá ji. Přehodnocujeme svůj postoj, sumarizujeme banket, váháme, očekáváme vyvrcholení, dezert. Místo něj přichází fenomenální, ostrovtipné finále. Výsměch. Bizarnost a absurdita. Zážitek není separátní, vnímá se jako jedinečná syntéza. Boží. (20.11.2022)

Hravé psycho / fancy bizár. (11.12.2022)

Toto sa nemalo dostat na svetlo sveta a uz vobec nie do kin. Esteze som tam nesiel a film som pozrel iba doma na nete. Chaoticky pozliepane chore napady sefkuchara, nic tu nedavalo zmysel, cele toto teatralne kulinarske umenie bolo iba strata casu. Miestami som dufam ze ma "maestro" niecim ocari, no nic sa neudialo. Jedna * asi iba za to ze som sa tu poucil ze mam nabuduce viacej verit vlastnemu instinktu. (17.12.2022)

// "I suppose I should have stabbed him in the throat that night. But we aren't so smart, when we are young." // Už keď prídete do kina a uvidíte tam ten lesknúci sa plagát na The Menu, a vedľa neho si prečítate horor / komedie tak vám je úplne jasné o čom ten film bude, kto je hlavný záporák, kto je hlavný hrdina a plus mínus ako to celé skončí. No a to je v podstate plus-mínus celý film. Vlastne jedna vec ma docela prekvapila, to jest, že pri filmoch s podobnou premisou často býva niečo na štýl "hide and seek", a keďže toto je film o jedle, tak som si hovoril, že také niečo tam ozaj nedajú, no... mýlil som sa. ALE, aj napriek tomu, že dej filmu nie je žiadna veľká sláva, tak to akým spôsobom je to natočené, ma až prekvapivo bavilo. Mark Mylod (režisér) spolu s Colinom Stetsonom (ktorý má na starosť hudobnú kompozíciu filmu) nastavujú snímku dosť pohodlné a zábavné tempo (strih, audiovizuál, rozdelenie filmu do pomyselných kapitol), ktoré je doplnené veľmi kvalitnými hercami (hlavne teda Anya Taylor-Joy, ktorej tento typ rolí veľmi ide, ale aj Ralph Fiennes, ktorý je hlavným zdrojom emócií) a chytľavými dialógmi, ktoré medzi sebou vedú. Tým pádom som sa skutočne nenudil a aj keď dej nebol nič moc, tak z tejto stránky som bol až nadmieru spokojný. Čo mi trošku vadilo, je množstvo emócií, ktoré tu je, ale je ho tu málo, hlavne teda zo stránky jedla tu nie je skoro žiadne (počujeme postavy rozprávať o tom, ako im jedlo chutí, ale nikdy poriadne nevidíme ako si ho niekto strčí do úst a výrazom v tvári nám naznačí, že je to fakt lahoda, tým pádom som pri pozeraní filmu nemal takú chuť si niečo dať, ako napríklad pri pozeraní Ratatuille). // Ale na záver som si film celkom užil. 6/10 (04.01.2023)

Strávník si může říct, že tohle menu mu je servírovaný drze, zdlouhavě, dle pravidel, co se mu nelíbí a reagovat stejně jako hosti - vzpouzet se, nadávat, vracet jídlo atd... Ale jsou to pouze kříklounský zákazníci, který nemá nikdo rád. Nebo, to je ta druhá možnost, se usadím a nechám si chody servírovat v režijním a scenáristickým mistrovství (v první části) a se zdařilou a nepřeplácanou zručností (ve druhé části). Není to na michelinskou hvězdu, ale vzhledem k tomu, že tu většinou hodnotí ti, kteří jsou zvyklý na hambáče (nebo cheeseburger) z netflixu, ji dávám. (04.01.2023)

Pro rok 2022 už druhá komediální satira, která si jako jedno z témat bere utahování z společnosti snobů, tím prvním byl vynikající Trojúhelník smutku, který řadím k tomu nejlepšímu, co filmový rok nabídl. A přál bych si říct, že se nám stejného úspěchu dostalo hned dvakrát... Menu je jednoduchá ale okázalá konverzační komedie s thrillerovými prvky. Poměrně neznámý Mark Mylod si musel asi hodně nakoukávat Hitchococka, když se vytasí s něčím takovým.. Zajímavé obsazení včele s démonicky klidným Ralphem Fiennesem a pořád skvělou Anyou, která uzavírá rok další skvělou peckou. Ten úvod mysteriózní úvod je parádní, a jak příběh s každým dalším hodem nabírá na obrátkách, tak mu ale příliš brzy začne docházet dech. Charizmatický šéfkuchař, který všem představuje nezapomenutelný životní zážitek, který ho nejen zvládne triumfálně proslavit, nýbrž se ale dočká i svojí vytoužené satisfakce... Na druhé straně kuchyně stojí modelová skupinka snobů, skrze něž jsou nám servírovány pomrknutí na všelijaké společenské role a problémy. Jak se daří neustále pumpovat napětí, tak ale tvůrci nemají zájem ani jednou upouštět páru nějakou humornější vložkou. I proto se v postupujícím příběhu začíná hrnec přehřívat a snímek podle mého s rostoucí stopáží ztrácí na atraktivnosti.  A když se následně odkrývají všechny tvůrcovské karty a nám se prokresluje především pozadí tajemného šéfkuchaře Slowika spíš než ke spokojenosti příběh bobtná a přešlapuje na místě. Jakmile Slowik začne zatápět pod kotlem, tak sice napětí eskaluje nevyšších bodů, tak přesto se pořád děje úplně kulový. Závěrečné vyústění je jasně nejlepší částí, přesto už pro mě spíše převařeného pokrmu, na který po té době nemám takovou chuť, jako na začátku. Avšak ten cheeseburger byl šmakózní! Jako celek to pro mě není taková pecka, ale podobných filmů zase není tolik, abych se jich mohl přejíst. Nemůžu se dočkat, v čem se Anička objeví příště, ale už teď nemám obavu.. Není to sice takové veledílo, ale rozhodně mu nechybí elegance a nápaditost. 70% (05.01.2023)

O tom, že řada špičkových šéfkuchařů je šílená není sporu. Jeden, jménem Heppner, například budoval tajnou armádu a chtěl svrhnout německou vládu. Další (Prigožin) je přezdíván jako Putinův šéfkuchař, sní o změně světového řádu a chce svrhnout "Satana". Jiný spáchal sebevraždu, protože nedostal nějakou pitomou hvězdičku. Řada dalších satana uctívá, aby jí dostali. A i ten náš Pohlreich začíná blouznit, propaguje podprůměrné maso z Lidlu a začíná mít třasavku. Film Menu tohoto faktu velmi chytře a vtipně využívá a dotahuje ho ad absurdum. Jak deprimující musí být servírovat den co den umělecké dílo snobům, zlosynům a idiotům, kteří by si nezasloužili ani špekáček? Kombinace komedie a mrazivého thilleru není vůbec jednoduchá, tento má navíc podobně jako Uteč zajímavý myšlenkový přesah. Není nad  poctivé hamburgery, to je řešení v této zpovykané a pokrytecké době. (05.01.2023)

Parta lidí je skoro 2 hodiny v restauraci 'U zmagořelého kuchaře'. Tam sedí, tlachají a kuchař vymýšlí hovadiny. Z celého filmu bylo zajímavých dohromady tak 10 minut, zbytek je protahovaná otravná vata. Pokud si chcete ušetřit čas, tak prvních 60 minut lze zcela přeskočit, jsou o ničem, tedy zbytečné. Pak si připravte ovladač a pokaždé, když vás to začne nudit nebo srát, tedy prakticky furt, přetáčejte vpřed. No a za 20 minut máte hotovo. Stejně tam není na co koukat a diváka vlastně jen zajímá, jak ta srajda dopadne. (20%) (07.01.2023)

Váhám mezi 3* a 4*. Dost podobné jako Trojúhelník smutku, ale ten byl minimálně o třídu lepší. Spíš o menší parník lepší.... (07.01.2023)

Raritka. 😀 (08.01.2023)

Vizuálně velmi povedený film, který nabízí značný prostor pro úvahu nejen nad naším vztahem k jídlu, ale také nad krátkozrakostí elit. Předně se film zabývá rozdílem mezi nižší společenskou třídou jejíchž úkolem je služba třídě movité a vyšší společenskou třídou, která se dotkla komfortu nedosažitelného pro běžného smrtelníka. Bohužel extrémní míra pohodlí vede tyto elity k nenasytnosti a trvalé nespokojenosti, která deformuje ty, kteří jim "slouží". Nejlepší příklad, který můžeme na tento začarovaný kruh použít, je právě jídlo. Jídlo, které společnost žijící v přebytku posunula na úroveň umění a postavila jej na zlatý piedestal lidské rozmařilosti. Žijeme ve světě, kdy lidé nekonzumují aby žili ale žijí aby konzumovali - nebo ještě lépe, ochutnávali. Poslední metou je enormní přebytek peněz v kombinace s egem, které dává jedinci vědomí své vlastní nadřazenosti nad chudší vrstvou obyvatel, což vede k přirozené hierarchii mezi elitou a "poddanými". Celý tento koncept je v závěru destruktivní pro každou část společnosti. Určitě by se dalo říct, že skupina elitářů mohla být více různorodá, vyprofilovaná - aby divák neměl pocit, že šéfkuchař je v podstatě zahořklý psychopat, který se chce pouze pomstít těm, ke kterým cítí největší zášť. Na druhou stranu i to svědčí o absolutní profesní deformaci. V závěru musím říct, divák nedostane prostor k nudě, je to zábavné, relativně promyšlené a má to myšlenku - ač v závěru povrchní, věřím, že filmu ublížil nejvíce střih. (09.01.2023)

Jsem tak rád, že vznikají pořád originální filmy s dobrými zvraty. Film nám postupně odhaluje, že to není jen tak nějaká večeře a dělá to dobře. Celou gradující potemnělou atmosféru jsem si užíval plnými doušky od předkrmu až po dezert. Samozřejmě tu jsou skvělé herecké výkony. Ralph Fiennes je špička a moje oblíbená Anya Taylor-Joy je jako vždy taky skvělá. No a Nicholas Hoult tu hrál taky výborně. (11.01.2023)

Nevyzpytatelný to filmový pokrm, který mi byl tímto naservírován. S místním osazenstvem, se kterým se ocitáme ve vyhlášeném restauračním zařízení, které je zřízeno na odlehlém ostrově, a to někde kdesi. "Mádnes" Voldemort, který tu předvádí bestiální výkon, při autentickém ztvárnění ďábelského šéfkuchaře a názorným způsobem ukazuje, kam až lze vlastně zajít, když se člověk pohybuje na vrchní hranici kulinářského umu. Toto kuchařské mistrovství, to se objeví na stole pouze cílové smetánce, která je záměrně obsazena variabilním lidským odpadem. Snad mi dámy odpustí, toto lehké nastínění děje, nyní budu skromným způsobem pokračovat. Nebudu Vám lhát, už od samého začátku moje chuťové receptory překypovaly nadšením. Kuchařský sbor, který nosí na stůl jednu "degustační pochoutku" za druhou, dokonale lemující rámec této speciální pohostinské služby, která skýtá mnohá překvapení, avšak již nad hradby požitku, který se primárně týká slasti jazyka. Zábava tu začíná s první prolitou krví, kdy můj apetit též nabíral raketové tempo. Příběh graduje i s pokračováním tohoto specifického zážitku, takže netřeba vlastnit obav. Dovolil bych si i vsuvku, že představení jednotlivých chodů, je krásnou hořkosladkou třešničkou na pomyslném dortu. Za slabší část považuji dezert, který již nebyl vybrán z úrovně podmanivých ingrediencí potravinového průmyslu, nýbrž zcela volně dostupných surovin. Ke konci jsem též pociťoval jemnou sytost mého žaludku, která se musí promítnout na mém ekvivalentu Michelinských hvězd. Avšak, při celkové kalkulaci a placení této večeře, to bych vskutku neváhal vytasit tučný bakšiš. 4* (12.01.2023)

Celý film čakáte, že sa niečo poriadne udeje a ono je to vlastne jedna veľká slabota s premárneným potenciálom, ktorý šlo ochutiť lepšie, než len banálnym rozuzlením a horkosladkým priebehom. Pôsobí to ako artovka ale nenápadne je to stvorené pre masy už len kvôli menám Fiennes (ok), Taylor-Joy (jediná zmysluplná postava), Hoult (najviac odveci postava). Tým, že na place zomrie jeden človek a tomu druhému odseknú prst ešte neznamená, že film možno označiť ako horor (ďalší marketingový ťah). Druhú hviezdu nedám len z toho dôvodu, že to pre to hodnotenie nepôsobí tak nekvalitne. Slabota. (13.01.2023)