Asteroid City

Jako by tu Wes Anderson završoval svou filmařskou práci a přivedl své jednotlivé mikrohrátky se vším možným k nejvyšší možné míře snesitelnosti, a pro člověka, který není plně pohlcen jeho filmy a dopodrobna s nimi seznámen, asi až přes možnou míru snesitelnosti. Asteroid City je z filmařského hlediska naprosto čistým hračičkovým filmem, který Anderson točil výhradně pro své publikum a ostatním se nedá moc divit, že se jim nelíbí. Veškerá tvůrčí filmařská fantazie se tu dostává do popředí na úkor klasického zobrazení postav a děje, které jsou naopak spíše na druhé koleji. Jak bývá zvykem, tak film je doslova natřískám hvězdnými jmény, které se pohybují v do nejmenšího detailu propracovaných scénách, které přeskakují od absurdní retro komedie až po existenciální snové psychodrama s přesahem veškeré lidskosti a prosby k uvědomení si sama sebe a svých činů, doprovázené titěrně vypiplanou Desplatovou hudbou. Asterod City není Wesův nejlepší film, ale je doposud asi nejnáročnější pro širší publikum. Každopádně já jsem jako věrný fanoušek spokojen a těším se na další setkání s ním. (24.06.2023)

Wes Anderson se urval ze řetězu ještě více, než je u něho obvyklé. Po technické a filmařské stránce je to vymazlené do nejmenšího detailu. Problém je však ve scénáři, v postavách a v příběhu. Je to celkem nuda, která mi nedávala moc smysl - pochopil jsem pointu, ale i tak. Anderson si opět sehnal hvězdný ansámbl a na hercích bylo vidět, že je jim jednou, co hrají, ale jsou rádi, že jsou ve filmu Wese Andersona. Příště by to chtělo "klasický film" jakým byl film třeba Až vyjde měsíc nebo Život pod vodou. (10.08.2023)

Jestli měla tahle rádoby umělecká slátanina nějakou pointu, tak jsem k ní nedošel. 40 minut stačilo. (23.08.2023)

‚‚Ale nééé! Tarantino používá až moc krve a násilí!‘‘ (začne se ozývat dětský pláč) ‚‚Ale nééé! Nolan si až moc často hraje s časem!‘‘ (dětský pláč nabývá na intenzitě) ‚‚Ale nééé! Fincher používá až moc CGI na dokreslení pozadí!‘‘ (na scénu vstupuje otec a vytahuje z kalhot pásek) ‚‚Ale nééé! Wright dělá až moc rychlé střihy!‘‘ (údery pásku se začnou rozléhat po místnosti a dětský pláč konečně utichá) Ne, vážně, kdo by to byl kurva řekl, že film od Wese Andersona bude vypadat jako film od Wese Andersona? Pokud snímek haníte z jakéhokoliv jiného důvodu, tak já váš názor plně respektuji, ale tohle považuji za pouhopouhé trapošení. Pro každého, kdo ohrnuje nos nad tím, jak byl na filmu až moc poznat rukopis pana režiséra, tedy tímto srdečně věnuji svůj druhý prst napravo od palce. (27.06.2023)

Wes Andersen Vás zláká na obal jako nová příchuť kofoly. Jdete si ji koupit i když víte, že ta předchozí stála za starou bačkoru a ta před ní byla ještě horší. Originál je jen jeden a Wes si ho vykradl natolik, že už to snad nikoho nemůže bavit. O čem že to bylo? (11.07.2023)

Strašně dlouho jsem si nevěděla rady s hodnocením… je to takový ten typický Andersonovský bizár… a v tomto barevném bizáru se nachází ještě vtěsnaný černobílý větší bizár, který to podle mě trochu kazí. Jinak ta barevná část filmu je vtipná… strašně se mi líbila kamera… ale něco tomu k vyššímu hodnocení chybí. A přitom je to naprosto nadupané hollywoodskými hvězdami. Možná jsem měla příliš vysoké očekávání. [Festival de Cannes 2023] (29.05.2023)

Asteorid City se mi moc nezamlouval už v trailerech a jen se mi po shlédnutí filmu potvrdilo, že tomuhle dílu chybí silnější příběh a zajímavější postavy. Přitom dřív ve Andersonových filmech měli postavy charisma - už minulá depeše leccos naznačovala, ale Asteroid City je po stránce scénáře hrozně slabý. Vizuál je sice opět jednoznačně pětihvězdičkový, ale to prostě nestačí. V porovnání s Moonrise Kingdom nebo Grandhotel Budapešť o dost slabší. (05.07.2023)

Doby, kdy mě ta symetrická čumenda pro honily bavila, byla ještě po Grandhotel Budapešť, a už tam jsem se přeandersonoval, ale ta tvůrčí genialita je u Wese ohromná, a fakt vypiplaný detaily by dráždila v šulínku každého trypofobika. Tohle už je moc velký kalibr něčeho, co ještě akceptuji, a sice to má hodně zvučná jména, dokonce ještě bez Murryeho, který nechyběl snad ani v jednom snímku od Andersona, takže mně to dost překvapuje. Asteroid City už je čistě jen samohoninda pro sexuology v klášteře. #uhorkovásezóna🥒 (19.07.2023)

Nie som ani zďaleka fanúšik Wesa Andersona, takže hodnotím film viac-menej bez akejkoľvek zaujatosti. Prišlo mi to celé prinajlepšom ako fajn oddychovka trochu vylepšená špecifickým vizuálom a obsadením. Samotný main story bola meh, sem-tam trochu nuda, jednotlivé scénky úsmevné, soundtrack a setting fajn. Čo mi chýbalo, bola nejaká tá zapálenosť postáv or at least giving a fuck o situácii, v ktorej sa ocitli. Finále bolo docela tiež antiklimatické a viac tlačilo na humor/bizarnosť, čo ho určite urobilo u mňa aspoň pamätným. Dám slabé 3*. (27.06.2023)

Asi nejsložitější a nejnáročnější Andersonův film, který mám popravdě i já problém pochopit. Anderson tentokrát využívá svého stylu, ale nevypráví svůj jednoduchý přímočarý příběh, jako vždy. Tohle je trochu jiná liga a popravdě mi to zas tolik nesedlo. (26.07.2023)

Wes Anderson je pro me něco jako Terrence Malick. Každý se sice filmově prezentuje úplně jinak, co mají ovšem tito dva šašci společného, tak že si hrají na ultimátní umělce, pro naprostou většinu publika nicméně představuje jejich tvorba jen nesnesitelnou nudu, a jejich ,,kvalitu“ docení jen pár pozérů, rozplývajících se nad jejich osobitým stylem a vizuálem a masturbujících nad lavinou výrazných hereckých jmen, ovšem na to já musím reagovat jen slovy: vždyť je to pořád a pořád dokola to samí! Vždyť už je to doslova otravný. Konkrétně Anderson se každopádně prakticky od začátku své kariéry ale opravdu zatím nikam neposunul, a pořád jen dokola recykluje jak své nápady, tak zpracování, a tak ve výsledku vlastně nedocílil ničeho jiného, než že jeho filmy už vůbec nefungují a že působí spíš už jen otravným dojmem. V případě Asteroid City to celé ovšem ,,vytunil” ještě o to víc, že totálně selhal i příběhově, jelikož tohle je totiž doslova a do písmene už ryzí zápletkový paskvil, plácající se na jednom místě, bez vývoje, bez jakékoliv kostry, jen sto minut naprosto malicherného žvatlání, a co nabídne závěr, to se nedá označit jinak, než jako ultimátní fiasko, které se zcela vymklo kontrole. A když vezmu v potaz ještě i fakt, že tentokrát Anderson selhal i co se týče postav, které toho dříve také dost zachraňovali, tak musím ve výsledku konstatovat, že Asteroid City je nekompromisní filmový debakl, u kterého jen doufám, že uštědřil svému tvůrci pořádný políček, který ho snad probudí ze své vlastní arogance a uvědomí si, že si vážně nemůže dovolit úplně všechno. Za mě se zkrátka jedná o absolutně nestravitelnou podívanou! (24.01.2024)

Mam rad divne filmy. (12.02.2024)

Každý si občas rád hraje. Se slovy, s šílenými nápady nebo třeba s kombinacemi barev oblečení, které si vybírá, když ráno vyráží z domu do práce. Wes Anderson je se svou zřejmě nekonečnou fantazií a nápady mistrem hraní se vším možným, co si jen člověk dokáže představit (nejen) ve filmu. Ne každému to bude vždy po chuti, ani mě pokaždé pan režisér nelapne. S Asteroid City se ale u mě trefil (barevným, že to snad barevnější být nemůže, i když u Andersonových filmů se většinou později přesvědčíme, že může) do černého. Zase jednou jsem si užívala tu jeho osobitou pohodu, nápaditost, tragikomiku. Několikrát jsem se při různých monolozích či dialozích odříkávaných postavami mnohdy v šíleném tempu přistihla, jak uvažuju, že přesně či zhruba takhle bych se v ten či onen moment projevovala, kdybych ztratila všechny zábrany a začala hlasitě přemýšlet nad nesmrtelností brouka nebo kdybych se naopak chtěla chovat až příliš podle konvencí. Bavilo mě, jak to bylo často bez mrknutí oka vyhnáno do krajností, nevadilo mi, že to někdy asi vůbec nedávalo smysl - dokázala jsem si ho v tom totiž většinou sama pro sebe tak nějak přirozeně nacházet. Vplula jsem do Andersonova světa divnolidí (možná vlastně úplně normálních lidí?) a ačkoli jsem ty lidi neznala a ani na konci příliš nepoznala, bylo mi s nimi strašně dobře. Možná bych film zvládla i bez těch černobílých vsuvek, ale když ony měly taky styl a byl v nich Bryan Cranston... A tak vůbec... Jsem moc ráda, že po Francouzské depeši, která šla zcela mimo mě, mě Wes Anderson zase jednou potěšil, že se mu podařilo velmi přesně zabrnkat na mou strunu (snad nevinného a neškodného) drobného "nenormálna". Toho, které má podle mého mínění v sobě každý z nás, jen je ukryto jinde a reaguje na jiné podněty. Těším se, že taková pěkná reakce se nám s Wesem Andersonem nepodařila naposled. A co vy víte? Jestli Asteroid City nebyl Váš šálek čaje, možná právě další Andersonův film bude představovat šém Vašich nejniternějších strun, které se občas potřebují rozeznít... 80 %. (03.07.2023)

V mém vidění nečekaně zábavnější a podnětnější, než předchozí 'French Dispatch' (u kterého jsem ke konci usnul), nemluvě o Scarlett, která se tu opět odhalí v celé své ženskosti a ten archetyp "alkoholičky, co bude jednoho dne pravděpodobně nalezená ve vaně s prázdnou lahvičkou pilulek na spaní, rozesetých po podlaze" a dialogy s Schwartzmanem tvoří asi nejzajímavější část filmu. Casting, jak už udělal Wes svým trademarkem, je tak nabouchaný, že nechápete (třeba i taková drobná role jako Matt Dillon v roli automechanika), ale spousta vtipných perspektiv a parodií, možná i v rámci aktuálního politického dění, možná spíše tohle by si měl člověk pustit po Oppenheimerovi. Bryan Cranston opět projevuje svůj comedy timing "Am I not in this? Excuse me, Im not in this." Automaty na všechno. Banda lidí uvíznutých ve fiktivním městečku, které už nemůže působit více fiktivněji (k tomuhle se Wes ale musel dopracovat tuctem filmů). Vlastně tu plastičnost Anderson dohání do takové ad absurdum míry, jako třeba Tarantino násilí, nejde o žádnou vážnou glorifikaci, jde jen o jednu velikou nadsázku. Je to komedie, ffs. 72% (14.07.2023)

Wes Anderson ve své novince radikalizuje a rozšiřuje svůj dosavadní styl, aniž by se příliš opakoval. Rozhodně se nejedná jen o recyklaci zavedených postupů (frontální snímání, středové kompozice). Na první pohled se ale může zdát, že právě zde nejvíc platí častá námitka vůči Andersonovým posledním filmům, tedy to, že opouští propracované a uvěřitelné postavy postavy kvůli úniku do vypiplaného, ale umělého fikčního světa. Asteroid City se sice ještě více odchyluje od tradičního způsobu vyprávění a klasických psychologických portrétů postav, nikdy je tím ale zcela neopouští. Důraz na nahodilost dění na plátně může zprvu odcizovat, nakonec nás ale o to víc propojuje s postavami, které jen stěží dokáží ve svých životech najít smysl. Stejně tak komplexní vypravěčská struktura (film o přípravě divadelní hry, kterou před námi film inscenuje) jen ukazuje, jak je pro Andersona a jeho postavy klíčové zvnějšnění svých problémů prostřednictvím fikce. Více zde. (14.07.2023)

Je to Andersonovka každým coulem to jo, ale já se vlastně ani nebavil. Hromada známých tváří neznamená kvalitní film. Jeho předešlý snímky mi bavily teda víc. Možná příště 45% (15.07.2023)

Vůbec nevím, co si o tomto snímku myslet...přišlo mi to spíše jako divadelní představení s excelentním hereckým obsazením...to by tomuto filmu mohl závidět každý jiný... Herci si to asi užili po těch všech vážných, akčních rolích, ale já se moc nebavil a dokoukal jsem to spíše jen ze zvědavosti... (21.09.2023)

Wes Anderson znovu nabízí osobitou poetiku, zajímavou mizanscénu, manýrismus, množství aluzí, a stejně tak top casting roku. Celkový rámec mi tu ale přišel trochu nadbytečný a jen málo nosný. Nicméně jsem fanouškem předestřených aluzivních snímků, a tak jsem té návštěvy feel-good bizarního městečka nelitoval... 65 % (24.06.2023)

Pridejte, ci odeberte libovolny pocet hvezd podle vaseho vztahu k stylu a dilu Wese Andersona. (18.07.2023)

Film se vyznačuje zvláštní, nepřirozenou, ale nikoli nepříjemnou barevností. Herci hrají v kulisách, které vypadají jako kulisy. Do toho občas černobílé vstupy s povídáním o psaní scénáře nebo divadelní hry či co to vlastně je, prostě toho, co se ukazuje v tom barevném filmu. Pád dobrých dialogů, jinak film veskrze o ničem. V podstatě je to artistické cvičení nějakého narcisty, kde forma zcela převálcovala obsah i myšlenku, tedy pokud to nějakou myšlenku mělo. Půl hvězdičky za barvičky, půl hvězdičky za holčičky, z nichž jedna byla upír, druhá mumie s uříznutou hlavou pohřbená v Egyptě a třetí víla. (20.07.2023)