Adramelech

Psychologický příběh ve sci-fi balení, to všechno s retro patinou poloviny osmdesátých let. Začátek dobrý, ale od momentu, kdy se tam objevil malý mimozemšťánek Zamis, to začalo být sentimentální. Kdysi možná téměř kultovní film, dnes už spíše jen kuriozita.

Námět filmu není nikterak originální, ale filmů s originálním námětem je jak šafránu. Co mají ti filmaři pořád vymýšlet? Řemeslné zpracování by bylo slušné, kdyby byl příběh podaný přehledněji. Také stopáž by bylo třeba tak o půl hodiny zkrátit. Dobrá hláška: „Protože jsme tady všichni buď hinduisté nebo muslimové, no, možná je tam nahoře mezi trámy schovaný nějaký křesťan...“ Tomu říkám shrnout poměry v současné Anglii do jedné věty, byť zatím možná s drobnou nadsázkou.

V roce 1983 byl svět bezpečnějším místem než v současnosti. Dnes je Západní Evropa okupovaná muslimy, na území Ukrajiny probíhá válka EU proti Rusku atd. Po převratu se u nás zrušily sklady materiálu CO (civilní obrany), kryty se přestaly udržovat a z československé lidové armády se stala nepříliš početná profesionální armáda, protože kapitalistický stát lidovou armádu mít nemůže. Co by občané v případě války hájili, když nám tu nepatří už ani židle pod zadkem? Majetek zahraničních kapitalistů? – Film nás vrací do téměř idylické doby, kdy ještě doznívala studená válka. U nás se za éry socialismu dbalo na to, aby občané věděli, jak si v případě nukleární války mají počínat. Na základní škole mě bavila cvičení CO, protože se při nich za účelem navození válečné atmosféry pokaždé odpálila aspoň jedna dýmovnice. V rámci cvičení CO jsme se – už na střední škole – učili střílet z malorážky a házet maketou granátu. Školení CO pro pracující byla o něco méně záživná, ale promítaly se při nich pěkné instruktážní filmy. Ví dnešní mladá generace, jak si počínat při jaderném útoku? Že k takovému útoku došlo, poznáme podle toho, že uvidíme charakteristický atomový hřib. V takovém případě je třeba lehnout si na zem hlavou směrem od místa výbuchu a něčím si zakrýt hlavu. Když se přežene tlaková vlna, odebereme se do nejbližšího krytu, kde vyčkáme poklesu radiace. V jednom instruktážním filmu jsem viděl, jak družstevníci v ochranných oděvech a plynových maskách hrabou seno. Sena se radioaktivita asi nechytá a krávy něco žrát musí, to dá rozum. Podívejme se, jak se ve Dnu poté s tématem nukleární války popasovali američtí imperialisté. – Prvních 40 minut se ve filmu ukazují fragmenty životních příběhů různých US občanů. Je to zhola nezajímavé až na scénu, kdy se lékař v nemocnici ptá pacienta (černocha), který čeká na operaci srdce, jak mu chutnal oběd. Pacient odpoví, že krocan byl dobrý, ale že nedostal žádnou zmrzlinu. „A jakou byste rád?“ zajímá se lékař. „Vanilkovou a kávovou,“ dí pacient a doktor žene sestru, aby sehnala zmrzlinu. Moc by mě zajímalo, jaké si negr platil zdravotní pojištění, že ho tak obskakovali. Většině Američanů jejich zdravotní pojištění totiž pokryje jen tu nejzákladnější péči, rozhodně ne operaci, natož operaci srdce. – Že by ohnisko mezinárodního jaderného konfliktu vzniklo v NDR, jak se ve filmu líčí, je absurdní. Takovou chybu by soudruzi v NDR neudělali. Ale dějiny jsou plné bizarností. Když probíhal konflikt mezi Řeporyjemi a Ruskem, osud světa také možná visel na vlásku. Je-li celková situace dostatečně výbušná, může se roznětkou stát téměř cokoli. Film má sloužit jako varování lidem, aby byli rozumní a neválčili spolu. Zatím to však nevypadá, že by si toto varování hodlali vzít k srdci.