Adramelech

V roce 1983 byl svět bezpečnějším místem než v současnosti. Dnes je Západní Evropa okupovaná muslimy, na území Ukrajiny probíhá válka EU proti Rusku atd. Po převratu se u nás zrušily sklady materiálu CO (civilní obrany), kryty se přestaly udržovat a z československé lidové armády se stala nepříliš početná profesionální armáda, protože kapitalistický stát lidovou armádu mít nemůže. Co by občané v případě války hájili, když nám tu nepatří už ani židle pod zadkem? Majetek zahraničních kapitalistů? Možná se počítá s tím, že případná atomová válka by byla rychlá, protože jaderné zbraně se značně zdokonalily. Film nás vrací do téměř idylické doby, kdy ještě doznívala studená válka. U nás se za éry socialismu dbalo na to, aby občané věděli, jak si v případě nukleární války mají počínat. Na základní škole mě bavila cvičení CO, protože se při nich za účelem navození válečné atmosféry pokaždé odpálila aspoň jedna dýmovnice. V rámci cvičení CO jsme se – už na střední škole – učili střílet z malorážky a házet maketou granátu. Školení CO pro pracující byla o něco méně záživná, ale promítaly se při nich pěkné instruktážní filmy. Ví dnešní mladá generace, jak si počínat při jaderném útoku? Že k takovému útoku došlo, poznáme podle toho, že uvidíme charakteristický atomový hřib. V takovém případě je třeba lehnout si na zem hlavou směrem od místa výbuchu a něčím si zakrýt hlavu. Když se přežene tlaková vlna, odebereme se do nejbližšího krytu, kde vyčkáme poklesu radiace. V jednom instruktážním filmu jsem viděl, jak družstevníci v ochranných oděvech a plynových maskách hrabou seno. Sena se radioaktivita asi nechytá a krávy něco žrát musí, to dá rozum. Podívejme se, jak se ve Dnu poté s tématem nukleární války popasovali američtí imperialisté. – Prvních 40 minut se ve filmu ukazují fragmenty životních příběhů různých US občanů. Je to zhola nezajímavé až na scénu, kdy se lékař v nemocnici ptá pacienta (černocha), který čeká na operaci srdce, jak mu chutnal oběd. Pacient odpoví, že krocan byl dobrý, ale že nedostal žádnou zmrzlinu. „A jakou byste rád?“ zajímá se lékař. „Vanilkovou a kávovou,“ dí pacient a doktor žene sestru, aby sehnala zmrzlinu. Moc by mě zajímalo, jaké si negr platil zdravotní pojištění, že ho tak obskakovali. Většině Američanů jejich zdravotní pojištění totiž pokryje jen tu nejzákladnější péči, rozhodně ne operaci, natož operaci srdce. – Že by ohnisko mezinárodního jaderného konfliktu vzniklo v NDR, jak se ve filmu líčí, je absurdní. Takovou chybu by soudruzi v NDR neudělali. Ale dějiny jsou plné bizarností. Když probíhal konflikt mezi Řeporyjemi a Ruskem, osud světa také možná visel na vlásku. Je-li celková situace dostatečně výbušná, může se roznětkou stát téměř cokoli. Film má sloužit jako varování lidem, aby byli rozumní a neválčili spolu. Zatím to však nevypadá, že by si toto varování hodlali vzít k srdci.

První český film v historii, kde herečka ukázala prsa. O hlavní roli měla velký zájem Adina Mandlová, ale její přítel Hugo Haas jí exhibování před kamerou zakázal. Role byla nakonec svěřena vídeňské herečce Hedy Lamarrové, která se tak zapsala zlatým písmem do dějin kinematografie. Tabu bylo prolomeno, ale ženy mužům dřívější útisk nezapomněly a dodnes jim jej oplácejí feminismem. Film vyniká dobrou kamerou a zapojením symbolických motivů do děje, mám na mysli zvláště motiv koně coby symbolu pudových sil. Také je tam krásný návod na svádění žen, i když nevím, zda by ještě dnes fungoval. Muž umístí do květu rostliny včeličku a rostlinu ženě podá. Ona cudně sklopí zrak, protože dobře chápe, že je to míněno jako výzva k souloži. Ne že by hned řekla „No tak jo, taky na to mám chuť,“ neboť ví, že slušná žena nezpřístupňuje svoji bliznu každému čmelákovi, který krouží kolem, ale nechá si věc projít hlavou a později za oním mužem přijde sama. Po romantickém úvodu následuje něco jako psychologické drama a film končí oslavou práce, budování a dělnické třídy. Záběry jak z padesátých let. Gustav Machatý musel být vizionářem, protože tím závěrem předběhl svoji dobu o dvacet let.

Z mého pohledu jde o čiročirý odpad. Vkus však může být různý. Na Zemi vyprodukované filmy o invazích mimozemšťanů platí mezi mimozemšťany za nejlepší komedie v celé galaxii. Dabují se do množství mimozemských jazyků nebo se aspoň opatřují titulky a prostřednictvím intergalaktu se dostanou i na ty nejodlehlejší planety. A diváci se všude válejí smíchy. Právě uměleckým hodnotám filmů, jako je tento, vděčíme za to, že Země byla vyhlášena za filmový skanzen galatického významu, a že pro mimozemšťany platí zákaz zasahování do pozemských záležitostí.