Adramelech

Pohled do života současných černých Francouzů a zároveň pěkný pavoučí horor. Arachnofóbií netrpím, ale mám pavoukům za zlé, že mi v bytě předou pavučiny. Když doma vidím nějakého lézt po podlaze, majznu ho pantoflem, když leze po zdi, chytím ho pinzetou, aby mi na stěně neudělal flek, a pak ho vyhodím ven oknem. Vaše smůla, pavouci, že nemáte chitinový exoskelet. Nevím, jestli mi v tom filmu přišla děsivější mentalita a způsob života Francouzů, kteří se živí krádežemi a různými ilegálními kšefty, nebo ti expanzivní a vražední pavouci. Nejspíš to první, protože takoví pavouci neexistují, kdežto fracouzské prostředí a poměry, jaké film ukazuje, by klidně mohly být zobrazené realisticky. Ponaučení: Jakmile jednou něco někam naleze a namnoží se to tam, už se toho nezbavíte. Kdyby film nebyl tak těžce postižený fenoménem černé obrazovky, bylo by to na čtyři hvězdičky. „Nic pořádně nevidím,“ volá jedna filmová postava. „No však já taky ne, kurva,“ odpovídám já. Ještě k závěrečné scéně z filmu, nad níž se někteří uživatelé pozastavili. Řekl bych, že filmoví tvůrci chtěli poukázat na solidaritu invazivních druhů napříč živočišnou říší.

Z filmu plyne ponaučení, že na to, aby mohl člověk kvalifikovaně podvádět a obírat lidi o peníze, potřebuje mít znalosti, musí mu to myslet a pokud možno by měl pracovat týmově. Čtrnáctiletý kluk tohle neměl šanci ustát. Opačným příkladem jsou třeba podvodníci, kteří okradou lidi pod záminkou zhodnocení jejich úspor. Přesvědčí je k investicím, které údajně doporučuje nějaká televizní hvězda nebo bývalý komunistický rozvědčík, zkrátka někdo známý, a lidé na to skočí a pošlou peníze na příslušný účet. Peníze pak obratem putují na jiný a odtud zase na jiný účet po celém světě, až někde zmizí. O takových případech se na webu píše velmi často. Nikdy jsem se ale nedočetl, že by pachatel byl dopaden a že by okradená osoba dostala své peníze zpátky. Mimochodem, spoléhat na hrabivost lidí je mnohem efektivnější než spoléhat na jejich soucit.

Zaujala mě anotace: „Přímý televizní přenos v roce 1977 se strašlivě zvrtne a vypustí zlo do obývacích pokojů národa.“ No ještěže nevypustil zlo do ložnic, kuchyní a koupelen národa! Ale lidé mívají televizory v obývácích, to je pravda. Ostatně i dnes šíří televize své (propagandistické) zlo do obývacích pokojů mnoha národů. – Nicméně film rozhodně zlý nebyl, ba naopak bych jej označil za velmi dobrý. Retrovizuál sedmdesátých let vystihli filmoví tvůrci opravdu věrně. Představa satanistické sekty přinášející dětské oběti však spadá až do let osmdesátých. (Z historie připomínám: V srpnu 1983 byl v Kalifornii obviněn jeden opravář svojí nevlastní dcerou z účasti na satanistickém kultu, neboť ji prý přinutil zabít nemluvně a pojídat výkaly jako součást rituálu. V září téhož roku bylo v Minnesotě obviněno čtyřiadvacet dospělých osob z obtěžování stovek dětí během rituálů, které zahrnovaly zvířecí oběti a vraždy. V říjnu čtyři děti z Arizony vyprávěly policii, že byly uneseny satanistickou sektou, omámeny drogami a sexuálně zneužity. V červnu 1984 bylo v Kalifornii vyšetřováno více než sedmdesát dospělých osob kvůli obvinění z kanibalismu, pití krve, pohlavního zneužívání dětí a zavraždění devětadvaceti dětí v průběhu satanistických rituálů, které se měly konat v kostele. V témže měsíci byli v Tennessee obviněni tři učitelé a kazatel z obtěžování, mučení a pokřtění šestadvaceti dětí „ve jménu ďábla“. Série těchto obvinění pokračovala na různých místech Spojených států a v neztenčené intenzitě trvala ještě dobré dva roky. Navzdory obrovskému úsilí policie se nenašlo nic, co by nasvědčovalo pravdivosti těchto obvinění. Jediným výsledkem grandiózní a několik let trvající policejní akce bylo odhalení několika výrobců dětské pornografie a zjištění, že k náboženskému zneužívání dětí dochází hlavně ve fundamentalistických křesťanských rodinách.) Filmaři se nechali inspirovat někdejší fámou a s velkou invencí ji zapracovali do děje. Příznivci mysteriózních hororů by si tento film neměli nechat uniknout.