Adramelech

Film ukazuje, jak žijí deklasované vrstvy americké společnosti. Hlavní hrdinkou je žena bez vzdělání a bez práce (pokud nepočítáme příležitostné krádeže a občasnou prostituci) s dětmi bez vychování, která horko těžko platí nájem, ale peníze na marihuanu má. Také už seděla v kriminále. „Nemůžu se zas nechat zavřít,“ vysvětluje své dceři. Prostě tak zvaná bílá spodina. Děti, jimž je ve filmu věnována velká pozornost, dovedou akorát tak dělat lumpárny a žebrat. „Nemáte nějaké drobné? Doktor říkal, že máme astma a musíme jíst hodně zmrzliny.“ Kromě toho se občas baví žhářstvím. Film byl zjevně natočený s cílem dojmout diváky a posbírat nějaké ty ceny za – blablabla. U mě se však minul účinkem, protože se nerad dojímám a osudy amerických socek mi můžou být ukradené. Kladně hodnotím herecké výkony, díky nimž film působil velmi realisticky.

Ptákovina je to naprosto příšerná, ale kdyby Američané natočili tento film dříve, konkrétně tak, aby se v našich kinech začal promítat v září 1968, měl by veliký úspěch, protože diváci by jej vnímali jako protisovětskou satiru. To je důvodem, proč jej nemohu hodnotit jako odpad.

Jedna z posledních prvorepublikově-protektorátních limonád. Ničím mě to nezaujalo. Půvab němých filmů, kdy se tvůrci teprve učili zacházet s pohyblivými obrázky a zkoumali možnosti tohoto nového oboru umění, už nemá, a na to, že film může nést i nějaké sofistikovanější myšlenkové poselství, se ještě nepřišlo, aspoň ne v Čechách. Filmové triky byly prakticky neznámou věcí, takže film nemohl uchvátit vizuálem, a ženské se ve filmech ještě nesměly svlékat, pročež i tento bonus chyběl. V tehdejších filmech se nezřídka zpívalo. Zpěv je dodnes k slyšení ve starších filmových pohádkách, v některých parodiích a samozřejmě v muzikálech, což je zvláštní filmový i divadelní žánr, jemuž se vyhýbám. Napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby se filmové umění vyvíjelo jinak a zpívané vložky by ve filmech dodnes byly samozřejmostí. Tak třeba píseň vetřelce z filmu Vetřelec: „Když na sebe pohlédnu, tak se musím pochválit...“ To se mu to snadno chlubí, když mu design dělal H. R. Giger.

Předně bych si dovolil vyjádřit nesouhlas s tvrzením, které zaznělo ve filmu, totiž že zrzky nosí smůlu. Je tomu právě naopak a když se povedou, jsou pro muže skutečným požehnáním. Dají se najít všude, kde v populaci přetrvávají keltské geny, tedy hlavně v Anglii, Skotsku a Irsku, ale vyskytují se i v Čechách, byť vzácněji. Ta ve filmu docela ušla, i když to byla hrozná šprtka. – Během sledování filmu se mi v popelníku nahromadil větší počet vajglů odpovídající počtu přestávek na kouření, z čehož je patrné, že jsem se příliš dobře nebavil; filmy o infekcích u mě od doby covidové nějak ztratily na oblibě. Kdybych byl stejný systematik jako ta zrzka, spočítal bych po každém filmu vajgly v popelníku a před puštěním dalšího filmu bych popelník vysypal. Dále bych musel vypracovat způsob přepočtu množství vajglů na zde používanou pětibodovou hodnotící stupnici, přičemž by bylo třeba určitým způsobem zohlednit stopáž filmu. Na takové hračičky jsem však příliš líný, takže hodnotím odhadem.

Film o tom, jak afričtí migranti obohacují euroamerickou kulturu. Možná není natočený úplně nejlíp, ale námět se opírá o skutečně existující fenomén a bez ohledu na to, jak trapně je příběh opentlený, má toto filmové dílo do jisté míry etnografickou hodnotu. Popis konkrétního případu, který se stal v září roku 2001 v Anglii, kde bylo v Temži nalezeno torzo asi pětiletého černošského chlapce, viz zde: https://www.securityoutlines.cz/muti-vrazdy-temna-strana-africkeho-lecitelstvi/ - - - K problematice afrického čarodějnictví toho česky moc nevyšlo. Zájemcům o toto téma doporučuji: J. H. Neal: Kouzlo džu-džu hrozí (Praha 1969), Jaroslav Mareš: Jezero krokodýlích čarodějů (Pardubice 2002), Kateřina Mildnerová: Můj soused je čaroděj (Brno 2011), Malidoma Patrice Somé: Z vody a ducha (Ústí nad Labem 2007).

Bezvýznamný, nezajímavý film. ODPAD!

Každá doba má témata, proti nimž se vymezuje a která démonizuje, a pak zase jiná témata, jež propaguje a předkládá občanům, aby věděli, jaký mají, ba přímo musí mít názor. Tento film je ukázkou toho, vůči čemu se vymezoval režim, který zde panoval v padesátých letech minulého století. Tříminutový sestřih filmů z oblasti pozitivní propagandy z oné doby lze shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=OA0ewf5CS5Y  - - - Zvláště jsem ocenil scénu, která začíná v 0:25:50. Protirežimní aktivista utíká se štosem kopií textu Charty 77 a pronásleduje jej příslušník SNB. Kdyby byl disident dopaden, byl by zadržen, obviněn, souzen a uvězněn nebo by ho přinejmenším vyhodili z práce, tedy pokud někde pracoval. V parku natrefí na muže a ženu a žádá muže, aby u sebe kompromitující materiály schoval. Muž odmítá s tím, že se o politiku nezajímá, ale statečná žena si ochotně strčí papíry pod kabát a pak ještě pošle esenbáka špatným směrem. Možná jsem to trochu popletl, ale nějak takhle to v tom filmu bylo. Občané, kteří smýšlejí jinak, než se od nich vyžaduje, jsou pronásledováni státní mocí bez ohledu na momentálně vládnoucí režim, jenom míra represí se liší. Někdy jsou popravováni, někdy zavíráni do vězení, jindy jen šikanováni, ostrakizováni nebo očerňováni, aby tak či onak zmizeli z veřejného života. Mimochodem by mě zajímalo, kam zmizel protislámský politický aktivista Martin Konvička. Na Wikipedii údaje o jeho osobě končí rokem 2019. Pak se po něm nějak slehla zem. V každém totalitním režimu samozřejmě existuje také cenzura, jejíž snahou je potlačovat názory a informace, které jsou v rozporu s tím, co hlásá oficiální propaganda. Příklad ze současnosti viz zde: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-nevratne-poskozeni-albatros-nevyda-knihu-zpochybnujici-transgenderovou-identitu-40465793#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz  - - - Zkrátka mi to všechno přijde v principu furt stejné, stejné, stejné, přestože politické režimy se střídají jak apoštolové na orloji. Ale proč tady tohle všechno vykládám? Inu proto, abych divákům nabídnul pohled na toto filmové dílo v trochu širším kontextu.

Anglický název filmu, Secrets Exposed, je výstižnější, byť mnohovýznamovější. Studentka odkrývá, odhaluje, ukazuje, vystavuje, vystrkuje, obnažuje a dává na pospas (expose) svá – dle kontextu i dle krátkého reklamního videa na jejích webových stránkách – intimní tělesná tajemství kvůli přivýdělku, což se jí nevyplatí. O kapitalistické společnosti to mnoho nevypovídá, protože některé studentky tohle dělaly i za socialismu v ČSSR. Znal jsem jednu takovou slečnu, která se díky své činnosti seznámila s bohatým cizincem a někdy v polovině osmdesátých let se provdala do Švýcarska. Prostě někdo má v životě štěstí a někdo zase ne. O tom to je. Český překlad názvu filmu jako Temná skládanka má patrně naznačit, že toto filmové dílo je z nezanedbatelné části postižené fenoménem černé obrazovky a dost možná se snaží diváky varovat, aby si film nepouštěli. Při sledování jsem uvažoval o tom, jak to s těmi prostitutkami ekonomicky vzato vlastně je. Děvče ve filmu je zároveň podnikatelkou i svým vlastním výrobním prostředkem. Zkrátka přichází stát, protože holka ze svých příjmů neplatí daně. Jiným případem je, když někdo zaměstnává ženy za účelem poskytování sexuálních služeb klientům a okrádá své zaměstnankyně o nadhodnotu; to už je ryzí kapitalisticko-vykořisťovatelský vztah. Kdyby film byl zábavnější, asi by mé myšlenky takto nebloumaly. Snaha o nějakou zápletku s překvapením tam sice je (vydírání, kryptoměny), ale vyznívá dost vyumělkovaně a ploše.

Moc pěkná surrealisticky laděná pohádka, od níž nemůžeme požadovat striktní logiku reálného života. Netřeba se nad tím pozastavovat. Když třeba malý princ tvrdnul na nějaké planetě a vykecával se tam se sentimentální liškou, tak se nikdo nechytal za hlavu, jaké je to WTF. Pokládám tento film za důstojné Jakubiskovo rozloučení s filmovou tvorbou. Děj je výrazně signovaný živlem vzduchu: větrný mlýn, různé vrtulky, padáky, prapodivné létací stroje a hodně tam fouká. Nejvíc se mi líbilo, jak se ženské snášely z oblohy. Stačilo by jen chytat.

Takový primitivní humor nedokážu ocenit. Doporučuji porovnat s divadelními hrami Jiřího Suchého nebo Cimrmanovců. Rozdílná úroveň vysloveně bije do očí. Výstižné komentáře: D.Moore, pytlik..., míba, gonga, S.Dedalus, Pafnuc, filmovyfan, evangelik, Rumplcimprca.