Adramelech

Existují i lepší filmy o mravencích a vůbec lepší horory. Kromě mravenců se to tu jen hemží odbarvenými americkými blondýnami, ale nic proti blondýnám, ať už odbarveným nebo přírodním. Blondýny v tomto filmu ostatně představují nejvýraznější prvek, který divákovi utkví v paměti, tedy aspoň divákovi mého ražení. Dobrá hláška jedné bloncky: „Pojď si zaplavat aspoň ve vodě, než se budeš topit v penězích.“

Filmy o liškách by měli točit Asiaté, nikoli Maďaři, protože Maďaři liškám houby rozumějí. Čínské lišky vykazují výrazně erotický charakter, pěkně o nich píše Pchu Sung-ling v knize Zkazky o šesteru cest osudu. Kdo to neznáš, tak si to tam přečti. Japonské lišky jsou znatelně démoničtější. Ve stručnosti o nich lze říci asi toto: Pravou okultní metlou Japonska jsou lišky, jež v lidových vyprávěních vystupují jako zvířata potměšilá, která lidem provádějí zlomyslné kousky. Rády se proměňují v krásné ženy a svádějí muže. O lišce se říká, že se v padesáti letech může proměnit v mladou ženu, ve stu letech v muže nebo v jakoukoli jinou lidskou podobu. V tomto stáří liška zbělá a má devět ohonů. Od té doby dovede létat oblohou, zapalovat svým dechem trávu nebo selská stavení, zavádí slepce z cesty a její štěkot je předzvěstí nešťastných událostí. Nejhorší ale je, že s oblibou posedává člověka. Vnikne do lidského těla pod nehty prstů nebo v krajině žaludku. Její přítomnost se někdy prozradí nádorem na těle. Lišku je možné vypudit chirurgicky, štěkotem zlého psa, nebo položí-li se nemocnému na hlavu meč, jímž byla už někdy liška usmrcena. Nejčastěji se však liška zaříkává. V exorcismu osob posedlých liškou prý vynikají kněží buddhistické sekty Ničiren. Tato nemoc postihuje osoby snadno podléhající sugesci a je častější u žen nežli u mužů. Nemocný cítí přítomnost lišky ve svých útrobách. Liška v jeho těle žije samostatným životem, její duch mluví změněným hlasem ústy nemocného, hádá se s ním, rozmlouvá, štěká a vyje. Posednutí liškou byla v Japonsku dříve dosti běžná a zcela nevymizela ani dnes. Jde o nežádoucí posedlost na rozdíl od posedlosti šintoistickými božstvy kami, která je vnímána pozitivně. – Nyní porovnejme mytologický materiál s tím, co nám předložili filmoví tvůrci: Mladou maďarskou ženu, která se pokládá za liščí vílu, pronásleduje duch mrtvého japonského popového zpěváka a odhání od ní živé muže, kteří by se chtěli či mohli stát jejími milenci, a pro jistotu je i zabíjí, takže dívka musí čelit podezření ze spáchání několika vražd. Film je slušně natočený, je v něm řada dobrých hlášek a hodně zábavných momentů. Pokud má člověk rád japonskou mytologii, bude se s různými nesrovnalostmi prostě muset popasovat. – Když už Maďaři nutně chtěli natočit něco tohoto druhu, mohli začít třeba takhle: Jedna japonská liška se vydala na zkušenou do Maďarska. Přijala na sebe podobu japonské turistky a snadno se tam dostala letadlem. Jak tak chodila po Budapešti a v jednom kuse cvakala spouští fotoaparátu, potkala dr. K. L. Ten, jsa okultistou, prohlédl její podstatu a řekl jí (anglicky): „Holka, holka, ty jsi ve skutečnosti liška, já jsem tě prokouknul. Co se nám tady poflakuješ po Maďarsku?“ Liška zaklela archaickou japonštinou a pokusila se utéct, ale muž ji chytil za předloktí. Liška se ušklíbla, pak se dematerializovala, během okamžiku muže posedla a vzápětí mu odpověděla jeho vlastními ústy, tentokrát už maďarsky: „Ty mě dokážeš prokouknout, ale já tě dokážu prostoupit. Měl jsi mě nechat na pokoji, blbečku. Teď jsem v tobě i s tím foťákem a vím o tobě úplně všechno. Buddhistickou ani šintoistickou svatyni tu nemáte, takže jsi totálně v hajzlu, je ti to jasné? Začneme tím, že půjdeš na policii a tam se sám udáš, kolik lidí jsi okradl.“ Atd.

Typický příklad toho, co se odbornou terminologií označuje jako WTF film, což je zkratka slov, která anglicky mluvící divák pronese po shlédnutí takového filmu. Česky: „Co to bylo za blbost?“ Jednu hvězdičku dávám za představitelku hlavní role, která se jmenuje FKA twigs. Působí to jak jméno androidky osazené umělou inteligencí. Ale co když tomu tak vskutku je? Holka má kukuč a postavu, jako kdyby ji navrhl špičkový designér. Drobná je proto, že syntetický biologický materiál je zatím ještě velmi drahý. Přičmoudlá je kvůli politické korektnosti. Už před nějakým časem jsem v reálu viděl jiný prototyp androidky. Bylo to takhle: Jednou jsem si usmyslel, že si koupím nové kalhoty na doma, protože ty staré už dosloužily. Měl jsem zcela konkrétní požadavek: černé, bavlněné, spíše z tenčí látky a klasického střihu. Nejprve obešel secondhandy a pak vietnamské prodejny, ale nenašel jsem nic, co by se mé představě byť jen vzdáleně blížilo.      „Copak v tomhle státě nesežene člověk kus černého bavlněného hadru v podobě kalhot?“ vztekal jsem se a vyrazil jsem do značkových prodejen. V jedné prodejně módy pro mládež jsem sice jakési kalhoty objevil, ale ty byly bokové. Necítil jsem se v nich pohodlně a při pohledu do zrcadla jsem usoudil, že v nich vypadám jak debil. Nicméně jsem se nevzdal a zkusil jsem obejít prodejny oděvů na Václavském náměstí. V jednom obchodním domě s textilem upoutala moji pozornost překrásná prodavačka nápadně drobné postavy. Stála v koutě a nepřítomně zírala před sebe.      „Máte nějaké pánské černé bavlněné kalhoty?“ otázal jsem se jí.      „Já nevím,“ písklo děvče, aniž hnulo brvou nebo změnilo polohu. Melancholicky jsem pokýval hlavou a beze slova jsem odešel. Představoval jsem si, jak skupina špičkových světových módních návrhářů dostala za úkol navrhnout ženu. Vložili do toho skutečně maximum své invence a dovednosti a výsledek tomu odpovídal. Když už byl návrh prakticky hotový, tak se některý z nich, možná Galliano, zamyšleně podíval na navržený model a prohlásil: „Je moc dokonalá.“ Potom si nasypal na dlaň trochu pih a fouknul je děvčeti do obličeje.      „To je ono! Tohle to chtělo!“ zajásali ostatní. Podle navrženého modelu byl pak vyroben prototyp ženy. Protože příslušná technologie je dosud v počátcích a syntetický biologický materiál je hodně drahý, udělali jenom drobnou dívku vysokou sotva 160 centimetrů a poslali ji na vyzkoušení do Čech. Pravda, prototyp má ještě některé mouchy, ale vcelku se osvědčil. Zatím si aspoň nikdo nestěžoval. – Takže to existuje, a ne, že ne.

Nejzajímavější na tomto filmu se mi jeví zajímavosti, na něž upozornili zdejší uživatelé. Ve filmu se vyskytují odkazy na díla slavných světových výtvarníků i na jeden slavný videoklip. No snažili se filmoví tvůrci, snažili, ale výsledek je jaksi nedovařený – nedopečený. Takhle to dopadá, když se umění lepí dohromady pouhým rozumem, bez inspirace. Když pejsek s kočičkou vařili dort, tak se také snažili, ale ani sebelepší cukr, sůl, syrečky, oříšky, okurky, buřty, smetana, cibule atd. jim dobrý výsledek nazaručily. Jejich výtvor byl k zblití. Tak příkře bych o tomto filmu však přece jenom nehovořil, neb – mám-li se držet zde použitého příměru – tvůrci mají s kuchtěním už nějakou zkušenost, takže konzumovat se to dalo, ale přišlo mi to přeplácané a moc mi to nechutnalo. Sebelepší Hirst, Giger nebo Nerdrum... Ale škoda o tom slov.

Film z období, kdy normalizace už pevně seděla v křesle. Pro ty, kteří to dobu nepamatují, připomínám: Dokument Poučení z krizového vývoje byl stále vysoce aktuální. „Závadné“ časopisy přestaly vycházet v květnu 1969, kádrové čistky začaly téhož roku, v roce 1970 byly prakticky hotové a revizionisté i pravicoví oportunisté byli přesunuti na místa s nižší odpovědností. Bylo však třeba udělat i něco pro spokojenost občanů. Co občané potřebují ke spokojenosti, je známo už odedávna: chléb a hry. Předně se zlepšilo zásobování obchodů zbožím. Dále soudruzi velmi rozumně usoudili, že je třeba neotravovat lidi v jednom kuse s prvoplánovou propagandou. Díky tomu se v období normalizace natočila řada pěkných zábavných filmů. Toto je jeden z nich. Jeho děj je situovaný do období první republiky. Neukazuje však třídní boj tehdejšího proletariátu za spravedlivější společnost, nýbrž jde o rozmarnou komedii s výborným hereckým obsazením. Je to film, který se dá vidět i po desetiletích, zatímco většina současné české filmové produkce je nekoukatelná už na premiérách.

Film ukazuje, z jak barbarských počátků vzešla US civilizace, čímž nám umožňuje pochopit, kam to dnes dopracovala. Když v primitivní komunitě indokrinované bigotní religiozitou umře nějaké hydrokefalické novorozeně nepokřtěné, může z toho vzniknout slušné drama. Působivá je postava reverenda. Čím větší svatoušek, tím pevněji mu ďábel sedí za krkem, to je známá věc. Náboženský fanatismus, jenž tehdy hrál úlohu, kterou později převzaly různé ideologie, je zde celkem názorně demonstrovaný v řadě svých odpudivých aspektů. Láska k bližnímu tenkrát jen kvetla, a to někdy i incestními květy. Působivou scénou je také vražda chlápka oběšením v kadibudce a následné předhození jeho těla k sežrání prasatům. Příběh atakuje divákovy emoce a v tomto ohledu notně tlačí na pilu. Umělecké kvality tohoto filmového díla však nemohu popřít. Jen ta dlouhá stopáž byla trochu únavná.

Nikdy jsem neviděl žádnou živou influencerku, ale ty dvě ve filmu dobře ztělesňují představu, kterou o takových osobách mám. Jinak je ten film totálně o ničem. Myšlenkově absolutní vakuum, dějově čirý nesmysl.

V první polovině filmu běhají vojáci po poušti a schovávají se nebo střílejí, což je docela nuda. Druhá polovina filmu je podnějnější a je z ní patrné, že islámské státy nesnášejí, když na jejich území ilegálně proniknou nějací káfirové, kteří tam chtějí škodit. Metody výslechu, jež se ve filmu ukazují, bylo třeba aplikovat na všechny migranty, kteří pronikli do Evropy, zvláště pak na ty, kteří byli bez dokladů nebo měli obroušené otisky prstů. Pokládat je všechny šmahem za inženýry a doktory, kteří nás přijeli kulturně obohatit, bylo velkou chybou. Teď najednou v Německu i leckde jinde v Evropě lidé žasnou, odkud se tu vzalo tolik islámských násilníků a teroristů.

Nejlepší hláška byla, jak se americká policistka ptala hackerky, co je to IP adresa. To vím dokonce i já, a přitom nedovedu ani nainstalovat nové fonty do Wordu. Zajímavé je, že pachatel nakonec vyfasoval trest odnětí svobody na dvacet let za stalking a kyberšikanu tří děvčat. U nás se tolik nedává snad ani za vraždu. Americké zákony mají něco do sebe.

Bestiae volatiles, pecus volatile, aves cohortales, stručně volatilia či altilia se vzácně může stát předmětem fobie nebo filie. Film pozoruhodným způsobem kombinuje obojí. Režisér, který sám trpí fobií z drůbeže, jej věnoval památce herce Damiana Hilla, který byl v roce 2018 uklován slepicemi. Vzato kolem a kolem je toto filmové dílo psychoanalytickou lahůdkou. Ne každému se však bude líbit. Nabízím divákům návod, jak z tohoto filmu vytěžit maximum. Pokud divák vyrůstal na venkově nebo tam aspoň občas pobýval, jistě byl kontrontován s drůbeží. Hlavně kohouti a husy (asi i krocani, ale ti se u nás v dobách mého dětství moc nechovali) mají sklon útočit na člověka, což pro dítě může být docela strašidelné. Zažil-li někdo v dětství takovou konfrontaci, nechť si ji vybaví. Bude pak s filmovými motivy lépe pocitově rezonovat. Film je totiž udělaný tak, aby apeloval především na divákovo nevědomí. – Kdybych psal scénář já, zapracoval bych do něj ještě mysteriózní prvky. Je obecně známo, že Lucifer se rád zjevuje v podobě kohouta; Luciferovo vyobrazení v kokoromorfní podobě viz např. v Praxis magica Faustiana (Pasov 1527). Má to svůj symbolický význam. Kohout je tvorem příslovečně vítajícím první paprsky vycházejícího slunce, takže jeho spřízněnost se Světlonošem se jaksi nabízí sama. Vzpomeňme však také na novozákonní historku, kdy apoštol Petr třikrát zapřel Krista, dříve než kohout třikrát zakokrhal. Kohout coby zvíře, které usvědčilo ze zbabělosti a ze lži samotného svatého Petra, Kristova náměstka a zakladatele Církve, je Satanu nepochybně zvláště příjemný a milý. Někteří démoni jsou zkrátka dost tradicionalisté. Někdy mám pocit, že kromě dosud přežívajících zbytků křesťanstva berou toto náboženství vážně už jen démoni, a to ještě ne všichni. – To není míněno jako kritika režisérova pojetí tématu. Diabolické či blasfemické prvky ve filmu byly, zvláště močení na krucifix, které se zas až v tolika filmech nevidí. Prostě dloubneme-li do jednoho nevědomého komplexu, může se aktivovat i jiný komplex s ním související. Výsledné umělecké zpracování celku se samozřejmě může lišit podle tvůrcova naturelu. Shrnuto: Je to hodně dobrý a dost nepříjemný film.