Asteroid City

Wes Andreson je jeden z posledních režisérů, kteří si produkují, píší a režírují své filmy a má zcela nezaměnitelný a ihned rozpoznatelný styl. Poslední dobou ale jeho filmy trpí až přílišnou vypyplaností a mnohdy zcela zbytečnými kolážemi, scénami a těžkopádnými větami na úkor samotného děje. Jako v tomto případě rolí vypravěče, který nám přibližuje život pisálka, podle jehož scénáře vznikl Asteroid City. Tahle dějová linie je pro diváka zcela nezajímavá a vlastně až utahaně nudná. Chápu, že má Andreson potřebu točit všechno tak, aby celek působil velmi umělecky a dokonale, ale přitom zapomíná, že takto vykonstruovaný film bude obdivovat naprosté minimum diváků (což potvrzují nízké výdělky z kin, kde film nedá celosvětově ani páďo). Už i já jsem místy doslova trpěl a to mám jeho filmy rád. Mimochodem, proč má Edward Norton pořád jen půlku hlavy v záběru? Chtěl tím Anderson něco říci? (17.07.2023)

I dříve sice platilo, že Andersonovy filmy jsou jako Hvozdní bonboniéra, ze které se nicméně nějaký ten Grandhotel vylovit dal, ovšem obávám se, že zde autor již definitivně ztarantinovatěl  v tom nejhorším slova smyslu, tj. jeho ego mu zatížilo mozek a tvůrčí schopnosti tak, že pojal potřebu procpat svůj osobitý styl a vizuál na plátno i přesto, že jej neměl pořádně na co napatlat, pročež zde v umění živých obrazů mistr směle dýchl na záda i jednomu zapomenutému českému takysupergéniovi, kterej byl ovšem na rozdíl od tohoto kusu, jenž by hravě do půl hodiny uspal regiment insomniaků na pervitinu, obvykle vtipný a zábavný. V podstatě takový opačný konec křivky, na které se nacházela Francouzská depeše (= obojí o hovně, pouze starší kus dynamicky užvaněný, tento staticky mlčenlivý), na rozdíl od kteréžto zde ovšem chyběl aspoň krátký záblesk na úbytě pošlého Andersonova komediálního talentu v podobě umělecké kapitoly. Takže jedna a půl  z nostalgie za těch několik příjemně kýčovitých barevných fotek. (19.07.2023)

Andersonov štýl mi nikdy nesadne a jeho filmy považujem až za zbytočné, nudné, nič nevypovedajúce. A tak to vyvažuje pôsobivým zoznamom hercov, lebo tí berú roly v jeho filmoch bez prečítania scenára. Takže jediný zážitok z jeho filmov sú mená na plagáte a potom Scarlettin odraz v zrkadle, na ktorý celý čas chuťovkári čakali. (12.07.2023)

Asteroid City je nový film režiséra a scénáristy Wese Andersona, který se nese v tradičním Wesově rukopise s hvězdným obsazením nemající obdoby. Příběh je komornějšího ražení s dialogy natřískanými slovním ohňostrojem, u kterého se herecký ansámbl svými výkony předhání v netuctové kvalitě. Kdo má rád filmy Wese Andersona si v Asteroidovém městě na necelé dvě hodiny příjemně polebedí, kdo není jeho filmotékou nijak dotčen, nebude dotknut asi ani tímto snímkem. Rozhodně Jeff Goldblum by si za svůj dobře zapamatovatelný herecký výkon zasloužil minimálně nějakou tu nominaci na Oscara a pokud by k tomu opravdu došlo, velmi rád znova zavítám do Andersonova Asteroid City. (23.06.2023)

Anderson natáčí filmy stylem, zaprvé velice osobitým, zadruhé ale velice ukázkovým. Jak? Já si prostě musím úplně představovat, tak si vzal slova co se barev a kompozice týče ve filmové škole až přespříliš k srdci a začal to dělat naprosto ukázkovým způsobem, který ale (chtěně) působí jako velkolepá dobře udělaná parodie na všechna pravidla filmařiny, uměleckých filmů ale především. V každém jeho filmu je úplně vše, co se umělecké filmy mívají a jeho parodie na tento styl je prostě neuvěřitelně chytlavá... teda, jak pro koho. Já viděl prakticky všechny jeho filmy (snad krom dvou) a stále nemám dost. Ale pro někoho už to bude moc. Ale tak ať prostě na to ty lidi nelezou, když to nedávaj. Ale zpět k tomu co chi říct. Prostě Wes Anderson je strašně puntíčkářský co se tvorby týče a každý jeho záběr či dialog je perfektně udělán a promyšlen do posledního detailu. A to se mi opravdu líbí. Je to prostě dokonalé. Stejně jako tento film, co se dle mého názoru dokáže rovnat jeho nejlepším počinům jako třeba Grandhotel Budapešť. Jediná vada na kráse tohoto filmu a Andersonova stylu, co stále opakuje při hromadě svých novějších filmu (Grandhotel a Depeše) je ta, že se snaží svůj styl vyprávění a dialogů a tohohle všeho napodobit jako styl nějaké určité věci. V Grandohtelu to bylo vyprávění a rozhovory jak z knihy se všemi těmi absurdnostmi a mimickými pohyby, v Depešy zase jako noviny... však zde to mělo být jako divadelní hra a tam tkví ta nástraha. Totiž každý jeho film je jako divadlo, tudíž jen na to více upozorňovat mi přislo kapičku zbytečné. I když neříkám, že prostřihy na tvorbu divadelní hry mě nepobavili. Rozhodně bych je nevypouštěl (už jenom proto, že vlastně jen kvůli nim tam je Waltuh). Ale jinak stále pecka. Kamera, výprava, scénář, hudba (s nejlepším countrym co jsem kdy slyšel), herecké výkony (nejlépe obsazený film součastnosti!)... prostě vše, a já to naprosto žeru. Miluju tenhle film. Bohužel musím kvůli pár až přespříliš absordnustem (Jeffa Goldbluma nemyslím) a trochu tomu stylu vyprávění snížit lehce známku. 9/10 více ZDE: (27.06.2023)