Daline

Tento film jsem zhlédla před 14 dny a není dne, kdy bych se k němu nevrátila ve svých myšlenkách. Líbilo se mi na něm vše. Tématika, pace (tempo), scénář, prostředí, propracovanost postav i jejich ztvárnění včetně perfektních dětských herců, celková barevnost, hudba Alexe Somerse. I délka je za mě v pořádku, a to obecně nepreferuji filmy s dlouhou stopáží. Vzhledem k mému věku na mě hluboce zapůsobila postava Bodevana (George MacKay). Ač nejsem nejstarší dítě, ztotožnila jsem se s jeho údělem i strastmi v oblasti každodenních tlaků v rámci rodiny, normálních lidských interakcí i touhou jít jinou cestou, než nejbližší rodina, a zároveň všemi pochybnostmi, mimo jiné o sobě samém, které to přináší. Klíčová pak byla samozřejmě role otce (Viggo Mortensen), kterého chápu, a zároveň vím, jaké je to být dítě někoho, kdo se snaží odtrhnout rodinu od "normální" společnosti, a jak těžké je poté v ní najít své místo...Děkuji Mattu Rossovi za hluboký niterný zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Miluji. Barevnou paletu. Kostýmy. Scénář. New Penzance a jeho přírodu i architekturu (tam chci bydlet, děkuji pěkně). Všechny postavy, včetně Social Services, všichni odvedli svou práci dokonale. Skauty. Hudbu, soundtrack. S Wesovým fandomem mám úzké styky, a tak vím, že tenhle film nepatří mezi nejoblíbenější ani mezi jeho americkými fanoušky, ale mě jednoduše dostal, pomáhá mi najít ztracený serotonin, kdykoliv je ho třeba. Funguje zaručeně. A mohu se na něj dívat znovu a znovu, což se o mnohých filmech říct nedá.

Wes Anderson mi opět připomněl, proč je mým nejoblíbenějším režisérem, a to zcela zaslouženě. Prostě si rozumíme. Bylo to místy příliš rychlé, vyumělkované a komplikované? Rozhodně ano.  Ale já jsem byla naprosto unešená. Potěšily mě nové herecké tváře, které odvedly úžasné výkony. Potěšili mě i andersonovští herci, kteří zase ukázali trochu jinou hloubku postav. Z mého úhlu pohledu byl film opět posunem, něčím novým, v dobrém slova smyslu. Wes si dovolil být zcela sám sebou, dovolil si značně překračovat hranice. Film Vás donutí hluboce zapřemýšlet a dovolí Vám prožít velkou škálu emocí, a to je přesně to, co si od filmového zážitku přeji. A můj Bože, jak já bych si přála být Lucinda Krementz.

Čiré, koncentrované kouzlo. Tim Burton i Johnny Depp v té nejlepší formě, úžasný scénář (miluji vtip i hloubku tohoto filmu), a to vše citlivě doplněno neméně citlivou a dojemnou hudbou Dannyho Elfmana. Čím jsem starší, tím se mé vnímání Střihorukého Edwarda mění, více oceňuji různé myšlenky, a více mu rozumím. Podle mě tedy mistrovské dílo a film, který už navždy zůstane součástí mého života, a který okupuje kus mého (snad ne zcela ledového) srdce.