sedm.1

Tohle že natočil Neil Marshall? Ten Neil Marshall, co stojí za peckama jako The Descent, Doomsday, Centurion, či Hellboy? Jestli ano, tak v tom případě mi nezbývá konstatovat nic jiného, než že už i filmový svět je nejspíš definitivně v prdeli! Vždyť tahle podívaná od prvního až do posledního záběru jen evokuje vzpomínky na šlamastiky jako In the Name of the King, nebo Bloodrayne, což jsou díla Uwe Bolla a pokud mám jako srovnávat Marshalla s Bollem, tak to už mi fakt jako hlava nebere. No, ale prostě to tak asi je, takže se stalo, že The Reckoning je naprosto nesoudný a ultralaciný brak, odehrávající se v kulisách jak z toho nejlevnějšího TV seriálu, čemuž odpovídá i celkový vizuál, co se jinak týče zápletky, tak to je totálně prostoduchá báchorka, s debilním vývojem, imbecilními dialogy, neskutečně marnými postavami a vrcholem všeho jsou pak herecké výkony přítomných polen, které jsou srovnatelné opět snad tak maximálně s aktéry z Bollových filmů. Navíc vzhledem k Marshallově řeznickým choutkám z jeho předchozích filmů tu absentuje i tento prvek, tedy nějaké pořádné nekompromisní gore jatka, když tedy nepočítám tu jednu přejetou hlavu, což bylo sice dost zábavné, ale zároveň i sakra ojedinělé. Ne, tuhle zrůdnost prostě Marshallovi skutečně nehodlám odpustit, to je pod veškerou úroveň, a od Odpadu to v podstatě zachraňuje jen pohledná herečka v ústřední roli, což je vážně na pováženou!

Z Anihilace mám velice podobný dojem jako z Garlandova následujícího filmu Men, kdy jsem byl též prakticky až do závěrečné půlhodinky s průběhem filmu opravdu spokojený, pak ovšem došlo na závěrečnou pointu, a ta mé do té doby pozitivní nadšení jako mávnutím proutku spláchla do hajzlu a výsledné pocity z onoho filmu tak nakonec nabraly strmou křivku směrem dolu a stejné to tak mám nyní i s Anihilací. V žádném případě tu tedy nechci zpochybňovat dvě věci, a to že Garland má jednak poutavé, nevšední a zajímavé nápady, a jednak po technické stránce lze jeho filmům též jen těžko cokoliv vytýkat, především tedy jejich vizuální podobu umí zpracovat skutečně výrazným, až dech beroucím způsobem. Své filmy pak umí obohatit i působivou atmosférou a zápletku zahalit do lákavého tajemství, držícího diváka po celou dobu v napětí a v nevědomosti, jelikož co jeho příběhy rozhodně nejsou, tak to předvídatelné. Jenže pak právě nastává ten zásadní problém, a to závěrečné rozuzlení, které představuje stejně jako třeba právě v Men jen jeden velký, těžko pochopitelný bizár, zmatenost a podivnost v jednom, s rádoby filozofickým přesahem až na půdu a hovno z toho. Přitom je to ovšem škoda, jelikož jak jsem již zmiňoval, tak až na to finále ve všech ostatních ohledech funguje Anihilace spolehlivě a zábavně, asi by to prostě chtělo jen ne za každou cenu být jiný, ale spíš použít nějaký normálnější, přesvědčivější a hlavně divácky vstřícnější zvrat, co by dával všem smysl, jenže to už by pak zas ale nebyl Garland, takže je to vlastně celé tak trochu začarovaný kruh, ze kterého jako poražený ovšem bohužel vychází právě divák. Anihilace je zkrátka výborně natočená, vizuálně podmanivá a dějově poutavá podívaná, které ovšem dokonale podráží nohy fakt divná a jen těžko vstřebatelná pointa.

Změna tvůrců prakticky na všech pozicích tomuto pokračování pomohla naprosto zásadním způsobem, a tak po mdlé jedničce přichází o několik levelů zábavnější podívaná, kterou musím téměř ve všech ohledech skutečně pochválit, a v podstatě má jediná výtka směřuje k tomu jedinému, co se přeneslo z předchozího dílu i sem, a to představitelku ústřední role Lulu Wilson, která i když již starší, tak stále působí ukrutně nesympaticky a prostě mi zde ten její ksicht fakt znovu vadil a kazil dojem ze zbytku filmu, který je ovšem, jak jsem již zmiňoval, naprosto jiná pecka,  než jeho předchůdce. Každopádně tím nejzásadnějším rozdílem tu jsou záporné postavy, které působí na úplně jiné úrovni, než ta parta retardů kolem Kevina Jamese v prvním díle. Tady jsou totiž chlapci zajímavý týpci, kteří nejsou k smíchu a hlavně jsou i mnohem lépe obsazeni kvalitnějšími a přesvědčivějšími herci. Dále to má celé úplně jiný spád, tady to fakt fičí jako na kolotoči, samotných mordů je pak zhruba stejně jako v jedničce, ale i ty mi tu přišly mnohem nápaditější, zábavnější, efektnější a brutálnější, postavy jsou pak i daleko vulgárnější, sem tam se povede i lehčí vtípek, a tvůrci se vyhnuli jakýmkoliv emočním infantilnostem, kterými první díl doslova překypoval. Becky je zpět je zkrátka nenáročná, přímočará jízda, co má táááákovýhle koule a co dokáže vážně slušně pobavit.