yenn

Hloupá harémovka vol. 837. Nevýrazný hlavní hrdina vidí na hlavách lidí vlaječky ukazující rozpoložení či osud dotyčného a dovede je vhodnou poznámkou zlomit. To mu pomáhá ve snaze stranit se druhých, neboť jim prý přináší smůlu. Proti středoškolačkám však nemá šanci; ty po něm tak jako tak jdou jako slepice po flusu. Když hrdina láme vlaječky přátelství a lásky či když dostane ránu od vrchní cundere, je to veselé. Ale pozor! Občas se objeví i vlaječka smrti, případně se někdo rozpomene na nešťastnou událost z minulosti a pak je to napínavé či smutné. *lup* Jejda! Po dvou dílech se na mé hlavě objevila bílá vlaječka, s níž ani hrdina nic nezmůže. 2/10

Některé oblasti Země pohltila Temnota, z níž se v noci vynořují beztvaří zplozenci. Skupinka dětí, která se kdysi v Temnotě ocitla, již vyrostla ve středoškolskou mládež, a tak může nasednout do mechů a natřít to té abnormální pakáži. Brzy se však ukáže, že ona znetvoření jsou často lidé, kteří něco hledají (například matka své dítě), proto je na místě jim v pátrání pomoci a následně je milosrdně zabít. Pomalu se též odhalují traumata z minulosti hlavních postav, vše tedy nasvědčuje tomu, že scenáristka Mari Okada se opět rozhodla zavítat do říše, jíž vládnou pláč a dojímání. Nočním scénám nelze upřít slušnou atmosféru, ovšem hrozícím emotivním výlevům se rád vyhnu. Zhlédnuty dva díly. 4/10

Ke kvalitě animace se v komentářích vyjadřuji jen v případech, kdy něčím vyniká, a to velký šógun splňuje naprosto. Této mizérii se totiž vyrovná máloco. Naprostá většina epizod je tvořena téměř statickými záběry, v nichž se postavám pohybují nejvýše ústa, ojediněle některá z končetin. Dojde-li na pohyb celé postavy, často zůstává ve strnulé pozici, jako by byla vystřižena z papíru a nalepená na špejli. A když se dojem pokouší vylepšit třesoucí se či švenkující „kamera“, o zábavu je postaráno. Jistě, s obdobnými technikami se lze setkat v mnoha anime, ale rozhodně ne tak viditelně a četně. Na chabé technické stránce však ve výsledku tolik nezáleží, neb děj na tom není o nic lépe: V Japonsku, které nepoznalo reformy Meidži, a je tedy stále na úrovni období Edo, žije v Nagasaki silný hejsek Keiičiró Tokugawa. Jeho život se změní s příchodem prsatice, která mladíka seznámí s důsledky tokugawské krve. Kvůli ní je alergický na dotek ženského těla (což je zdrojem velké legrace…), díky ní může řídit mecha. Ještě si Keiičiró přibalí ploché děvče s pohnutým osudem a může se směle postavit všem, kdo mu jdou po krku. Protože kde je hodná prsatice a hodný mech, tam nemůže chybět ani zlá prsatice a zlý lišejník. Ať už se hrdina stane šógunem, ať třeba zmoudří, blbé to patrně bude stejně jako v prvních dvou epizodách. 1/10

Podle karetní videohry od Konami vzniklo anime, v němž se hlavní hrdina dostane do světa své oblíbené hry. Zde si pomocí kartiček vyvolává monstra, která podstupují nudné souboje. Hlavním hrdinovým pomocníkem přitom není nikdo jiný než ohnivý dráček! Po dvou dílech nepochybuji o tom, že společně překonají jakékoli nebezpečenství. Jen mám neodbytný pocit, že jsem podobnou reklamu již viděl. 2/10

Podle karetní videohry od Konami vzniklo anime, v němž se hlavní hrdina dostane do světa své vytoužené hry. Zde si pomocí grimoáru vyvolává monstra, která podstupují nudné souboje. Hlavním hrdinovým pomocníkem přitom není nikdo jiný než ohnivý drak! Po dvou dílech nepochybuji o tom, že společně překonají jakékoli nebezpečenství. Jen mám neodbytný pocit, že jsem podobnou reklamu již viděl. 2/10

Tajné organizace bojující s emzáky či potvorami z jiné dimenze se vyskytují v každém druhém anime. Středoškolačky se k nim přidávají v každém třetím. A o ženská vtělení Ody Nobunagy také není nouze. Masato Hisa, autor mangy Nobunagun, přesto stvořil dílo stojící za pozornost. Šio Ogura je tou, která se s pomocí AU koule stává ztělesněním Ody vyzbrojeným „mušketou“ s kadencí kulometu a průrazností tankového kanónu. Spolu s ní/ním jdou do boje i další historické osobnosti s odpovídajícími schopnostmi: Kupříkladu Gándhí je specialista na pasivní obranu, Jack Rozparovač páře (jeho skutečná identita je poněkud odlišná od té, která se nedávno objevila v médiích) a Newton(ová) dovede násobně zvýšit gravitaci působící na objekt, který přišlápla svou nohou. Z té řady postav je prakticky jen hlavní hrdinka psychologicky propracovanější (zdařilé je její váhání, zda se přidat k organizaci a pustit se do boje), nicméně seriálu to příliš nevadí. Zde jde především o přípravu na boj, plánování a samotné střety, které probíhají za různých podmínek a v nichž se vcelku pěkně využívají či kombinují schopnosti bojovnic a bojovníků (vede Newton(ová)). Navíc bojové scény vynikají výrazným výtvarným stylem, neboť jsou vyvedeny v paletě sytých kontrastních barev. Ovšem trochu mě mrzí, že jde „pouze“ o povedenou stylovou žánrovku, a přál bych si, aby se adaptace dočkala i starší Hisova manga Jabberwocky, v níž carské Rusko ochraňují antropomorfní dinosauři. 6/10

Propagace zemědělského studia v anime pokračuje. Nó-Rin se snaží diváka přesvědčit o tom, že na zemědělce se může seznámit třeba se svou vysněnou idolkou (stačí jí posílat okurky a podobné falické produkty). Máme před sebou další klasickou a klasicky nevyrovnanou středoškolskou komedii. Na jedné straně mnoho křiku a násilí pro nic, na straně druhé absurdní hluboká moudra o kalhotkách či hyperaktivní a hyperveselá paní učitelka se sklony propadat náhle do splínu z neuspokojivého partnerského života. Žel první typ humoru převažuje, není tedy důvod po druhé epizodě pokračovat. 4/10

Tuto střední školu navštěvují děvčata i chlapci, leč pro seriál existuje prakticky jen první pohlaví. To v žánru slice of life nijak nepřekvapí, stejně jako náplň tvořená dialogy, učením, jedením apod. Méně obvyklé je, že se mezi dívkami začala šířit nakažlivá choroba. Nejprve propukla u Jú a Haruky, které chtěly mít své tajemství, a tak si daly pusinku. Jej, jak jim bylo stydno! Leč našly v tom zalíbení, a byť se občas Jú naoko zdráhá, pusinkují se při každé vhodné příležitosti. Záhy se pusinkováním infikují další dvě spolužačky a situace nabírá na vážnosti. (Jelikož na Nagatině blogu není o Sakura Trick ani zmínka, chlapci jsou proti této chorobě patrně imunní.) Můj dojem ze seriálu se vyvíjel následovně: 1. epizoda: To je tak roztomile pitomoučké. To je tak roztomile pitomé. 2. epizoda: To je tak pitomé. To je tak strašně pitomé! Do určité míry je pitomost vtipná, zde je však již druhou epizodou ona míra výrazně překročena. 3/10

Počtvrté anime dle mangy Gó Nagaie, počtvrté tentýž hrůzný zážitek: Zloun vysílá obřího robota, který začne šířit smrt a zkázu ve městě (nechápu, že se po pár epizodách všichni neodstěhují). Kódži Kabuto dříve či později nasedá na Mazingera Z a zlý stroj ukřičí (Subjektivův komentář k nové verzi lze aplikovat i na tu původní). Musím však přiznat, že oproti Devilmanovi a Cutey Honey se pár odlišností najde. Ubylo ubohých komediálních momentů. Roboti se pochopitelně démonicky nesmějí (to obstarávají jejich nadřízení), nýbrž řvou jako Godzilla, případně se buší do prsou jako King Kong. Hlavní hrdina není na vše sám – pomáhá mu Sajaka, která má vlastního robota a dovede nepřítele zpomalit tím, že se jím nechá zbít a zkopat (v boji je téměř k ničemu). A nakonec, seriál se občas pokouší klást před hrdiny dilemata a vyvolávat v nich pochybnosti, činí to však způsobem primitivním, tudíž směšným. (13 epizod zhlédnuto, 5 dalších proklikáno.) 2/10

Watanabeho tvorba měla vždy dosti daleko k tomu nejlepšímu, leč bývala zárukou alespoň slušné podívané. O Space Dandym to říci nemohu, neboť trpí zásadním nedostatkem: Space Dandym. Již od prvních obrázků jsem se obával, že tento floutek bude hrozivě nesympatický trapák, a přesně tak to dopadlo. Trapný účes, trapné boty a především trapné sebevědomé vystupování. Jistěže jde o záměr, pro mě však obtížně snesitelný. I když odhlédnu od své antipatie k hlavnímu hrdinovi, vidím jen komedii standardní, s nevyrovnanou úrovní vtipů, a k tomu příliš ztřeštěnou na to, aby se dala bez skřípění spojit s vážnějšími momenty (byť to nedosahuje tak tragických rozměrů jako jinde). Dva díly stačily. 4/10