yenn

„Nevezmeš jména Božího nadarmo.“

Prchlivý kaligrafista Seišú Handa dostal od kritika snad až příliš tvrdou lekci (a také mu ji vrátil). Zchladit hlavu a probudit múzu se vydává kam jinam než na venkov. Zde skutečně nachází nevšední zážitky: Západ slunce, prsty vražené do zadku (jen přes kalhoty, takže jaoistky si mohou utřít sliny a vypnout stahování) a jiné radosti povedou jeho štětec nevídanými tahy. Náladu mu občas kazí jen malá rošťanda, hrdina pro změnu občas kazí náladu divákovi svým řevem. Zhlédnutými dvěma díly nejsem nijak pohoršen. Pokud se však v dalším průběhu seriál pokouší o větší produkci slz (a náznaky této hrozby tu jsou), bylo by třeba přistoupit k přísnějšímu hodnocení. 5/10

Žili, byli děd a babka. Jednoho dne jim řeka přinesla velkou broskev, a když ji rozkrojili, čekalo na ně překvapení. Posledně na ně vyskočil chlapec Momotaró, tentokráte to však bylo děvče Momoko. Vyrostla z ní slečna sice prostoduchá, zato plnoprsá a silná. Je jediná, kdo může čelit zlobří hrozbě, a tak bude brzy muset všechny své přednosti chtě nechtě využít a odhalit. A tím odhalením se bídáci příliš nepokochají, neboť v tu chvíli se z Momoko stává nemilosrdná bojovnice, která připravuje zlobry o život či o chloubu (rohy) a jejich princeznu o svršky. Déle než dvě epizody jsem tu potupu sledovat nedokázal. 4/10

(Komentář obsahuje mírné SPOILERY, které dle mého zážitek ze sledování nijak významně nenaruší.) K jedné z mnoha vysokých kvalit seriálu Tamako Market patřily intimní okamžiky, které bez přehnaného sentimentu či patosu umožnily nahlédnout do psýché vybraných postav. Především na takové chvíle zaostřuje film o vztahu Tamako a Močizóa blížících se k prahu nové životní etapy. Naši staří známí se nyní dostávají do situace, v níž jsme je dosud neviděli, a je strhující sledovat, kterak se s ní vyrovnávají, kterak ji prožívají. Zprvu jde o hocha, jenž se dlouho odhodlává k vyznání lásky. Vhodná příležitost se nakonec najde, a tak se míč dostává na druhou stranu. Ale co si s ním to bezelstné, nyní naprosto vykolejené a emocemi překypující (scéna těsně po vyznání je úchvatná!) děvče má počít?! Úvod, Močizóvo váhání i Tamačino zmatení, dumání a hledání rad u kamarádek jsou plné krásných detailů, proložené střídmými vtípky (Kanna je opravdu číslo) a spějí ke skvělému, zcela odzbrojujícímu konci. Skvostné. 9+/10

Interakce Dery s Čoi byly v seriálu vcelku spolehlivým zdrojem zábavy, zde se to však poněkud zvrtlo. Režisér si zjevně oblíbil schema „Dera se chová povýšeně » Čoi jej uzemní » Dera se kaje“. Ovšem nebylo nutné jej opakovat tolikrát v krátkém sledu. Režisér má též zjevně rád humor založený na fyzickém násilí. Čoi skutečně Deru občas mačká, tahá, případně jím hází, ale rozhodně jej nefackuje. Hanba vám, režisére! 4/10

Máme trojici sympatických děvčat se slušnými příběhy a roztomilý humor. Jak to jen pokazit? Stačí hrdinky poslat do slzavého údolí, na konec přidat ubohé citové vydírání a neúspěch je zaručen. Vzhledem k tomu, jak dobře se jevily úvodní epizody, jde o ohromné zklamání. 4/10

Kouzelnická adeptka Čača se chystá poprvé do školy, proto od svého mistra obdržela předměty, díky nimž se dovede transformovat do podoby udatné magické princezny. Její dobrodružství se ubírá zajímavým směrem. Začíná v komediální říši, kde se o zábavu starají Čačina nepovedená kouzla, její sokyně v lásce a všeliké vylomeniny. Zbytné souboje se odbývají šmahem, a tak je tu až na občasný zbytečný řev pěkně. Jak se naše hrdinka blíží k temné říši, atmosféra houstne, vtipu ubývá a stále stejné souboje bobtnají, bobtnají a bobtnají. Divák má strach, že ubijí nejen princeznu, ale i jeho samotného, a skutečně k tomu není daleko. Pak se však vše jako mávnutím kouzelného náhrdelníku k dobrému obrátí: Transformace je pryč, soubojů razantně ubude a Čača dostane náramek, který vše absurdními způsoby vyřeší, tudíž se v posledních 20 epizodách opět převážně třeští. Jsem rád, že to dobře dopadlo. 6/10

Čijo Sakura se konečně odhodlala vyznat, byť nemotorně, lásku svému spolužákovi Nozakimu. Ten má však oči jen pro šódžo mangu, již píše. A to po celou dobu seriálu. Wakamacu miluje hlas tajemné Lorelei z pěveckého kroužku. Přitom netuší, že je to totéž bezohledné třeštidlo, které mu dělá ze života peklo. A to po celou dobu seriálu. Hori, předseda divadelního kroužku, má těžkou hlavu z androgynní a děvčaty zbožňované Kašimy, která mu podivnými způsoby vyjadřuje přízeň. A to po celou dobu seriálu. Zpočátku milá (romantická) komedie, jež se však postupně stává úmornou kvůli nulovému vývoji vztahů postav a s tím souvisejícímu recyklování obdobných komediálních situací. Jediný, s kým tvůrci nakládají obezřetněji, a kdo se tedy neomrzí, je Mikošiba oscilující mezi touhou po obdivu a stydlivostí. Tohle si krásná hlavní hrdinka a pěkná ústřední melodie nezasloužily. 4/10

Do kavárny Rabbit House přibyla nová pomocnice. Cocoa je prostodušší děvče se zálibou v roztomilých věcech. Obzvláště má ráda králíky a roztomilé holčičky, jež s oblibou popichuje. Vlastně lze říci, že Cocoa je optimálním divákem pro toto anime. Právě takový divák nejvíce ocení další z řady seriálů „roztomilé dívky dělají roztomilé věci“, tentokráte převážně v kavárenském terénu a s lehoučkým nádechem šódžo-ai. Máme tu odtažitou Čino s huňatým králíkem na hlavě, „vojandu“ Rize, která by se občas chtěla chovat více žensky, Jamato nadešiko Čiju a nakonec Šaro, jež ve školní uniformě působí jako slečna z bohaté rodiny, ve skutečnosti je však chudá jako kostelní myš. Já v sobě něco z výše popsaného diváka mám, tudíž mě servírky nijak neurazily, místy i potěšily. A co vy? Chcete je? 5/10

Osmiletá Kate Hošimija žije v Udogawě (fiktivní části Tokia) a má jediný sen: ovládnout svět. Ve své organizaci Zvezda shromáždila již několik (převážně) schopných agentů, kteří jí se splněním jejího cíle mají pomoci. Zabránit se mu naopak snaží společenství White Light. Střelená zápletka pro střelené anime, v němž vizuálně i charakterově výrazní členové Zvezdy (bývalý mafián, mafiánova dcera, geniální patnáctiletá ukrajinská vynálezkyně, nesmělá robotka, flákač a nejnověji čtrnáctiletý školák = hlavní hrdina) zažívají rozličná zábavná nápaditá dobrodružství: Bojují s kuřáky, pátrají po pokladech prastaré udogawské civilizace či si vyrazí do lázní, které shodou okolností navštívil i White Light. Nálada je spíše odlehčená, s občasnými nerušícími vážnějšími momenty. Tedy alespoň do deváté epizody. V posledních třech dílech se seriál vzdá téměř všech střelených nápadů, začne se tvářit velice vážně a uchýlí se i k takovým podlostem, jako jsou zdánlivá úmrtí postav. Mrzuté. (7+3)/2 = 5/10