yenn

Zločiny páchané pomocí magie si v Japonsku vyžádaly zřízení zvláštního, magického soudu. Obžalovaní jsou zde zastupování specializovanými advokáty, kteří se mají co otáčet, neboť soudce, zdá se, zná jen dva rozsudky: zproštění obžaloby a trest smrti. Právě advokátka je hlavní hrdinkou seriálu, a tak se jistě těšíte, kterak za pomoci znalosti právních norem, důvtipu a přesvědčivého vystupování vyseká každého nevinného ze sebevětší šlamastyky. I vy pošetilci! Všichni přeci vědí, že advokát potřebuje především velkého CGI robota, který bude podstupovat tuctové souboje! A všichni vědí, že spolupracovníci v advokátní kanceláři musí být především otravní! A po dvou epizodách také všichni vědí, že Jasuomi Umecu měl raději zůstat u akčního porna. 3/10

Cukumo – Neopouštěj staré cukumogami pro nové, sice tě stihne trest. 6/10; Hi no jódžin – Banální romantický příběh, na němž zaujme jen ukázka požárnického zásahu v období Edo. 4/10; Gambo – Lolicon má zjevně v Japonsku dlouhou tradici a nevyhýbá se ani démonům. Jeden chce lolitku ochránit, druhý znásilnit. Jakpak asi jejich střet dopadne, nejde-li o pornografii? 3/10; Buki jo saraba – Efektní postapokalyptická akční scéna. 4/10; S výjimkou prvního příběhu všechny ostatní působí jako vystřižená scéna či jako sestřihy podstatně delšího filmu, kterým schází zasazení do širšího kontextu. Ve výsledku je tak nejlepší úvodní znělka připomínající Dimension Bomb.

Gó Nagai se nezapře. Třetí adaptace jeho mangy, kterou jsem viděl (po Devilmanovi a Kekkó Kamen), třetí hrozivé anime. Androidka Cutey Honey, aneb Devilman v sukních a řadě dalších oděvů, nabízí téměř vše co její mužský dvojník: Temnou říši, z níž jsou epizodně vysílány démonicky se smějící směšné potvory, ubohé komediální momenty předváděné učitelkami či ctiteli a jednotvárné epizody a souboje, které jen ojediněle ozvláštní nezvyklý trik. Hodný pozoru je pouze fakt, že pro plné využití svých schopností se hrdinka musí transformovat, tudíž se jedná o první (a zřejmě nadlouho jediné) mahó šódžo à la Sailor Moon. 2/10

Hotaru se s rodiči přestěhovala z Tokia do Asahigaoky a jistě se nemůže dočkat, jaká vzrušující dobrodružství ji zde asi čekají! Žádná. Asahigaoka je totiž zapadlá japonská vesnička, kde tanuki dávají dobrou noc. Žijí zde všehovšudy čtyři školou povinné děti, které se scházejí v jednotřídce, autobus jezdí každé dvě hodiny a z obchodu do obchodu je to pěkný kus cesty. Díky zasazení na venkov se hrdinky věnují jiným činnostem, než jsou běžně k vidění (sázení rýže, sušení kaki, výstup na kopec za prvními slunečními paprsky nového roku) a seriál má nezvyklou, ospalou atmosféru, podpořenou i vhodně zvolenou hudbou. Velmi se mi líbily občasné delší záběry na venkovské scenérie beze slov (umění mlčet není mezi anime obvyklé). V některých okamžicích bych ocenil méně komediálnosti, jinak jde však o slice of life, jak jej mám rád. 7/10

Na první pohled je zřejmé, na jaké vlně popularity se Log Horizon veze, jeho přístup je mi však bližší, neboť výrazně více využívá videoherní prostředí. Zvláště souboje se z něj snaží těžit a zároveň v nich hrdinové používají pěkné lsti. Naneštěstí se to neobejde bez polopatického vysvětlování, které mě spolu s absencí zajímavějšího příběhu přimělo skončit po čtyřech dílech. 5/10

Meganebu! patří k anime, která lze dobře vystihnout jedním slovem, a v tomto případě jsou to „brýle“. Žel nejde o hromadu takto ozdobených dívek, nýbrž o skupinu krasavců, kteří brýle nosí, o brýlích mluví, a dokonce speciální brýle vynalézají. Kromě okulárů se tento zástupce žánru slice of life vyznačuje dvěma prvky: Kresbou v neonových barvách a povětšinou velmi úsporným humorem. Je úsporný natolik, že se v mnohých scénách, které by patrně měly být vtipné, téměř vytrácí, neboť v tom, co postavy dělají a říkají, se vtip hledá stěží. Musím seriálu přiznat, že není běžnou anime komedií, viděné dvě epizody mě však minuly v uctivé vzdálenosti. 3/10

Tajemná Stínová flotila využila momentu překvapení i své technologické převahy, a tak během krátké doby vytlačila lidstvo z oceánů a odřízla od sebe jednotlivé světadíly. O několik let později Gunzó Čihaja, syn údajného zrádce lidstva, velí stínové ponorce I-401, jejíž operační systém se zhmotňuje v podobě bělovlasé Iony, a snaží se lidstvu navrátit jeho dřívější postavení. Bojů se stínovými protivnicemi není přehnaně mnoho a vítězství je vesměs dosahováno lstí a vychytralostí, nikoli křikem (naneštěstí s obvyklou výjimkou v podobě zbytečně megalomanského závěrečného souboje). Kromě děr v trupu získávají stínové lodě v boji i mimo něj také prvky lidského uvažování, jimiž rozvíjejí svou umělou inteligenci, tudíž se již nespokojí se slepým následováním rozkazů a některé se ve své humanoidní podobě přidají z různých důvodů ke Gunzóovi. Po celou dobu seriálu si však Stínová flotila zachovává své tajemství, tedy se ani náznakem nedozvíme, kde se vzala a co je jejím cílem. Osobně to považuji za závažný nedostatek a fakt, že předloha je na tom nejspíše obdobně, není dobrou omluvou. Tolik haněná animace mi naopak přijde velmi dobrá. Vzhledem k jejímu počítačovému původu je velice plynulá a zároveň se animátoři snažili o to, aby zvláště vzhled postav co nejvíce připomínal ruční kresbu. Kéž by CGI standardně vypadalo alespoň takto! 5/10

Zdejší koncentrace zasněných a zamilovaných pohledů a zpomalených záběrů několikanásobně překračuje povolené meze. Jejich zhoubný vliv je zřejmý na Čajkovského hudbě, která je zohyzděna primitivní basovou linkou. Velmi se tudíž obávám, zda nebude negativně ovlivněn také další fyzický a psychický vývoj vystupujících šikovných malých baletek. 1/10

Když se spáří upír s vlkodlačkou, narodí se třeba Ranze Etó. Svéhlavá dívka odmítá akceptovat, že se démon ani půldémon nesmí citově vázat k člověku, a nezodpovědně se zamiluje do svého spolužáka Makabeho. Má to však dva háčky: Jednak Makabeho nezajímá nic než box, jednak je tu sokyně – Jóko Kamija, dcera dětinského jakuzáka. Z žánru romantické komedie zde výrazně převažuje druhá složka, přičemž dle očekávání je úspěšnější slovní humor (špičkování Ranze a Jóko) a občasné nadpřirozené vtípky (buzení tatíka klepáním na rakev), zatímco pády a podobné vylomeniny příliš nepobaví. Pochválit je třeba laškovnou a smyslnou závěrečnou znělku. Jako oddychové anime lze Tokimeki Tonight doporučit. 5/10

Mirai Kurijama patří mezi lovkyně jómu a ze své krve dovede formovat zbraně, jimiž s výše zmíněnými nadpřirozenými bytostmi bojuje. Jómu se přitom ve městě pohybuje celá řada, a někteří dokonce navštěvují tutéž střední školu jako Mirai. Kupříkladu brýlový fetišista Akihito Kanbara. Vývoj vztahu Mirai k jejímu obdivovateli je pěkně zpracovaný, stejně tak je zajímavé dozvídat se o jejich pohnuté minulosti a nejvýznamnější jómu, jimž bude muset Mirai čelit, nejsou jen velké potvory. Vše dle očekávání obsahuje pořádnou porci roztomilosti à la KyoAni (alergici by se tudíž seriálu měli vyhnout) a špetku neagresivního humoru (jen výjimečně tvůrcům ujede ruka – viz epizoda o jómu na střeše školy). Po většinu času jsem byl tedy spokojen, i přespříliš megalomanský závěrečný díl bych přenesl přes srdce, ovšem poslední scénu nikoli. Ta je vrcholem dějové ubohosti, který připravil seriál o hvězdu a dobrý dojem. 6/10