yenn

Samurajové Kanecugu Naoe a Keidži Maeda jsou hory příčně pruhovaného svalstva, proti nimž se i JoJo jeví jako střízlík. Celý svět zastiňují svou silou a moudrostí. V boji je obklopuje temná aura, která sama protivníky zpola porazí. Jimi vystřelený šíp se stává divokým zvířetem, které vždy najde svůj cíl, ať je jakkoli daleko. Kendži také vyniká ve hře na biwu – noty, jež jeho nástroj vyluzuje, se mění v okvětní lístky sakur a uspokojují dívky v nevěstincích. Kanecugu a Keidži jsou jednoduše naprosto dokonalí, leč pocit méněcennosti mi nedovolil zhlédnout více než dvě epizody. 4/10

Toto anime zasadí tvrdou ránu všem pacifistům, neboť jasně ukazuje, že i konec války přinese leckomu velké utrpení. Například divákům. Kdyby čtveřice roztomilých či prsatých bohyní ze světa Gameindustri nadále vedla válečná tažení, neměla by čas na hloupé rozhovory, hloupé etči ani na jiné hlouposti. Stejně tak trapné rodinné rozepře končící dojemným usmířením by zůstaly stranou. Naopak by s sebou válka nesla naději, že se všechny povraždí a bude klid. Tedy pokud by se někdo nerozhodl natočit i o tom anime. Protrpěny dva díly: 2/10

Když předlohu k anime o středoškolačce, která se ocitla ve fantasy světě, napíše hudebník (člen skupiny TM Network), nepřekvapí, že tentokráte půjde o boj s nestvůrou požírající libé zvuky a melodie. Krom toho je děj tuctový a výrazně zkratkovitý, tudíž občas dojde k podivným situacím, kdy hrdinka nad smrtí postavy, s níž prohodila dvě věty, truchlí jako nad ztrátou nejbližšího přítele. Na druhé straně, díky poměrně krátké stopáži se tuctovost děje nestihne stát příliš otravnou. 3/10

Devilman byl vládcem démonů vyslán do lidského světa, aby zde rozséval děs a hrůzu. Láska k Miki z něj sice udělala hodného grázlíka, leč hrůza je mu stále v patách a má podobu seriálu, v němž vystupuje. Každá epizoda využívá obdobné schéma: Vládce vysílá do boje proti našemu hrdinovi novou démonicky se smějící potvoru. Mezitím prožívá Devilman každodenní život, v němž se občas absurdně rozhádá s Miki (opravdu byla „kráva“ charakteristikou, již jí tvůrci chtěli vtisknout?), případně se kochá extrémně ubohými komediemi v podání třídního učitele či ředitele školy. Následně potvora začne v místě určení škodit a ničit, budovy se hroutí, továrny vybuchují, letadla padají, lidé umírají a Miki se dostává do ohrožení, čemuž musí Devilman učinit přítrž. Souboj je vždy lítý, náš hrdina má často na kahánku, nic však nedbá na svá zranění ani na logiku a v poslední chvíli protivníka vykonstruovaně porazí. Na shledanou za týden. (13 epizod zhlédnuto, 4 další proklikány.) 1/10

Vynalézt mecha není špatná věc. Můžete jím donést vnučce do školy svačinu, kterou si zapomněla doma, případně do něj vnučku posadit a nechat ji bojovat s vaším bývalým, zhrzeným žákem. Avšak nezasadí–li se o to jeho tvůrce, sám mecha do parodie vtip nevnese ani neučiní souboje napínavými či nápaditými. 2/10

Mám velice rád městskou fantasy a v jejím rámci mě nenapadá atraktivnější varianta než městská fantasy tradičně japonská. Když navrch toto prostředí osadí svými postavami Tomihiko Morimi, autor předlohy k Jodžó-han šinwa taikei, je téměř vyhráno. Kjóto má jakožto dávné hlavní město Japonska bohatou historii, na jejímž utváření se nepodíleli pouze lidé, nýbrž také japonští mytologičtí tvorové tanuki a tengu. Hlavním průvodcem bude Jasaburó, třetí nejstarší syn z extatické rodinky Šimogamových, jejíž členové mají povětšinou lidskou podobu, avšak patří mezi psíky mývalovité, kteří na sebe dovedou brát i dosti bizarnější podoby. Zpočátku se divák seznámí především s městem, kde se dějí věci, o nichž běžný lid nemá tušení, s výraznými osobami, které jej obývají, a s každodenním i slavnostním životem tanuki. Postupem času se pak vyprávění začne soustředit na Šimogamovy, poutavé rozplétání nešťastné události, která je postihla v nedávné minulosti, i na jejich současný život v době, kdy se blíží jednak volby nového vůdce společenství psíků, jednak novoroční hostina Páteční party, lidského sdružení, které si svůj večírek zpestřuje dušeným tanuki. Jak jsem v úvodu naznačil, kromě prostředí jsou hlavním trumfem seriálu postavy, jejich vztahy a interakce. Těmi nejzajímavějšími jsou Jasaburó, který si chce život především užít, mrzoutský mistr Akadama a obzvláště elegantní, leč nebezpečná Benten. Seriál má spíše odlehčený ráz, ocenil bych však kdyby závěr byl vážnější a napínavější, neboť desátá a jedenáctá epizoda naznačovaly, že takový mohl být. To jediné scházelo k páté hvězdě. 8/10

Júgo Hačiken nemá o zemědělství pražádný zájem; zemědělskou školu si vybral jen kvůli tomu, aby mohl bydlet na koleji bez rodičů. Domnívá se totiž, že s prvotřídními výsledky z prestižní střední školy projde nějakou hnojárnu s prstem v nose. Brzy však sezná, jak daleko byl od pravdy. Jím nabyté teoretické znalosti nikoho nezajímají, neboť zdejší cílevědomí studenti vedou rozpravy o genetice a klonování. Chtěl–li by Júgo zapadnout do chlapské společnosti obdivem ke křivkám AV idolů, neuspěl by. Chasníci od pole totiž dávají přednost ladným bokům a bujným vemenům holštýnských dojnic. Během výuky se náš hrdina také seznámí s několika znepokojivými skutečnostmi: Před konzumací je třeba zvíře zabít. Vejce vychází ze slepice kloakou, tedy stejnou cestou jako trus! A nakonec šok největší: Zemědělství je především tvrdá práce a ta je nedílnou součástí osnov, tudíž bude třeba vstávat nad ránem a dřít do úmoru ve stájích a na polích. Časem však Júgo jistě v těchto činnostech nalezne zalíbení, patrně najde i lásku (ke koním a k jezdkyni na koni) a záhy zjistí, že na konci náročného dne i vejce z kloaky chutná znamenitě. Dle prvních dvou dílů se seriál jeví jako slabší obdoba Abecedy dospívání, proti níž je komediálnější, nenabízí tolik sympatického hrdinu ani zajímavé či zábavné vedlejší postavy (s jednou výjimkou) a je více zaměřen na naučnou rovinu. Byť jsem jej po dvou epizodách opustil, lze jej sledovat bez utrpení. Jen japonské vládě nezbývá než doufat, že se seriál nestane příliš populárním. Pokud by každá rodina v Tokiu zatoužila po malé stáji a políčku, bylo by třeba mnoho umělých ostrovů. 5/10

Bude–li v budoucnu LGBT hnutí zvažovat úpravu své duhové vlajky, může směle sáhnout po screenshotech z tohoto anime. Přitom je vcelku lhostejné, jakou scénu si vyberou, neboť téměř všechny byly prohnány „duhovým filtrem“, jen s různým poměrem barev. Jeví se to jako snaha napodobit vzhled Šinkaiových filmů, dovedena však byla do takového extrému, že se s postupujícím časem stává otravnou a především kvůli ní celá vizuální stránka působí dosti jednotvárně. Kromě Kontractorem zmíněných nedořečeností (SPOILER Obzvláště by mě zajímalo, zda lidé v budoucnosti skutečně učinili se čtením myšlenek tak dobrou zkušenost, že mají potřebu šířit tuto schopnost i do času minulého. Pravděpodobnější se mi jeví verze zobrazená v první epizodě Kino no tabi. KONEC SPOILERU) trpí příběh pavědeckým vysvětlením nadpřirozených schopností (ano, už zase lidé nevyužívají plný potenciál svého mozku), tuctovou romantikou a trapnými komediálními momenty. Přes všechny výtky se konflikt na školní půdě rozvíjel napínavě, nakonec však vyšuměl naprosto do ztracena (místy používaný překlad názvu „Psychic School Wars“ je hrubě zavádějící). 3/10

Čas od času se v anime objeví informace či skutečnost, která mě překvapí, ale těžko se něco vyrovná Saint Tail. Opravdu jsem totiž netušil, že Bůh je mahó šódžo. V době, kdy se seriál odehrává, je Bohu 14 let a navštěvuje církevní nižší střední školu. Přes den se jeví jako běžná rozverná školačka Meimi Haneoka, po západu slunce se z něj však stává proslulá zlodějka Saint Tail, která přelstí sebelepší bezpečnostní zařízení, jejímž kouzelnickým trikům neodolá žádný protivník a v jejíž podobě ukájí Bůh svou zálibu v latexovém oblečení. „Nepokradeš!“ namítají nyní jistě mnozí. Není však třeba se znepokojovat. Bůh pochopitelně nekrade z rozmaru či hamižnosti, nýbrž je to projev toho, že naslouchá svým ovečkám, které přišly prosit o pomoc do jeho svatostánku. A nejsou to pouze lidé, jimž byl odcizen cenný předmět jako drahokam či obraz, ale i ti, kdo mají neobvyklejší přání, případně děti, které přišly o oblíbenou hračku. Bůh je vyslyší všechny. Jeho láska je totiž nesmírná. Tak nesmírná, že nejvíce miluje svého spolužáka Daikiho Asuku, přestože leckdy řve jako na lesy, občas někam spadne či do něčeho narazí, a navíc jakožto detektivův syn jde Saint Tail po krku. Bůh v chlapci vidí smysl pro spravedlnost, a tak jej vždy zpraví o své chystané noční výpravě, aby mu mohl ukázat správnost svých činů. Trpělivost s těmi, kteří dosud neprozřeli, však nelze zaměňovat s lhostejností. Je–li to třeba, sešle Bůh na nepoučitelné hříšníky pohromu (kupříkladu hejno bílých holubic). Nabízí se otázka, kterou část Božího života seriál zachycuje. Osobně soudím, že jde o některé z časných období, neboť jeho vševědoucnost je prozatím v zárodku (testy z matematiky by mohly vyprávět) a všemohoucnost se teprve rozvíjí. Již je mocný (spokojeně hladí svého ježka ze zverimexu), nikoli však všemocný (létat dovede pouze pomocí balónků). Jen si myslím, že tvůrci příliš podlehli nadšení z Božích skutků, jelikož by bylo dostačující zobrazit jich zhruba dvě třetiny. 6/10

Radost z královského potomka kazí skutečnost, že mu v rozkroku chybí ozdoba, která je ze zákona pro nástupce trůnu nezbytná. Aby se tedy po smrti krále nezmocnili vlády jiní, je princezna Safíra vychovávána jako princ Safír. Zlý vévoda Duralumin však tuší, že sovy nejsou, čím se zdají být, a všemi způsoby se snaží princeznu odhalit či připravit o život. Rytíř s mašlí připomíná kresbou západní produkci (obdobně jako většina starších anime) a žánrově kombinuje archetypální pohádku s groteskou. Osobnosti postav se tudíž pohybují v binárním světě a humor je založen převážně na kopání, srážení, padání a podobně, čemuž příliš neholduji. Naproti tomu se mi velice líbí vzhled hlavní hrdinky (z Tezukových postav, které znám, je dle mého jednoznačně nejpovedenější) a zaujaly mě dvě epizodické postavy: Hekaté, dcera vládce démonů, v níž se mísí démonický původ s „dívčími tužbami“ (SPOILER ptáček se tak po jejím doteku stává ropuchou, chce–li však Hekaté vyvolat příšeru, objeví se nalíčené ženské monstrum se zrcátkem KONEC SPOILERU), a sir Baron, který jediný se vymyká černobílému zařazení. Hodnocení po zhlédnutí čtyř epizod: 4/10