yenn

V období Edo není dezinsekce žádný med, neboť členovci dorůstají obřích rozměrů a lidé jsou pro ně běžným pokrmem. Proto je zřízena jednotka složená z výjimečných bojovníků, kteří jediní v boji proti této svoloči obstojí. Mladík Džinbé Cukišima by se nesmírně rád zařadil mezi ně. Zvláště když zastupuje svého otce, který byl původně povolán do zbraně, leč nemohl se dostavit kvůli zranění, jež si Džinbé klade za vinu. Byť se zatím hoch nemůže s nejlepšími měřit, splínem se nenechá přemoci a zahání jej deformacemi a okukováním dívčích poprsí. Lze tudíž očekávat, že se přes řadu tuctových soubojů stane uznávaným členem členovcobijců. Kdyby však namísto toho testoval repelenty, případně se věnoval terénní práci v zatopených oblastech, patrně bych s ním vydržel déle než dva díly. 3/10

Ve Spartánské akademii je výuka vskutku nemilosrdná. Nedosahuje–li studentka výsledků, které odpovídají představě chlípného ředitele, je vydána napospas výchovnému poradci, jehož úkolem je ztrestat ji obnažením. Takové ponižování pochopitelně nemůže nechat v klidu ochránkyni lásky a spravedlnosti Kekkó Kamen, oděnou v masce, rukavicích a vysokých botách. V každé epizodě čeká několik vesměs nepovedených pokusů o vtip, přinejmenším dva páry odhalených prsů a nenápaditý souboj. Jeden bod uděluji za nebezpečnou symboliku (1. epizoda) a svalové techniky boje (2. epizoda), druhý za prsy. (Pokud vás zajímají odhalené bojovnice za spravedlnost, sáhněte raději po zadečku či po krajkovaném spodním prádle. Přinejmenším jsou kratší.) 2/10

Svědomitá policistka Lu a rozmazlená slečinka Jao jsou dvě hlavní postavy policejního sboru v Miami City. Během pátrání po pachatelích trestné činnosti zparodují několik filmových a seriálových děl, procestují různé žánry a vše budou prokládat hojným řvaním (zvláště Jao je v tom přebornice) a méně četným mlácením. Komediální mušku mají žel výrazně vychýlenou mimo můj vkus, a povedený vtip tudíž trefí jen ojediněle (nutno dodat, že když už výjimečně vystřelí přesně, bývá z toho téměř střed). 3/10

Jamato, původně námořní, nyní kosmická loď, má nelehký úkol. Během 365 dní musí urazit téměř 300 000 světelných let, aby z Velkého Magellanova oblaku přivezla přístroj schopný zbavit Zemi radioaktivního znečištění, jehož původcem je nepřátelská mimozemská rasa z planety Gamilus. Pokud by seriál končil 24. epizodou, stačilo by lehce upravit komentář k Harlockovi a měl bych vystaráno. I Jamato je odolná loď, již žádné nebezpečí dlouhodobě neohrozí, a v případě potřeby posádka opraví jakékoli poškození (kupříkladu zpola rozmetaný trup). Ani etanolu holdující lékař tu nechybí. Autoři však zjevně nemohli dopustit, aby závěrečné dvě epizody proběhly poklidně, inu se je jali obdařit řadou vykonstruovaných zvratů podpořených nesmyslným jednáním postav i nesmírně laciným zabíjením živých a oživováním padlých. Aby poslední epizody takto zruinovaly nevalný, leč sledovatelný seriál, to jsem ještě neviděl. Ale zasmál jsem se, to přiznávám. 2/10

Nenápadný slaboch Takao Kasuga má rád Baudelairovu poezii a premiantku třídy Saeki. Jednoho odpoledne se vrací do prázdné třídy pro zapomenutou básnickou sbírku, při čemž se mu naskytne příležitost zmocnit se Saečina cvičebního úboru. Udělá to ukvapeně a později svého činu lituje, leč není cesty zpět. Již totiž získal pozornost své spolužačky Sawy Nakamury, dívky znuděné životem na maloměstě, která pro ostatní nemá nic než opovržení a příval nadávek. Nerovný vztah těchto dvou nesourodých osob sledujeme z pohledu Takaa, jehož osobnost a prožívání lze tudíž důkladně poznat. Naproti tomu je seriál skoupý na vykreslení Sawy, neboť jí Takao rozhodně není důvěrníkem. I on (stejně jako divák) tudíž tápe a snaží se pochopit, co stojí za jejím chováním. Když však předposlední epizoda naznačí, že se o ní konečně oba dozví více, přijde ohromné zklamání v podobě závěrečného dílu, který je v podstatě jen souhrnem předchozího dění a upoutávkou na chystané (?) pokračování. To ještě více posílilo můj dojem, že hybatelka děje i její konání jsou pouze samoúčelně vyšinuté, a to považuji za velké minus. Byť jsem začal osobnostmi postav, seriál v prvé řadě zaujme formální stránkou. Použita je netradičně rotoskopická animace s velice detailními pozadími a výrazně méně detailními postavami. Její neobvyklost vnímám vcelku pozitivně, nevýhodou je však ve vypjatých momentech přehrávající představitel hlavního hrdiny; kdyby jej pouze daboval, nejspíše by to nebylo tak patrné. Na pozadí pak zní převážně temnější ambient a občas tóny úchvatné skladby ze závěrečné znělky, přičemž skloubení hudby s obrazem je v některých okamžicích vynikající (příkladem budiž noční hodina výtvarné výchovy v sedmé epizodě). Květy zla jsou anime efektní a výrazné, rozhodně ne průměrné ve smyslu „řadové“, mají však zásadní nedostatek, který je poblíž průměrného hodnocení sráží. 6/10

Dívka, o níž se mnoho nedozvíme, si během letních prázdnin u strýčka najde v lese prázdninovou lásku, strašidlo (jókai), jež má podobu člověka a také se diváku nepřiblíží. Každý rok se scházejí, procházejí se lesem a jednou zavítají na slavnosti strašidel, které vypadají stejně jako ty lidské. A pak se stane něco, co by mělo být dojemné. Motiv jókai je tu tedy téměř zbytečný a romance se jím jen snaží zakrýt svou tuctovost. Navíc tak činí po dobu dvojnásobně dlouhou, než by bylo vhodné. 3/10

Kapitán Harlock je pirátem vesmírného moře, které křižuje na lodi jménem Arcadia, bohatým bere, sobě dává a čas od času na zkorumpované Zemi navštíví sirotu Maju. Nyní před ním stojí obtížný úkol, neboť Zemi nenápadně infiltrovala mimozemská rasa Mazone a patrně chystá invazi. V existenci hrozby však téměř nikdo nevěří, a tak jí posádka Arcadie bude muset čelit sama. Naštěstí se není čeho bát, jelikož výzbroj pirátského korábu si poradí s jakoukoli přesilou bez ohledu na poškození a poranění, a pokud se scénárista rozhodne jinak, vždy je po ruce amicus in machina. Lepší jsou podstatně méně četné epizody, v nichž se seznámíme s minulostí některých členů posádky. Z významných osob na Zemi stojí za zmínku Micuru Kiruda, velitel pozemských vojenských sil, oddaný obránce Země a zavilý Harlockův nepřítel, který je nejzajímavější postavou, a předseda vlády, příšerná karikatura starající se jen o vlastní zábavu. V jednání kladných postav je seriál často na můj vkus až přespříliš romantický. Vrcholem je okamžik, kdy se jediný palubní lékař rozhodne, že nadešel čas na jeho hrdinskou smrt v boji s nepřítelem, a kapitán Harlock, jakožto správný romantický hrdina, to přijme s pochopením, nedbaje toho, že loď přijde o odbornou zdravotní péči. Nebo že by se kapitán nemohl dočkat, až mu doktor přestane upíjet zásoby vína? 4/10

Hrdina bez charakteru, do nějž se snadno promítne většina hráčů původního simulátoru randění, podědil po otci fotoaparát. Svému novému koníčku se může věnovat i ve škole, jelikož zde existují hned dva kroužky, které se fotografování věnují. Přestože si hrdina vybere ten, který se vcelku nepokrytě prezentuje jako seskupení šmíráků, pomáhá uniknout obětem, jež se ocitly ve středu hledáčků ostatních chlípníků. Zdálo by se to jako nekonzistentnost hrdinova necharakteru, leč skutečnost je taková, že chce všechny holky mít jen pro sebe. Taktika zjevně slaví úspěch, neboť před jeho objektiv se děvčata vrhají sama od sebe, a dokonce předvádějí vyzývavé pózy v plavkách! Marně přemýšlím nad smyslem tohoto anime, když obrázků zaměnitelných dívek v plavkách (i bez nich) lze na internetu nalézt biliardy. Zato odpověď na otázku, zda jde o pitomý seriál, je po dvou dílech zřejmá. 2/10

Ach ty ženy. Režisérka se scenáristkou přiberou skladatelku a návrhářku postav, a aniž by komukoli daly předem vědět, stvoří nejlepší anime posledních pěti let. Kitaširakawovi – děd, otec a dvě dcery – provozují rodinný obchod s moči, který je jednou z mnoha živností v nákupní čtvrti Ušákův vrch. Starší dcera Tamako, dívka veselá a přátelská, v otázkách lásky natvrdlá, často a ráda v podniku pomáhá. Se svými dvěma kamarádkami, starostlivou Midori a zanícenou kutilkou Kannou, navštěvuje kroužek mažoretek a zažívá rozličné každodenní radosti a starosti. Obdobně jako ve Skicáku většina epizod přináší postavám drobné ponaučení. Potud by šlo o čtyřhvězdičkové slice of life, leč tvůrkyně mají v rukávu ještě jeden trumf. Tím je Dera Moči Jehnuss, jenž se v nákupní čtvrti ocitl při pátrání po nevěstě pro svého prince. Komičnost Derovy zpupnosti a vznešené mluvy vyniká zvláště v kombinaci s tím, že jde o žravého, tudíž záhy obtloustlého opeřence (patrně příbuzného kakaduovitých) na tenkých nožkách. Když tato bečka drůbežího sádla zaujme elegantní postoj, když se dvoří své vyvolené středoškolačce nebo když hubne, je to k popukání. Lístkem sakury na sakuramoči je pak výborná kabaretní úvodní znělka, svižná znělka závěrečná a kvalitní animace hodná Kyoto Animation. 9/10

Miho Nišizumi není nijak nadšená z faktu, že pochází z rodiny proslulé bojovým uměním senša-dó. Studentská rada střední školy Órai se však rozhodla oprášit zdejší zašlou slávu cesty tanku a právě od Miho si slibuje nejvíce. Panzerkampfwagen IV čeká! Do různých pásových bojových strojů postupem seriálu usedne zhruba třicet studentek, jejichž osobnosti jsou povětšinou propracovány úměrně stopáži a spíše než jednotlivé postavy jsem vnímal charakteristiky jednotlivých posádek (volejbalistky, obdivovatelky vojevůdců atd.). Pětice hlavních hrdinek s Mirkou Dušínovou v čele a členky školní rady jsou sice výraznější, leč vcelku archetypální. U sportovního anime, jímž jsou Dívky s tanky především, však považuji za podstatnější jiné vlastnosti. Jsou bitvy dostatečně různorodé? Skýtají diváku napínavou podívanou? Nabízejí zajímavé lsti a úskoky? A jelikož tankistky na vše odpovídají kladně, náleží jim kladné hodnocení. K dobru přičítám též občasné, velice atraktivní záběry z čela jedoucího tanku. 7/10