Barakamon

Stylově, tempem, atmosféricky a pocitově podobně hřejivé jako Usagi Drop, Barakamon je familiérně výjimečný v konkrétnosti a jistotě dosahování divákovy spokojenosti. Oběma dílům se skrz nenuceně milé postavy daří odprezentovat ty nejhezčí lidské vlastnosti, donutí aspoň trochu zauvažovat nad definicí slova "štěstí" a vždy velkou část práce v tomto odvedou děti, které hlavním postavám navrací ztracené dětství a zároveň pomahá dospět. Spousta anime se snaží tvrdošíjně (a neúspěšně) předat poselství o tom, jak je důležité si život náležitě užívat, ale teprve Handův příběh jej efektivně, dojemně a průkazně prodává. Mix až sladkého humoru, panáčku slziček, civilizovanosti, uvolněného děje a celkově antihloupého chování všech postaviček různých věkových kategorií dokonale funguje, vše podtrženo šličnou kresbou venkovních exteriérů s ladnou, melodickou hudbou. Usagi Drop mě zasáhl hlouběji a silněji, nicméně Barakamon je stále neskutečně příjemná záležitosti, která pohladí, uklidní a potěší každou citlivější duši. (20.09.2017)

Rozmýšlela jsem se mezi 3* a 4*, ale nakonec to prošlo s odřenýma ušima na 4*. Přece jenom to byla taková veselá pohoda, kde člověk nemusel nic řešit a když si chtěl odpočinout, tak mu to anime dovolilo. Sice se tam občas opakovaly prvky, které mi moc nesedly, ale v součtu je to velmi milé anime o ztracené duši, která se najde na malém ostrově především díky dětem. Prostě pokud nikam nespěcháte, chcete se nechat oblbovat dětmi a spíš se usmívat než umírat z napětí, tohle je správná volba. (04.11.2017)

Barakamon je milé anime, ktoré sa na nič nehrá a zameriava sa len na jednu tému a tou je život Handa Seishuu. Handa je kaligrafista a celý jeho život sa prispôsobil ťahom jeho štetca. Lenže bol držaný ďaleko od ľudí a tak sú jeho ťahy, alebo jeho technika je príliš strojová ako z učebnice. Handa je teda živým príkladom človeka, ktorý obetuje celý život jednej veci. Hlavný hrdina má, ale problém v tom, že si život málo užíva. Je presne vidieť aké dieťa dokáže splodiť prísny otec a ochranárska matka. Preto by som pripísal tomuto anime dostatočnú hodnovernosť. Barakamon nejde úplne na kosť, ale všetko robí tak aby príjemne diváka objímalo a ten aby sa cítil skoro po celú dobu anime príjemne. Na konci samozrejme potom prichádza pekné predvídateľné rozuzlenie (alebo krásne rozuzlenie a pre mňa bolo predvídateľné). Týmto chcem povedať, že sa nedejú závažné udalosti a anime sa nesnaží ísť do hĺbky problémov hlavného hrdinu tak aby diváka znepokojilo. V Barakamon zaznejú životné pravdy, ktoré môžu niekoho nasmerovať správnym smerom v živote. Takže Barakamon má do určitej miery náučný charakter. Zjednodušene povedané v celých dvanástich dieloch ide o nájdenie samého seba a svojej vlastnej cesty životom. A čo ostatné postavy? No dá sa povedať, že sú len kvalitné "krovie" či komparz pre vtipné situácie. Preto som napísal, že kvalitné lebo vedľajšie postavy vôbec nie sú zlé. Naru je milé malé "huncútske" dievčatko, ktoré hlavnému hrdinovi vždy povie okamžite čo si myslí. Preto je Naru výbornou postavou a Handa síce získava od nej len názory s pohľadu malého dievčaťa, ale o to sú lepšie. Handa síce je už dospelý dvadsaťtri ročný muž, ale vo veľa situáciách sa chová ako dieťa a v tomto anime v podstate konečne dospieva. Opäť toto anime (ako som si ja zvykol) porovnáva ľudí čo majú talent v niečom s tými čo v ničom nevynikajú. V neposlednom rade je v ňom cítiť radosť zo života. Tiež sa dá zamyslieť nad silou zmeny prostredia. Ak človek zmení prostredie a zmení ľudí, ktorými je obklopený často môže vidieť úplne iný nový svet. Čo sa týka hudby tak to sa mi páčil opening aj ending. Keby sme v škole (od 1 do 5) opening aj ending by mal u mňa známku 2. Hodnotenie prečo štyri (4) hviezdy? Nešlo sa úplne do hĺbky a anime teda plní charakter príjemnej oddychovky, ktorá je náučná a učí ľudí hodnotám ako nájsť sám seba a porozumieť sebe samému. Barakamon si zaslúži viac ako štyri hviezdy, ale na päť to u mňa nie je a teda hodnotenie je (Hodnotenie 4,5). (31.08.2015)

Nemyslím si, že je zcela na místě vychvalovat hlavní tvůrce Barakamonu za jejich schopnosti – stačí ostatně pohlédnout do jejich filmografie a posoudit, jakými dalšími výtvory se ve svém portfoliu mohou „pochlubit“. Spíše si odvážím tvrdit, že při daném námětu v podstatě nešlo na tomto anime co zkazit, ledaže by měli tvůrci na to pokažení vysloveně talent. Spíše tedy než o precizně vyrobené anime se jedná o kousek, u nějž zkrátka tvůrci vsadili na stokrát osvědčené ingredience, jimiž věděli, že vykompenzují své průměrné tvůrčí schopnosti a zavděčí se co nejširšímu spektru diváků. Příběh o rozjíveném mladém floutkovi z velkoměsta, který se napravuje a hledá nový smysl života na tom největším vidlákově mezi srdečnými vesničany a ještě nezkaženými dětmi je prostě tutovka, která se snaží diváka zahřát u srdéčka svou rádoby bezprostředností a vytlačit z něj emoce, leč mnohem vydařenějšími kousky zhýčkaný idiot Hromino se spíš po většinu sledování cítil jako paní Ivana z Kolotoče, kolem které to celé jen plynulo. Scénář a napsané postavy, jejich psychologie a interakce, hloubka příběhu, kvalita animace, hudba – to vše se pohybuje ve vodách průměru daného žánru, což má za následek, že jsem sice během sledování ani jednou nevyletěl z kůže nad mizerným scénářem, na druhou stranu mi Barakamon ani ničím výrazněji neutkvěl v paměti – na rozdíl třeba od Gin no sadži nebo Usagi Drop. Pustil jsem, viděl jsem, smazal jsem. (20.07.2019)

Barakamon Obamamon... chňá chňá, to jsem zase jednou vstal z postele vtipnou nohou. Jedná se o typické japonské anime - velice slibný začátek, který se postupem dílů rozplizne v stereotypní, nikam se nevyvíjící děj. Samozřejmě obsahuje jemné erotické narážky, které Evropanovi připadají zvrácené, ale Japonci nejspíš ani nemrknou. Hlavnímu hrdinovi musím zatleskat za jeho vytříbenou reakci na hanění svého díla, byť tomu postaršímu pánovi nemusel hned jednu vrážet pěstí, stačilo mu přeci jen zlomit hůl, vzít brýle, předběhnout ho ve frontě v krámě nebo se vydávat před pošťačkou nesoucí mu důchod za jeho vnuka. Jinak škoda, že nepochopil pravou příčinu své deprese, ze které se jel léčit na venkov... kaligrafie, totiž trávit celé dny tím, že se snažím načmárat novým způsobem něco, co jiný napsal, přece nemůže nikoho uspokojovat. (24.12.2014)