Gekkan šódžo Nozaki-kun

Uf, a já se bála, že už nenarazím na žádné dobré shoujo. Je to svěží a vtipné. Dělá to to, co romantická komedie dělat má - vtáhne prostě kvůli zajímavým, sympatickým postavám a jejich interakci. Děj seriálu přece odráží námět mangy, kterou hlavní hrdina píše (a naopak), a víme, jak to v shoujo mangách chodí... Sice mě trochu zaráželo, na co pan renomovaný mangaka teprve přichází po takové době tvoření, ale po pár dílech jsem to přestala vnímat a začínala si to užívat jako důvod, proč to tak vytvořili... A hlavně, |Mikorin| (08.10.2014)

Proč 5*? V podstatě hlavně proto, že toto dílko představuje neskutečně zajímavou plejádu unikátních postav a kde skoro každý je trochu jiný, než na první pohled vypadá. Máme tu hlavního hrdinu, který vytváří velmi úspěšnou shoujo mangu, ale jeho reálné zkušenosti s láskou a vůbec celková citlivost je někde na úrovni pařezu. Máme tady Mikoshibu, který ačkoli to neuměle maskuje a vypadá jako delikvent, je tak delikátní a jemný, že by mu to mohla spousta dívek závidět, školní princ a idol většiny studentek je holka a pěvecký idol s andělským hlasem je vlastně drzé děvče bez špetky taktu... A ono to funguje, vzájemná interakce těchto charakterů, jak mezi sebou tak i s jinými ne tak překvapivými postavami, je mnohdy neskutečně zábavná a povyšuje toto jinak poměrně slušné shoujo alespoň u mě na opravdu skvělý zážitek na který jsem se těšil. A tak mi nezbývá, než tuto originalitu, které se mi v poslední době dostává jako šafránu a fakt, že jsem se u toho opravdu královsky bavil a ani mi nevadilo, že se to vlastně nikam během těch 12 dílů neposune, ocenit plným počtem. (14.02.2015)

Svěží šódžo satira o klišé šódža. Prvek, kolem kterého se vtípky a situace generující u našich hrdinů udivení či až nemalé pozdvižení je ironický nekonečný cyklus "Nozaki si bere životní inspiraci z ostatních pro svou mangu, ostatní si berou inspiraci z jeho mangy pro jejich život". Každá ze 7mi hlavních postav je něčím velmi typická a zároveň i něčím atypická, jen ne úplně normální, přičemž nikdo zrovna si není ničím jistý až na sem tam trochu gumového Nozakiho. Je zde tuna situačního humoru a dokud se s postavami seznamujete, je to švanda a bránici pauzou neobdaříte. Špicou pro mě byl 4. díl, který je gagy perfektní alegorie na to, když dva duťáci hrají seznamovací simulátor (a Tomoda je nejlepší postavou seriálu, říkejte si ostatní co chcete :-)). Jenže tato šódžo satira je stále "pouhým" epizodickým šódžem bez jakéhokoliv vývoje, takže všechny ty časté překvapené výkřiky a výrazy začnete už brzo očekávat jak složenku od elektriky, přičemž postavy jsou až moc zatlučené v jednom bodě a v jedné charakteristice. Půjdu proti proudu, ale vyloženě mě začal znepříjemňovat čas příšerně nejistý Mikorin, který by neustále nevyhledával nic jiného, než jak vyloudit levný kompliment na svou osobu. Nicméně, až na tyto drobnosti + dosti předvídavě zazděnou romantikou, tomu nemám co vytknout. Graficky je to malebně hravé, samotná Chiyo je svým vzhledem příjemně až unikátní a popácké OP i ED bych si stylem nedokázal představit lepší. Od komediální jednorázovky bych víc očekávat nemohl a odcházím spokojen. 75% (01.12.2018)

Čijo Sakura se konečně odhodlala vyznat, byť nemotorně, lásku svému spolužákovi Nozakimu. Ten má však oči jen pro šódžo mangu, již píše. A to po celou dobu seriálu. Wakamacu miluje hlas tajemné Lorelei z pěveckého kroužku. Přitom netuší, že je to totéž bezohledné třeštidlo, které mu dělá ze života peklo. A to po celou dobu seriálu. Hori, předseda divadelního kroužku, má těžkou hlavu z androgynní a děvčaty zbožňované Kašimy, která mu podivnými způsoby vyjadřuje přízeň. A to po celou dobu seriálu. Zpočátku milá (romantická) komedie, jež se však postupně stává úmornou kvůli nulovému vývoji vztahů postav a s tím souvisejícímu recyklování obdobných komediálních situací. Jediný, s kým tvůrci nakládají obezřetněji, a kdo se tedy neomrzí, je Mikošiba oscilující mezi touhou po obdivu a stydlivostí. Tohle si krásná hlavní hrdinka a pěkná ústřední melodie nezasloužily. 4/10 (22.09.2014)

Ironií seriálu je, že nejméně zajímavými postavami, jsou hlavní dva protagonisté. Nozaki své kamarady celou dobu v podstatě jen využívá a pozoruje, aby jejich chování a pocity, které si sám nedokáže ani představit, mohl zaznamenat ve své manze. A Sakura je taková obyč roztomilá stydlivka. Nebýt ostatních bezvadných postav, nebylo by to ani z daleka tak vtipné a odlehčené, což je přesně to, co mě na Gekkan shoujo nejvíc bavilo. Líbí se mi, že hlavní záměr je pobavit diváka komediálními prvky a situacemi, které se seriálu poměrně daří a romantika je nám servírovaná jenom jako taková fajn barevná příloha navíc, přičemž klasické shoujo prvky jsou zde spíš karikované. Navíc to byla prostě velmi příjemná podívaná a hudba byla taky skvělá (obzvlášť jsem si užívala opening). edit: Speciály jsou taky super, určitě doporučuji je zhlédnout. :) (17.04.2021)