-bad-mad-wolf-

Zvláštní počítačová hra s průměrnou grafikou, prapodivnými postavami a příšerným půldruhahodinovým intrem.

Tobey Maguire HRAJE, Natalie zdobí film a Jake Gyllenhaal je sympatický darebák. Díky nim jsou přímočaří, avšak nepřikrášlení a perfektně koncentrovaní Bratři snesitelní.

Jedna hvězdička za zábavu při sledování scén, v nichž postavy zcela vážně pronášejí a provádějí zoufale kreténské věci.

Audiovizuálně je to skutečně zážitek. Atmosféra dobrá, herecké obsazení taky, ALE - nedotklo se mě to. Nijak zvlášť. Myšlenkové podhoubí zůstalo patrně někde v knize, kterou jsem nečetl. Otázkou je, zda to nakonec není dobře. Zatím nejslabší Fincher. 7/10

Chtěl jsem napsat nějakou konstruktivní kritiku, ale nejde to. Tenhle film je tak otřesně debilní, že by mohl kompletně vymýtit pozemskou inteligenci. Ostatně, vážně netuším, co dodat třeba k situaci, kdy popová kráva začne jančit okolo situace "vidlákov, obchoďák a mekáč". Absolutním vrcholem je scéna, v níž se Montana musí v tutéž chvíli účastnit večeře a zároveň randit se svým vysněným kaubojem. Jak by to jistě udělal každý zdravý, normálně uvažující a sociálně vyspělý jedinec, přebíhá mezi oběma místy, přičemž vždy vyvede nějakou koninu a zase zmizí ("Jééé, někdo mi volá, já teď půjdu pryč a přijdu asi tak za hodinu a zase ti řeknu dvě věty a půjdu se přeptat na humry, jo? A nečum po mně tak blbě, jakej film, taková situace"). Poté, co konečně obě události dostatečně pohnojí, se rozejde s klukem, se kterým nikdy nechodila a nechá svého tátu poslat do háje ženskou, jíž kompletně zdevastovala večeři. Není to paráda? Trotlující reportér, do té doby fanaticky jdoucí po Hanně Montaně, v jediném okamžiku obrátí o stoosmdesát stupňů a dá výpověď, aby mohl být správný taťka. Nakonec přijde pokání, ubrečené omlouvání se všem ("byla jsem kráva, mrzí mě to, ale zazpívám vám písničku, jo?") a kvanta moralistických i jiných žvástů. Do toho řádka popových písniček se spoustu tklivých pohledů a jásajících lidiček. Všechno je sluníčkové, šťastné, hezké a jedenáctileté fanynky zažívají první náběh na mokré kalhotky. Jo. Mekáč kultura pro začátečníky. Jednu hvězdičku nedám, zvířátka neuměla mluvit a duhu taky nikdo neblinkal.

Mýtus o kole. Odlehčený a drzý, nikoliv hloupý. Příběh absolutní klišé, forma ve svých retrospektivách a svižném tempu skvělá. Momentky, kdy se Wilee v bullet timu rozhoduje, kterou trasu v aktuální situaci zvolí, přičemž mu pomáhají grafické fígle a představy případných kolizí, jsou boží. Poslíčci v Expresní zásilce jsou samozřejmě krásní, mladí a superrychlí, na bezpečnost kašlou a pravidla dopravy jsou pro ně směšná. Dialogy pobaví, středobodem jsou tu ale prostě kola a jejich majitelé, kteří nezastavují a své stroje používají jako výrazový prostředek. Ostatně, když má ve finále dojít ke gradaci, vymění Wilee svůj silniční singlespeed za dirtové kolo a hopsá po střechách aut. Herecké obsazení je perfektní. Cyklistická akční jednohubka.

Soundtrack válcuje všechny ostatní složky filmu a je to hlavně on, kdo se podepisuje na krásně tíživé atmosféře. Ta je neodiskutovatelně výborná ve chvílích, kdy Ellison studuje staré nahrávky a tvůrci udělali jen dobře, když tyhle momenty roztrousili po celé stopáži. Průšvih přijde zhruba v poslední třetině, kdy se na scéně objeví namaskovaná děcka a bubák přestane býti pouhou děsivou skvrnou na pozadí nahrávek. Tam, kde si přímočarý příběh říká o zvrat, na nás čekají pouze laciné lekačky (něco se objeví v pozadí/těsně před kamerou) a poněkud rychlý konec, jehož náhlost je v prudkém kontrastu s téměř dvouhodinovou stopáží a pomalu budovanou atmosférou i napětím. Bughuul, jak se nazývá ústřední původce všeho zla, v závěru díky zbytečným lekačkám téměř přichází o svou démonickou auru děsivého zla, což je škoda - dlouho držel šanci na jedno z nejlepších strašidel, co se za poslední léta na plátně objevila. Když se ještě vrátím k lekačkám, obvykle jsou stejně předvídatelné, jako celý příběh, nicméně ta se sekačkou mě málem prohodila stropem. Inteligenci jednání postav je lepší ignorovat, jelikož hlavní mužská postava je sobecký kariéristický fracek a předvádí zhruba následovné: "Víš miláčku, tady v tom baráku se nedávno oběsili čtyři lidi a já o tom chci napsat knížku. Vím že jsem ti to měl asi říct, ale bál jsem se, že se budeš zlobit a ne, opravdu mě nenapadlo, že se to stejně dozvíš od sousedů, policie či dětí, který ty naše ve škole nenechají na pokoji, jo a taky mě nenapadlo, že je to špatný i pro našeho synka, kterej trpí nočním děsem. No tak promiň, já už to neudělám... a taky slibuju, že až si začnu příště myslet, že mám v domě nebezpečnýho psychopata, případně dokonce prastarýho démona, kterej žere děti, nebudu sám lozit po půdě, dvorku a tak podobně... a taky nebudu na oko pořád kliďas, když se kolem mě budou odehrávat pěkně pošahaný a sakra děsivý věci.") Plusové body každopádně za hezkou mytologii a absenci příběhových logických lapsusů. Závěrečná scéna je špička ve svém oboru. 7/10

Prachsprostá ždímačka peněz, která se od předchozích koncertů liší jen doplněním playlistu o písničky z dalšího kolovrátkovitého alba. Práce je to profesionální a zahraná tak suverénně, až z toho mrazí, nicméně co z toho? Poslední desky jsou naprostá vata a koncerty byly plně profesionální šou už léta předtím, z čehož vyplývá, že si s těmi předchozími kdekdo vystačí.

Po letech jsem se opatrně zkusil namočit do televizního dění a nemůžu se rozhodnout, zda za rostoucí výskyt rakoviny může nejmenovaná televize nebo fakt, že u nás ceny sbírají Koblížci.

Kdysi jsem chtěl napsat něco v tom smyslu, že jde o nejhorší rodinnou komedii všech dob, nicméně potom jsem pravděpodobně v nastalé hrůze utekl do knajpy a snažil se přepít utrpěné trauma, následkem čehož jsem na vše zapomněl. Dnes jsem si shodou okolností vzpomněl (na Kevina, ne na chlast) a když si vybavím, jak se ten klouček tragikomicky pokoušel imitovat grimasy Macaulay Culkina, nebo jak ve strašlivé scéně rotující knihovna (či co to bylo) katapultuje zloděje... no jo, asi jsem měl tenkrát pravdu. P.S. Ne, jako děcko bych to nemiloval, sakra.