-bad-mad-wolf-

Atraktivní, hyperenergická skatestory a bezchybná upomínka jedněch stylotvůrců. Skvělá atmosféra, kvanta vostrý dobový muziky a prkna na kolečkách, který znamenaj svět.

Poctivý hold gangsterkám, který v několika momentech přesahuje i své vzory a stává se sám nezapomenutelným. Film táhne dokonalé herecké obsazení a vychutnané čekání na povinnou, od začátku tušenou finální přestřelku, která je opravdovou pocitovou lahůdkou a překrásným zadostiučiněním pro diváka. Mendes má perfektní cit pro vymezení si vlastního hřiště a následné rozehrání bravurní hry. Nádhera.

Jdeme pryč... Burt s Veronou šli a Sam Mendes je pořád bourák - třetí setkání s jeho tvorbou, třetí útok na nejvyšší hodnocení. Abych si odbyl úvodní superlativa - dostalo mě to. Kompletně, do posledního nervového zakončení. Od srdce jsem se smál, měl jsem vlhké oči, soucítil jsem a celkově si se mnou film emotivně pohazoval přesně tak, jak chtěl. Základní premisa je jasná: Burt a Verona jsou ve vztahu, ona čeká dítě, oba mají po třicítce a mají neodbytný pocit, že jim život protéká mezi prsty. Pak přijde impuls, který je milosrdně odpálkuje na cestu, kde poznají impuls další - takový ten, který vytáhne lidem hlavu z hajzlu a dá jim důvod věřit, že nejsou trosky. I když mají okno z kartonu. Následný mix individuí, s nimiž ti dva přicházejí do styku, je neuvěřitelně pestrou kombinací situačního humoru, upřímných životních výpovědí, skvělých herců, neotřelé šílenosti a šikovně implementované lidskosti. Tady nežijí filmové tváře, ale opravdu ty krávy od vedle a ta holka co měla kdysi krásný prsa a její sestra a prostě všechno co budete chtít. Sežerete ty absurdní dialogy a výstřední postavičky, protože i přes svou bizarnost zůstávají lidmi, jak je víceméně známe a jejichž případnou šílenost můžeme porovnávat s šíleností naší a našich známých. Neuvěřitelné, ale šlape to. Burt a Verona jsou skvělým filmovým párem - procítěnost a osudová "ksoběpatřičnost" z nich teče proudem a já chtěl dál poslouchat dialogy, v nichž se milují jako nikdo na světě a co že s tím tedy jako budou dělat. Možná je Away We Go opravdu jen ohranou road movie, která sází na indie kabátek a dialogovou naturalistiku, ale má tak zatraceně hřejivou lidskou podšívku, že jí prostě nemůžu odolat. "Říkal jsi, že se jmenuje Ellen, a tady je L. N. ... Ne!"

Nebudu to skrývat - jsou zde přesně tři momenty, u nichž jsem se málem podělal, pomočil a proskočil stropem naráz. Dějová struktura je vcelku promyšlená, souvislosti do sebe zapadají a tvůrci věděli, jak pátrací nudu ředit zneklidňujícími informacemi a občasnými infarktovými momenty. Závěrečná cca dvacetiminutovka byla pro mou psychiku místy k nevydržení, o samotném závěru nemluvě... Svůj účel film splnil, nabízí pestrou pseudodokumentaristiku, místy napíná, místy děsí, bohužel občas i nudí. Představte si Záhadu Blair Witch, v níž někdo otočil ty stránky, které tvůrci původně nechali na fantazii diváka. Je už jen na vás, zda máte odvahu na ně pohlédnout. Nicméně nelze popírat, že to, co v klíčových chvílích rozpumpovalo můj tep do nepříčetna, může jiné nechat netknuté nebo dokonce zklamat.

V podstatě pěkná konina s typickými atributy béčkové filmografie (vše se v dobré obrátí, hrdinové jsou nezasažitelní, záchrana přichází na poslední chvíli, účelnost akce podléhá efektnosti...), ojedinělé je ale její pojetí. Příběh lze totiž přijmout doslova jako babskou povídačku, mezigenerační pohádku o hrdinství předků, pouze ten zanícený (mimozemský) dědeček vypravěč je nahrazen pojetím alá dokument - a tyhle dvě protikladné věci fungují v jednom celku na výbornou. Ostatně, posuďte sami - SPOILER - emzáci jsou v exilu na Zemi, jsou utlačovaní, odmítaní, zastrašovaní, když tu náhle přijde moment, kdy se jeden z utlačovatelů chtě nechtě musí přidat na jejich stranu. Neohroženě při nebezpečné akci získává chybějící předmět pro aktivaci kosmického korábu, pomáhá novému příteli uprchnout a sám zůstává jako živoucí legenda změněn v jednoho z mimozemšťanů, pro svou původní rasu mrtvý a zatracený. - KONEC SPOILERU - Dokumentární forma s akční režií obstarávají slušné vyprávěcí tempo a triky jsou na nízký rozpočet zdařilé, ALE... zůstává zde bohužel také absence schopnosti výrazněji zasáhnout mysl či emoce a ustřelená druhá polovina, která už je zcela tuctovou akční srágorou. District 9 je tak filmem zábavným a originálním, ale i přes přítomnost satiricky vyznívající výpovědi o xenofobii dlouhodoběji rezonující zážitek nenabízí.

Ano, jde o skutečně vražednou ptákovinu...

Údajný skvost v mizerné filmografii Jaroslava Soukupa nijak kvalitním filmem není. Je stejně hrubozrný a prostý, jako jeho pozdější "komedie", nicméně ta vážná tvář a třicátá léta mu docela sluší.

Jeden z nejotravnějších, nejhloupějších a nejhůře vypadajících blockbusterů všech dob.

Dvouminutový pietní koncentrát, jenž postrádá jakoukoliv funkční hodnotu. Vizuální umění i lidstvo ušly masivní kus cesty a živý obraz bez špetky invence zaujme na pět sekund snad jen ze studijních důvodů. Umění bez umění. Smůla...

"Posílení pracovní morálky" aneb hrubý humor v té podobě, v jaké ho miluju.