-bad-mad-wolf-

Kevin Smith uplácal z chytrých dialogů, typické vulgarity a několika atypických situací fungující a skutečnost překvapivě dobře vystihující... romantickou komedii?

Při sledování Emmerichových filmů se obvykle nenudím, na polovině z nich jsem byl v kině a ze jediný opravdový přešlap považuji prehistorickou ptákovinu 10 000 př. n. l.. Hollywoodská studia už asi pochopila, že tenhle němec ovládá především kolosální destrukci, a nákladné katastrofické filmy na sebe nějak vydělat potřebují - tudíž se dá čekat, že v nich budou tuny patosu a patriotismu. Hloupost scénářů a nezakrývanou líbivost všech sentimentálních linek jsem zkrátka v Emmerichově případě ochoten prominout, dokud jsou kompenzovány efektním rozbíjením světa a místy až absurdně vyznívajícím humorem. Při sledování 2012 mi nadstandardně vadily dvě věci. Prvním mínusem je místy neukočírovaná vlna efektnosti, překonávající i tu mohutně navýšenou hráz, kterou je nutné podobným filmům stavět. Pokud tatík na sekundu přesně uniká před zuřícím vulkánem a v krizové chvíli má zčistajasna pět minut klidu na to, aby se mohl vyškrábat z propasti a dostihnout letadlo, praští to díky přestřelené délce této scény do očí. Nadhled nenadhled. Jinak je například zdrhačka z města bombastická... Propíraná sladkobolnost mi nikterak nevadila, takový Bayův Pearl Harbor byl mnohem těžším kalibrem. Druhým záporem je zcela zbytečně zdramatizovaný závěr na palubě archy, která je ukázkovou nastavovanou kaší. Při prvním nárazu vln přitom napětí fungovalo na výbornou, jen by bylo vhodné hned poté veškeré dění definitivně utnout. Politická linka působila vcelku sympatickým dojmem, obsazení se též povedlo (šílený reportér Woodyho Harrelsona vede, ale potěší i uvěřitelní Cusack s Peetovou, slizký Oliver Platt nebo celkově výborný projev Chiwetela Ejiofora), drtivá většina trikově fantastických scén přebíjí hrstku těch průměrných a celkově zůstává 2012 obstojnou zábavou. Problém tak zůstává právě v divákově schopnosti přijmout megalomanský brak z rukou tohoto režiséra, který jednou bude dozajista legendou (a je fuk, že částečně v negativním slova smyslu).

Principielně klasická teen komedie, která se od svých sestřiček liší ve dvou zásadních aspektech: místo bandy teenagerů se v hlavních rolích objevuje čtveřice zralých (na ránu?) chlapů a poměr povedených vtipů ku trapným tentokrát nechává vítězit prvně jmenované. Téma "okno" je nadmíru půvabné a dává v přestřelené formě vzpomenout na různé osobní zážitky. Nebo vy jste ještě nenašli tygra v koupelně? 7/10

Tuctový thriller, který uděluje lekci především v čitelnosti děje a s naprostým nezájmem se dopouští mnoha žánrových klišé v podobě "nenápadných" náznaků, postupně odhalovaného dávného zločinu, záhadné minulosti domu, snahy očernit titulní postavu a nechybí ani vskutku "napínavé" finále. Stephen Dorff má sice na záporáky ksicht, jenže byla mu napsána ta nejnudnější a nejprůhlednější role, kterou jsem poslední dobou ve filmu viděl. Adrenalinovější scény jsou křečovité, poněkud naivně splácané a příběh samotný neustále našeptává co se stane, v důsledku čehož je titulní linie odhadnutelná minimálně s půlhodinovým předstihem. Kapitolou sama pro sebe zůstává závěr. Jeho podoba je tušená prakticky od začátku, avšak chování všech postav v jeho průběhu je slušně řečeno prapodivné. Něco málo bodů nechávám za nádhernou lokaci a sympaticky obsazenou rodinu (Dennis Quaid, Sharon Stone, Kristen Stewart...).

Doporučuji sledovat všelijaké fandovské sestřihy, ty se s přehledem vyšplhají i na čtyři hvězdy, jinak zůstávám u dvou, za slušně hláškující porotu a občas zábavnou hvězdnou pěchotu (aneb nad cizím neštěstím se člověk pobaví nejvíc). Na televizi slušný standart, ale je mi silně protivná forma plná záběrů na uslzená očička a vesměs nezajímavě se prezentující soutěžící (nemluvím jen o zpěvu).

Moc hezká mozaika hned několika psychologických profilů a linií, z nichž některé jsou nádherné, některé nedotažené a některé zbytečné... důležité však je, že celek spolehlivě funguje. Costner je v titulní roli perfektní, občasný ledově chladný humor potěší a bod navrch dávám za sympatické ohudebnění.

Za těch pár korun relativně slušná věc, jíž nejvíce ublížila trapná a nabubřelá mediální kampaň. Horor typu "něco se tam stane (nic se nestane) - ale teď už se určitě něco stane (nic se nestane) - teď už se sakra musí něco stát! (něco sotva postřehnutelného se stane)" aneb permanentní čekání na tušený, ale stále nepřicházející šok. Je tu slušné napětí a dokonce i několik scén, které vyvádějí diváka z jistoty a napomáhají narůstající nervozitě (Katie na houpačce). Pár momentů skřípe, například okatě nafilmované probuzení z noční můry, na efekt postavené exorcistické video nebo scéna s deskou, titulní pár se navíc nechová příliš uvěřitelně (ale kdo ví, já démona doma zatím neměl). Na druhou stranu, lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl u nočních scén v klidu. Nalezení dvířek kamsi do půdních prostor mě znervóznilo, odtahovačka slušně rozhodila a nejvíce mou diváckou jistotu rozklepla Katiina hláška "už nechci odjet" - možná se na mé neschopnosti odhadnout následný nevyhnutelný průšvih podepsal právě fakt, že jsem předchozímu chování postav dvakrát nevěřil. Pachuť hrůzy se mi usadila na patře a zůstala tam už po celý neklidný závěr. Dobré. Reklamu a trailer neřešit.

Je tu náznak několika myšlenek, které by měly co říct, kdyby s nimi film nezacházel tak trochu jako malé dítě se sirkami. Úcta ke stáří, ke smrti i k životu, nesmazatelné zážitky z dětství, lidská důstojnost, otázka rasismu... využito není nic, vše zůstává u šablon a náčrtů. Zoufale nijaká záležitost. Body za hezkou atmosféru a slušné obsazení; mimochodem, ačkoliv tu Andie MacDowell hraje alkoholickou maminu, snad poprvé mi byla opravdu sympatická.

Horory a thrillery, odehrávající se na palubách kosmických lodí v daleké budoucnosti a v ještě vzdálenějších končinách vesmíru, lze považovat za specifický subžánr sci-fi. Najde slušné zastoupení v literatuře, ve světě filmu je situace mnohem horší. Výrobní náklady takového snímku jsou nezřídkakdy vysoké i v nouzových podmínkách, divácký zájem naopak nepříjemně nízký. Snad jedinými opravdu úspěšnými kousky zadaných parametrů jsou filmy značky Vetřelec a s přimhouřeným okem taky Kubrickova Vesmírná odysea. V paměti můžeme vypátrat v kinech propadnuvší Horizont události, tragickou a právem zapomenutou Supernovu, průměrnou Černočernou tmu a pak už snad jen všelijaká videobéčka. Když přišlo Pandorum, získalo prakticky hned s premiérou kultovní status. Zaslouženě? Nad námětem si fandové mohou chrochtat blahem - dva chlápci se probouzejí na palubě kolosálního vesmírného plavidla, přičemž si téměř nic nepamatují, netuší, kde jsou a proč se celá loď zdá být poctivě mrtvá. Od začátku je jasné, že ve ztracených pamětích bude nějaké svinstvo, mnohem aktuálnější v tuhle chvíli je ale svinstvo jiného charakteru. Tam někde ve tmě cosi pobíhá, evidentně se to nespokojí s vaším "a sakra" a nejspíše to má hlad. Aneb ano, tohle schéma už tu bylo stokrát a šlo by o klasickou hororovou vybíjenou, kdyby tady film neprovedl částečný úhybný manévr a nezačal dávat najevo, že mydlení se s potvorama je tak trochu na druhé koleji. Na scénu nastupuje odhalování minulosti i účelu lodi, přičemž poměrně nečekaně vycení zuby apokalyptické téma. Divák je v podobné roli, jako postavy filmu: dostane do ruky několik teorií a než se stihne dobrat odpovědi, přichází další otázka. Můžete to nechat plavat, můžete nechat prostor fantazii, pravdou však zůstává, že zdejší evoluční, apokalyptické a další žvásty nepostrádají působivost ani jistou dávku promyšlenosti. Vše, co na první pohled působí jako obyčejná příkrasa pro efekt, si své okénko s možným vysvětlením najde. Pokud pomineme tohle příjemné drbání zad dychtivého sci-fi fandy, je třeba zmínit velice slušivou nasáklost béčkem, sugestivní audiovizuální kabátek a zajímavé herecké obsazení, jemuž dominuje Ben Foster, Dennis Quaid v poněkud netypické roli a pekelně šukedelická Antje Traue. Dokonce i potvory mají svou působivost (schválně, kdo si nevzpomene na Pád do tmy) a díky výše popsanému se o jejich původu i přes jednu pozoruhodnou nápovědu taky všechno nedozvíte. Co chtít víc? Samozřejmě, bylo by možné nedostatky hledat a najít, bylo by možné dokonce označit film za béčkovou hovadinu nehodnou pozornosti, já to ale rozhodně dělat nechci a nebudu. Pevně věřím, že fandové žánru taky ne, koneckonců jen opravdový hnidopich může být po několikaletém půstu výrazně nespokojen. Pandorum je jednoduše poctivý flák béčkem kořeněné sci-fi, s pozoruhodným vývojem příběhu a zajímavě naroubovanou apokalyptickou tematikou, která není hloupá a poskytuje divákovi solidní porci záhadna a vlastní mytologie (jejíž nepříliš bohaté rozvedení je snad jediná věc, která mě mrzela). A ta Antje Traue... sakra...

Zindustrializované divadlo, na které je radost pohledět. A taky herecká lahůdka (Trojan!). Divadelní dramatizace celou dobu mocně upozaďuje skutečnou tragédii, ačkoliv se v celkovém součtu zdá být samozřejmě zcela bezvýznamnou... aneb pompézní reflexe běžného životního jevu.