-bad-mad-wolf-

"Takhle mi to zouvá boty, že se nějakému rusákovi ztratil vlak." - díky dík, málem jsem si dal smíchy headshot o stůl (to není ironie). Chmelův průvodčí taky OK. Po těžko snesitelném prvním díle obstojná porce švandy.

Ano, v některých momentech velice, VELICE působivé, ale emocionálně mě teda Příchozí docela minuli - přestože se hodně snaží a relativně netradičně ždímají (malinko SPOILER) jeden atraktivní, nicméně v takto vážném filmu o to stupidnější žánrový paradox. Trochu mě to mrzí, jelikož od kombinace Villeneuve + přemýšlivá sci-fi jsem si sliboval dost. Sicario byl ve svém dopadu silnějším zážitkem. A teď už hardcore SPOILER: Vážně by Louise perfektní znalost budoucnosti nevyužila ke snaze jí změnit k lepšímu? Vážně by slepě následovala osudový vzorec, přestože vědomí hned několika věcí přímo vybízí k možnosti zasáhnout? Je zdejší časové kontinuum neměnné a okleštěné o možnost změny, přestože VÍM? Ztratila Louise kontrolu nad svým životem a bude ho nadále sledovat jako již viděný film? Neznásilňuje to příliš logiku? Kdybyste věděli, že zítra ráno vyjdete před dům a přejedou vás popeláři, skutečně byste před dům druhý den ráno vyšli? Nebo Louise prožila flashback jedné verzi své budoucnosti a ta teprve přicházející bude jiná? Sakra, tolik otázek... Já vím, jsem rejpal. :)

Formálně bezchybná záležitost (čti: kouká se na to hezky - Berg je jistota), která nijak nevyčnívá z pole katastrofických filmů. Herecky slušné, emocionálním vrcholem skok z plošiny. Ponaučení: Byrokrati jsou svině.

Bahno tak zažrané, že už ho nevytře ani uklízečka z Balkánu. Mám rád železniční prostředí (proto jsem si to pustil), docela rád jsem měl Partičku (proto jsem si to pustil...), každopádně tohle byla křupanovina na hranici snesitelnosti. Nevadila by mi bezradná uřvanost, nezastíraná nevkusnost ani dementní humor (většinou si s ním rozumím dobře, meh), ale provedením i dikcí se na úvod všichni zúčastnění minuli - což je u skečovitých věcí dost zásadní defekt. P.S. Druhý díl mnohem lepší, prozatím vše odpuštěno.

Víceméně tradiční bububu handycam, v němž se sem tam něco mihne v pozadí a zúčastnění se chovaj jako idioti. Závěr docela ožije, nicméně mrazivě znepokojující finiš jedničky je mu vzdálen na míle daleko.

Cca desítka postav se pohybuje po plátně, občas žvaní, občas zpívá a občas někdo s někým interaguje na téma "láska". Dělají to vskutku atraktivně, jelikož druhý den po vidění nevím, kdo do koho zasunul nebo jak skončil. Vlastně si už ani nejsem jist, kdo všechno tam byl... Každopádně trapně beztvaré figurky by se daly tvůrcům odpustit, kdyby za něco stály písničky a choreografie tanečních vystoupení - měl to být muzikál, ne? Nebudu to moc okecávat, za řeč tu stojí přesně NIC. NIC! Kdyby mi bylo sedm, ocenil bych počmáraný popelářský vůz. Tenhle film je tak strašně prázdný ve všech ohledech, že o jeho existenci víme jen díky řečičkám o následníkovi Discopříběhu. Ten měl alespoň příběh jedné dospívající postavy, v níž se mohla tehdejší mládež identifikovat, skvělého fotra v Potměšilově podání a pár hitů Michala Davida, schopných unést označení "chytlavé". Decibely mají jen stádo lidiček a písniček tak slaboučkých, že by jim dala do držky i průměrná plzeňská kocovina.

Snaha vytřískat něco z nostalgie lidí devadesátkových. Jenže zatímco první film měl sympatického hrdinu, zapamatovatelná děcka a celkem jasnou příběhovou linku o tom, kterak drsňák padoucha lovil a prcky si ochočil, dvojka selhává prakticky ve všech ohledech. Lundgrenův superdrsný (hahahaha) agent neprochází žádným vývojem; interakce se smečkou smradů se z problémové v pohodovou přepne z ničeho nic (s kamarádovo nápovědou v uchu, vskutku imponující) a romantická linka funguje de facto tak, že Lundgren na chvíli vypne svůj píchací režim a tváří se jak napravená kurtizána. Fórky s Twix - vážně? Závěr s "Trojským koněm" - vážně? Totálně bezradný recyklát.

Neodolatelné béčko, jehož satiricko-antikonzumní stránka je podezřele aktuální dosud (ne že by bylo těžké si z podobných věcí dělat prču) a jehož atmosféru nebo ústřední hudební motiv jen tak nezapomenete. Z dnešního pohledu se ovšem jedná především o dokonale vyvážený koktejl zábavy všeho druhu. (:

Asociální zábava revisited! :D

Film, kterej má srdce. Co jinýho taky v tomhle případě říct, že jo. :)