Recenzie (1 881)
Sedem statočných (2016)
Dobrej biják. Dobrej, takže za tři. Ale kouká se na to dobře, rimejk nerimejk...
Hrajeme s Alim (2015) (relácia)
Vlastně docela chápu, že něco podobnýho vznikne - je zrovna éra letsplayerů a bezvýznamných virálních hvězdiček. Dokonce mi to ani nevadí. Jen by se dalo polemizovat, jakou hodnotu má mít pořad, jehož obsahem je záznam pubertálního klábosení o výše zmíněných existencích. Navzdory tomu, že se v něm objevujou známý osobnosti, bude totiž snesitelnej právě jen pro ty, kterým a) zmíněný klábosení nevadí b) nemají ho zrovna s kým praktikovat naživo. Jedna hvězdička za to, že narodit se o patnáct let později, byl bych jedním z těch dementků možná taky. (:
Americký vlkolak v Londýne (1981)
Takovej roztomilej vlkodlačí bizár, jehož tvorbu si tvůrci zjevně fetišisticky užívali. Okatě latexové triky už dnes ničím nezaujmou a sám vlkodlak pouští hrůzy i respektu pramálo, každopádně humorná stránka potěší a občasný náznak atmosféry (úvod, metro) taky.
Bojová loď (2012)
Určitě mohla bejt kratší a vtipem se nemuselo tolik šetřit, i tak je ovšem Bitevní loď celkem obstojná ptákovina. Koneckonců, kde jinde uvidíte tak úchvatně OMG WTF over the top scénu, v níž USS Missouri s poněkud obstarožní posádkou driftuje na kotvě a střílí na mimozemšťany? "Let's drop some lead on those mother..FIRE!!"
Polda (2014) (študentský film)
Zfilmovanej motivační citát. Takovej ten, u kterýho si řeknete "no jako jo, dobrý, je to pravda" a za pět minut o něm nevíte.
Tým na hraně (2010) (TV film)
Rachna kachna, pěkná vzpomínka na zřejmě nejpamátnější turnaj českýho nároďáku za dlouhý léta. Nic víc.
Trabantom do posledného dychu (2016)
Už v případě minulé cesty bylo zřejmé, že seriál bude pro tuhle svéráznou bandu motomagorů příhodnějším formátem. Australsko-asijská výprava je sice slabší na počet kilometrů, nicméně zatím nejmasivnější co do natočeného materiálu, technického vybavení i různých sociálních záležitostí (vozíčkáři v trabantu na těžkém terénu, vztah Dan - Dominika). Film tentokrát působí zkrátka až moc jako stručný výtah něčeho zajímavého (zvlášť pro nás, co jsme celou dobu sledovali dění ve skupině na facebooku) a zanechává spoustu otázek, jejichž rozvinutí bych se rád dočkal. Seriál hned první epizodou napověděl, že se věci rozvíjet budou; pokud patříte mezi fandy Přibáňova dvoutaktního cvokhausu, doporučuju počkat si na něj a film rovnou přeskočit.
Jeden blbec na večeru (1998)
Vkusná a přitom toliko cynická komedie, jejíž kvality podtrhla nedozírná debilita amerického remaku. Vážně mám radost, že někdo dokáže natočit kvalitní film s naprosto amorálním námětem, v němž přesto soucítíte se všemi postavami a nemáte v závěru pachuť z povinného moralizování. Veberovky budou v mých očích patrně už navždy tím nejlepším, co Francie komediálnímu světu dala. Při scéně s představováním skutečné Marlene jsem se smál stylem retardovaného osla a doufal jsem, že to nikdy neskončí. Viděno nespočetněkrát.
Nástroje smrteľníkov: Mesto kostí (2013)
Film, který vypadá, jako by ho od základu vymyslela i natočila skupina sedmnáctiletých metalistů/gotiků/čehokoliv podobného - oops. Někdy v sedmnácti by se mi patrně i dost líbil, pokud bych si barvil vlasy na černo a nosil pentagram na krku. Nepochybuju o tom, že jiné ambice Mortální Instrumenty ani neměly - svoji cílovku patrně uspokojí a nás ostatní neurazí (pokud přimhouříme všechny oči nad občasným znásilňováním logiky). Plusem zůstává, že je zde přítomno docela dost zábavy chtěné i nechtěné - na každý pád si ovšem nemyslím, že bych někdy toužil po opakovaném vidění.
Muž v temnote (2016)
Premisa je jednoduchá. Tři čorky chtějí vybrat trezor obstarožnímu slepci, jenž se stal majitelem tučného odškodného a v současnosti obývá zpustlý dům na vylidněném předměstí Detroitu. Menší zádrhel nastane v momentě, kdy vyjde najevo, že je dědek hardcore psycho válečný veterán, jemuž banda zlodějíčků není zrovna důstojným protivníkem. Vedle mamonu má navíc kvér a nakrknutého rotvajlera na steroidech... Užil jsem si to. Alvarez má talent točit hodně fyzické, ba až nepříjemné filmy, přičemž tomuhle dopřál ještě obstojnou míru klaustrofobna a funkčního napětí. Ve druhé půli přijdou na řadu docela výživné zvraty a "mnohonásobný" konec, nicméně na škodu nic z toho není - film je krátký, intenzivní a ozvláštnění/zvrat/změna hry přijdou vždy přesně v momentě, kdy by story mohla začít nudit. Dokonce i těch několik málo lekaček mi přišlo o něco smysluplnějších, než by se na první pohled mohlo zdát... P.S. Z morálního hlediska nemá cenu řešit, komu a proč fandit - vyplatí se počkat si, kdo, jak a za jakou cenu přežije.