Sedem statočných

Hmm tak kupodivu se přesně podle očekávání jedná o naprosto zbytečný, bezkrevný navíc nesmyslně multikulti obsazený remake původního filmu. A když píšu původní film, tak nemá cenu do toho tahat Sedm samurajů, protože Sedm statečných z roku 1960 je velmi volným zpracováním tohoto filmu, zatím co toto je přímým remakem Sedmi statečných z roku 1960. Někteří tu sice v komentářích píší, že je blbost tenhle film srovnávat z originálem, no možná mají i pravdu, ale já si prostě nemůžu pomoct. Hlavně mi uniká tak jako i u jiných podobných projektů důvod vzniku takového filmu, tím spíš když tu máme takřka bezchybný originál který tohle dílo jenom bezostyšně kopíruje, sice dost věrně, ale furt nechápu k čemu to je. Před pádem na dno žabích sraček v New Jersey to zachraňuje jenom poslední Hornerův soundtrack(škoda ho) a ta velmi slušně natočená přestřelka v polovině filmu. Bohužel ten závěrečný masakr který tu všichni zmiňují jsem si moc neužil(ne, že by to nebylo peklo to zase jo) bohužel je dost nepřehledně natočený a chaoticky sestříhaný. Jeden neví kam kouknout dřív a sice to je řežba a chcípají v ní hlavní hrdinové, ale to mi bylo fuk, protože jsem si předtím k nim nevybudoval žádný vztah. Když pominu nesmyslné obsazení sedmičky, protože debata na tohle téma by byla na dlouho a můj čas je drahý, tak bohužel ani hlavní záporák nevzbuzuje vůbec žádný respekt a je to spíš takovej ubožák co jenom trapně kecá, nejde ani do přestřelky a jenom si přejete ať už ho někdo odstřelí. Tohle se prostě nepovedlo a dál se v tom asi nemá smysl pitvat.15% (17.10.2016)

Akira se musí v hrobě obracet, ale z tohoto hlediska jsem se rozhodla film moc neposuzovat a neporovnávat. Mám dva samostatné zásadní problémy s tímto filmem: Hudba byla zcela nedostatečná a nevýrazná, nějak jsem si zvykla, že se v poslední době vyrojilo dost skladatelů se zajímavými westernovými soundtracky (moji oblíbenci - Beltrami a jeho brilantní skóre pro Vlak do Yumy a Logana, Cave a Ellis a jejich Zabití Jesseho Jamese a Za každou cenu, Pemberton a jeho U.N.C.L.E. a Král Artuš ). A za druhé mi vadilo přidání motivace z minulosti pro Denzelovu postavu a odstranění tropu mladého bojovníka, který by se na konci příběhu přidal k osadníkům. Když pominu tyto dva křížky, tak film zdaleka nebyl tak strašný, jak jsem se obávala, a dokonce jsem se i docela bavila. Chris Pratt je podle mě nejlepší v ansáblu a když není hlavní hrdina, Ethan Hawke se krásně bál, Byeong-heon Lee musel být nejvíc cool muž na zemi už od narození a Martina Sensmeiera ve war paintu bych brala za muže okamžitě. I bez war paintu. Za nejslabší článek považuji Fuquau (jestli se to tak skloňuje), zdá se, že jeho režii nemám ráda. (18.01.2018)

Moc hezký to je a dokonce mnohem oldschoolověji natočený než bych čekal (tempo), ale stejně jsem občas musel zíváním odhánět nudu; krátil bych klidně o půlhodinu. Mrzelo mě, že přestřelka v polovině filmu svou přehledností a atmosférou trumfla finální pistolnické inferno... [11. narozeniny MovieZone, Bio OKO] (02.10.2016)

Buď se vydám cestou přímočaré střílečky, nebo westernovou klasiku někam posunu. Nebo se na remake úplně vykašlu. Bezbranní a utlačování si najmou dravé pistolníky, kteří mají vytlačit podnikavého padoucha, který jejich město za směšné nabídky prostě chce. Za mě to fungovalo. Antoine Fuqua je už pár let ve formě, tentokrát dává prostor celé sedmičce hrdinů, která je poskládaná tak nějak náhodně (ovšem motivace často chybí), takže každý si svůj kus urve, ač o nějakých zajímavých charakterech se mluvit nedá. Zřejmě jen čerstvá vdova Haley Benett, která nestáhla půlky jako polovina bohabojného města, a vyhořelý pistolník Ethan Hawke, ve kterém se to pere, dostali možnost se nejen tvářit vážně, ale i něco předvést. Ke zbytku (bohužel včetně Denzela) nemáme moc šanci si vytvořit jakýkoliv vztah. Po technické stránce je to moc fajn, přehledné, hlučné, dravé, krvavé, skvěle nasnímané. Nicméně Fuqua si mohl i tak dovolit víc. Zřejmě měl velký respekt k původní klasice, což ho možná trochu svazovalo. Na druhou stranu si přiznejme, že ani kousek Johna Sturgese nebyl nijak zázračný, prostě „jednoduchá“ podívaná o jednom velkém bezpráví a jedné velké cti a hrdinství. Přibalil bych víc syrovosti a béčkovosti. A rozhodně i emocí. (11.12.2016)

Sedm statečných. To je ve světě filmu zažitý pojem. Nesmrtelné dílo, které je ve svém žánru měřítkem kvality. Udělat remake této legendy postavilo tvůrce automaticky před problém, jehož nevyřešení jsem pociťoval takřka soustavně během celého průběhu filmu. Tím problémem bylo natočit western natolik dynamický a komplexní, aby uspokojil současné publikum, rozmazlené zlatým věkem filmové techniky, a zároveň i krapku staromilný a ne příliš autorsky iniciativní, aby vyhověl také zarytým fanouškům originálu a klasického westernu jako takovému. Že se to nakonec nepovedlo, by se dalo za určitých okolností i v pohodě tolerovat, obzvlášť přihlédnu-li k mým osobním sympatiím k hereckému štábu, některým starším dílům režiséra Fuqui nebo tragicky zesnulému skladateli Hornerovi, který dokázal rozvinout původní legendární melodii do vcelku působivého atmosférického slepence jeho osvědčených motivů z Nepřítele před branami či Avatara. Ale co mi hodně vadilo, bylo strašlivě předvídatelné schéma scénáře, který, ačkoli se snažil převléct původní příběh do neokoukaného moderního hávu a dodat postavám odlišné motivace k jejich nemožnému hrdinskému činu, aplikuje v průběhu opakovaně ta nejlacinější klišé dobrodružných filmů a užívá naprosto primitivní vývojový vzorec, který by mohl vypadat nějak takto: A – Zažehnutí konfliktu a motivace pohledné hrdinky k pomstě; B – Přesvědčování; nejprve hrdinka přemluví k ochraně místních hlavní postavu, jež následně putuje po státech a hledá pomoc; C – Shledání a výcvik vesničanů; D – Závěrečná bitva. Čtyři etapy příběhu a mezi nimi již bohužel nic, co by je jakkoli zvýraznilo v rovině emocionální, psychologické či narativní. Hlavní záporný charakter jen účelně jedná, aby dal „dobru“ co největší motivaci, a parta neohrožených pistolníků přistoupí bez jakýchkoli vytáček a pochybností na účast v akci, která přitom znamená takřka jistou smrt. Navíc i titulní sedmička, v původním snímku složená z charakterově odlišných a vzájemně se doplňujících postav, nyní až podezřele splývá v jeden povahově jednosměrný, zato však etnicky řádně promíchaný kulturní guláš, z něhož si zapamatujeme s odstupem času snad jen bezstarostný úšklebek Chrise Pratta či nervózní grimasy jediného potenciálně rozporuplného Ethana Hawka..... Jediné, kvůli čemu opravdu stojí za to film vidět, je dle očekávání fantastická audiovizuální stránka, která dělá ze dvou ústředních přestřelek skutečně opojný westernový zážitek, přičemž pastvou pro oči jsou zásluhou krásného rámování záběrů i triviální jezdecké scény napříč typickou krajinou Divokého západu, nebo konkrétně závěrečný polocelek Denzela Washingtona v momentě, kdy se vynoří z domu vstříc hlavnímu sokovi, snímán z majestátního podhledu a s prachem vířícím na sluncem prozářeném pozadí – určitě jeden z nejsvěžejších záběrů letošního roku. (27.09.2016)