Jeden blbec na večeru

Čekal jsem něco ve stylu Drž hubu! a také se mně něčeho takového dostalo. Film má ze začátku trochu pomalejší tempo, ale v okamžiku, kdy "blbec" pan Pignon vstoupí do bytu "chytráka" pana Brochanta, rozjede se opravdová a nefalšovaná komedie. Jacques Villeret je skutečně skvělý a pod taktovkou režiséra Vebera rozehrává výbornou podívanou (navíc se mi líbí i ten úkol pro diváka; zamyšlení se, kdo je vlastně blbcem). Zatím dávám 4*, ale třeba po další projekci ještě 1* přihodím. (11.01.2009)

“Haluz týždňa” , je tradícia kamarátov, keď si pozývajú na večeru “BLBCOV” , na ktorých účet, sa potom celý ten večer, zabávajú, majú z toho - neskonalú prču ! Akurát vo vlaku, natrafí Pierreov kamarát, na úradníka, ktorému ho dohodí, aby ho pozval na večeru, do ostávajúcej partie, kde ostatní, si zabezpečili svoje obete. Ale Pierreho - sekne v krížoch, pri športovej aktivite, a tak musí ostať trčať doma, bohužiaľ, úradník, Francois Pignon, je už na ceste k nemu domov, pritom netuší, o čo ide. Na spomínanú večeru - nedôjde, zostanú u Pierreho v byte, ktorý sa akurát pohádal, kvôli tomu s manželkou, ktorá je akurát na odchode, ďalej do bytu, príde - daňový kontrolór, smutná nymfomanka, udobrí sa so svojim kamarátom, ktorého považuje za rivala, a ten, má z tejto situácie, neuveritelnú pasiu, smeje sa zvláštnym spôsobom, do všetkého asistuje, práve - Pignon, ktorý týmto pánom a dámam, volá, popletie, aj Anciáša, oni, ony, potom dobehnú k Pierremu, pričom sa môže začať reťazec bizarných situácii... A otázka spočíva, kto je tu najväčší blbec ? Je to šialené, je to zábavné, má to francúzsky šmrnc, ubehne to ako voda, nenudím sa, vynikajúci scenár a herci, i samotný odborník na komédie, F. Veber. (08.02.2016)

Vynikajúca komédia, ke sledovaniu ktorej som pristupoval s obavami, že to bude niečo ako Ještě větší blbec, než jsme doufali. Bol som príjemne prekvapený, ako sa na malom priestore vďaka perfektnému, vycizelovanému scenáru rozohrala skvelá konverzačná komédia. Privlastnil si ju pre seba Jacques Villeret, ktorého som doteraz videl iba v Senzi finte. Mal som z neho pocit syntézy Luďka Sobotu s Josefem Švejkem. Ani ostatné osoby neboli iba štatistami a osobitne to platí o daňovom kontrolórovi, ktorý vďaka fyziognómii by nemal problém zahrať svoj part aj v nemom filme. Príjemné prekvapenie a veľmi dobrá zábava v rozumne zvolenej stopáži. (05.01.2016)

Vkusná a přitom toliko cynická komedie, jejíž kvality podtrhla nedozírná debilita amerického remaku. Vážně mám radost, že někdo dokáže natočit kvalitní film s naprosto amorálním námětem, v němž přesto soucítíte se všemi postavami a nemáte v závěru pachuť z povinného moralizování. Veberovky budou v mých očích patrně už navždy tím nejlepším, co Francie komediálnímu světu dala. Při scéně s představováním skutečné Marlene jsem se smál stylem retardovaného osla a doufal jsem, že to nikdy neskončí. Viděno nespočetněkrát. (08.09.2016)

Pignon je jméno, které ze zvláštního rozmaru nebo možná z jiného důvodu naděluje scénárista a režisér Francis Veber svým filmovým hrdinům s pozoruhodnou pravidelností. Nejde o jednu a tu samou postavu, ani je neztvárňuje jeden konkrétní herec. Spojuje je snad jen určité plebejství a lidskost, nebývají to lidé z vrcholu potravinového řetězce. Pignon ze snímku Blbec k večeři patří k těm postavám, před kterými je zapotřebí mít se na pozoru. Není to zlý člověk a měřeno inteligenčním kvocientem, není ani hloupý. Chybí mu ale to, čemu se říká sociální inteligence, společenský takt a vnímavost. Nedá se říci, že by pomalu myslel, spíš platí, že příliš rychle mluví a slova se železnou pravidelností předbíhají myšlenky a jdou si svými vlastními cestičkami. Když Pignona potká sebevědomý podnikatel v podání Thierry Lhermitta, rychle pochopí, že našel ideální oběť, která je schopná se sama od sebe snaživě ztrapňovat a bavit hosty pozvané na večírek. Jenže člověk míní a okolnosti mění... Zhlédnutí po letech sice připravilo Blbce k večeři o jednu hvězdičku, svůj půvab ale má a zábava je to i nadále spolehlivá. Celkový dojem: 75 %. (19.07.2017)