-bad-mad-wolf-

Filmový vstup do mutantího univerza si pamatuju z dob, kdy přišel do kin a hutně se o něm psalo ve filmových časopisech (R.I.P. Total Film). Mám tím pádem sedmnáct let zpoždění a nebudu si stěžovat na únavu materiálu (znatelnou především v akčních scénách, což je částečně způsobeno i na svou dobu nikterak závratným rozpočtem). Navzdory většinovému názoru si ovšem nemyslím, že by první X-Meni překypovali kdovíjak osobním přístupem a propracovanými charaktery - spíše se jedná o vkusnou a překvapivě nevelkolepou seznamku se světem, v němž existuje gen X a spousta existencí s menšími či většími zvláštními schopnostmi. Spíše náčrt, než finální malba. Zamrzí absence zapamatovatelné hudby a lepší akce. Dvojka došla o kus dál.

Menší trapas než první celovečerní zářez, každopádně pořád žádná velká sláva. Velkým plusem vizuálně atraktivní Japonsko a zranitelný Wolverine, velkým mínusem záporák a závěrečný souboj.

Spoilery obsaženy: jako fakt? Wolverinovi jsou na několika místech do těla vraženy jehly, vstříknuto tekuté adamantium... a výsledkem je každičká kost obalená adamantiem? Jak? Proč? Já vim, protože komiks. Záporák zase ví, že střelou do hlavy zajistí, aby Wolverine zapomněl přesně to, co zapomenout má. Úvod ve stylu "bratři jak se patří" OK, turistické momentky ze severské přírody taky, Hugh Jackman tradičně jistotka. A tím to končí. Zbytek se motá mezi táhnoucím se soplem, nudnou limonádou a bezradným blockbusterem.

Vlna šplouchne, žralok si v obchoďáku třikrát chramstne, TŘI DÉ párkrát důležitě bafne a je konec. Do toho trochu blablabla a trochu omňomňom. Stejnej vopruz jako digiracek v tlamě digižraloka.

Koncem devadesátek obcházeno ve videopůjčovnách. Taková ta aura nikdy nepůjčený kazety... Na každej pád je celkem prča tenhle plagiát nejednoho sci-fi kultu sledovat. Jednou. Provinile.

Film, kterej chytře předstírá, že není úplně debilní. Jde mu to tak napůl.

Antická demýtizace, proč ne. Pod nudným příběhem s kupou prapodivných scenáristických rozhodnutí se schovává nadějný námět. Nejvíc fajn mi ve finále přišel fakt, že bitevní scény nesmrdí cégéíčkem a jsou za všech okolností přehledné (díky čemuž ovšem brzy vyjde najevo, že choreograf příliš nadání neměl). Uvidíš, zapomeneš.

V řeči filmu CRITICAL FAIL... no, začněme od začátku - navzdory tématu se Pasažéři dlouho tváří jako taková "feel-good" pohodovka, přičemž jí to funguje a všechno je fajn. K tomu adekvátní obsazení ústřední dvojky (tady někdo soutěžil v kategorii "obsaď dva nejpopulárnější herce současnosti") a sem tam pěkná sci-fi momentka. Tím to ovšem končí, jelikož závěrečná část vrazí do zásobníku sladkobolnou munici, infikovanou tim nejsmradlavějším klišé z vod katastrofické rutiny. Chápu, že si SF romance za sto mega nemůže dovolit prodělat, ale sakrakurník, tolik, TOLIK zavražděnýho potenciálu! Chci indie verzi od tvůrců, co se toho nebojej - triky ať dělaj třeba v garáži.

Nápad dobrej, nicméně pocity z výsledku mam spíš... rozpolcený. Shyamalan si vždy potrpěl na okatě vysvětlovací dialogy i monology a ne vždy to bylo na škodu - tady jsem měl ovšem permanentně pocit, že se celou dobu všichni snaží prožvanit k něčemu, co vlastně ve výsledku za moc nestojí. Permanentní přísun vysvětlivek, náznaků, nápověd a odhalení je o krok napřed než by měl a kontraproduktivně se stará o to, že je napětí od začátku až do konce nehybně na nule. Relativně záhy totiž vyjde najevo, že místo psychologický války s multizáporákem se opravdu jen čeká na Bestii, což probíhá zhruba stylem "bude tam nějaká bestie... vážně přijde nějaká bestie... už každou chvíli se ukáže bestie... bestie bude něco ojedinělýho... bestie už klepe na vrátka... aha, tak to byla bestie". Zábavná je na celý věci pouze otázka, zda se psychologická rovina ve finále prolne s jakoukoliv formou nadpřirozena, což je vlastně vyřešeno docela střízlivě (tahle věta není spoiler!) Bylo to dobrý, nikoliv výborný - pohrát si víc s počtem osobností záporáka a víc znejednoznačnit průběh děje, byl bych asi nadšenej. Vysmívaná závěrečná momentka mě osobně potěšila.

Chcíp pes. Pokud pomineme tradiční troškovské nešvary poslední doby (mj. absolutní rezignace na jakoukoliv logiku a morálku mezilidských vztahů), zůstává nám na přetřes snad nejnudnější film třetího tisíciletí. Ve všech myslitelných ohledech - Strašidla nejsou v ničem ani tak strašná, aby tím byla jakkoliv zábavná. Kostýmy jsou slušné, triky a celé technické zázemí jakbysmet, herci dobře vypadají a v rámci možností i hrají... jenže je to všechno naprosto kontraproduktivní, protože celý film působí jako hodně raná betaverze, do níž ještě nikdo nestihl napsat finální verzi dialogů a vymyslet patřičné fóry. Strašlivě, strašlivě unylá hovadina.